Liška Bystrouška  

 

 

Nahoru
Abatar - Největší moudro na světě
Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský
Abú Kír a Abú Sír
Alabastrová ručička
Aládín a kouzelná lampa
Alenka a Ivánek
Alí Baba a čtyřicet loupežníků
Almužna
Amíkův kámen
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
Auach
Bába a panna
Babiččin kamarád
Balada o Jezerietisově dceři
Barborka a cucavé bombóny
Baron Prášil
Bárta a Juvarka
Bednářova palička
Bělinka a Růženka
Bělouš a vraník
Berona
Beruška Alenka
Betelka zlatá a Bětka smolná
Bezová matička
Bezruká dívka
Bílá a Černá
Bílá laňka
Bílá paní
Bílá paní Hradecká
Bílá paní vrbenská
Bílá panna
Bílé štěňátko a černé koťátko
Bílý had a Běla
Bílý had a sluha
Bledulky
Bleška a veška
Bludný Holanďan
Blýskání na lepší časy
Boháč a chudák
Bohatý kupec a tři sudičky
Bohatýr Naznaj
Boj na Kalinově mostě
Bonifác a bratránci
Boty z buvolí kůže
Bratr Štístko
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Broučkovo učení
Brouk Pytlík
Bubeník
Budulínek
Budulínek mandelinka
Bujný pan Kryštof
Bukač a dudek
Buvolí kráva a rybka
Bylo jedno děcko
Čáp a medvěd
Car Aggej
Car Trojan má kozí uši
Čaroděj a kupec
Čarodějka Amálka našla kouzlo
Čarodějná kniha
Čarodějná mošna
Čarodějná studna
Čarodějné zelíčko
Čarodějnice Běla
Čarodějnice Grula
Čarodějovo srdce
Čarodějův učeň
Čarostřelec
Čarovná jeskyně
Čarovná truhlice
Čarovné ovoce
Čarovný mlýnek, kabela a plášť
Čas slonů
Černá hraběnka
Černá princezna
Černokněžník
Černý Petr
Čert a cigán
Čert a jeho babička
Čert a Káča
Čert a Káča hubatá
Čert a Káča z divadla
Čert a tři sestry v nůši
Carův zeť a okřídlená babka
Čertí rodinka 1
Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ?
Čertí rodinka 3
Čertí rodinka 4
Čertí rodinka 5
Čertova slanina
Čertova služba
Čertův švagr
Čertův ukoptěný bratr
Červená karkulka 1
Červená Karkulka a pes
Červená karkulka a vlk vrtinoha
Červená Karkulka červený čepeček
Červený mužík
Český Honza
Cesta k jaru
Cikán a tři ďáblové
Cikán ve vlčí jámě
Cikáni a pán
Cikánská princezna
Čiperná Markyta
Císař Karel IV
Císař Rudolf
Císařovy nové šaty
Císařský hejtman
Co dělá táta, to je vždy správné
Co dostal horal za hrách
Co je nad zlato
Co je nejdále slyšet
Co není pravda
Čokoládová pohádka
Čtvero bratří
Čtvero větrů
Čtyři dovední bratři
Čučina
Cvilín
Ďábel se třemi zlatými vlasy
Ďáblova babička
Daleké putování Petra Zrnka
Dar ještěřího krále
Hastrmanův dárek
Dary skřítků
Dary vodních pannen
Dcera slunce
Délka života
Děvčátko a loupežníci
Děvčátko se sirkami
Diamantová sekera
Dílo boží a dílo Satanovo
Dítě Mariino
Dívka žabka a smutný princ
Divodějný strom
Divohusy
Divoké labutě
Divoký rytíř
Divotvorný meč
Divotvorný mlýnek
Divotvorný ubrousek
Divous a princátko
Dlaždič princem
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Dlouhý, široký a žárooký
Dobrá nálada
Dobrá žena
Dobrák Tughry a darebák Egry
Dobré děti
Dobře tak, že je smrt na světě
Dobrodružství Sindibáda námořníka
Dobrotivý Álaaddín
Dobrý obchod
Doktor Vševěd
Domácí skřítkové
Domeček u lesa
Domku, domečku
Drahé kameny
Drak Agrimón
Drak dvanáctihlavý
Drak Venca a princezna Karolína
Drakobijec
Dřevorubec a jeho chytrá dcera
Dudák Jíra
Duch Hohohó
Duch v láhvi
Dupynožka
Dva bratři
Dva kamarádi
Dva kohouti
Dva loupežníci
Dva mrazíci
Dva přátelé
Dva princové se zlatou hvězdou
Dva řezníci v pekle
Dva rybáři
Dva ševci Kmocháčci
Dva věrní bratři a krasavice
Dvanáct apoštolů
Dvanáct bratří a zlatovlasá panna
Dvanáct bratrů
Dvanáct loupeživých rytířů
Dvanáct měsíčků
Dvanáct zakletých pannen
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero líných pacholků
Dvanáctero lovců
Dvě dcerky a dobrá lesní víla
Dvě Maričky
Dvě nevěsty
Dvě pětky z přírodopisu a cylindr
Dvě tvrdohlavé kozy
Dvojčata
Džaudar a jeho bratři
Ebenový kůň
Egle
Ejhej Mikuloi
Eletka a žárováček
Ferda Mravenec obsah
Fikmik
Fousatý princ
Fridrich a Katynka
Garagaš
Gilgameš a Agga z Kiše
Gilgameš a Enkidu
Gudrun
Hádanka 1
Hádanka 2
Hádanka o špatně zavázaném pytli
Hadí korunka
Hadí namlouvání
Hadí princezna a zlatý klíček
Hadrnička
Haf a Štěk
Hajný a jeho tři syni
Hájovna U pěti buků
Hastrmanův dárek
Havíř Jáchym
Havran
Hejtman Jan Žižka
Helenčiny květiny
Heřman z Bubna
Hlava dávného Řeka
Hlemýžď a růžový keř
Hloupá dívka
Hloupá havířka
Hloupí čerti a chytrý švec
Hloupý a chytrý
Hloupý čert
Hloupý drak a chytrý voják
Hloupý Havel
Hloupý Honza a dva bratři
Hloupý Honza Johannes
Hloupý Jura
Hloupý pecivál
Hloupý sedlák
Hloupý vlk
Hodný Džin
Hodný slon a zlomyslný krejčí
Holčička s náhradní hlavou
Holínky z bůvolí kůže
Holohlavý bohatýr
Holota
Honza a čarodějnice
Honza a Černá princezna
Honza a čert
Honza a červená bába
Honza Ježek
Honza a pan vrchní
Honza a sedlák
Honza a vrba
Honza Hlupec
Honza jde do lenoráje
Honza ke štěstí přišel
Honza Krecárek
Honza lenoch
Honza Nebojsa
Honza potkal pohádku
Honza rozesmál princeznu
Honza se žení
Honza silák
Honza špásoval
Honza v kostnici
Honza vystavěl vzducholoď
Honza z pohádky
Honzíček a Grétička
Honzík, hraběcí syn
Honzík Zázrak
Hora Zemúň
Hoře přehoře
Housenka
Housle samohudky
Hrabě a bílý jelen
Hrabě Hodic
Hraběnka Isabela
Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo
Hrbáček králem
Hrdina Gran Bracun - o drakovi
Hrnečku vař 1
Hrnečku vař 2
Hrnečku vař 3
Hroch, který se bál očkování
Hrozný Radouš
Hruška, která nechtěla spadnout
Hujaj Hulička
Hunohrad
Hup do mošny
Hurle, burle, bác
Husopaska 1
Husopaska 2
Husopaska 3
Husopasky pláčou perly
Hvězdička Valentýna z vesmíru
Hvězdné tolary
Hvozdík
Chaloupka roubenka
Chudé královstvíčko — OBSAH
Chlapec a Had hadisko
Chlapec s copánkem a zvířatech
Chlapeček, který se stal kredencí
Chlupatý princ
Chrabrý Alí
Chrudimský kacafírek
Chudá Madlenka
Chuďas a boháč
Chudoba a pokora vedou do nebe
Chudý brahmín
Chudý mlynářský tovaryš a kočička
Chudý pasáček a kouzelná píšťalka
Chytrá Běta
Chytrá dívka
Chytrá dívka a car
Chytrá Elza
Chytrá hloupost
Chytrá Horákyně
Chytrá chalupnická dcerka
Chytrá princezna
Chytrá Šahrazád
Chytrá vesničanka
Chytrost nejsou žádné čáry
Chytrý Budulínek
Chytrý Filip
Chytrý Honza
Chytrý chasník a baba lidožroutka
Chytrý krejčí
Chytrý krejčík
Chytrý lhář
Chytrý Martin
Chytrý Petr na svatbě
Chytrý švec
Chytrý synek
Chytrý uhlíř
Iduščiny květiny
Ilja Muromec a slavík Loupežník
Ivan carevič a bohatýr Poljanin
Ivan carevič a Marta carevna
Ivan hlupec
Ivan prosťáček a smrtidrak
Ivan, selský syn
Ivánek, který tloustl a tloustl
Jabloňová panna
Jaga baba
Jaga Bura
Jak Akpamyk hledala své bratry
Jak bednář přelstil vlka, medvěda a
Jak bubeník vysvobodil princezny
Jak Budižkničemu k štěstí přišel
Jak čerta popadl vztek
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jak dělá slunce duhu
Jak dělal lišák chůvu
Jak dívka vyzrála na Cara
Jak došel horal štěstí
Jak dva lhali, až se prášilo
Jak dva vandrovali
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice
Jak hloupý Honza přišel k bohatství
Jak hloupý rozesmál princeznu
Jak hlupáček vysvobodil princeznu
Jak chodil lišák se džbánem, až ...
