Honza z pohádky  

 

 

Nahoru
Abatar - Největší moudro na světě
Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský
Abú Kír a Abú Sír
Alabastrová ručička
Aládín a kouzelná lampa
Alenka a Ivánek
Alí Baba a čtyřicet loupežníků
Almužna
Amíkův kámen
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
Auach
Bába a panna
Babiččin kamarád
Balada o Jezerietisově dceři
Barborka a cucavé bombóny
Baron Prášil
Bárta a Juvarka
Bednářova palička
Bělinka a Růženka
Bělouš a vraník
Berona
Beruška Alenka
Betelka zlatá a Bětka smolná
Bezová matička
Bezruká dívka
Bílá a Černá
Bílá laňka
Bílá paní
Bílá paní Hradecká
Bílá paní vrbenská
Bílá panna
Bílé štěňátko a černé koťátko
Bílý had a Běla
Bílý had a sluha
Bledulky
Bleška a veška
Bludný Holanďan
Blýskání na lepší časy
Boháč a chudák
Bohatý kupec a tři sudičky
Bohatýr Naznaj
Boj na Kalinově mostě
Bonifác a bratránci
Boty z buvolí kůže
Bratr Štístko
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Broučkovo učení
Brouk Pytlík
Bubeník
Budulínek
Budulínek mandelinka
Bujný pan Kryštof
Bukač a dudek
Buvolí kráva a rybka
Bylo jedno děcko
Čáp a medvěd
Car Aggej
Car Trojan má kozí uši
Čaroděj a kupec
Čarodějka Amálka našla kouzlo
Čarodějná kniha
Čarodějná mošna
Čarodějná studna
Čarodějné zelíčko
Čarodějnice Běla
Čarodějnice Grula
Čarodějovo srdce
Čarodějův učeň
Čarostřelec
Čarovná jeskyně
Čarovná truhlice
Čarovné ovoce
Čarovný mlýnek, kabela a plášť
Čas slonů
Černá hraběnka
Černá princezna
Černokněžník
Černý Petr
Čert a cigán
Čert a jeho babička
Čert a Káča
Čert a Káča hubatá
Čert a Káča z divadla
Čert a tři sestry v nůši
Carův zeť a okřídlená babka
Čertí rodinka 1
Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ?
Čertí rodinka 3
Čertí rodinka 4
Čertí rodinka 5
Čertova slanina
Čertova služba
Čertův švagr
Čertův ukoptěný bratr
Červená karkulka 1
Červená Karkulka a pes
Červená karkulka a vlk vrtinoha
Červená Karkulka červený čepeček
Červený mužík
Český Honza
Cesta k jaru
Cikán a tři ďáblové
Cikán ve vlčí jámě
Cikáni a pán
Cikánská princezna
Čiperná Markyta
Císař Karel IV
Císař Rudolf
Císařovy nové šaty
Císařský hejtman
Co dělá táta, to je vždy správné
Co dostal horal za hrách
Co je nad zlato
Co je nejdále slyšet
Co není pravda
Čokoládová pohádka
Čtvero bratří
Čtvero větrů
Čtyři dovední bratři
Čučina
Cvilín
Ďábel se třemi zlatými vlasy
Ďáblova babička
Daleké putování Petra Zrnka
Dar ještěřího krále
Hastrmanův dárek
Dary skřítků
Dary vodních pannen
Dcera slunce
Délka života
Děvčátko a loupežníci
Děvčátko se sirkami
Diamantová sekera
Dílo boží a dílo Satanovo
Dítě Mariino
Dívka žabka a smutný princ
Divodějný strom
Divohusy
Divoké labutě
Divoký rytíř
Divotvorný meč
Divotvorný mlýnek
Divotvorný ubrousek
Divous a princátko
Dlaždič princem
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Dlouhý, široký a žárooký
Dobrá nálada
Dobrá žena
Dobrák Tughry a darebák Egry
Dobré děti
Dobře tak, že je smrt na světě
Dobrodružství Sindibáda námořníka
Dobrotivý Álaaddín
Dobrý obchod
Doktor Vševěd
Domácí skřítkové
Domeček u lesa
Domku, domečku
Drahé kameny
Drak Agrimón
Drak dvanáctihlavý
Drak Venca a princezna Karolína
Drakobijec
Dřevorubec a jeho chytrá dcera
Dudák Jíra
Duch Hohohó
Duch v láhvi
Dupynožka
Dva bratři
Dva kamarádi
Dva kohouti
Dva loupežníci
Dva mrazíci
Dva přátelé
Dva princové se zlatou hvězdou
Dva řezníci v pekle
Dva rybáři
Dva ševci Kmocháčci
Dva věrní bratři a krasavice
Dvanáct apoštolů
Dvanáct bratří a zlatovlasá panna
Dvanáct bratrů
Dvanáct loupeživých rytířů
Dvanáct měsíčků
Dvanáct zakletých pannen
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero líných pacholků
Dvanáctero lovců
Dvě dcerky a dobrá lesní víla
Dvě Maričky
Dvě nevěsty
Dvě pětky z přírodopisu a cylindr
Dvě tvrdohlavé kozy
Dvojčata
Džaudar a jeho bratři
Ebenový kůň
Egle
Ejhej Mikuloi
Eletka a žárováček
Ferda Mravenec obsah
Fikmik
Fousatý princ
Fridrich a Katynka
Garagaš
Gilgameš a Agga z Kiše
Gilgameš a Enkidu
Gudrun
Hádanka 1
Hádanka 2
Hádanka o špatně zavázaném pytli
Hadí korunka
Hadí namlouvání
Hadí princezna a zlatý klíček
Hadrnička
Haf a Štěk
Hajný a jeho tři syni
Hájovna U pěti buků
Hastrmanův dárek
Havíř Jáchym
Havran
Hejtman Jan Žižka
Helenčiny květiny
Heřman z Bubna
Hlava dávného Řeka
Hlemýžď a růžový keř
Hloupá dívka
Hloupá havířka
Hloupí čerti a chytrý švec
Hloupý a chytrý
Hloupý čert
Hloupý drak a chytrý voják
Hloupý Havel
Hloupý Honza a dva bratři
Hloupý Honza Johannes
Hloupý Jura
Hloupý pecivál
Hloupý sedlák
Hloupý vlk
Hodný Džin
Hodný slon a zlomyslný krejčí
Holčička s náhradní hlavou
Holínky z bůvolí kůže
Holohlavý bohatýr
Holota
Honza a čarodějnice
Honza a Černá princezna
Honza a čert
Honza a červená bába
Honza Ježek
Honza a pan vrchní
Honza a sedlák
Honza a vrba
Honza Hlupec
Honza jde do lenoráje
Honza ke štěstí přišel
Honza Krecárek
Honza lenoch
Honza Nebojsa
Honza potkal pohádku
Honza rozesmál princeznu
Honza se žení
Honza silák
Honza špásoval
Honza v kostnici
Honza vystavěl vzducholoď
Honza z pohádky
Honzíček a Grétička
Honzík, hraběcí syn
Honzík Zázrak
Hora Zemúň
Hoře přehoře
Housenka
Housle samohudky
Hrabě a bílý jelen
Hrabě Hodic
Hraběnka Isabela
Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo
Hrbáček králem
Hrdina Gran Bracun - o drakovi
Hrnečku vař 1
Hrnečku vař 2
Hrnečku vař 3
Hroch, který se bál očkování
Hrozný Radouš
Hruška, která nechtěla spadnout
Hujaj Hulička
Hunohrad
Hup do mošny
Hurle, burle, bác
Husopaska 1
Husopaska 2
Husopaska 3
Husopasky pláčou perly
Hvězdička Valentýna z vesmíru
Hvězdné tolary
Hvozdík
Chaloupka roubenka
Chudé královstvíčko — OBSAH
Chlapec a Had hadisko
Chlapec s copánkem a zvířatech
Chlapeček, který se stal kredencí
Chlupatý princ
Chrabrý Alí
Chrudimský kacafírek
Chudá Madlenka
Chuďas a boháč
Chudoba a pokora vedou do nebe
Chudý brahmín
Chudý mlynářský tovaryš a kočička
Chudý pasáček a kouzelná píšťalka
Chytrá Běta
Chytrá dívka
Chytrá dívka a car
Chytrá Elza
Chytrá hloupost
Chytrá Horákyně
Chytrá chalupnická dcerka
Chytrá princezna
Chytrá Šahrazád
Chytrá vesničanka
Chytrost nejsou žádné čáry
Chytrý Budulínek
Chytrý Filip
Chytrý Honza
Chytrý chasník a baba lidožroutka
Chytrý krejčí
Chytrý krejčík
Chytrý lhář
Chytrý Martin
Chytrý Petr na svatbě
Chytrý švec
Chytrý synek
Chytrý uhlíř
Iduščiny květiny
Ilja Muromec a slavík Loupežník
Ivan carevič a bohatýr Poljanin
Ivan carevič a Marta carevna
Ivan hlupec
Ivan prosťáček a smrtidrak
Ivan, selský syn
Ivánek, který tloustl a tloustl
Jabloňová panna
Jaga baba
Jaga Bura
Jak Akpamyk hledala své bratry
Jak bednář přelstil vlka, medvěda a
Jak bubeník vysvobodil princezny
Jak Budižkničemu k štěstí přišel
Jak čerta popadl vztek
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jak dělá slunce duhu
Jak dělal lišák chůvu
Jak dívka vyzrála na Cara
Jak došel horal štěstí
Jak dva lhali, až se prášilo
Jak dva vandrovali
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice
Jak hloupý Honza přišel k bohatství
Jak hloupý rozesmál princeznu
Jak hlupáček vysvobodil princeznu
Jak chodil lišák se džbánem, až ...
