Jak jelen chválil, až přechválil
Zastavil se jelen u studánky. Nahnul se k průzračné vodě a překvapením zatajil dech. Poprvé uviděl v klidné hladině odraz svých mohutných parohů. Zalíbily se mu a dlouho je obdivné prohlížel.
„Jak mi sluší,“ lichotil si, „jak jsou nádherné na mé hlavě. Jsou krásnější než královská koruna, nic na světě se mým parohům nevyrovná.“
A ve své chvále si najednou povšiml svých tenkých nohou s kopýtky a nelíbily se mu.
„Jaké jen mám ohyzdné nohy,“ mračil se jelen. „Jenom hanbu mi dělají. Ještě štěstí, že parohy mi vynahradí vše, co na mně nohy hyzdí.“
A v té chvále parohů a hanění nohou najednou zaslechl hlasy lovců a štěkot psů. Jelen se dal na útěk, běžel, jako by se vznášel. Nohy ho bezpečně nesly přes luka a stráně daleko od lidí. Zamířil do hustého lesa, ale ještě neudělal mnoho kroků a zlou předtuchou se mu téměř zastavilo srdce.
Jelenovy nádherné a vychvalované parohy se mu mezi stromy stal překážkou. Zapletl se jimi do hustého mlází a nemohl se pohnout z místa. A jeho rychlé nohy, které se mu tak znelíbily, a přece ho nesly od nepřátel, nyní se jen bezmocně chvěly. A už tu byli štěkající psi a za nimi přispěchali lovci a nic už nebylo, co by jelenovi pomohlo.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|