Jak Jan hledal smrt
Jak Jaromil k štěstí přišel
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel
Jak jeden hoch ke štěstí přišel
Jak jedni kvůli svatbě utekli
Jak jednomu uletělo štěstí
Jak jelen chválil, až přechválil
Jak ježek uhonil zajíce k smrti
Jak jsem plul ke královně severu
Jak ke štěstí skrze šest služebníků
Jak kohout napálil lišku
Jak kohout vyzrál na lišku
Jak král hledal nevěstu
Jak králíček přelstil lišku
Jak krejčí dostal princeznu
Jak krejčík vylekal obra
Jak krejčík zbohatl
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba
Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku
Jak liška hostila čápa a čáp lišku
Jak mravenec zachránil holuba
Jak Nanynka ušla bití
Jak Nartové přelstili hloupé obry
Jak pomohli smutné víle
Jak pošťákovi spadla hlava
Jak princezna hádala až prohádala
Jak princezny po nocích tancovaly
Jak přišel Honza k bratrovi
Jak přišel měsíc na oblohu
Jak přišel sedláček do nebe
Jak Rozum se Štěstím vandrovali
Jak rybí císař splatil svůj dluh
Jak se Cibžgoun nestal ...
Jak se dva vsadili
Jak se Franta oženil
Jak se Honza učil tajné řeči
Jak se Jánis vydal za neznámem
Jak se jeden učil latinsky
Jak se kovář proměňoval
Jak se kovář stal zetěm fr. krále
Jak se kovář zbavil čertů
Jak se Lenka naučila plavat
Jak se liška poradila s rozumem
Jak se měl mordýř ku ženitbě
Jak se myšák oženil
Jak se narodila pohádka
Jak se osel Arcilev stal králem lvů
Jak se sáh naučil pracovat
Jak se sovy učily zpívat
Jak se stal kůň učitelem počtů
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Jak se stal sedlák popem
Jak se z mravence stal silák
Jak sedláček přechytračil čerta
Jak sedlák hledal dva hloupé
Jak sedlák spadl z nebe
Jak sedlák uměl lhát
Jak šel Honzík do světa
Jak šel chlapec do světa za lepším
Jak šel jeden do nebe
Jak šel synek do světa naučit se bát
Jak šel voják do pekla
Jak Šelmu létal na mravenci
Jak si havran namlouval vránu
Jak si holub stavěl hnízdo
Jak si Honza opatřil nevěstu
Jak si pasáček vepřů přál
Jak si vedl krejčík v nebi
Jak si vlk vážil volnosti
Jak si vybrat nevěstu
Jak Šimperák vyzrál na posměváčky
Jak skřítkové šili boty
Jak šli čtyři bratři do světa
Jak šli vlk, lev a medvěd do světa
Jak spadl ševci baráček na hlavu
Jak starý Sultán vedl vojnu
Jak táhlo světem druhů šestero
Jak táta nakrmil svých sto dětí
Jak ubohý pasáček sešel ze světa
Jak udatný Greučan vrátil slunce ..
Jak umřela spravedlnost
Jak v jednom zámku strašilo
Jak vesničané koupili rozum
Jak vlk zápasil s člověkem
Jak vodníka píchlo u srdce
Jak vrabec udělal sedlákovi škodu
Jak žáby zajícům zvedly hlavy
Jak zvířátka přezimovala
Jakub a dvě stě dědečků
Jakub Krčín
Jan Roháč z Dubé
Janek Karbaník
Jazyk falešníka, horším než kopí ..
Jdi tam, nevím kam, přines ..
Je to naprosto jistě
Jeden, co pásl kohouty
Jeden, co prochodil železné boty
Jeden, co se učil bát
Jeden, co se vyučil lovcem
Jeden, kterému neporoučeli
Jeden spravedlivý
Jedenáct draků a černá paní
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka
Jednooký vousáč
Jehňátko a rybička
Jeníček a Mařenka
Ježdík
Ježek, krtek a liščí soud
Jeziňky a Janeček
Jezinky a Smolíček
Ježíšek v chaloupce
Jidáš
Jirka a jeho tři psi
Jirka s kozou
Jitřní Ivan
Jonáš a rybí tuk
Jorinda a Joringel
Joza a Janek
Julie a pečení krocani
Juro Jánošík
Jurova lžipohádka
Kachní dvorek
Kachnička jde na vandr
Kaktusáček
Kamenní rytíři
Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky
Karkulínkové
Karlova studánka
Karlštejnský ovčák
Kateřinka a tlustý červený svetr
Katova, dcera
Kdo je hloupější?
Kdo skočí nejvýš
Kdo snědl holoubátka
Kdo toho nalže víc?