Jak Jan hledal smrt
Jak Jaromil k štěstí přišel
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel
Jak jeden hoch ke štěstí přišel
Jak jedni kvůli svatbě utekli
Jak jednomu uletělo štěstí
Jak jelen chválil, až přechválil
Jak ježek uhonil zajíce k smrti
Jak jsem plul ke královně severu
Jak ke štěstí skrze šest služebníků
Jak kohout napálil lišku
Jak kohout vyzrál na lišku
Jak král hledal nevěstu
Jak králíček přelstil lišku
Jak krejčí dostal princeznu
Jak krejčík vylekal obra
Jak krejčík zbohatl
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba
Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku
Jak liška hostila čápa a čáp lišku
Jak mravenec zachránil holuba
Jak Nanynka ušla bití
Jak Nartové přelstili hloupé obry
Jak pomohli smutné víle
Jak pošťákovi spadla hlava
Jak princezna hádala až prohádala
Jak princezny po nocích tancovaly
Jak přišel Honza k bratrovi
Jak přišel měsíc na oblohu
Jak přišel sedláček do nebe
Jak Rozum se Štěstím vandrovali
Jak rybí císař splatil svůj dluh
Jak se Cibžgoun nestal ...
Jak se dva vsadili
Jak se Franta oženil
Jak se Honza učil tajné řeči
Jak se Jánis vydal za neznámem
Jak se jeden učil latinsky
Jak se kovář proměňoval
Jak se kovář stal zetěm fr. krále
Jak se kovář zbavil čertů
Jak se Lenka naučila plavat
Jak se liška poradila s rozumem
Jak se měl mordýř ku ženitbě
Jak se myšák oženil
Jak se narodila pohádka
Jak se osel Arcilev stal králem lvů
Jak se sáh naučil pracovat
Jak se sovy učily zpívat
Jak se stal kůň učitelem počtů
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Jak se stal sedlák popem
Jak se z mravence stal silák
Jak sedláček přechytračil čerta
Jak sedlák hledal dva hloupé
Jak sedlák spadl z nebe
Jak sedlák uměl lhát
Jak šel Honzík do světa
Jak šel chlapec do světa za lepším
Jak šel jeden do nebe
Jak šel synek do světa naučit se bát
Jak šel voják do pekla
Jak Šelmu létal na mravenci
Jak si havran namlouval vránu
Jak si holub stavěl hnízdo
Jak si Honza opatřil nevěstu
Jak si pasáček vepřů přál
Jak si vedl krejčík v nebi
Jak si vlk vážil volnosti
Jak si vybrat nevěstu
Jak Šimperák vyzrál na posměváčky
Jak skřítkové šili boty
Jak šli čtyři bratři do světa
Jak šli vlk, lev a medvěd do světa
Jak spadl ševci baráček na hlavu
Jak starý Sultán vedl vojnu
Jak táhlo světem druhů šestero
Jak táta nakrmil svých sto dětí
Jak ubohý pasáček sešel ze světa
Jak udatný Greučan vrátil slunce ..
Jak umřela spravedlnost
Jak v jednom zámku strašilo
Jak vesničané koupili rozum
Jak vlk zápasil s člověkem
Jak vodníka píchlo u srdce
Jak vrabec udělal sedlákovi škodu
Jak žáby zajícům zvedly hlavy
Jak zvířátka přezimovala
Jakub a dvě stě dědečků
Jakub Krčín
Jan Roháč z Dubé
Janek Karbaník
Jazyk falešníka, horším než kopí ..
Jdi tam, nevím kam, přines ..
Je to naprosto jistě
Jeden, co pásl kohouty
Jeden, co prochodil železné boty
Jeden, co se učil bát
Jeden, co se vyučil lovcem
Jeden, kterému neporoučeli
Jeden spravedlivý
Jedenáct draků a černá paní
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka
Jednooký vousáč
Jehňátko a rybička
Jeníček a Mařenka
Ježdík
Ježek, krtek a liščí soud
Jeziňky a Janeček
Jezinky a Smolíček
Ježíšek v chaloupce
Jidáš
Jirka a jeho tři psi
Jirka s kozou
Jitřní Ivan
Jonáš a rybí tuk
Jorinda a Joringel
Joza a Janek
Julie a pečení krocani
Juro Jánošík
Jurova lžipohádka
Kachní dvorek
Kachnička jde na vandr
Kaktusáček
Kamenní rytíři
Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky
Karkulínkové
Karlova studánka
Karlštejnský ovčák
Kateřinka a tlustý červený svetr
Katova, dcera
Kdo je hloupější?
Kdo skočí nejvýš
Kdo snědl holoubátka
Kdo toho nalže víc?
Když mluvily stromy
Když se spolčí kočka s myší
Když soudila královna Beatrix
Kmotr
Kmotr Matěj
Kmotra liška Eliška
Kmotřička
Kmotřička Smrt
Kníže pán
Koberec a pišingrové drobečky
Koblížek
Koblížek ruměný
Koblížek veršovaně
Kočičí mlýn
Kočka Koška a kočka Mňačka
Kočka, která měla ráda ušák
Kočka Míňa
Kocour, kohout a kosa
Kocour, kohout a liška
Kocour s rolničkami
Kocour soudil křepelku a zajíce
Kocour v botách
Kocourek Fouskek a Tichošlapka
Kohout se zlatým peřím
Kohoutek a slepička
Kohoutek a slepička jdou do Říma
Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek
Kokořínský rytíř
Komáří paštika
Konec obra Jordána
Konec Skoupé Lhoty
Koníček Brokátek
Koník Ferda
Konrád, který psal nosem
Konstantin filosof
Košile, meč a prsten
Kosmáček
Kostěj Nesmrtelný
Kotlík s kaší
Kouzelná čepička
Kouzelná fazole
Kouzelná loď
Kouzelná píšťalka
Kouzelná škatulka
Kouzelná straka
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelné hadřisko
Kouzelné vejce a moudrá Olesja
Kouzelník
Kouzelník a princezna
Kouzelníkova procházka
Kouzelný býčí roh
Kouzelný flakonek
Kouzelný hrnec a kouzelné koule
Kouzelný keř
Kouzelný kůň
Kouzelný kvítek
Kouzelný oblázek
Kouzelný osel
Kouzelný ptáček
Kouzelný pták Zymyryk
Kouzelný strom
Kouzelný tolar
Kouzlo staré truhly
Kovář Páska
Kovlad
Kozlův pohřeb
Krabat
Krajíček chleba
Král a jeho šašek
Král drozdí brada
Král houbařem
Král Ječmínek
Král Kulička
Král lovec a zakletá lesní víla
Král Matyáš a chytré děvče
Král Matyáš v Gömöru
Král Mořeplavec
Král Odřivous
Král ozvěn
Král tchoř
Král Václav
Král žabák
Král ze Zlaté hory
Král zlodějů
Kralevic Antonín a rytíř Archibald
Královna Eliška
Královna Kunhůta
Královna Žofie
Královská hádanka
Královská stráž
Královské šaty
Královský dar
Královský syn a ďáblova dcera
Královský topič
Krása a zlost
Kráska a netvor
Kráska a zvíře
Krásná Katynka a Hromburác
Krásná labutí panna
Krásná Lucie
Krásná panna Majolena
Krásná Vasilisa
Krátké nožičky
Krátký len
Kráva Hnědka
Kravál Kraválisko
Křeček, který snědl dědu Mráze
Krejčík a tři psi
Krejčík králem
Krejčík v začarovaném zámku
Křesadlo
Křišťálová koule
Křišťálová studánka
Krteček
Krtek Petr
Kryštůfek, který se schoval v mixéru
