Kočky, ochránkyně i naše zrcadla
Od chvíle, kdy jsem jako malý kluk uviděl v Náprstkově muzeu v Praze mumii kočky přivezenou z Egypta, starou několik tisíc let, nešlo mi z hlavy, proč právě tohle stvoření. Proč právě kočky se mumifikovaly stejně jako lidé.
Kočky mne přitahovaly a stále přitahují jako magnet. Proč se ale o nich říká, že jsou falešné? Stvoření se zkaženým charakterem by si přeci moudří dávní Egypťané nikdy nevybrali jako své blízké průvodce. Tak blízké, že si je nechávali mumifikovat a ukládat k sobě do hrobek.
Učil jsem se při každé příležitosti navázat s kočkami kontakt a porozumět jejich způsobu vyjadřování, stylu života, charakteru. Není to jednoduché. Kočky nemají mimické svaly v obličeji, a tak pro většinu lidí mají neměnnou tvář hráče pokeru. Přesto dnes dokážu z řeči jejich těla přečíst většinu toho, co chtějí vyjádřit.
|
. |
Porozumíte-li vertikálně zdviženému ocásku a vláčné chůzi jako signálu : „jsem v pohodě, sebevědomá a cítím
se v bezpečí „- můžete se pokusit o kontakt. Rychlé švihání špičkou chvostu naopak vyjadřuje nepříjemné
rozčilení. Sklopené uši dozadu už doslova vztek, pocit ohrožení a otevřenou výhrůžku : „Tohle si nenechám
líbit“.
Kočky nejsou falešné. Jen nikomu nedovolí, aby jim ubližoval. Nejsou falešné - to jen my nerozumíme jejich
řeči a chováme se k nim jak k plyšovým hračkám. Hračkám, které mají vydržet naše necitlivé zacházení s nimi
bez protestů. Vycházíme z lidských kalkulací: „živím tě, tak mne musíš poslouchat. Nechávám tě bydlet v teple
svého domova – mám právo určovat ti, co musíš a co nesmíš“.
Kočky pohrdají lidskými musíš a nesmíš a neprodají svoji svobodu ani za jídlo ani za nic jiného. Nejsou falešné. Jsou svobodné. Osobnosti. Musíte si je získat svojí otevřeností a upřímností. Nenechají se zlomit násilím. Raději od Vás utečou, než by se nechaly zotročit.
A ještě umí něco moc zajímavého. Stejně jako psi. Dokáží vnímat naše myšlenky. Nezajímají je naše slova. Znají předem naše úmysly a nedají se „nachytat“. Lidé, kteří se naučili s druhými lidmi manipulovat pomocí slov a přitom skrývat svoje skutečné úmysly, při setkáních s kočkou zuří. Kočka se nedá obalamutit slovem. Reaguje ne na slova ale na úmysl.
Dost často se stane, že nás kočka poškrábe při hře. Nebo naše dítě ve chvíli, kdy jeho myšlenky začnou být
agresivní. Tisící škrábanci mne učily rozpoznat tu mez, kdy se ze hry stává rvačka, z nevinného kočkování
dravý souboj.
Přesto se i v nejprudším „zápasu“ s vytasenými zuby a drápy ve zlomku vteřiny dokázaly změnit v něžná koťátka
s hebkými tlapkami. To když jsem zastavil myšlenky a uprostřed nejdivočejší hry nečekaně položil svůj obličej
na jejich kožíšek. Dokonce i když to bylo bříško, které si kočka chrání nejvíc. Nikdy, NIKDY, mne neškrábly do
obličeje, nikdy mi neublížily. Cítily, že když k nim skláním hlavu, je to projev lásky a ne pokus kousnout.
Pokud ale v danou chvíli nestály o podobné projevy, zasyčely nebo se naježily a zavrčely. Pak bylo záhodno
respektovat jejich vůli. Nerespektování znamenalo drápkovou odvetu za překročení hranic.
Miluji kočky. Jejich individualitu i schopnost vytušit, jak se „jejich“ člověk právě cítí. Umění ve správnou chvíli uhodit drápkem nebo naopak přijít láskyplně na pomoc.
Pomáhají něžným mazlením, hlazením pacičkami, masáží přešlapujícími tlapkami nebo jen hlasitým vrněním, které uzdravuje lidi stejně jako kočky. Kočky vrnění používají jako léku na svoje bolestivé stavy nebo vážné nemoci. Člověka odměňují léčivým vrněním, když se cítí v jeho společnosti hodně dobře.
Někdy také jen neviditelně stahují z člověka těžkou energii ve chvílích, kdy si mu sednou na klín, lehnou na rameno, nebo se otírají kolem nohou. Kočky jsou jedinečné léčitelky. Mnohokrát jsem sledoval, jak ta která z mých kočiček si vybírá ke komu z těch, co přišli na návštěvu, si sednout a ke komu ne. Každá je „specialistka“ na něco jiného. Jedna léčí potíže, čakry, jiná srdeční čakru, další odhání cizí těžké myšlenky.