Když mluvily stromy
Když se spolčí kočka s myší
Když soudila královna Beatrix
Kmotr
Kmotr Matěj
Kmotra liška Eliška
Kmotřička
Kmotřička Smrt
Kníže pán
Koberec a pišingrové drobečky
Koblížek
Koblížek ruměný
Koblížek veršovaně
Kočičí mlýn
Kočka Koška a kočka Mňačka
Kočka, která měla ráda ušák
Kočka Míňa
Kocour, kohout a kosa
Kocour, kohout a liška
Kocour s rolničkami
Kocour soudil křepelku a zajíce
Kocour v botách
Kocourek Fouskek a Tichošlapka
Kohout se zlatým peřím
Kohoutek a slepička
Kohoutek a slepička jdou do Říma
Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek
Kokořínský rytíř
Komáří paštika
Konec obra Jordána
Konec Skoupé Lhoty
Koníček Brokátek
Koník Ferda
Konrád, který psal nosem
Konstantin filosof
Košile, meč a prsten
Kosmáček
Kostěj Nesmrtelný
Kotlík s kaší
Kouzelná čepička
Kouzelná fazole
Kouzelná loď
Kouzelná píšťalka
Kouzelná škatulka
Kouzelná straka
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelné hadřisko
Kouzelné vejce a moudrá Olesja
Kouzelník
Kouzelník a princezna
Kouzelníkova procházka
Kouzelný býčí roh
Kouzelný flakonek
Kouzelný hrnec a kouzelné koule
Kouzelný keř
Kouzelný kůň
Kouzelný kvítek
Kouzelný oblázek
Kouzelný osel
Kouzelný ptáček
Kouzelný pták Zymyryk
Kouzelný strom
Kouzelný tolar
Kouzlo staré truhly
Kovář Páska
Kovlad
Kozlův pohřeb
Krabat
Krajíček chleba
Král a jeho šašek
Král drozdí brada
Král houbařem
Král Ječmínek
Král Kulička
Král lovec a zakletá lesní víla
Král Matyáš a chytré děvče
Král Matyáš v Gömöru
Král Mořeplavec
Král Odřivous
Král ozvěn
Král tchoř
Král Václav
Král žabák
Král ze Zlaté hory
Král zlodějů
Kralevic Antonín a rytíř Archibald
Královna Eliška
Královna Kunhůta
Královna Žofie
Královská hádanka
Královská stráž
Královské šaty
Královský dar
Královský syn a ďáblova dcera
Královský topič
Krása a zlost
Kráska a netvor
Kráska a zvíře
Krásná Katynka a Hromburác
Krásná labutí panna
Krásná Lucie
Krásná panna Majolena
Krásná Vasilisa
Krátké nožičky
Krátký len
Kráva Hnědka
Kravál Kraválisko
Křeček, který snědl dědu Mráze
Krejčík a tři psi
Krejčík králem
Krejčík v začarovaném zámku
Křesadlo
Křišťálová koule
Křišťálová studánka
Krteček
Krtek Petr
Kryštůfek, který se schoval v mixéru
Kterak byl Honza hluchý
Kubík a Kačenka
Kulhavá vlaštovička
Kůň a komár
Kupecký syn a princezna
Kuřátko
Kuželky na Koberštejnu
Květ kapradí
Kyzylbatyr a chán všech dévů
Labuť
Labutě
Labutí jezero
Labutí panna
Laciné dřevo
Ládínek a lízátko
Lakomý kupec a chytrý čeledín
Lakomý sedlák a čeledín Vaněk
Lakomý sedlák houbař Randibas
Láska
Láska, Černý a Bílý kníže
Lenka a Filomenka
Les lidských duší
Lesní holub
Lesní chaloupka
Lesní matka
Lesní panna
Lesní šedivec
Lesní ženka
Létající princ
Létání
Lež
Líbezná Husnobóda
Libuše
Lidožravá princezna
Líná přadlenka
Líný Honza
Líný Honza a Tlustá Terka
Líný Mates
Liptaňský poklad
Lipuňuška
Liška a čáp
Liška a jeřáb
Liška a kočka
Liška a vlček
Liška a vrána
Liška Bystrouška
Liška co ošidila dva medvídky
Liška co závodila s kaprem
Liška handlířka
Liška starosvatka
Lísková větvička
Lískový oříšek
Lístkový prut
Listonoš, který nechtěl chodit
Lívanec nejlívancovitější
Lněné odhozky
Locika
Lomikar
Loupežníci na Žárech
Loupežnická jeskyně
Loutkové dovadlo
Lstivý direktor
Lucerna
Lvy a plachetnice obsah
Madlenka a lesní tajemství
Mahulena
Mahulena, krásná panna
Makaróny, které šly na procházku
Malá dušička a slunce
Malá mořská víla
Malá veveruška
Malenka
Malý čarostřelec
Malý, dřevěný koníček a přítelkyně
Malý princ
Mamut a umělé dýchání
Marja Morevna
Markéta
Martin a velryba
Maruška a medvěd
Maryška
Matěj a Majdalenka
Matěj Kozko
Matějův kohout
Matematické pohádky
Matka vod
Mazaný učitel a čertiska
Měděný muž
Medvěd a čáp 1
Medvěd a čáp 2
Medvěd a lišák klučili les
Medvěd a myška
Medvěd, prase a liška
Medvěd, vlk, lišák a zajíc
Medvědí kůže
Mikulovický zvon
Miláček Štěstěny
Míša a zajíček
Míša Kulička
Mistr Kopýtko
Mladý kovář
Mlsný Mehmed
Mluvící pták, živá voda a jabloně
Modrá kočička
Modrá lucerna
Modrá štola
Modrovous
Modrý hrnec, který rád vařil rajskou
Modrý kyblík
Modrý ptáček
Monoauga
Morčátko
Mordýřský zámek
Mořská panna
Motýl
Moudrá Zangulez
Moudré dělení
Moudrý Miloun
Moudrý zlatník
Mravenečník
Mráz a Mrazivec
Mrazík
Mrazík, který maloval barvami
Mulisák01 Obsah
Muž bez srdce
Mužík omlazený ohněm
Mužík s kouzelným zrcadlem
Myš a slon
Myš, datel a klobása
Myška tulačka
Myslivec a labutí panna
Nadání dětí Eviných
Ne chudoba, činí mudrce
Nebeská svatba
Nedochvilná Máša
Nedosněný sen zlatnického tovariše
Nedovtipný stařec
Nejchytřejší člověk
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Největší kuřátko na světě
Nemocný král a jeho tři synové
Nenažraný obr
Neohrožený Mikeš
Neposedný domeček
Neposlušná kůzlátka
Neposlušný zajíček
Nepovedená bitva
Nesmrtelný Kostěj
Nesyta
Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců
Nevděčné kuřátko
Nevděčný rybář
Nevěrná žena
Nevěsta z obrazu
Nevěsta a žába
Nezbedný kluk
Nezdárný princ
Noční stráž
Nosáč
Obecní pasák a jeho chytrá dcera
Obr
Obr a František
Obr a horský duch
Obr a Paleček
Obři a skleněná hora
Obři na Edelštejnu
Obrobijce
Obušku z pytle ven
Odměna a trest
Odpověď na každou otázku
Oklamaný ďábel
Okradený ďábel
Opustíš-li mne, zahyneš
Orfan
Ošizený čert
Ošklivé káčátko 1
Ošklivé káčátko 2
Oslí hlava
Oslí kůže
Oslíček
Oslík
Osmnáctero vojáků
Ospalý Janek
Ostrov pro šest tisíc budíků
Ostružinová Rafenka
Osud
Otcovo dědictví
Otcovská přísaha
Otesánek
Otýlie a tisíc pět set kaněk
Ovčí víly
Padlý anděl
Paleček 1
Paleček 2
Paleček 3
Paleček 4
Paleček jde do světa
Palečkovo vandrování světem
Pán a čert
Pan Bůh
Pan Felix a slečna Liběna
Pan Jiřík
Pan Kavka
Pan Oldřích Krajíř
Pan Petr Čáp
Pan Poberta
Pan Racek
Pan Rašín
Pan Šembera
Pan Smíšek z Vrchovišť
Pan učitel z Cinkoty
Pan Vítek
Pancíř ze Smojna
Pandur Trenko
Paní Bída
Paní Holle
Paní Johanka
Paní Kateřina
Paní Manda
Paní Zima
Panna Meluzína
Panna Světlana
Panská řeč
Pasáček
Pasáček vepřů
Pasáček zajíců
Pasák Timling
Pasák vepřů
Pasekář Adam
Pastýř
Pastýřka a kominíček
Patero otázek
Patnáct
Páv je stará primabalerína
Paví král
Pecivál nejmocnější na světě
Pejsek a kočička00 OBSAH
Pekelná výpomoc
Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba
Peříčko finista jasneho sokola
Perníková chaloupka 1
Perníková chaloupka 2
Perníková chaloupka 3
Perníkový dědek
Pět hrášků v jednom lusku
Petr Vok
Petrovy kameny
Pidivousek
Pilná přadlena
Pilný se raduje
Písař Tomášek
Plameňák
Plešáček a šest závistivých bratří
Plivník Tomáše Pechy
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Poctivý purkrabí
Podivný vlas
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný muzikant
Podivuhodný pták
Podkovák
Pohádka rozřezaná na šest kousků
Pohádkový drak
Pohrobek
Poklad na Cvilíně
Pokladnička
Polepšený sedlák
Poletuška
Polévka ze špejle od klobásy
Polovina všeho
Popelák
Popelák králem
Popelka a havran
Popelka a kmotřička víla
Popelka a kravka
Popelka a líska
Popelka a sestry
Popelka z Vystrkova a Úpětína
Popletený Kuba
Poslední Kaceřovští páni
Poslové Smrti
Pošťácká pohádka
Potrestaná pýcha
Povedený soud
Povedený učenec
Pověst o studánce Litoše
Požehnané ořechy
Pozemský ráj
Pozor na masařku
Praděd
Praděd Vítek
Přátelství s drakem
Pravá nevěsta
Překrásná rybka
Přeukrutné hoře
Příběhy o kalifu čápovi
Příhody skřítka Džina
Princ Bajaja
Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline
Princ, který se ničeho nebál
Princ v hadí kůži
Princ Žabinec
Princezna a čtyřiadvacet myslivců
Princezna a víla
Princezna, co ráda přemýšlela
Princezna Jasněnka a létající švec
Princezna, která milovala květiny
Princezna, která všechno viděla
Princezna Myší kožíšek
Princezna na hrášku 1
Princezna na hrášku 2
Princezna se zlatou hvězdou na ..