Kterak byl Honza hluchý
Kubík a Kačenka
Kulhavá vlaštovička
Kůň a komár
Kupecký syn a princezna
Kuřátko
Kuželky na Koberštejnu
Květ kapradí
Kyzylbatyr a chán všech dévů
Labuť
Labutě
Labutí jezero
Labutí panna
Laciné dřevo
Ládínek a lízátko
Lakomý kupec a chytrý čeledín
Lakomý sedlák a čeledín Vaněk
Lakomý sedlák houbař Randibas
Láska
Láska, Černý a Bílý kníže
Lenka a Filomenka
Les lidských duší
Lesní holub
Lesní chaloupka
Lesní matka
Lesní panna
Lesní šedivec
Lesní ženka
Létající princ
Létání
Lež
Líbezná Husnobóda
Libuše
Lidožravá princezna
Líná přadlenka
Líný Honza
Líný Honza a Tlustá Terka
Líný Mates
Liptaňský poklad
Lipuňuška
Liška a čáp
Liška a jeřáb
Liška a kočka
Liška a vlček
Liška a vrána
Liška Bystrouška
Liška co ošidila dva medvídky
Liška co závodila s kaprem
Liška handlířka
Liška starosvatka
Lísková větvička
Lískový oříšek
Lístkový prut
Listonoš, který nechtěl chodit
Lívanec nejlívancovitější
Lněné odhozky
Locika
Lomikar
Loupežníci na Žárech
Loupežnická jeskyně
Loutkové dovadlo
Lstivý direktor
Lucerna
Lvy a plachetnice obsah
Madlenka a lesní tajemství
Mahulena
Mahulena, krásná panna
Makaróny, které šly na procházku
Malá dušička a slunce
Malá mořská víla
Malá veveruška
Malenka
Malý čarostřelec
Malý, dřevěný koníček a přítelkyně
Malý princ
Mamut a umělé dýchání
Marja Morevna
Markéta
Martin a velryba
Maruška a medvěd
Maryška
Matěj a Majdalenka
Matěj Kozko
Matějův kohout
Matematické pohádky
Matka vod
Mazaný učitel a čertiska
Měděný muž
Medvěd a čáp 1
Medvěd a čáp 2
Medvěd a lišák klučili les
Medvěd a myška
Medvěd, prase a liška
Medvěd, vlk, lišák a zajíc
Medvědí kůže
Mikulovický zvon
Miláček Štěstěny
Míša a zajíček
Míša Kulička
Mistr Kopýtko
Mladý kovář
Mlsný Mehmed
Mluvící pták, živá voda a jabloně
Modrá kočička
Modrá lucerna
Modrá štola
Modrovous
Modrý hrnec, který rád vařil rajskou
Modrý kyblík
Modrý ptáček
Monoauga
Morčátko
Mordýřský zámek
Mořská panna
Motýl
Moudrá Zangulez
Moudré dělení
Moudrý Miloun
Moudrý zlatník
Mravenečník
Mráz a Mrazivec
Mrazík
Mrazík, který maloval barvami
Mulisák01 Obsah
Muž bez srdce
Mužík omlazený ohněm
Mužík s kouzelným zrcadlem
Myš a slon
Myš, datel a klobása
Myška tulačka
Myslivec a labutí panna
Nadání dětí Eviných
Ne chudoba, činí mudrce
Nebeská svatba
Nedochvilná Máša
Nedosněný sen zlatnického tovariše
Nedovtipný stařec
Nejchytřejší člověk
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Největší kuřátko na světě
Nemocný král a jeho tři synové
Nenažraný obr
Neohrožený Mikeš
Neposedný domeček
Neposlušná kůzlátka
Neposlušný zajíček
Nepovedená bitva
Nesmrtelný Kostěj
Nesyta
Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců
Nevděčné kuřátko
Nevděčný rybář
Nevěrná žena
Nevěsta z obrazu
Nevěsta a žába
Nezbedný kluk
Nezdárný princ
Noční stráž
Nosáč
Obecní pasák a jeho chytrá dcera
Obr
Obr a František
Obr a horský duch
Obr a Paleček
Obři a skleněná hora
Obři na Edelštejnu
Obrobijce
Obušku z pytle ven
Odměna a trest
Odpověď na každou otázku
Oklamaný ďábel
Okradený ďábel
Opustíš-li mne, zahyneš
Orfan
Ošizený čert
Ošklivé káčátko 1
Ošklivé káčátko 2
Oslí hlava
Oslí kůže
Oslíček
Oslík
Osmnáctero vojáků
Ospalý Janek
Ostrov pro šest tisíc budíků
Ostružinová Rafenka
Osud
Otcovo dědictví
Otcovská přísaha
Otesánek
Otýlie a tisíc pět set kaněk
Ovčí víly
Padlý anděl
Paleček 1
Paleček 2
Paleček 3
Paleček 4
Paleček jde do světa
Palečkovo vandrování světem
Pán a čert
Pan Bůh
Pan Felix a slečna Liběna
Pan Jiřík
Pan Kavka
Pan Oldřích Krajíř
Pan Petr Čáp
Pan Poberta
Pan Racek
Pan Rašín
Pan Šembera
Pan Smíšek z Vrchovišť
Pan učitel z Cinkoty
Pan Vítek
Pancíř ze Smojna
Pandur Trenko
Paní Bída
Paní Holle
Paní Johanka
Paní Kateřina
Paní Manda
Paní Zima
Panna Meluzína
Panna Světlana
Panská řeč
Pasáček
Pasáček vepřů
Pasáček zajíců
Pasák Timling
Pasák vepřů
Pasekář Adam
Pastýř
Pastýřka a kominíček
Patero otázek
Patnáct
Páv je stará primabalerína
Paví král
Pecivál nejmocnější na světě
Pejsek a kočička00 OBSAH
Pekelná výpomoc
Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba
Peříčko finista jasneho sokola
Perníková chaloupka 1
Perníková chaloupka 2
Perníková chaloupka 3
Perníkový dědek
Pět hrášků v jednom lusku
Petr Vok
Petrovy kameny
Pidivousek
Pilná přadlena
Pilný se raduje
Písař Tomášek
Plameňák
Plešáček a šest závistivých bratří
Plivník Tomáše Pechy
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Poctivý purkrabí
Podivný vlas
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný muzikant
Podivuhodný pták
Podkovák
Pohádka rozřezaná na šest kousků
Pohádkový drak
Pohrobek
Poklad na Cvilíně
Pokladnička
Polepšený sedlák
Poletuška
Polévka ze špejle od klobásy
Polovina všeho
Popelák
Popelák králem
Popelka a havran
Popelka a kmotřička víla
Popelka a kravka
Popelka a líska
Popelka a sestry
Popelka z Vystrkova a Úpětína
Popletený Kuba
Poslední Kaceřovští páni
Poslové Smrti
Pošťácká pohádka
Potrestaná pýcha
Povedený soud
Povedený učenec
Pověst o studánce Litoše
Požehnané ořechy
Pozemský ráj
Pozor na masařku
Praděd
Praděd Vítek
Přátelství s drakem
Pravá nevěsta
Překrásná rybka
Přeukrutné hoře
Příběhy o kalifu čápovi
Příhody skřítka Džina
Princ Bajaja
Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline
Princ, který se ničeho nebál
Princ v hadí kůži
Princ Žabinec
Princezna a čtyřiadvacet myslivců
Princezna a víla
Princezna, co ráda přemýšlela
Princezna Jasněnka a létající švec
Princezna, která milovala květiny
Princezna, která všechno viděla
Princezna Myší kožíšek
Princezna na hrášku 1
Princezna na hrášku 2
Princezna se zlatou hvězdou na ..
Princezna ve věži
Princezna z hory Muntserrat
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Přírodopis a vítězové od Waterloo
Přítel na cestách
Proč je voda v moři slaná
Proč jsou šneci pomalí
Proč nesmějí havíři do pekla
Proč nosí včela radost a pavouk ..
