Princezna, která milovala květiny
Byl jednou jeden král a byla jednou jedna královna a těm se jednoho dne narodila překrásná princezna. Když princezna poprvé otevřela oči, její pohled padnul na květinu ve váze na stole. A na co princezny upřou svůj první pohled, to milují až do konce svých dnů, a tak nejkrásnější princezna na světě od toho dne milovala květiny. Od toho dne královna chřadla a scházela králi před očima, neboť se tím, že princezna miluje květiny, velmi trápila. Když ležela na smrtelném loži, prosila krále, aby nezůstával sám, ale znovu se oženil a vzal si paní dobrou a šlechetnou. Král jí to slíbil a ona navždy zavřela oči. Král se trápil, kudy chodil, tudy myslel na milovanou královnu, kralování přenechal rádcům a každý den vyjížděl do hlubokých lesů na lov. Jednoho dne král zabloudil dál než obvykle a dostal se k malé lesní chaloupce. Kvapem se blížil večer, a tak zaklepal na dveře, aby požádal o nocleh. Z chaloupky vyšla krásná žena, která ho pozvala dál. Král byl její krásou očarován tak, že ji na místě nabídnul, aby se stala jeho ženou. A ona svolila. Za pár dní se konala velká svatba, král se opět usmíval a nevšimnul si, že jeho dcera se neraduje s ním.
Princezna trávila celé dny v královských zahradách mezi květinami a nové královně se vyhýbala. Ale král byl šťasten a do roka se mu narodila další dcera. I tato princezna byla krásná jako den a dobrá jako slunce. Král i královna jí milovali celým svým srdcem a na princeznu v zahradách nevzpomněli. Princezna chodila celé dny mezi svými květinami a ony se jí vyptávaly na její setru a ona jim vyprávěla o její kráse a dobrotě srdce a květiny princeznu prosily, aby ji taky někdy přivedla do zahrady. A tak princezna, která květiny nade vše milovala, jednoho dne svoji mladší sestru do zahrad opravdu přivedla. Ale ta květiny nemilovala nade vše, líbily se jí, ale stejně nadšená byla z krásných motýlů, pestrobarevných ptáků v korunách a zlatých rybek v kašnách. Tu se květiny nad tím, že je tahle princezna dosti nemiluje, zasmušily, sklonily k sobě hlavy, zašeptaly nějakou kouzelnou zaříkávačku a z malé princezny byla najednou obyčejná šedá myš, která zděšená vypískla a
zmizela v díře v zemi.
Na zámku zavládlo zděšení a smutek, když vešlo ve známost, že se princezna ztratila. Princezna, která milovala květiny, však mlčela. Král i královna hořekovali, dlouho se trápili, ale jejich smutek do roka pominul, neboť se jim narodila další dcera. I tato princezna byla krásná jako den a dobrá jako slunce. A květiny v zahradách opět princeznu, která je tolik milovala, prosily, aby jim svoji sestru přivedla ukázat a ona opět svolila a jednoho dne svoji sestřičku do královských zahrad přivedla. Ale ani tato princezna nemilovala květiny o nic více než motýly, ptáky a zlaté rybky, což květiny opět rozhněvalo a proměnily ji v šedivou myš, která zděšeně utekla do díry v zemi.
A opět na zámku zavládnul smutek, královna hořekovala, král plakal a všichni princeznu hledali, ale nalézt ji nikde nemohli. Ale Pán se nad nimi smiloval do třetice a potřetí jejich svazek požehnal a do roka se jim narodila další princezna, ale tato princezna byla ošklivá jako noc a zlá jako smrt. A květiny v zahradách princeznu, která je milovala, opět prosily, aby jim přivedla ukázat svoji sestru. A ona se zdráhala, setra byla sice ošklivá a zlostná, ale rodiče ji milovali nade vše a střežili ji jako oko v hlavě. Ale nakonec přece jen květinovému naléhání neodolala a jednoho dne brzy ráno, když královna i král ještě spali, svoji nejmladší sestřičku do zahrady přivedla. Ošklivá a zlá princezna přišla do zahrady a před její ošklivosti a zlobou se ty překrásné květiny začaly třást, a když přišla ještě blíž, začaly ty překrásné květiny klonit své něžné hlavy a když přišla až k nim, květiny tou zlobou a ošklivostí celé zčernaly a nadobro uschnuly. Když to princezna, která milovala květiny viděla, začala nad tou zkázou lomit rukama a hořekovat, až jí z toho puklo srdce a skácela se bez života k zemi. A sotva se její mrtvé tělo dotklo země, země je pohltila a z myší díry vyběhly dvě šedé myšky a rázem z nich byly dvě překrásné princezničky a ty přiběhly k té nejmladší a radostně ji objímaly a líbaly. A ta nejmladší princezna už vůbec nebyla ošklivá ani zlá, všechna ta její zloba a ošklivost odešla spolu s květinami. A na zámku zavládlo veselí, princezny, co milovala květiny, nikdo nelitoval. Král, královna i tři princezny pak žili šťastně a spokojeně do konce svých dní.
A od těch dob v tom království dbali na to, aby se novorozené dítě vždy podívalo nejprve do tváře své matky.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|