Princezna ve věži
Princezna z hory Muntserrat
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Přírodopis a vítězové od Waterloo
Přítel na cestách
Proč je voda v moři slaná
Proč jsou šneci pomalí
Proč nesmějí havíři do pekla
Proč nosí včela radost a pavouk ..
Proč pes vrčí a kočka chytá myši
Proč se kocour myje po jídle
Proč se už ve škole netahá za uši
Proč si holubi neumí stavět hnízda
Proč žáby kvákají
Prodaná nevěsta
Prodaný sen
Prohnaná Grétlička
Proměny
Prosné zrnko
Protančené střevíčky
Psí lejstro
Pohádka psí
Psí trh na Budíně
Ptáček pro štěstí
Ptáček zpěváček
Ptačí hlava a srdce
Ptačí král
Ptačí pohádka
Ptačí zpěv
Pták Noh
Pták Ohnivák
Pták Ohnivák a liška Ryška
Pták ohnivák a mořská panna
Pú00 Medvídek Pú Obsah
Půt Švihovský
Putování k ptáku Nohovi
Pyšná ovce
Pyšný netopýr
Pytlák Šebesta
Radostné cestování
Rak co předběhl lišku
Raráš a šetek
Rebečka, zapomenutá nevěsta
Řemeslo má zlaté dno
Řepa
Řepa veršovaně
Řeznický tovaryš
Ropucha
Rozpustilý Arnoštek a voda
Rozum a Štěstí
Rozumbradové
Rudá labuť, pes a šedivá kočka
Rudý kvítek
Rumcajs - Obsah
Rumpelniček
Rybář a jeho žena
Rybář a rybka
Rýbrcoul
Rytíř Arkleb
Rytíř Jan Burian
Rytíř Miloš
Rytíř z Myšího hrádku
Santálový strom
Šašek Havel
Šaty s pávy, housaty a jeleny
Šediváček
Sedláček
Sedláček a medvěd
Sedláček v nebi
Sedlák a pán
Sedlák mudrc
Sedlák Vokoun
Sedm havranů
Sedm krejčí a jedna moucha
Sedm kůzlátek
Sedm Simeonů
Sedm strážců
Sedum Švábů
Sedmero krkavců 1
Sedmero krkavců 2
Sedmikráska
Sedmikráska kytička
Sen, který nebyl pro císařské uši
Sépie
Šest labutí
Šest služebníků
Šestka táhne světem
Sestřička Aljonuška a bratr
Siama
Šibal Jaryžka
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Šílená rybářka
Silný Ctibor
Silný Honza
Silný Kadubec
Silný krejčík
Šípková Růženka 1
Šípková Růženka 2
Sivák, hnědák a vraník
Skleněný vrch
Škola bohatí
Škola v chaloupce
Skřítci pod Cvilínem
Skřítek Elzinš
Skřítek u hokynáře
Skřítkové
Skromný rybář
Škubánek
Slavík
Slavík a růže
Šlechetný Lurdža
Slepá královna
Slepice, která nesla zlatá vejce
Slepý, chromý a nahý
Slunečník, Měsíčník a Větrník
Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána
Smích bláznivé žáby
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Smolíček Pacholíček
Smolíček pacholíček a Mecháč
Smrček
Smuténka a Ukrutěnka
Smutná Linda
Smutný kominíček
Snad to není někdo jiný?
Šnečí království
Šnečí pohádky
Šnečí pohádky - Vladimíři
Sněhová královna
Sněhový mlýnek
Sněhuláci a zázrak života
Sněhurka a sedm trpaslíků 1
Sněhurka a sedm trpaslíků 2
Sněhurka a sedm trpaslíků 3
Sněhurka a sedm trpaslíků 4
Sněhurka sněhová
Šnek Seldýn
Sněženka a Růženka
Sněženka a sedm trpaslíků
Sokolník Beneda
Soudce Šemjak
Sousedův kohout a slepice
Spanilá Růžička
Špatně namalovaná slepice
Špatní kamarádi
Správce Rozmarýn
Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh
Spravedlivý Bohumil
Spravedlivý chléb
Stará svítilna
Stará žebračka
Staré sedlo
Stařeček a vnuk
Starší syn
Starý dům
Starý Jakub
Starý, prastarý vodník
Starý věchet
Šťastná šneččí rodina
Šťastný ostrov
Šťastný ovčák
Statečná princezna
Statečný cínový vojáček
Statečný Hroznat
Statečný Jimram
Statečný krejčík
Statečný rychtář
Statečný Tomáš
Statečný voják
Statkář a šafář
Štefka a Maryška
Štěňátko na ledě
Stepas a pán
Šternberk
Štěstí a neštěstí
Štěstí a smůla
Štětináč štětinatý
Stín
Stoleček Prostřise, oslík a obušek
Stonožka, boty a ukradený park
Strakatinka
Strakonický převor
Strašlivá loupežnická historie
Strejček Příhoda
Střevíčky ze vší kůže
Stříbrňák
Střízlíček a medvěd
Střízlíček králem
Stromeček, který hrál a zpíval
Strýc Pavel
Sůl nad zlato
Sulajman a jeho bratři
Švábská sedmička
Svatá panna starosta
Svatba paní lišky
Svatba s ropuchou
Svatopluk
Svatopluk a jeho syni
Svatý Josef v lese
Švec Matěj
Švestka
Svět kapradí - Svatojánská pohádka
Světluška a potopa
Světská krása
Synáček z hrášku
Synek, který se učil strachy třást
Tabule modrá jako nebe
Tajemství Sulajmy beznosého
Tajné slovo
Tak svět odplácí
Tatařín
Tatarská princezna
Tatarská princezna 2
Tatoš
Temnota temná a láska věrná
Templář Čičos
Terezka a skřítek
Tkadlena a oráč
Tlusté prasátko
Tlustý pradědeček a loupežníci
Trampoty sv Mikuláše
Trejtík a Dajtínka
Třetí přání
Tři bratři
Tři bratři a zlovolné obřisko
Tři bratři, dva moudří a jeden
Tři bratři královští
Tři carství
Tři černé princezny
Tři císařské otázky
Tři dítka Štěstěny
Tři groše
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři chlapíci a obr
Tři koně
Tři kouzelné dary
Tři kouzelné džbánky
Tři královské děti
Tři krkavci
Tři labutě
Tři lesní skřítkové
Tři malá prasátka
Tři medvědi
Tři mrzáci
Tři ňoumáci
Tři oblázky z potoka
Tři pírka
Tři přadleny
Tři princovy poklady
Tři prokleté princezny
Tři ptáčkové
Tři rady
Tři řeči
Tři rudovousové
Tři růže
Tři růže na jednom stonku
Tři selští synci
Tři sestry a jeden ženich
Tři sestry a lidožroutské obřisko
Tři sestry a Reinald
Tři sestry a žabka
Tři sestry z chudé rodiny
Tři šťastlivci
Tři tovaryši
Tři tovaryši na Bouzově
Tři zakletí knížata
Tři zakletí psi
Tři zaslíbené princezny
Tři zelené ratolesti
Tři zlatá péra
Tři zlaté vlasy děda vševěda
Třináctero
Tříska a Kůra
Trojí vraní skřehotání
Trpásek
Trpasličí dárky
Trpaslík
Trubač
Trylkující a hopkající skřivánek
Tulácká pohádka
Tuřín
Tvrdohlavý Ondráš
Tykev a hříbě
Tymlink
U čarodějnice
Ubrousek, beránek a mošna
Udatný krejčík
Uhlíř, kterého potkalo štěstí
Uhlířský princ
Ukradený pan Berka
Uloupená princezna
Uspávač