Proč pes vrčí a kočka chytá myši
Proč se kocour myje po jídle
Proč se už ve škole netahá za uši
Proč si holubi neumí stavět hnízda
Proč žáby kvákají
Prodaná nevěsta
Prodaný sen
Prohnaná Grétlička
Proměny
Prosné zrnko
Protančené střevíčky
Psí lejstro
Pohádka psí
Psí trh na Budíně
Ptáček pro štěstí
Ptáček zpěváček
Ptačí hlava a srdce
Ptačí král
Ptačí pohádka
Ptačí zpěv
Pták Noh
Pták Ohnivák
Pták Ohnivák a liška Ryška
Pták ohnivák a mořská panna
Pú00 Medvídek Pú Obsah
Půt Švihovský
Putování k ptáku Nohovi
Pyšná ovce
Pyšný netopýr
Pytlák Šebesta
Radostné cestování
Rak co předběhl lišku
Raráš a šetek
Rebečka, zapomenutá nevěsta
Řemeslo má zlaté dno
Řepa
Řepa veršovaně
Řeznický tovaryš
Ropucha
Rozpustilý Arnoštek a voda
Rozum a Štěstí
Rozumbradové
Rudá labuť, pes a šedivá kočka
Rudý kvítek
Rumcajs - Obsah
Rumpelniček
Rybář a jeho žena
Rybář a rybka
Rýbrcoul
Rytíř Arkleb
Rytíř Jan Burian
Rytíř Miloš
Rytíř z Myšího hrádku
Santálový strom
Šašek Havel
Šaty s pávy, housaty a jeleny
Šediváček
Sedláček
Sedláček a medvěd
Sedláček v nebi
Sedlák a pán
Sedlák mudrc
Sedlák Vokoun
Sedm havranů
Sedm krejčí a jedna moucha
Sedm kůzlátek
Sedm Simeonů
Sedm strážců
Sedum Švábů
Sedmero krkavců 1
Sedmero krkavců 2
Sedmikráska
Sedmikráska kytička
Sen, který nebyl pro císařské uši
Sépie
Šest labutí
Šest služebníků
Šestka táhne světem
Sestřička Aljonuška a bratr
Siama
Šibal Jaryžka
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Šílená rybářka
Silný Ctibor
Silný Honza
Silný Kadubec
Silný krejčík
Šípková Růženka 1
Šípková Růženka 2
Sivák, hnědák a vraník
Skleněný vrch
Škola bohatí
Škola v chaloupce
Skřítci pod Cvilínem
Skřítek Elzinš
Skřítek u hokynáře
Skřítkové
Skromný rybář
Škubánek
Slavík
Slavík a růže
Šlechetný Lurdža
Slepá královna
Slepice, která nesla zlatá vejce
Slepý, chromý a nahý
Slunečník, Měsíčník a Větrník
Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána
Smích bláznivé žáby
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Smolíček Pacholíček
Smolíček pacholíček a Mecháč
Smrček
Smuténka a Ukrutěnka
Smutná Linda
Smutný kominíček
Snad to není někdo jiný?
Šnečí království
Šnečí pohádky
Šnečí pohádky - Vladimíři
Sněhová královna
Sněhový mlýnek
Sněhuláci a zázrak života
Sněhurka a sedm trpaslíků 1
Sněhurka a sedm trpaslíků 2
Sněhurka a sedm trpaslíků 3
Sněhurka a sedm trpaslíků 4
Sněhurka sněhová
Šnek Seldýn
Sněženka a Růženka
Sněženka a sedm trpaslíků
Sokolník Beneda
Soudce Šemjak
Sousedův kohout a slepice
Spanilá Růžička
Špatně namalovaná slepice
Špatní kamarádi
Správce Rozmarýn
Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh
Spravedlivý Bohumil
Spravedlivý chléb
Stará svítilna
Stará žebračka
Staré sedlo
Stařeček a vnuk
Starší syn
Starý dům
Starý Jakub
Starý, prastarý vodník
Starý věchet
Šťastná šneččí rodina
Šťastný ostrov
Šťastný ovčák
Statečná princezna
Statečný cínový vojáček
Statečný Hroznat
Statečný Jimram
Statečný krejčík
Statečný rychtář
Statečný Tomáš
Statečný voják
Statkář a šafář
Štefka a Maryška
Štěňátko na ledě
Stepas a pán
Šternberk
Štěstí a neštěstí
Štěstí a smůla
Štětináč štětinatý
Stín
Stoleček Prostřise, oslík a obušek
Stonožka, boty a ukradený park
Strakatinka
Strakonický převor
Strašlivá loupežnická historie
Strejček Příhoda
Střevíčky ze vší kůže
Stříbrňák
Střízlíček a medvěd
Střízlíček králem
Stromeček, který hrál a zpíval
Strýc Pavel
Sůl nad zlato
Sulajman a jeho bratři
Švábská sedmička
Svatá panna starosta
Svatba paní lišky
Svatba s ropuchou
Svatopluk
Svatopluk a jeho syni
Svatý Josef v lese
Švec Matěj
Švestka
Svět kapradí - Svatojánská pohádka
Světluška a potopa
Světská krása
Synáček z hrášku
Synek, který se učil strachy třást
Tabule modrá jako nebe
Tajemství Sulajmy beznosého
Tajné slovo
Tak svět odplácí
Tatařín
Tatarská princezna
Tatarská princezna 2
Tatoš
Temnota temná a láska věrná
Templář Čičos
Terezka a skřítek
Tkadlena a oráč
Tlusté prasátko
Tlustý pradědeček a loupežníci
Trampoty sv Mikuláše
Trejtík a Dajtínka
Třetí přání
Tři bratři
Tři bratři a zlovolné obřisko
Tři bratři, dva moudří a jeden
Tři bratři královští
Tři carství
Tři černé princezny
Tři císařské otázky
Tři dítka Štěstěny
Tři groše
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři chlapíci a obr
Tři koně
Tři kouzelné dary
Tři kouzelné džbánky
Tři královské děti
Tři krkavci
Tři labutě
Tři lesní skřítkové
Tři malá prasátka
Tři medvědi
Tři mrzáci
Tři ňoumáci
Tři oblázky z potoka
Tři pírka
Tři přadleny
Tři princovy poklady
Tři prokleté princezny
Tři ptáčkové
Tři rady
Tři řeči
Tři rudovousové
Tři růže
Tři růže na jednom stonku
Tři selští synci
Tři sestry a jeden ženich
Tři sestry a lidožroutské obřisko
Tři sestry a Reinald
Tři sestry a žabka
Tři sestry z chudé rodiny
Tři šťastlivci
Tři tovaryši
Tři tovaryši na Bouzově
Tři zakletí knížata
Tři zakletí psi
Tři zaslíbené princezny
Tři zelené ratolesti
Tři zlatá péra
Tři zlaté vlasy děda vševěda
Třináctero
Tříska a Kůra
Trojí vraní skřehotání
Trpásek
Trpasličí dárky
Trpaslík
Trubač
Trylkující a hopkající skřivánek
Tulácká pohádka
Tuřín
Tvrdohlavý Ondráš
Tykev a hříbě
Tymlink
U čarodějnice
Ubrousek, beránek a mošna
Udatný krejčík
Uhlíř, kterého potkalo štěstí
Uhlířský princ
Ukradený pan Berka
Uloupená princezna
Uspávač
V lese žijí čarodějnice
Vajíčko
Valdštejnský lev
Valibuk
Vandrovali tovaryši
Vandrování kdovíkudy kdovíkam
Vánoce v lese
Vánoční blázen
Vánoční pohádka
Vavřinec toulavec
Vavřínek
Vazač košťat
Včelí královna
Vděčná otrocká duše
Věčný student a jeho pohádka
Velbloud
Velikán Velevous
Velká doktorská pohádka
Velká kočičí pohádka
Velká policejní pohádka
Velké strašení na Střekově
Velký černý pes
Věrné hříbátko a statečné princátko
Věrné přátelství živého a nebožtíka
Věrný a Nevěrný
Věrný Jan
Věrný ovčák
Věrný Pavel
Veselý voják
Veška a bleška
Veverčák oříšek
Vikštejn
Víla Amálka - obsah
Víla na rybníce
Víla nedbá o domácnost
Vlaštovčí dary
Vlk a kozlátka
Vlk a ovečka
Vlk a sekáč
Vlk a sem kůzlátek
Vlkodlak
Vodní paní
Vodníček
Vodnická pohádka
Vodník
Vodník v pivovaře
Vodovod, který zpíval v opeře
Voršulák a čert
Vozka
Vrabčák a jeho čtyři synové
Vrba
Vřesová studánka
Vřetánko, člunek a jehla
Vrchní Ben
Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže
Všehochlup
Všudybyl
Vybíravá Lenička
Vychytralý Bonacin
Vychytralý provazník
Vyšehradské poklady
Vysloužilec a sabatora
Vzteklý pán na Cornštejně
Z pohádky do pohádky
Žabí král
Žabí král aneb železný Jindřich
Žabka carevna
Žabka královna
Začarovaný tulák
Zahrada na jaře
Zahrada na podzim
Zahrada v létě
Zahrada v zimě
Zachráněné hádě
Zajícova chaloupka
Zakletá krasavice
Zakletá princezna
