Tři zakletí knížata  

 

 

Nahoru
Abatar - Největší moudro na světě
Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský
Abú Kír a Abú Sír
Alabastrová ručička
Aládín a kouzelná lampa
Alenka a Ivánek
Alí Baba a čtyřicet loupežníků
Almužna
Amíkův kámen
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
Auach
Bába a panna
Babiččin kamarád
Balada o Jezerietisově dceři
Barborka a cucavé bombóny
Baron Prášil
Bárta a Juvarka
Bednářova palička
Bělinka a Růženka
Bělouš a vraník
Berona
Beruška Alenka
Betelka zlatá a Bětka smolná
Bezová matička
Bezruká dívka
Bílá a Černá
Bílá laňka
Bílá paní
Bílá paní Hradecká
Bílá paní vrbenská
Bílá panna
Bílé štěňátko a černé koťátko
Bílý had a Běla
Bílý had a sluha
Bledulky
Bleška a veška
Bludný Holanďan
Blýskání na lepší časy
Boháč a chudák
Bohatý kupec a tři sudičky
Bohatýr Naznaj
Boj na Kalinově mostě
Bonifác a bratránci
Boty z buvolí kůže
Bratr Štístko
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Broučkovo učení
Brouk Pytlík
Bubeník
Budulínek
Budulínek mandelinka
Bujný pan Kryštof
Bukač a dudek
Buvolí kráva a rybka
Bylo jedno děcko
Čáp a medvěd
Car Aggej
Car Trojan má kozí uši
Čaroděj a kupec
Čarodějka Amálka našla kouzlo
Čarodějná kniha
Čarodějná mošna
Čarodějná studna
Čarodějné zelíčko
Čarodějnice Běla
Čarodějnice Grula
Čarodějovo srdce
Čarodějův učeň
Čarostřelec
Čarovná jeskyně
Čarovná truhlice
Čarovné ovoce
Čarovný mlýnek, kabela a plášť
Čas slonů
Černá hraběnka
Černá princezna
Černokněžník
Černý Petr
Čert a cigán
Čert a jeho babička
Čert a Káča
Čert a Káča hubatá
Čert a Káča z divadla
Čert a tři sestry v nůši
Carův zeť a okřídlená babka
Čertí rodinka 1
Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ?
Čertí rodinka 3
Čertí rodinka 4
Čertí rodinka 5
Čertova slanina
Čertova služba
Čertův švagr
Čertův ukoptěný bratr
Červená karkulka 1
Červená Karkulka a pes
Červená karkulka a vlk vrtinoha
Červená Karkulka červený čepeček
Červený mužík
Český Honza
Cesta k jaru
Cikán a tři ďáblové
Cikán ve vlčí jámě
Cikáni a pán
Cikánská princezna
Čiperná Markyta
Císař Karel IV
Císař Rudolf
Císařovy nové šaty
Císařský hejtman
Co dělá táta, to je vždy správné
Co dostal horal za hrách
Co je nad zlato
Co je nejdále slyšet
Co není pravda
Čokoládová pohádka
Čtvero bratří
Čtvero větrů
Čtyři dovední bratři
Čučina
Cvilín
Ďábel se třemi zlatými vlasy
Ďáblova babička
Daleké putování Petra Zrnka
Dar ještěřího krále
Hastrmanův dárek
Dary skřítků
Dary vodních pannen
Dcera slunce
Délka života
Děvčátko a loupežníci
Děvčátko se sirkami
Diamantová sekera
Dílo boží a dílo Satanovo
Dítě Mariino
Dívka žabka a smutný princ
Divodějný strom
Divohusy
Divoké labutě
Divoký rytíř
Divotvorný meč
Divotvorný mlýnek
Divotvorný ubrousek
Divous a princátko
Dlaždič princem
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Dlouhý, široký a žárooký
Dobrá nálada
Dobrá žena
Dobrák Tughry a darebák Egry
Dobré děti
Dobře tak, že je smrt na světě
Dobrodružství Sindibáda námořníka
Dobrotivý Álaaddín
Dobrý obchod
Doktor Vševěd
Domácí skřítkové
Domeček u lesa
Domku, domečku
Drahé kameny
Drak Agrimón
Drak dvanáctihlavý
Drak Venca a princezna Karolína
Drakobijec
Dřevorubec a jeho chytrá dcera
Dudák Jíra
Duch Hohohó
Duch v láhvi
Dupynožka
Dva bratři
Dva kamarádi
Dva kohouti
Dva loupežníci
Dva mrazíci
Dva přátelé
Dva princové se zlatou hvězdou
Dva řezníci v pekle
Dva rybáři
Dva ševci Kmocháčci
Dva věrní bratři a krasavice
Dvanáct apoštolů
Dvanáct bratří a zlatovlasá panna
Dvanáct bratrů
Dvanáct loupeživých rytířů
Dvanáct měsíčků
Dvanáct zakletých pannen
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero líných pacholků
Dvanáctero lovců
Dvě dcerky a dobrá lesní víla
Dvě Maričky
Dvě nevěsty
Dvě pětky z přírodopisu a cylindr
Dvě tvrdohlavé kozy
Dvojčata
Džaudar a jeho bratři
Ebenový kůň
Egle
Ejhej Mikuloi
Eletka a žárováček
Ferda Mravenec obsah
Fikmik
Fousatý princ
Fridrich a Katynka
Garagaš
Gilgameš a Agga z Kiše
Gilgameš a Enkidu
Gudrun
Hádanka 1
Hádanka 2
Hádanka o špatně zavázaném pytli
Hadí korunka
Hadí namlouvání
Hadí princezna a zlatý klíček
Hadrnička
Haf a Štěk