V lese žijí čarodějnice
Vajíčko
Valdštejnský lev
Valibuk
Vandrovali tovaryši
Vandrování kdovíkudy kdovíkam
Vánoce v lese
Vánoční blázen
Vánoční pohádka
Vavřinec toulavec
Vavřínek
Vazač košťat
Včelí královna
Vděčná otrocká duše
Věčný student a jeho pohádka
Velbloud
Velikán Velevous
Velká doktorská pohádka
Velká kočičí pohádka
Velká policejní pohádka
Velké strašení na Střekově
Velký černý pes
Věrné hříbátko a statečné princátko
Věrné přátelství živého a nebožtíka
Věrný a Nevěrný
Věrný Jan
Věrný ovčák
Věrný Pavel
Veselý voják
Veška a bleška
Veverčák oříšek
Vikštejn
Víla Amálka - obsah
Víla na rybníce
Víla nedbá o domácnost
Vlaštovčí dary
Vlk a kozlátka
Vlk a ovečka
Vlk a sekáč
Vlk a sem kůzlátek
Vlkodlak
Vodní paní
Vodníček
Vodnická pohádka
Vodník
Vodník v pivovaře
Vodovod, který zpíval v opeře
Voršulák a čert
Vozka
Vrabčák a jeho čtyři synové
Vrba
Vřesová studánka
Vřetánko, člunek a jehla
Vrchní Ben
Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže
Všehochlup
Všudybyl
Vybíravá Lenička
Vychytralý Bonacin
Vychytralý provazník
Vyšehradské poklady
Vysloužilec a sabatora
Vzteklý pán na Cornštejně
Z pohádky do pohádky
Žabí král
Žabí král aneb železný Jindřich
Žabka carevna
Žabka královna
Začarovaný tulák
Zahrada na jaře
Zahrada na podzim
Zahrada v létě
Zahrada v zimě
Zachráněné hádě
Zajícova chaloupka
Zakletá krasavice
Zakletá princezna
Zakletý dům
Zámecký písař
Zámek mouchy Štípalky
Zapomenutý čert
Zapovězený uzel
Zasloužená odměna
Záviš z Falkenštejna
Zazděný preclíkář
Zázračné jablíčko
Zázračný groš
Zázračný strom
Zázračný visutý zámek
Zbečenský chasník
Zbojník Jurka
Zbožná kněžna Durana
Zbožný Pasler
Zbrklý Menetbek a Akyldžan
Zdvořilý loupežník
Ze života polního šneka Ferdy
Žebrota žebrácká a pokora pokorná
Zelená husa
Zelená panna
Zelený rytíř
Železná pec
Železná skříňka
Železný Hans
Železný Honza
Železný chlapec
Železný Jan
Želva
Želví král a strakaté moře
Zemní mužíček
Žid v trnisku
Žil král
Žirafa
Živá šachovnice
Živá voda 1
Živá voda 2
Živá voda a Praděd
Zkáza ženského chánství
Zkrocený vodník
Zlá hraběnka na Kaltenštejnu
Zlá Kateřina
Zlá selka a chlupatý hastroš
Zlatá husa
Zlatá jablíčka
Zlatá jabloň
Zlatá kachna Gondolána
Zlatá rybka a dcerka
Zlatá rybka a tři přání
Zlaté kapradí a Mikeš
Zlaté kapradí
Zlaté království
Zlaté zámky
Zlato pod Edelštejnem
Zlatohlávek
Zlatohlávek a Zlatovláska
Zlatovlásek
Zlatovláska
Zlatovláska a Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý cop
Zlatý jelen
Zlatý kolovrátek
Zlatý pták
Zlatý vrch
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá
Žlutá bunda s pokaženým zipem
Žlutý ptáček
Zpívající hora
Zpívající rákos
Zrádná sestra a věrná zvířata
Zrádný hejtman
Žravý Matěj
Zrnko prosa
Zrození Jana
Ztracená polobotka
Ztracený žlutozelený měsíc
Zuzanka a písmenka
Zuzanka plátenice
Žvanivá žena
Žvanivý slimejš
Zvědavá Juditka
Zvědavý lakomec
Zvířátka a loupežníci
Zvířecí řeč
Zvířecí sněm o Vánocích
Zvířecí věrnost a lidská proradnost
Zvonec
Zvonící lipka  

Liška Bystrouška

 

pohádka: Liška BystrouškaO lišce v národním divadle (Vyprávění malého Petra)

Byli jste už někdy v Národním?
Já ano. Měl jsem desáté narozeniny a strýček Cyril mě vzal do divadla. Na operu, jak řekl. To je Vám nádhera! Byl jsem už kolikrát v biografu, ale to nic není proti divadlu. To si připadáte jako v zámku, jenže se nikdo na Vás nemračí a neříká, že tam nepatříte a že si musíte obout velikánské bačkory, abyste nenašlapali. Ani to nedovedu popsat, jak se mi tam líbilo. Když se vejde, vypadá to, jako že je kolem všechno ze zlata. Však se tam taky chodí jinak než venku. Nikdo se tam neodváží dupat nebo se dát do běhu. Taky je tam hodně zrcadel a hodně světel. A všude nějaké sochy. Samí slavní herci nebo spisovatelé. A na zdech a na stropech jsou krásné obrazy, takové čisté, jako vymydlené. Seděli jsme se strýčkem Cyrilem v lóži. Hned dole v přízemí. Když se odtamtud podíváte nahoru, vidíte několik pater a někde strašně vysoko jsou galerie. Tam se chodí k stání. Lidi tam stojí jako na nějakém vystrčeném balkónku a úplně visí nad hlavama těm lidem, co sedí tady dole v přízemí. Strýček říkal, že když byl mladý, chodil hodně k stání, protože to moc nestálo. Prý tam někde nahoře v koutě byla lavička a tam směl ten, kdo byl slepý a nosil bílou hůl, úplně zadarmo. Strýček říkal, že slepec stejně nevidí a na poslouchání takové místo stačilo. Dneska on sám chodí nejraději do přízemí, aby dobře viděl a slyšel. A k vidění je toho spousta, i když je opona ještě spuštěná. Ta železná totiž. Ono je tam těch opon víc. Železnou mají, kdyby hořelo, aby oheň nepřeskočil z hlediště na jeviště nebo obráceně. Když se vytáhne železná opona, je za ní druhá, moc hezká. Nějaký pan Hynais na ní namaloval nějaké kameny a sloupy a spoustu lidí a prý to představuje, jak se jako to divadlo stavělo. Jenže to není tak doopravdy, nejsou vidět žádní zedníci a umazaní lidi, ale takové hezké paní a vůbec hezcí lidi a někteří se vznášejí ve vzduchu. To je takové sváteční stavění, to se tak dřív malovalo. A když koukáte na tu oponu až nahoru, najednou Vám sklouznou oči na lustr a to se úplně leknete. Z té vysokanánské výšky visí takový skleněný lustr, že se Vám zdá, jako by měl každou chvíli spadnout. Vůbec si neumím představit, jak tam takový ohromný lustr zavěšovali. To museli mít na to lešení a nějaké veliké jeřáby. A když se lustr rozsvítí, pane, to je záře! To se nedá spočítat, co je tam žárovek. Zkrátka všechno je takové sváteční a slavnostní.