Zakletý dům
Zámecký písař
Zámek mouchy Štípalky
Zapomenutý čert
Zapovězený uzel
Zasloužená odměna
Záviš z Falkenštejna
Zazděný preclíkář
Zázračné jablíčko
Zázračný groš
Zázračný strom
Zázračný visutý zámek
Zbečenský chasník
Zbojník Jurka
Zbožná kněžna Durana
Zbožný Pasler
Zbrklý Menetbek a Akyldžan
Zdvořilý loupežník
Ze života polního šneka Ferdy
Žebrota žebrácká a pokora pokorná
Zelená husa
Zelená panna
Zelený rytíř
Železná pec
Železná skříňka
Železný Hans
Železný Honza
Železný chlapec
Železný Jan
Želva
Želví král a strakaté moře
Zemní mužíček
Žid v trnisku
Žil král
Žirafa
Živá šachovnice
Živá voda 1
Živá voda 2
Živá voda a Praděd
Zkáza ženského chánství
Zkrocený vodník
Zlá hraběnka na Kaltenštejnu
Zlá Kateřina
Zlá selka a chlupatý hastroš
Zlatá husa
Zlatá jablíčka
Zlatá jabloň
Zlatá kachna Gondolána
Zlatá rybka a dcerka
Zlatá rybka a tři přání
Zlaté kapradí a Mikeš
Zlaté kapradí
Zlaté království
Zlaté zámky
Zlato pod Edelštejnem
Zlatohlávek
Zlatohlávek a Zlatovláska
Zlatovlásek
Zlatovláska
Zlatovláska a Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý cop
Zlatý jelen
Zlatý kolovrátek
Zlatý pták
Zlatý vrch
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá
Žlutá bunda s pokaženým zipem
Žlutý ptáček
Zpívající hora
Zpívající rákos
Zrádná sestra a věrná zvířata
Zrádný hejtman
Žravý Matěj
Zrnko prosa
Zrození Jana
Ztracená polobotka
Ztracený žlutozelený měsíc
Zuzanka a písmenka
Zuzanka plátenice
Žvanivá žena
Žvanivý slimejš
Zvědavá Juditka
Zvědavý lakomec
Zvířátka a loupežníci
Zvířecí řeč
Zvířecí sněm o Vánocích
Zvířecí věrnost a lidská proradnost
Zvonec
Zvonící lipka  

Honza z pohádky

 

Před nepamětnými časy žili na jedné vesnici rodiče, kteří měli tři syny: Vaška, Jirku a Honzu. Živobytí nebylo valné a tak synové, když dospěli, museli do světa. Ze tří synů se napřed vypravili dva, Vašek a Jirka, a dlouho, předlouho nebylo o nich slechu. Jen občas, jednou za rok nebo za dva, došla po někom, kdo procházel vesnicí, zpráva, že mluvil s Vaškem a Jirkou a že se jim daří tak nebo onak.
Prý napřed pracovali v městě, pak putovali až na břeh moře a plavili se po lodi do cizích krajů a poslední zprávy byly, že se brzy vrátí.
Honza po celou dobu pomáhal doma.
Ale jakápak to byla pomoc, když většinu času prospal doma za pecí?
Nic ho nebavilo. Odbyl si trošek té práce a místo, aby šel do hospody nebo za děvčaty nebo do lesa, hup! a už byl za kamny. Matka mu tam dala hrnek mléka a talíř buchet a Honza jedl, pil a spal. A když nespal, aspoň snil. Bůhví o čem. Nikomu to neříkal. Ale kdo by viděl do jeho hlavy, poznal by, že se mu stále zdá o jedné krásné princezně. Byla to pořád ta samá. A Honza žil ve spaní a snění krásnější život než v bdění a proto tak rád polehával za pecí.
Přiblížil se den, kdy se měli bratři Vašek a Jirka vrátit.
Protože chaloupka rodičů byla malá, pozval otec celou vesnici do hospody. Všechny úspory praskly na tu slávu, ale rodiče si s tím nelámali hlavu. Vašek a Jirka jsou jistě velkými pány, peníze nepotřebují, a Honza ..... tomu stačí pec a pár buchet k úplnému štěstí!
Vesničané seděli za stoly a popíjeli ze džbánků a všelijak přetřásali, s čím se asi bratři vrátí.
„Nic bych se nedivil,“ pukal z dýmčičky výměnkář Potah, „kdyby přinesli nějakou tu dračí hlavu. Rozumí se z draka, kterého sami zabili.“
„Ale, pantáto, draci už přece nejsou,“ smáli se mladší.
„Tady!“ vybafl na ně výměnkář, „to vím taky. Ale víte Vy o tom, co je v takové Tramtáriji, kde žijou lidi s několika rukama a hlavama? Tam jsou draci dodneška. Loupe mě v pravém koleně a to je vždycky, když mám pravdu.“
„Ale tady jejich táta a máma by byli radši, kdyby přivezli plnou bednu zlata a perel,“ zasmál se jiný soused. „Takhle z nějakého pokladu, který by zabavili pirátům. Však se ti chlapci jistě dostali k moři a sedli na nějakou tu skořápku.“
„A je to moře větší než náš rybník?“ ptal se maličký Véník.
„Takové je velké, že by ty Tvoje necky, v kterých brázdíš náš rybník, tam nebyly ve vlnách vůbec vidět,“ poučili Véníka.
Véník údivem nad tím vyvaloval oči.
Tu se přihnalo hejno kluků a křičelo:
„Už jedou! Veze je kočár se čtyřma koňma! A plno beden vezou!“
Za chvíli zahrčela před hospodou kola a z kočáru vystoupili Vašek a Jirka, nádherně oblečení. Kočí jim snášel z vozu těžké bedny.
Rodiče se na ně nemohli vynadívat. Kamarádi dětských let jim tiskli ruce a skoro jim záviděli. Dívky na nich mohly nechat oči. Každá si v duchu myslela, jaké by to bylo terno, kdyby si ji vzal jeden z bratří za ženu. Jen někdo chyběl.
„Kde je Honza?“ ptali se bratří. Neměli ho sice moc rádi, ale čekali, že je bude obdivovat.
„Honza? On tu není?“ podivila se matka. „Že je zas ten kluk doma za pecí!“
„Nebo za pecí tady v hospodě,“ mínil otec.
„Tak ho tam nechte,“ řekli bratří. „Stejně by nám jen překážel.“ A nechali Honzu Honzou a věnovali se obecné zábavě.
Zachtělo se jim tančit, tak po domácku, jinak než ve světě. A každý hned popadl jedno děvče a začal se s ním roztáčet. Ostatní podle nich. Muzika hrála, mládež tančila a zpívala, prkna podlahy duněla a smíchu, horka, kouře bylo v hospodě vrchovato až k stropu.
Když se zas všichni usadili za stoly, povídal výměnkář Potah:
„No a co takhle, hoši, nějaké to dobrodružství? Však se toho musí ve světě zažít! Dejte sami něco k lepšímu.“
„Beze všeho,“ zasmál se Vašek, „tak poslouchejte. Tak jsme Vám jednou pluli po moři na takové velikánské plachetní lodi a plujeme den, dva, plujeme týden, dva, tři, plujeme pár měsíců a nikde žádný konec. A najednou se zvedla bouře, házela lodí jako skořápkou, a vtom třeskot! narazíme na skalisko, a už se potápíme. Tak tak že jsme doplavali na břeh. Byl to ostrov. A na tom ostrově žili Indiáni. A ti Indiáni tančili! Moc podivný tanec to byl, jaký oni tančili.“
A Vašek se odmlčel.
„A dál?“ ptali se zvědavci.
„Moc podivný tanec, říkám,“ opakoval Vašek. „Asi takhle.“ Vstal a začal napodobovat indiánský tanec.
„A nic víc se nestalo?“ divil se někdo.
„To je Vám málo? Tak si to zkuste zatančit, a uvidíte!“ odsekl Vašek, nazlobený tím, že se jejich dobrodružství nezdálo.
Vzali to doslova a začali zkoušet indiánský tanec. Poskakovali, natřásali se a za chvíli zapomněli, co jim to vlastně Vašek vypravoval.
Jirka toho měl dost. „Zbláznili jste se?“ volal. „Tomuhle říkáte tanec? Já Vám ukážu, jak se tančí na zámku!“
Chtěl uchopit jednu dívku a zatančit s ní tak, jak se tančí mezi panstvem, ale nikdo si ho nevšímal. Tak se jim zalíbila ta indiánština. Ani té dívce se to nelíbilo a radši se zas začala natřásat po indiánsku. Jirka ji nechal a sedl si k Vaškovi.
