Zvířátka na statku
Pojď káčátko hezky plavat, nemusíš se vody bát.
Vodička je krásně čistá, na bříšku Tě ochladí'
možná, že to trochu lechtá, ale potom pohladí.
Vyzkoušíš to a pak příště, budeš plavat hrdě, pyšně.
Pejsek Alík je moc smutný, protože je ještě malý.
Jako malé štěňátko nesmí ještě samo ven,
ale snad už zakrátko, splní se mu jeho sen.
Až vyroste v dospělého psa, půjde s pánem do lesa.
Holub vrká z plných plic:
„Vrků, vrků, kdo je víc.“
„Kykyryký„, volá kohout ránem. „Ocas mám z pestrých peříček,
na dvoře jsem velkým pánem, každé ráno jen já hlásím budíček.“
„Ale, ale kohoutku, jen se přestaň chlubit, já umím svým vrkáním taky hezky
budit.“
Kačenky si povídají, kač, kač, kač, štěbetají.
V tom uvidí blízko kočku, pokukují po ní po očku.
Kočka má drápky a ostré zuby, raděj honem do vody.
Tam potkají rybičku, pohladí je po bříšku.
Telátko kouká zvědavě, co to má ptáček na hlavě?
On tam nemá čumáček, ale špičatý zobáček.
Jak se tímhle nají a dvě nohy mu chybí.
Tiše sedí na větvičce, nepase se na travičce.
Hopsá hejsa koníčku, na zelenou travičku.
Ptáček se Tě tuze lekl, strachy hned pryč ulétl.
Ty si běháš bez starostí, sluníčko Ti k tomu svítí,
travičky je všude dosti, vzduchem voní luční kvítí.
Co to děláš, Ty jedna hloupá, odkdy husa kosti chroupá?
Podívej, jak se Ti smějí, zobákem se kosti nejí.
Ty máš trávu na louce, studenou vodu v potoce
a když tráva není, nasype Ti selka zrní.
Kůzlátko se zastavilo překvapením, co to sedí na kameni?
Smí se napít, nebo ne, zvířátko je bezradné.
„Já jsem žabka, kvaky kvak, mě se přece nesmíš bát,
posedím si na balvanu, potom zase odplavu.“
|