Ale to pořád povídám o divadle a ne o tom, co hráli. Strýček říkal, že to je slavná opera od pana Janáčka. A ukázal mi fotografii jak pan Janáček vypadal. Vypadal takový mladý, i když měl šedivé vousy pod nosem. Mně se moc líbil. A měl takové oči, že bych mu věřil všechno. A tu operu napsal o lišce, ona se totiž celá ta opera jmenuje Liška Bystrouška. Prý o ní četl v novinách nějaké povídky, které psal básník Těsnohlídek, který to zase psal podle obrázků malíře Lolka. A dostalo se to až k panu Janáčkovi a ten z toho hned začal dělat operu. Já se bál, že asi nebudu rozumět té hudbě, ale strýček Cyril mi radil, abych na hudbu zapomněl a jen se díval na lišku, že mi ta hudba přijde sama. A měl pravdu. Ze začátku mi bylo divné, proč ta liška nemluví obyčejně a proč všecko zpívá, ale pak jsem si tak nějak na to zvykl a už se mi to zalíbilo. Například když se liška zeptá své maminky o žabičce:
„Jí se to?“ tak to zazpívá tak, že už si tu větu jinak neumím představit než jako zazpívanou. Od té doby jsem s tím zlobil i doma. Když maminka přinesla něco na stůl, tak jsem vždycky takhle zazpíval:
„A jí se to?“ Ze začátku se všichni smáli, ale pak jsem dostal vyhubováno a musel jsem toho nechat. Ale to jsem pořád ještě neřekl, jak ta opera začala.
Tak když se zvedla opona, ta od pana Hynaise, a rozhrnula se ještě jedna, taková obyčejná, tak jsme byli hned v lese. Všude to bzučelo a cvrkalo a zpívalo, no, jako v lese. A bylo dusno a lesem šel jeden pan myslivec a už byl ze všeho strašně ospalý. Před každou bouřkou je vždycky dusno a člověku se chce spát. Jemu taky. Tak si ten, kdo byl slepý a nosil bílou hůl, úplně zadarmo. Strýček říkal, že slepec stejně nevidí a na poslouchání takové místo stačilo. Dneska on sám chodí nejraději do přízemí, aby dobře viděl a slyšel. A k vidění je toho spousta, i když je opona ještě spuštěná. Ta železná totiž. Ono je tam těch opon víc. Železnou mají, kdyby hořelo, aby oheň nepřeskočil z hlediště na jeviště nebo obráceně. Když se vytáhne železná opona, je za ní druhá, moc hezká. Nějaký pan Hynais na ní namaloval nějaké kameny a sloupy a spoustu lidí a prý to představuje, jak se jako to divadlo stavělo. Jenže to není tak doopravdy, nejsou vidět žádní zedníci a umazaní lidi, ale takové hezké paní a vůbec hezcí lidi a někteří se vznášejí ve vzduchu. To je takové sváteční stavění, to se tak dřív malovalo. A když koukáte na tu oponu až nahoru, najednou Vám sklouznou oči na lustr a to se úplně leknete. Z té vysokanánské výšky visí takový skleněný lustr, že se Vám zdá, jako by měl každou chvíli spadnout. Vůbec si neumím představit, jak tam takový ohromný lustr zavěšovali. To museli mít na to lešení a nějaké veliké jeřáby. A když se lustr rozsvítí, pane, to je záře! To se nedá spočítat, co je tam žárovek. Zkrátka všechno je takové sváteční a slavnostní.
Ale to pořád povídám o divadle a ne o tom, co hráli. Strýček říkal, že to je slavná opera od pana Janáčka. A ukázal mi fotografii jak pan Janáček vypadal. Vypadal takový mladý, i když měl šedivé vousy pod nosem. Mně se moc líbil. A měl takové oči, že bych mu věřil všechno. A tu operu napsal o lišce, ona se totiž celá ta opera jmenuje Liška Bystrouška. Prý o ní četl v novinách nějaké povídky, které psal básník Těsnohlídek, který to zase psal podle obrázků malíře Lolka. A dostalo se to až k panu Janáčkovi a ten z toho hned začal dělat operu. Já se bál, že asi nebudu rozumět té hudbě, ale strýček Cyril mi radil, abych na hudbu zapomněl a jen se díval na lišku, že mi ta hudba přijde sama. A měl pravdu. Ze začátku mi bylo divné, proč ta liška nemluví obyčejně a proč všecko zpívá, ale pak jsem si tak nějak na to zvykl a už se mi to zalíbilo. Například když se liška zeptá své maminky o žabičce:
„Jí se to?“ tak to zazpívá tak, že už si tu větu jinak neumím představit než jako zazpívanou. Od té doby jsem s tím zlobil i doma. Když maminka přinesla něco na stůl, tak jsem vždycky takhle zazpíval:
„A jí se to?“ Ze začátku se všichni smáli, ale pak jsem dostal vyhubováno a musel jsem toho nechat. Ale to jsem pořád ještě neřekl, jak ta opera začala.
Tak když se zvedla opona, ta od pana Hynaise, a rozhrnula se ještě jedna, taková obyčejná, tak jsme byli hned v lese. Všude to bzučelo a cvrkalo a zpívalo, no, jako v lese. A bylo dusno a lesem šel jeden pan myslivec a už byl ze všeho strašně ospalý. Před každou bouřkou je vždycky dusno a člověku se chce spát. Jemu taky. Tak si chytili a už nepustili. Jenže kvůli tomu kousnutí byl oheň na střeše. Ne že by snad hořelo doopravdy, to se tak říká. Pepík začal řvát a paní myslivcová nad ním spínala ruce a pan myslivec rázně zakročil. Pepíka poučil, že nemá zlobit hodná zvířátka a lišku uvázal na řetěz. Úplně jako psa. A to je pro lišku strašné ponížení. Za to se musela pomstít, to uzná každý. Ještě jí dodal chudák Lapák. Radil jí, aby se ponížila jako on, olízala člověkovi ruku a byla ráda, že je u lidí. To bylo, jako kdyby mluvil do zdi a ne k lišce. Bystrouška si myslela své a čekala na nějakou příležitost. Ale myslíte, že ji nechali na pokoji? Kdo? No kohout a slepice. Kdepak! Oni celý den nic nedělají, jen chodí po dvoře a kdeco zobou. Přitom protivně kdákají a kohout kokrhá a všecko si prohlížejí. Proto si dobře všimli, že má liška potíže a náramně jim to bylo k smíchu. Kohout se hrozně naparoval:
„Kokrhyhý!“ se smál a rozkládal ke slepicím, že lišce sklaplo, že nosila nos, vlastně čumák, moc vzhůru a teď to má, a že slepice jsou lepší, že snášejí vajíčka a člověk je má za to rád. „Tak, tak, tak,“ pokyvovaly slepice a tak slepicovsky potrhávaly hlavama, jako kdyby je někdo tahal na provázku. To se rozumí, že to liška slyšela a měla vztek. A už hned měla nápad. Začla před slepicema schválně hodně naříkat a že už nechce žít a zahrabe se do země a pojde. Slepice měly oči navrch hlavy a kohout se nestačil kokrhavě divit. A liška se opravdu začla zahrabávat. To se ví, slepice musely být u toho, zvlášť když myslely, že jim liška náhodou vyhrábne ze země i něco k snědku. A kohout se naparoval a chtěl hodně zblízka kokrhat, že to říkal, že vždycky říká, co se stane, například, kdy bude den. A ještě se lišce posmíval a volal na ni:
„Vyrýt, vyrýt!“ Měl z toho zkrátka náramnou legraci. Jenže ne nadlouho. Když se kohout a slepice přiblížili na dosah, liška vyskočila a chramst!, měla jednu slepici v zubech, chramst! druhou, chramst! na kohouta, a všechny zadávila, až peří lítalo. Zbylé slepice spustily poplach, že to bylo slyšet do myslivny, paní myslivcová vyběhla, pan myslivec za ní, a hned pochopili, co se stalo. Pan myslivec popadl hůl a uštědřil lišce takové nadělení, že skákala, div se řetěz nepřetrhl. Ale nepřetrhl se. Liška ho musela překousnout a v tom zoufalství měla takovou sílu, že se jí to podařilo. A proletěla panu myslivci pod nohama, div ho neporazila, a dvěma třemi skoky byla na zdi, a už zmizela do lesa. Na dvoře zbyl jen přetržený řetěz, zadávený kohout a slepice, a kolem nich peří. Liška Bystrouška byla na svobodě. A já jí to přál, protože jsem viděl, že sejí v zajetí nedařilo.