Miluji kočky. Za to jaké jsou. Že vůbec jsou. Za to, že si nás adoptují. Ne my kočky ale kočky si vybírají nás. To ony rozhodují, jestli zůstanou nebo ne. Stejně, jako se rozhodla tenkrát moje Koči.
Taky se mi moc líbí, jak umějí zrcadlit povahu „svého“ člověka. Jsou kočky - válečníci, které se budou domů vracet potrhané, špinavé, dotlučené, jak se rvaly o svá teritoria s jinými kočkami. A taky jsou peciválové, kteří neslezou z polštáře. Čtyři koťátka z jednoho vrhu a každé úplně jiné podle toho, u koho vyrůstá.
Zrcadlí povahu „svého člověka“. Znal jsem například obrovského perského kocoura jedné staré paní, která tváří v tvář ke každému byla jako med ale za zády samá pomluva. Vylézával nečekaně z pod stolu, kde se schovával, a každého příchozího bez varování a bez důvodku kousnul do nohy. Pak pomalu odkráčel pryč, jako by se nic nestalo. Zákeřný závistivec útočící ze zálohy.
- Stará paní navíc nikdy neopustila vesnici, do níž se před desítkami let přivdala, Kocour, když jednou
utekl za plot, ztratil orientaci a zoufale volal, aby ho zachránili. Neuměl se vrátit zpátky ze vzdálenosti
pouhých 20 metrů od domu. Zachránce pak na prahu svého domu „za odměnu“ pokousal.
- Jiný kocourek zase nevytáhnul paty ze dvorku, přestože teritorium koček měří častokrát i několik kilometrů
čtverečních. Jako slečna majitelka.
- Další kocourek si zase proti všem „obvyklým“ pravidlům ochočil spolubydlícího psa natolik, že v noci spává
stočený na jeho rozložitém hřbetě.
Kočky jsou nevyzpytatelné a dokáží nás častokrát neuvěřitelně překvapit. Třeba svojí odvahou a mrštností,
když se pustí do vetřelce v podobě nebezpečného potkana. Nebo vynalézavostí, jak se vyšplhat na nedostupná
okna blíž k těm, co milují. I potřebou objevovat po nocích neznámé stezky. Umějí vidět, co našim očím zůstává
ukryto.
Stejně jako člověk loví, i když nemají hlad, a umějí se jako člověk i přežrat „do bezvědomí“. Dokáží se
rozkošnicky povalovat v peřinách i přežít strádání mrazivých dnů. Jsou samostatné, nezávislé, neprodejné. Mají
eleganci a šarm aristokratů, milují čistotu a lásku oplácejí láskou.
|
. |
KOČKY NÁS OCHRAŇUJÍ I V NOCI
Většina lidí si myslí, že kočky jen spí a jí. Není to pravda. Všechny kočky mají
sílu denně odstranit negativní energii nahromaděnou v našem těle. Při našem
spánku ji začnou absorbovat. Pokud je v rodině více lidí a jen jedna kočka
absorbuje nadměrné množství negativní energie. Když kočka spí uvolňuje negativní
energii kterou z nás odstranila a ta zmizí. Pokud jsme příliš ve stresu nemá
kočka dostatek času na uvolnění negativní energie, která se u nich hromadí jako
tuk tudíž tloustnou. Je dobré mít dvě kočky aby se negativní energie u nich
rozdělila. Také nás kočka chrání aby nežádoucí duchové vstoupili do našeho domu
nebo pokoje zatím co my spíme. Proto s námi často spí v našich postelí. Jsme-li
v pořádku a nic nám nehrozí nespí s námi.
Když nemáte kočku a pouliční kočka vstoupí do vašeho života, je to protože
potřebujete v tu konkrétní chvíli pomoc a ona nabídla že pomůže. Kočka přichází
také aby splatila vaší dobrou karmu. Neodhánějte ji. Bude se muset vrátit tak či
onak a splatit vaší dobrou karmu. Kočky mají podivný způsob lásky přesto jsou
dobří přátelé pro život. Lidé co nemají rádi kočky jsou emocionálně neschopní
milovat někoho hluboce, protože potlačují své skutečné emoce
Ve starém Egyptě existovala kočičí bohyně Basket. I v Japonsku mají kočičího bůžka. Jejich sošky mají pomáhat chránit domov, lásku. Je toho hodně, čím nás mohou obdarovat, i co se od nich můžeme naučit. Mňau.
Miluju kočky, ta nádherná, vznešená a citlivá stvoření. Jsem šťastný, že mi dovolily nahlédnout do jejich světa.
Napište do diskuze ve skupině na FB:
KOČKY a KOCOUŘI, čím si získaly kočky Vás
?
Odkaz přímo na tento příspěvek na FB
|
|