„Kdo by to řekl, že ti naši mají tak blízko k Indiánům!“ stěžoval si.
„Nebo k opicím,“ dodal Vašek.
Mávli rukou a víc se dívali do džbánků.
Za pecí se pohnul Honza. Bylo mu tam dobře, ale najednou ho rušil takový hluk. I muzika hrála nějak divně, jinak, než byl zvyklý. Protáhl se a rozhlédl. „Co ti lidé jančí?“ myslel si. „Kdo to jaktěživ viděl takhle hopsat místo pořádného tance?“
Ústa se mu sama otevřela a Honza hlasitě zívl.
Teď teprve si ho povšimli.
„Hele, Honza!“ volali. „Dolů s ním!“ A pár mládenců vyskočilo na pec a stáhlo Honzu dolů. Honza stál a mžoural. Co mu ti lidé chtějí?
„Máš tu bratry,“ říkali mu, ale Honza nejevil žádnou radost.
Bratry to zlobilo.
„Je to pořád ten hloupý Honza!“ mávli nad ním rukou a nevšímali si ho. Zato ostatní si Honzy všímali.
„No, Honzo, zatanči si!“ popichovali ho. „Nechceš si vybrat děvče?“ A jiný hlas vykřikl:
„Ať tančí s koštětem! Nebo sám!“
Obklopili Honzu a nepouštěli ho. Honza byl jako míč, když jím pohazují vlny. Nevěděl, co má dělat. Pokoušel se prodrat zástupem, jenže někdo do něho tak silně strčil, že Honza upadl na zem. Chvíli zůstal ležet. mysleli, že je mrtvý. Tanec ustal a skláněli se nad ním.
Honzova matka zabědovala:
„Honzíčku drahý, snad mi Tě nezabili!“
Ale Honza vstal. Byl celý, ani kousek ho nechyběl. Když bylo vidět, že se mu nic nestalo, začala ho matka plísnit:
„Takovouhle ostudu nám děláš! Všem jsi pro smích. Podívej se na Vaška a na Jirku, to jsou jinačí kabrňáci!“
„A co vlastně udělali tak slavného?“ zeptal se Honza.
Najednou se ukázalo, že na to jde těžko odpovědět.
Vašek se postavil před Honzu:
„Ty se ptáš? Byli jsme na kraji světa!“
„Když máte nohy, tak to není nic těžkého,“ řekl klidně Honza.
Jirku to dopálilo. „A neztroskotali jsme, co?“
„Za to může bouře, a ne Vy,“ zase klidně řekl Honza. „To, co jste dokázali, svedu také. Vypravím se do světa a uvidíte.“
Vašek s Jirkou cítili, že je jejich reputace otřesená. Mrkli na sebe a chtěli Honzu zezadu povalit na zem. Ale Honza se obrátil, popadl každého jednou rukou, srazil je, až třískli hlavami o sebe, a pak jimi mrštil do kouta.
Bratři letěli jak panáci a zůstali s údivem ležet, jakou to má Honza sílu.
Ale Honza se nezdržoval.
„Sbohem, matičko,“ přistoupil k matce a políbil jí ruku. „Sbohem, táto.“ A bez meškání vyšel na náves a po návsi se dal rovnou směrem na konec světa. Pár buchet na cestu mu zbylo.
„Za ním!“ zvedli se bratří. „On nám bude něco ukazovat? My mu to vytmavíme!“ A vyběhli za Honzou.
Měli takový vztek, že nechali všechno doma, až na trochu jídla, a běželi do světa za Honzou s holýma rukama.
Hospoda se rozdělila na dvě části. Jedna se zastávala Honzy, druhá jeho bratří. A nakonec se obě půlky pohádaly a daly se do sebe. Místo tance vypukla hádka a slavnost vítání rodáků končila rvačkou. Okna drnčela a džbánky a židle létaly vzduchem. Kdo se neuhnul, měl, co dostal.
Ale o tom už Honza nevěděl. Ani bratři. Honza šel temným lesem a o hodný kus za ním se kradli Vašek a Jirka.
Honza šel celou noc. Tak byl odpočatý z toho povalování za pecí. A tak byl rozzlobený. Už chtěl být u cíle, i když nevěděl, u jakého. Rázoval, co mu dlouhé nohy stačily, a nedbal tmy.
Počalo svítat, když došel k vysoké skále, s níž se s jekotem řítil vodopád. Pocítil únavu a řekl si, že neuškodí, když si na chvíli zdřímne. Usedl do trávy, opřel se o strom a usnul.
Ze skalní průrvy vykoukla krásná dívčí hlava. Rusalka. Lehce přiběhla k Honzovi a zvědavě si ho prohlížela. Pak zakývala na své družky. Ze skal se vynořila desítka krásných plavovlasých tanečnic a všechny společně kroužily kolem spáče. Podobaly se květinám, když vítr rozhýbe jejich zlaté květy. Honza v tu chvíli snil, že je u pana krále na plese a má si vybrat mezi dvorními dámami. Žádná se mu nezdála a mrzutě mávl rukou. Ten pohyb učinil i doopravdy a zaplašil jím rusalky, které zmizely opět mezi skalami.
Honza otevřel oči. Zprvu hledal, kde je pec, pak si vzpomněl, že usnul v lese a že je na cestě do světa. Vyskočil na nohy a rozhlížel se. Spatřil vodopád a dostal žízeň, když uviděl tolik bílé zpěněné vody. Nabral si do dlaní a dosyta se napil chladné vody.
Pak si řekl, že se vykoupe. Odložil šaty a skočil do studené vody, tak chladné, až mu zadrkotaly zuby. Rychle zas vylezl a vybral si místečko mezi stromy, kam pěkně svítilo ranní slunce a sušil se tam. Bylo mu příjemně a usnul.
Zatím se u vodopádu objevili dva noví poutníci. Vašek a Jirka. Šli stále v Honzových stopách, až došli sem, kde už nevěděli, kudy se mají dát dál. Když uviděli vodopád, bylo jim to k smíchu.
„To vypadá jak fousy nějakého starého dědka,“ zasmál se Vašek. „A že to pořád teče dolů, taková hloupá voda!“
Jirka si jen posměšně odplivl do zčeřené vody. A šli dál.
Pojednou proti nim kráčel stařec, podobný vodopádu. Zastoupil jim cestu a pokorně je prosil o kousek chleba. Prý odvčera nejedl.
„Máme chleba jen pro sebe,“ odbyl ho Vašek, „a nemůžeme rozdávat každému dědkovi, kterého potkáme cestou.“
„I když nemá co jíst?“ řekl stařec. „Cožpak sami nebudete také staří?“
„Takhle jistě ne,“ zašklebil se Jirka, „to bych radši skočil do vodopádu a utopil se.“
S veselým pohvizdováním šli dál a na starce už ani nevzpomněli.
Stařec se dlouho díval za nimi. Pak se napřímil a zahrozil za nimi pěstí. V tu chvíli se opravdu podobal vodopádu.
O chvíli později potkal Honzu, který už oschl. Když Honza spatřil stařečka, zastavil se a soucitně se zeptal:
„Nepotřebujete něco, stařečku?“
„Trochu jídla, synu,“ řekl stařeček.
A Honza se s ním rozdělil o poslední buchtu. Stařeček ochutnal buchtu, pochválil ji a najednou změnil hlas:
„Jen jsem Tě zkoušel, milý Honzo, máš-li dobré srdce. Jsi lepší než Tví bratři. Věz, že toto kolem je mé království a já jsem vládce vodopádu.“
Shodil své hadry, napřímil se a před Honzou stál velebný stařec, podobající se mocnému stříbrnému vodopádu. „Každé přání Ti mohu splnit, Honzo,“ dodal, „jen řekni.“
Honza leknutím ani nevěděl, zdali nějaké přání má. Napadlo mu, že by se mohl pomstít bratřím. Ale pak si vzpomněl na mámu a zatoužil po něčem jiném. Chtěl, aby z něho matka měla radost. Rozhodnut řekl:
„Chtěl bych být ušlechtilým rytířem a hrdinou, stařečku, aby se za mě máma nemusela nikdy stydět.“
Vládce vodopádu políbil Honzu na čelo a řekl:
„Žádáš věc dobrou a chvályhodnou, Honzo. Staň se! Od této chvíle jsi tím, čím sis přál být. A budeš-li někdy v tísni, otoč tímto prstenem a vládce vodopádu Ti přispěje na pomoc.“
Navlékl Honzovi na prst zlatý prsten s diamantem a ukázal směrem k veliké skále. Skála se sama otevřela. Uvnitř bylo vidět rytířský sál. Byl osvětlený a několik pážat drželo vystrojeného bělouše, meč a součásti rytířského brnění.