O přestávce jsem pořád mluvil o lišce, když mě strýček Cyril ještě prováděl divadlem. Jsou tam krásné dvorany, plné mramoru a soch a obrazů. A taky mi strýček vyprávěl o Národním divadle, jak si je vlastně vystavěl lid sám za své peníze, sbírané po celé zemi po korunkách. Taky prý vozili do Prahy z venkova základní kameny, vysekané z různých míst v Cechách a na Moravě. A představte si, když už divadlo stálo, tak vyhořelo! Ale lidi nezoufali, začali sbírat znova, sbírka se vydařila a brzo stála nová budova, ta, která tam stojí dodnes. Není to ani sto let. Já to poslouchal jen jedním uchem, protože jsem měl chuť na limonádu, ale to hlavní si pamatuji. V bufetu mi chutnalo, strýček mi k té limonádě koupil chlebíček se šunkou a s bramborovým salátem. Navrchu na tom bylo očko. Ale už zas zvonilo a my museli po schodech utíkat dolů do naší lóže. Nemohl jsem se dočkat, až se zvedne opona. Ta od pana Hynaise, i ta obyčejná. Ta druhá se, jak už znáte, jen rozhrnuje.
A víte, že už se mi ta hudba zalíbila? I to zpívání. Oni zpívají tak zvláštně. Někdy mi to připadalo, že to je skoro jako když mluví, a přitom to přece jen bylo zpívání. Strýček Cyril mi potom doma vysvětloval, že pan Janáček hodně poslouchal, jak lidi mluví, třeba na ulici, na poli nebo ve vlaku a zapisoval si to do not a podle toho pak skládal tu svou hudbu.
Ale abych pokračoval, co bylo dál s liškou Bystrouškou. Měla moc příhod. Například s tím, jak přišla k vlastnímu bytu. Když se řekne byt, tak to se rozumí, že to není jako naše byty, ale díra do země v lese, takové doupě. Ona má na to liška svůj fortel a strýček Cyril říkal, že to je pravda, protože on dřív jezdil o prázdninách do jedné myslivny a tam se to dověděl. Liška, když chce získat cizí doupě, třeba jezevcovo, tak se mu tam neslušně zachová. A ne málo neslušně, ale hodně neslušně, snad mi rozumíte. Zrovna tak to udělala tomu jezevcovi, který se podobal panu farářovi. Mně se to nezdálo, ale strýček říkal, že to je nějaké podobenství nebo tak nějak, a že to jsou dvě jezevčí povahy. Mě zajímal víc ten opravdický jezevec a tomu to liška vyvedla nádherně. Jen mu to tam u vchodu do pelechu udělala, tak jezevec už balil a stěhoval se. Ono mu to tak páchlo, že tam nevydržel už ani minutu. Sice přitom trochu huboval, ale liška mu nezůstala odpověď dlužná a celý les se přidal na její stranu. Jezevec teda odtáhl a liška získala vlastní byt.
A když má člověk, vlastně liška vlastní byt, to se hned lepší žije. Začala pořádně lovit a pan myslivec to hned poznával, protože mu začali v revíru ubývat zajíci nápadným tempem. Říkal to i svým přátelům, tomu panu farářovi, co vypadal jako jezevec, a panu učiteli, s kterýma sedával v hospodě pana Pánka. Oni dobře věděli, jak mu liška utekla, a často ho kvůli tomu škádlili a on se zlobil. Jenže lišku Bystroušku, ať dělal, co dělal, nemohl v lese přinatrefit a zastřelit ji jako škodnou. A Bystrouška, jako by to věděla, si z něho dělala legraci, a udělala šiji i z jeho dvou přátel. Jednou se vraceli, každý sám, z hostince pana Pánka a to se ví, že vypili víc vína, tak šli takovým nejistým krokem. A liška Bystrouška šije vyčíhala. A teď se jednalo o nějaké slečně Terynce, jenže tomu jsem moc nerozuměl. Strýček mi to pak vysvětloval, že to bylo asi takhle. Pan učitel prý myslel na jednu slečnu, která se jmenovala Terynka, ale ona ho nechtěla, že snad byl pro ni učitel málo. Sama si chtěla vzít pana Haraštu, který měl víc peněz, protože obchodoval s drůbeží a kromě toho byl taky pytlák. Ale pan učitel to nevěděl. A jak tak šel v noci lesem, narazil na Bystroušku, která se schovala za slunečnici a všelijak s ní kývala, až si myslel, že to je ta jeho slečna Terynka ve velkém slaměném klobouku, a že snad mu jde naproti. Tak hned začal tu slunečnici prosit, aby si ho vzala za muže, že jí snese modré s nebe. Ale když chtěl slunečnici vzít do náruče, tak liška utekla a slunečnice se zahoupala, a pan učitel se natáhl jak široký tak dlouhý. Pak šel lesem pan farář a ten zas viděl, jak z křoví svítí oči lišky Bystroušky, a taky si ji popletl s nějakou mladou dívkou, kterou znal před moc a moc lety, a nakonec taky upadl a dřepl si do mechu. Do třetice uviděl lišku pan myslivec, a ten hned po ní střelil, jenže vedle. A tak liška vyvedla všechny tři a měla z toho radost. A lišácky se usmívala. Vlastně nevím, jestli se může lišácky usmívat jen lišák, nebo taky liška, ale to je jedno.
A jak tak liška Bystrouška běžela lesem, najednou se sama lekla. Z křoví na ni zasvítily něčí oči, celé žluté a žhavé. Po prvním leknutí poznala, že je to mladý lišák, který se tu v lese objevil asi nedávno. Lišák na ni koukal překvapeně, ale pak ji oslovil a vedli spolu takové všelijaké řeči. Jako že se líbí jeden druhému, a jak se jmenují, a tak. Liška Bystrouška se hodně chlubila. Například lhala, že má vlastní dům a já dobře věděl, že má jen tu jezevčí díru. Ale úplná drzost byla, když řekla, že ten dům zdědila po strýci jezevcovi. Pane, kdyby tak lišák věděl, jak to zařídila, aby ho zdědila! Ale co já vím, možná, že by se mu to nezdálo divné, protože to lišky tak dělají, a tedy i lišáci. Liška Bystrouška lhala, jako když tiskne, a lišák jen vyvaloval oči. A ještě víc se divil, když mu liška řekla, že má vychování od člověka a že byla na zkušenou v myslivně. To už lišák nevěděl, co samou úctou dělat. Nakonec zmizel a za chvilku byl zpátky a v tlamě nesl králíka, aby si Bystrouška pochutnala. Oba si sedli k hostině a za chvíli bylo po králíkovi. Dával jsem pozor, jestli je ten králík z tržnice, ale byl asi jen tak udělaný z látky, protože se moc ohýbal. A tak přišla Bystrouška k ženichovi.
Ptal jsem se strýčka Cyrila, jak to dopadne, a on říkal, že s liškou Bystrouškou špatně, ale jinak, že to není smutné. To mě mrzelo. Já mám radši, když všechno končí dobře. Ale takhle už jsem byl celý napjatý, kdy ten špatný konec přijde. Napřed to bylo ještě dobré. Měli svatbu a byl na ní celý les, až na bručouna jezevce, který žil někde na druhém konci lesa. Zato byl na svatbě určitě skokánek a určitě volal to svoje „brekeke!“ Jenže tentokrát to znamenalo:
„Ať žije svatba!“ No, a za nějaký čas měla Bystrouška sama mladé lištičky a kvůli nim hodně lovila, takže pan myslivec pozoroval, že mu králíci mizejí z lesa dvojnásob rychle než před tou svatbou, a to už tenkrát se na to zlobil. Ale kdepak, aby někde dopadl lišku Bystroušku. Měl zkrátka smůlu.
