Jak šel Honzík do světa
Žili jedni staří rodiče a neměli žádné děti. Když jejich nejstarší syn vyrostl a byl o hlavu větší než táta
a bylo mu 55 let, jednoho dne povídal:
„Maminko, tatínku! Je nás doma trochu moc. Já se půjdu podívat do Světa.“
„Když chceš, Honzíčku, běž si,“ povídal táta. „Ale brzy se vrať domů a neroztrhej boty, to jsou jediné, co máme.“
Vypravili ho na cestu, Honzík sebral raneček a marš pryč. Dostal se do hustého lesa, a tam nebyly žádné stromy, nic, jenom holé kamení a tráva. Povídal si: Nejdřív sním buchty a potom se pustím dál. Ale když dojedl poslední buchtičku, nemohl si vzpomenout, odkud a kam jde. Co prý teď? Napadlo ho, že by se měl rozhlédnout, kde je. Zul si boty a vylezl na nejvyšší jedli v celém lese. Jak se dostal do samého vršku, uviděl mezi větvemi velikánské hnízdo. Pomalu lezl blíž, dívá se ..... v tom hnízdě sedělo prasátko, vrtělo ocáskem a točilo po něm oči. Honzík si chtěl na ně sáhnout, prasátko se polekalo, zamávalo křídly, frrr a odletělo pryč.
Honzík se podíval do hnízda ..... prasátko tam vysedělo čtyři pěkné řepy! Zatímco si je prohlížel, udělal se nad ním vítr a na jedli se snesla strakatá kráva. Posadila se rovnou do hnízda a začala žrát ty čtyři pěkné řepy. Honzík se polekal, jako by vedle něho uhodilo! Převalil se a už se poroučel z větve dolů, bác na schody a po nich jel až na zem!
Protože se v tom hustém lese bál, rozhodl se, že se ožení, aby tam nebyl sám. Hned to udělal! Vzal si jednu selskou dceru, žili spolu spokojeně a jen pro jedinou věc se rmoutili ..... že nemají žádné děti. Když jejich nejstarší syn vyrostl a byl o hlavu větší než táta, povídal jednou .....
Víte co? Radši Vám povím něco jiného!
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|