„Pojď se mnou,“ pravil vládce vodopádu a uvedl Honzu do kouzelné skály, která se za nimi zavřela.

Oba bratři už se vzdali naděje, že dohoní Honzu a šli jen tak nazdařbůh. Doufali, že budou mít štěstí a vrátí se domů s něčím, čím ohromí všechny. Šli celý den, v noci přespali v hospodě při cestě a druhý den v poledne dorazili do neznámého města. Bylo jim to divné, že tak brzy došli do tak neznámé země, ale ať si lámali hlavu, jak chtěli, nedovedli si to vysvětlit.
„Je to jak v báchorkách,“ smál se Vašek, „ale co na tom? Je nám snad špatně?“
„A víš, co si myslím?“ řekl Jirka. „Jestli nás ten plesnivej dědek v lese nezačaroval. Měl takový divný kukuč.“
„Nač se o to starat,“ mávl rukou Vašek. „Radši se podívejme do tohoto města. Proč jen je tak černé?“
Město opravdu vypadalo, jako by bylo vystavěno z uhlí.
Když se přiblížili, zjistili, že všechno v městě bylo potaženo černým suknem, od hradebních zdí až ke kašně na náměstí.
Potkali povoz, pokrytý černým suknem, který vezl několik prasat rovněž potažených černě. Jen kůň, který táhl vůz, nebyl potažen ničím, protože sám byl černý.
Zeptali se kočího, proč je město ve smutku. Ten jim řekl:
„Vy nevíte o tom velkém neštěstí? Zeje město ohroženo drakem?“
Nevěděli.
„A nevíte, že si drak každý rok žádá za oběť jednu pannu a letos už mu obyčejná panna nestačí, chce princeznu?“ dodával vozka.
To teprve nevěděli.
„A že král dá celé království tomu, kdo zabije draka a zachrání princeznu?“
To už naprosto nevěděli.
Ale aspoň se zeptali. Ne zrovna chytře:
„A to drak sežere princeznu celou i s jejím královským oblečením?“
„Celou ji sežere,“ potřásl hlavou vozka, „jako dosud každou pannu. Ale šaty nežere. Po čase najdou před dračí slují složené šaty, střevíčky a všechny ozdoby. Drak rád jen to, co je živé. A proč se na to ptáte?“
Bratři nevěděli. „Jen tak,“ řekli.
Když se rozloučili s kočím a blížili se ke královskému paláci, povídal Vašek:
„Tohle bude něco pro nás, Jirko.“
A Jirka na to:
„Toho draka musíme zabít.“
Kam se podívali, všechno bylo v černém. Dokonce i pivo se čepovalo jen černé.
S věže královského paláce vlál černý prapor. U brány stálo na stráži několik černých myslivců.
Od lidí se dověděli, že právě dneska se vypraví průvod k dračí sluji, kde bude princezna odevzdána drakovi.
Vašek hvízdl překvapením. A Jirka řekl:
„Na to si počkáme.“
Netrvalo dlouho a zazněly smuteční fanfáry. Brána se otevřela a z ní vyšel černě oděný průvod. V kočáře seděla vedle krále a královny smutná, pobledlá princezna. Tvořila ve všeobecném smutku výjimku, protože její vlasy nebyly černé, ale zlaté, oči neměla černé, nýbrž modré a její tváře byly úzkostí bílé. Jen je zakrýval černý závoj.
Průvod kráčel, pomalu, pomaloučku .....
Najednou se ze špalíru lidí vynořili Vašek s Jirkou a poklekli před královským kočárem.
„Pane králi,“ hlasitě zvolal Vašek, „my dva se chceme pokusit zabít draka!“
Král si je napřed prohlédl. A když viděl, že je Vašek docela statný chlapík, usoudil, že Jirka asi bude zase chytrý, a řekl:
„Podaří-li se Vám to, odměním se rád celým královstvím a ruka mé dcery připadne hrdinovi, který draka zabije. Přineste meče, pážata!“
Pážata odběhla do paláce pro rytířské meče.
Princezna si odhrnula závoj a usmála se na bratry. Ale najednou její pohled zabloudil do zástupu lidí. Bratři se podívali tím směrem a užasli. Člověka, na kterém spočinul princeznin pohled, znali. „Podívej, Jirko,“ šťouchl Vašek bratra, „to je přece Honza!“
„Opravdu, je to on!“ zašeptal Jirka. „A princezna na něm může oči nechat. Asi nic tak směšného ještě neviděla.“
Ale princezna už si stáhla závoj a dívala se na špičky svých střevíčků. Už se zas bála draka.
Pážata přinesla meče a bratři je museli zkusit. Jirka ten svůj ani neuzdvihl a Vašek dostal svůj meč stěží jen nad hlavu. Pak se celý průvod i s bratry dal na cestu k dračí sluji.
Na náměstí nezbylo človíčka. Jen Honza stál na tom místě, odkud spatřil princeznu. Byl celý u vyjevení. Vždyť to byla princezna z jeho snů! A jak se na něho dívala! Jako by ho také znala odjakživa!
„Ne oni, ale já ji zachráním!“ řekl si konečně a hnul sebou. Rozběhl se a zmizel v nejbližším lese za městem.
Mezi hustými stromy si sáhl na kouzelný prsten a otočil jím.
Naráz stál před ním vládce stříbrného vodopádu.
„Vím, co si přeješ, Honzo„, řekl bez úvodu, „vyhovím Ti. Ale jedinou podmínku Ti dám. Až zabiješ draka, nezůstávej u princezny, a nežádej žádnou odměnu kromě jejího šátku. Kdybys mne neuposlechl, Tví bratři by Tě zabili. Takto však dosáhneš všeho, po čem toužíš.“
Domluvil a zmizel. Na jeho místě stál jen bílý kůň, jehož uzdu drželo páže ve stříbrném oděvu. Druhé páže podávalo Honzovi meč a kopí. Třetí páže opatrovalo brnění a přílbu s chocholem.
Honza neztrácel čas.

Průvod s nešťastnou princeznou dospěl do míst, kde už nebylo radno jít dál. Král i královna zůstali stát a hleděli, jak ubohou dceru dovedli Vašek a Jirka do samé blízkostí dračí sluje.
Princezna v pláči klesla na zem.
Král a královna se už na to nemohli dívat. Odvrátili tváře a vraceli se zpátky i s celým průvodem. S princeznou zůstali jen oba bratři.
Neměli méně strachu než princezna, ale hodlali to s drakem zkusit, pokud to jen vydrží. Doufali v náhodu nebo v štěstí z pekla. A opírali se o své těžké meče, protože držet je vztyčené nebylo lehké.
Ze sluje šel žár a podivný puch. Po chvíli se odtamtud ozvalo i příšerné dunění, jako by stádo slonů dupalo po dřevěné podlaze.
A bylo slyšet i nesmírné mručení, podobné hromu, když se kutálí po obloze.
Temná sluj najednou zrůžověla. Pak krvavě zrudla. Potom z ní vyšlehlo pár plamenů a nakonec se objevil kus hlavy strašlivého draka. To už Vašek s Jirkou nevydrželi. Princezna neprincezna, skočili za nejbližší balvany a schovali se.
Princezna si zakrývala tvář svými dlouhými zlatými vlasy a třásla se. V nejvyšší hrůze se začala modlit, ale slova ji opouštěla a sama nevěděla, co říká.
Dračí hlava už naplňovala celou sluj. Z tlamy šlehaly drakovi zelené plameny, oči mu světélkovaly. Pomalu se ze sluje sunuly dračí tlapy jako ohromní hadi.
Na skalnaté půdě zazvonily podkovy. Bílý kůň se vynořil ze skal a na něm seděl rytíř ve stříbrné zbroji s mečem a kopím. Přílbu měl staženou a nad ní se kýval veliký bílý chochol.
Drak zařval. Nejbližší stromy se od toho ohnuly. Kůň se zachvěl, ale rytíř ho ovládl. Rozjel se proti dračí nestvůře, jako by hnal v boji na nepřítele a vrazil kopí drakovi hluboko do chřtánu. A mečem začal sekat dračí nestvůru do očí, do krku a všude tam, kde byl drak zranitelný. Drak sebou začal mrskat, ale v úzké sluji se nemohl dobře hýbat. V několika minutách bylo po něm. Jen ocas se mu ještě v křečích zmítal a otřásal celou skálou.