Až jednou.
Ale to byste to museli vidět z naší lóže. Já Vám řeknu, jak to vypadalo. To Vám šel po jevišti jeden člověk s nůší na zádech a moc vesele si zpíval do kroku. Podle programu to byl pan Harašta, ten, co měl ten obchod se slepicema a co taky pytlačil. Ale k tomu, že to dělá, jako toho pytláka, se nikomu nepřiznal. A před panem myslivcem dělal úplné neviňátko. A přitom měl chytrák v nůši schovanou skládací pytláckou flintu, kdyby cestou náhodou narazil na nějakou zvěř. Třeba na lišku. A taky že ano. Zrovna se vracel z města s nůší plnou kuřat a slepic, když najednou uvidí lišku Bystroušku s celou její rodinou. To bylo zrovna u toho zabitého zajíce, který ležel na cestě tam v těch místech, kde pan myslivec nalíčil na lišky železa. Jenže lišky jsou mazané, hned poznají, co měl člověk v rukou. A tak si Bystrouška a její rodina dali pozor. A jak viděli, že přichází pan Harašta s nůší, hned se schovali. Jen Bystrouška dostala ohromný nápad, jak zaopatřit něco moc dobrého k snědku. Hned řeknu, jak to provedla. Vylezla z křoví a ukázala se panu Haraštovi. Dělala, že kulhá a že snad bude snadněji jako zastřelit. Pan Harašta se na to chytil. Hned dal tu pytláckou flintu dohromady a běžel za ní. Ale čím rychleji běžel, tím rychleji kulhala i Bystrouška a vedla ho stále dál od té nůše. Tohle všecko jsem neviděl na jevišti, ale jen to tak vypravuji, abyste tomu lepší rozuměli. A když byla liška už dost daleko od nůše, a rozumí se, pan Harašta taky, dali se lišák a jeho dětičky do práce. Překotili nůši a pustili se do drůbeže. Tohle ani nemůžou na tom divadle předvést, ale já si to umím představit, jak by to bylo ve skutečnosti. To by asi kostičky jen křupaly a peří by lítalo kolem, jako když padá sníh. A to už se vrátila i Bystrouška, která pana Haraštu zavedla a zpátky se vrátila tím nejrychlejším během, kterému pan Harašta nemohl stačit. A Bystrouška se taky dala do hodování a moc jí chutnalo. Jenže pan Harašta se nějak vymotal lesem na to samé místo a přišel, když ještě lišky hodovaly. Samozřejmě se rozzuřil nad tou škodou, namířil a vystřelil. Ani pořádně nemířil, jen tak bouchl tím směrem, co viděl ty rezavé ocasy. Do lišek jako když střelí, vlastně on do nich už střelil, zkrátka lišky zmizely a na cestě zůstala ležet jen chudák liška Bystrouška. To bylo moc smutné. Pan Harašta se trochu upokojil, měl radost, že aspoň ulovil lišku. A hned ho napadlo, že z jejího kožichu dá udělat rukávník a dá ho té slečně Terynce. A to se opravdu tak stalo, i když to není vidět na jevišti. Mně bylo Bystroušky moc líto. Skoro jsem měl chuť jít už domů, ale on ještě nebyl konec. Všechno zas bylo jako na začátku. Pan myslivec zase šel lesem a zpíval tak smutně, že strýček Cyril nějak nápadně pokašlával, dokonce jsem si všiml, že si utřel oči kapesníkem a dělal, že se jen tak potichu vysmrkal. No, a zas bylo před bouřkou a zas pan myslivec usnul a zas mu nějaký skokánek skočil na nos. Pan myslivec se probudil, ale nevšiml si hned skokánka, protože dřív viděl malinkou lištičku, úplně takovou, jako byla Bystrouška. A zas ji chtěl chytit, jenže ona mu utekla a jemu se dostal do ruky ten skokánek ..... taková měkká hroudička něčeho slizkého a studeného. Pan myslivec se na něj rozkřikl a skokánek celý vyděšený něco řekl, asi zas jen to svoje „brekeke„, ale teď to znamenalo, že on není ten skokánek z dřívějška, to že byl jeho dědeček, který mu o panu myslivci vypravoval. Pan myslivec ale nerozuměl žabí řeči. Skokánka pustil, utřel si ruku o listí a šel domů. Přece nebude domů tahat skokánka, aby ho dětí chovaly v lahvi od okurek, když je kolem myslivny všude skokánků habaděj ! Tak šel domů a tak smutně si zpíval a měl radost, když našel krásný hříbek v mechu. A tím to končilo. Strýček Cyril se mě pak ptal, jak se mi to líbilo. Ale to nemusel, to přece na mě viděl, jak jsem to všechno hltal. A pak mi slíbil, že mě vezme do Národního divadla i někdy příště, a třeba i na jiné věci, třeba na Prodanou nevěstu, tam prý vystupuje medvěd, nebo na čerta a Káču, tam prý je vidět čerty v pekle, nebo na Bludného Holanďana, to je ten prokletý kapitán, co pořád musel plout se svou lodí, na které nebyl jeden živý člověk. A já řekl strýčkovi, že už se těším.
A šli jsme domů. Když se lidi vyvalí z divadla, tak je venku veliký ruch a všechno se to tlačí u stanice na tramvaj. Ale my šli se strýčkem Cyrilem pěšky. Napřed jsme si tak trochu okoukli divadlo zvenku. Úplně nahoře, kam se člověk na ulici vlastně málokdy podívá, jsou velikánské sochy a koně a nějaké takové divné vozy, jaké bývaly za starodávných časů. To Národní je vlastně hezké, i když se člověk kouká od nábřeží. A strýček mě ukázal balkónek a povídal:
„Tamhle se dobře koukni, vidíš? Tam z té škvíry roste mladý topol.“ A vysvětlil mi, že na Žofíně, to je ten ostrov kousek dál, jsou veliké topoly a z těch topolů lítají v létě semínka, že to vypadá, jako když tak trochu sněží. No, a nějaké to semínko muselo zabloudit a vítr je vefoukl zrovna do té malé škvíry. Kdybyste to chtěli udělat stejně, tak se vsadím, že to nedokážete. Ale vítr to dokázal. A semínko se v té škvíře uchytilo, vodu mělo, když sem tam zapršelo, nějaká hlína nebo prach tam taky byl, a z toho rostlo, a za nějaký čas z té škvíry vykukovala větvička a čím dál víc rostla a byla silnější. To už si toho všiml i někdo z divadla a zakročil. Ale jak mohl zakročit? Usekl tu větvičku. Ale protože nemohl dovnitř do té škvíry, tak tam kořínek zůstal a za čas už zas vykukovala ze škvíry nová větvička. „A tak se to pořád opakuje,“ říkal mi strýček Cyril. „Každý rok jsem zvědavý, kdy už topůlek vystrčí ze škvíry větvičku a bude se rozhlížet.“ Já jsem řekl, že bych si věděl rady hned. Prostě bych ten balkón rozkopal a kořínek vytrhl. „Jenže, chlapče, to nejde jen tak, rozkopat balkón ve výši asi deseti metrů nad ulicí. To by se muselo postavit lešení a dalo by to práci. A stálo by to víc než celá stovka takových maličkých topůlků.“
„A co s tím teda udělají?“ říkal jsem. Strýček nevěděl. Ale povídal, že ten topol tak trochu obdivuje. Že prý by každý člověk měl mít tolik houževnatosti a držet se tam, kde roste. A začal mě poučovat, ale já ho moc neposlouchal, protože jsem pořád viděl ten malý topol celou cestou domů, i ještě doma. Je to divné, viďte? Kamenné divadlo a na něm si docela klidně roste stromek! O tom by se možná dala složit opera. Třeba ji složím sám, až budu velký. Až tam někdy půjdete, tak se dobře podívejte, jestli ten topůlek se tam ještě drží.

 

Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše podpora. Podívejte se prosím, zde krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
.