Hloupý a chytrý
Nevím kde a nevím kdy, žili dva bratři. Jeden chytrý a druhý tuze hloupý. Ale oba byli chudí. Jednoho dne povídá chytrý hloupému:
„Jdi něco vyžebrat, já zatím zatopím v kamnech. Ne abys provedl nějakou hloupost. Hezky nastav klobouk a popros o almužnu.“
Hloupý slíbil a šel žebrat. Zaklepal u švadleny, nastavil klobouk a, proboha živého, dejte mi nějaký dáreček. Švadlena byla sama chudá a měla jen nitě a jehly. Hodila hloupému do klobouku jehlu. Hloupý šel s vyžebranou jehlou domů, před domem zakopl, jehla z klobouku vypadla a už ji nenašel.
Doma vykládal chytrému bratrovi, co se mu přihodilo. Bratr odpověděl:
„Jak Ti mohlo napadnout, nést jehlu v klobouku! Kdybys ji byl do klobouku zabodl a klobouk si dal na hlavu, nebylo by se Ti nic stalo.“
S takovou radou šel hloupý zase žebrat. Potkal ovčáka se stádem ovcí.
„Smilujte se, smilujte se,“ začal prosit.
Ovčák byl hodný člověk a dal hloupému jehňátko. Hloupý poděkoval a rozvažoval:
„Copak to jde, zabodnout jehňátko do klobouku a klobouk si dát na hlavu? Ale snad se vejde klobouk na jehňátko.“
A posadil jehněti klobouk na hlavu. Jakmile jehněti zakryl kloboukem oči, splašilo se a uteklo. Smutně se vrátil hloupý domů a stěžoval si bratrovi, že má po jehňátku i po klobouku. Bratr řekl:
„S Tebou je pořízení! Měl jsi jehňátko uvázat na provázek a přivést.“
Hloupý šel znovu žebrat a umiňoval si, že to tentokrát provede chytře. Vyprosil pecen chleba, uvázal si ho na provázek a táhl za sebou. Cestou se mu chleba z provázku vysmekl a psi si na něm pochutnali.
Domů přišel zase s prázdnýma rukama. Bratr se hněval:
„Copak jsi nemohl chleba zavázat do šátku a odnést?“
Hloupý vyběhl do vsi a dostal od jedné selky mléko. Povídal si:
„Co mám s mlékem dělat? Už vím, mám je zavázat do šátku.“
Vylil mléko do šátku, šátek zavázal a nesl domů. Než přišel domů, mléko ze šátku vyteklo.
Když bratr viděl, co se stalo, řekl:
„Nedá se nic dělat, musím jít s Tebou. Takhle bychom umřeli hlady.“
V téhle vsi hloupý už obešel všechna stavení, i vydali se do vesnice za lesem.
Jak šli lesem, uslyšeli loupežníky. Chytrý vylezl na strom, ale hloupý zůstal pod stromem a loupežníci ho chytili.
„Toho můžeme potřebovat,“ řekl náčelník loupežníků, „postavte ho na pěšinu a dejte mu držet železnou mříž. Ať ji drží a nepouští, nebo bude a hlavu kratší. Jenom kdyby se blížili královi vojáci, ať ji upustí.“
Loupežníci postavili hlupáka na pěšinu a dali mu držet mříž. Sami se posadili pod strom a počítali, co za den naloupili. Hloupého dlouho nebavilo držet mříž, ruce mu brněly. Povídal si:
„Na chvíli si dám ruce v bok a odpočinu si.“ Pustil mříž, mříž upadla, až to bouchlo. Loupežníci uslyšeli ránu, lekli se, nechali peníze penězi a pryč, jen pryč, jako by za nimi běžela šibenice. Chytrý slezl ze stromu a zavolal hloupého bratra. Nahrnuli spolu do pytle hromadu peněz a měli po starosti.
Kdopak ví, jestli chytrému peníze pomohly. Hloupý si za ně jistě rozum nekoupil.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|