Nastalo ticho. Rytíř sestoupil s koně a pozvedl princeznu se země. Nemohla věřit tomu, že je zachráněna. Teprve po chvíli se vzpamatovala.
„Kdo jsi, neznámý hrdino?“ zašeptala, „čím se Ti odměním?“
Rytíř pozvedl hledí a princezna lehce vzkřikla úžasem. Poznala tutéž tvář, tytéž oči, které ji upoutaly, když vyšla s průvodem z hradu. Honza, který byl tímto rytířem, se zadíval na princeznu stejně okouzleně jako dole v městě. Nemohl odtrhnout pohled od jejích očí. Bylo mu, jako by pil z nebeské studánky nápoj blaženosti.
„Nežádám nic,“ vypravil ze sebe konečně, „ale chceš-li mi darovat svůj šátek, budu Ti vděčný, krásná princezno.“
Princezna políbila svůj šátek a podala jej Honzovi.
A pak už se jen dívala, jak se rytíř těžce ve svém brnění bral k běloušovi, s námahou se vyhoupl do sedla a zmizel stejně tajemně, jako se objevil. Chtěla se za ním rozběhnout, ale síly ji opustily. Vyčerpána se sesula na zem a upadla do tvrdého spánku.
Když opět otevřela oči, viděla vedle sebe Vaška a Jirku.
„Kde je můj rytíř?“ zašeptala.
„Jaký rytíř?“ spustili bratři. „To jsme přece my, princezno.“
„Rytíř, který přemohl draka,“ slabým hlasem řekla princezna.
„To je tady Vašek,“ řekl Jirka, jak byl domluven s bratrem.
„Ještě má meč od dračí krve, nevidíte? Zapíchl draka jak prase.“
Princezna povstala a rozhlížela se. Na všechno se upamatovávala.
„Draka zabil neznámý rytíř na bílém koni s bílým chocholem,“ trvala na svém. „Vy jste se přece schovali za balvany ..... “
„Schovali, to je pravda,“ vykládal Jirka, „ale Vy jste pak upadla do mdlob a už jste neviděla, že jsme zase vylezli a tady Vašek s mou pomocí pak zapíchl draka.“
„Dala jsem mu přece šátek, musela bych jej jinak mít u sebe ..... “ A princezna se začala prohledávat. Ale šátek nenašla.
„Váš šátek totiž shořel od dračích plamenů,“ lhal Jirka nestydatě. „A Vám se to všechno s tím rytířem asi zdálo, zatím co my jsme se potýkali s drakem.“
Nevěřila jim, ale neměla sílu jim odporovat.
Bratři byli spokojeni a odvedli ji do královského paláce.
V městě i v paláci vypukla nesmírná radost. Všechno černé sukno bylo strženo a všude se objevily prapory pestrých barev.
Král ihned uspořádal slavnost. Hrdiny na ní byli oba bratři, kteří vykládali o drakovi neuvěřitelné věci. Jak prý se drak polekal, když slyšel Vaškovo jméno. A jak prý prosil o milost podivným, skoro lidským hlasem, když ho Vašek dobíjel.
Princezna na všechno mlčela. Stále viděla v duchu neznámého rytíře, jak se objevil na koni, jak k ní přistoupil a pozvedl hledí, i jak se na ni dlouze zadíval a jak si vyžádal za odměnu jen její šátek.
Ale řeči bratrů byly tak drzé a sebejisté, že už napůl připouštěla, že snad to přece jen byl sen.
Král se chystal splnit slib a odměnit zachránce. „Mé království patří Tobě,“ obrátil se k Vaškovi, „a má dcera bude Tvou ženou. A ty,“ řekl Jirkovi, „budeš u nás hned první po králi, statečný hrdino.“
Vašek se sebevědomě usmíval, aby bylo vidět, že to pokládá za samozřejmé. A Jirka to dělal po něm. Jen princezna se mračila. Zoufale přemýšlela, jak se z toho dostat. Dostala nápad. Snad kdyby oddálila rozhodnutí, bude mít neznámý rytíř více času, aby se objevil. „Drahý otče,“ řekla, „dávám si podmínku. Ať můj zachránce, který se nebál draka, ukáže svou statečnost veřejně přede všemi. Uspořádej rytířský turnaj a až se můj zachránce stane vítězem nade všemi ostatními rytíři, stanu se jeho ženou. Pro něho bude lehké porazit rytíře, když porazil draka.“
Vaškovi to nebylo dvakrát milé, ale zpěčovat se nemohl. Nechtěl vypadat jako ten, kdo se bojí. Konečně trochu síly měl a když bude mít k tomu ještě štěstí z pekla, snad to nějak dopadne, myslel si. Usmál se tedy sebevědomě a přikývl.
Král vyhlásil rytířský turnaj, v němž měl Vašek dokázat, že jeho vítězství nad drakem nebyla náhoda. Vyzýval každého, kdo se přihlásí, k boji na koni s kopím a mečem.
Přišel určený den a na velké louce se shromáždily zástupy lidí. Král a královna s princeznou seděli na tribuně, slavnostně vyzdobené.
První se přihlásil k zápasu s Vaškem jeden z dvořanů. Rozjel se na koni proti Vaškovi, kopí zapraštěla a dvořan spadl s koně. Vašek zůstal vítězem. Jako druhý měřil s ním své síly jakýsi cizí rytíř, který tu byl zrovna hostem. Opět se koně rozjeli proti sobě, opět zapraštěla kopí a opět jeden ze dvou bojovníků spadl s koně ..... cizí rytíř. Vašek už si byl jist vítězstvím. Dál už se nehlásil nikdo. Král i královna se spokojeně usmívali, jen princezna se netrpělivě rozhlížela, zdali se odněkud neobjeví její hrdina.
Král už chtěl dát pokyn, aby trubači vyhlásili Vaška vítězem celého turnaje a odtroubili konec, když to mezi davem lidí zašumělo a oči všech se obrátily k lesu. Odtamtud se objevil neznámý rytíř na bílém koni s přílbou, na níž hrdě vlál bílý chochol. A každým skokem svého koně se přibližoval.
„Můj hrdina od dračí sluje!“ vykřikla princezna radostně a zamávala mu vstříc.
Rytíř ji pozdravil kopím a postavil se s koněm proti Vaškovi, v němž to pořádně hrklo. Také on poznal pravého vítěze nad drakem. Ale nedalo se nic dělat, utéci nemohl.
Zaznělo znamení, kóně se rozjeli proti sobě, kopí zapraštěla a jeden ze soupeřů spadl s koně. Tentokrát to byl Vašek.
Jirka hned k němu běžel a pomáhal mu na nohy. „Teď abychom vzali šikovně nohy na ramena, Vašku, nebo bude zle,“ šeptal bratrovi. Ale Vašek nemohl utíkat, byl rád, že se belhal z místa své porážky. Zatím si ostatně bratrů nikdo nevšímal. Všichni se dívali ke královské loži, odkud princezna hodila růži rytíři s bílým chocholem. A král vyzval rytíře, aby sestoupil s koně a přišel se představit.
„Je to on!“ zajásala princezna, když neznámý rytíř zvedl hledí a ukázal svou tvář. A hned vyprávěla o tom, jak to bylo před dračí slují. Teď už věděla, že to nebyl sen, jak jí nalhali ti dva vykutálení bratři.
„Máš důkaz, neznámý rytíři?“ ptal se král, překvapen vším, co se dozvídal. A Honza mlčky vytáhl princeznin šátek, políbil jej a vracel majitelce.
Už se nedalo pochybovat, na čí straně je pravda. Král poručil okamžitě uvrhnout Vaška a Jirku do vězení, prohlásil Honzu svým nástupcem a dal mu princeznu za manželku. Princezna padla Honzovi do náruče a samou radostí se rozplakala.
Honza byl velkomyslný. Jako zvláštní odměnu si vyprosil, aby král provinilým bratřím odpustil, a sám je poslal zpátky domů do rodné vesnice se vzkazem tátovi a mámě, aby věděli, že jim Honza dělá ve světě čest.
Bratři uznali, že je Honza lepší než oni oba dohromady a napravili se. A zůstali v rodné vesnici. Vašek tam dělal starostu a Jirka dostal úřad ponocného. Rodiče se přestěhovali k Honzovi na hrad.
Prsten, který dostal Honza od vládce vodopádu, byl chován mezi nejvzácnějšími poklady. Už nikdy jej Honza nevzal na prst a neotáčel jím. Nebylo toho ani třeba. Vládl a žil šťastně se svou princeznou až do smrti.

 

Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše podpora. Podívejte se prosím, zde krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
.