Hajný a jeho tři syni
Hájovna U pěti buků
Hastrmanův dárek
Havíř Jáchym
Havran
Hejtman Jan Žižka
Helenčiny květiny
Heřman z Bubna
Hlava dávného Řeka
Hlemýžď a růžový keř
Hloupá dívka
Hloupá havířka
Hloupí čerti a chytrý švec
Hloupý a chytrý
Hloupý čert
Hloupý drak a chytrý voják
Hloupý Havel
Hloupý Honza a dva bratři
Hloupý Honza Johannes
Hloupý Jura
Hloupý pecivál
Hloupý sedlák
Hloupý vlk
Hodný Džin
Hodný slon a zlomyslný krejčí
Holčička s náhradní hlavou
Holínky z bůvolí kůže
Holohlavý bohatýr
Holota
Honza a čarodějnice
Honza a Černá princezna
Honza a čert
Honza a červená bába
Honza Ježek
Honza a pan vrchní
Honza a sedlák
Honza a vrba
Honza Hlupec
Honza jde do lenoráje
Honza ke štěstí přišel
Honza Krecárek
Honza lenoch
Honza Nebojsa
Honza potkal pohádku
Honza rozesmál princeznu
Honza se žení
Honza silák
Honza špásoval
Honza v kostnici
Honza vystavěl vzducholoď
Honza z pohádky
Honzíček a Grétička
Honzík, hraběcí syn
Honzík Zázrak
Hora Zemúň
Hoře přehoře
Housenka
Housle samohudky
Hrabě a bílý jelen
Hrabě Hodic
Hraběnka Isabela
Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo
Hrbáček králem
Hrdina Gran Bracun - o drakovi
Hrnečku vař 1
Hrnečku vař 2
Hrnečku vař 3
Hroch, který se bál očkování
Hrozný Radouš
Hruška, která nechtěla spadnout
Hujaj Hulička
Hunohrad
Hup do mošny
Hurle, burle, bác
Husopaska 1
Husopaska 2
Husopaska 3
Husopasky pláčou perly
Hvězdička Valentýna z vesmíru
Hvězdné tolary
Hvozdík
Chaloupka roubenka
Chudé královstvíčko — OBSAH
Chlapec a Had hadisko
Chlapec s copánkem a zvířatech
Chlapeček, který se stal kredencí
Chlupatý princ
Chrabrý Alí
Chrudimský kacafírek
Chudá Madlenka
Chuďas a boháč
Chudoba a pokora vedou do nebe
Chudý brahmín
Chudý mlynářský tovaryš a kočička
Chudý pasáček a kouzelná píšťalka
Chytrá Běta
Chytrá dívka
Chytrá dívka a car
Chytrá Elza
Chytrá hloupost
Chytrá Horákyně
Chytrá chalupnická dcerka
Chytrá princezna
Chytrá Šahrazád
Chytrá vesničanka
Chytrost nejsou žádné čáry
Chytrý Budulínek
Chytrý Filip
Chytrý Honza
Chytrý chasník a baba lidožroutka
Chytrý krejčí
Chytrý krejčík
Chytrý lhář
Chytrý Martin
Chytrý Petr na svatbě
Chytrý švec
Chytrý synek
Chytrý uhlíř
Iduščiny květiny
Ilja Muromec a slavík Loupežník
Ivan carevič a bohatýr Poljanin
Ivan carevič a Marta carevna
Ivan hlupec
Ivan prosťáček a smrtidrak
Ivan, selský syn
Ivánek, který tloustl a tloustl
Jabloňová panna
Jaga baba
Jaga Bura
Jak Akpamyk hledala své bratry
Jak bednář přelstil vlka, medvěda a
Jak bubeník vysvobodil princezny
Jak Budižkničemu k štěstí přišel
Jak čerta popadl vztek
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jak dělá slunce duhu
Jak dělal lišák chůvu
Jak dívka vyzrála na Cara
Jak došel horal štěstí
Jak dva lhali, až se prášilo
Jak dva vandrovali
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice
Jak hloupý Honza přišel k bohatství
Jak hloupý rozesmál princeznu
Jak hlupáček vysvobodil princeznu
Jak chodil lišák se džbánem, až ...
Jak Jan hledal smrt
Jak Jaromil k štěstí přišel
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel
Jak jeden hoch ke štěstí přišel
Jak jedni kvůli svatbě utekli
Jak jednomu uletělo štěstí
Jak jelen chválil, až přechválil
Jak ježek uhonil zajíce k smrti
Jak jsem plul ke královně severu
Jak ke štěstí skrze šest služebníků
Jak kohout napálil lišku
Jak kohout vyzrál na lišku
Jak král hledal nevěstu
Jak králíček přelstil lišku
Jak krejčí dostal princeznu
Jak krejčík vylekal obra
Jak krejčík zbohatl
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba
Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku
Jak liška hostila čápa a čáp lišku
Jak mravenec zachránil holuba
Jak Nanynka ušla bití
Jak Nartové přelstili hloupé obry
Jak pomohli smutné víle
Jak pošťákovi spadla hlava
Jak princezna hádala až prohádala
Jak princezny po nocích tancovaly
Jak přišel Honza k bratrovi
Jak přišel měsíc na oblohu
Jak přišel sedláček do nebe
Jak Rozum se Štěstím vandrovali
Jak rybí císař splatil svůj dluh
Jak se Cibžgoun nestal ...
Jak se dva vsadili
Jak se Franta oženil
Jak se Honza učil tajné řeči
Jak se Jánis vydal za neznámem
Jak se jeden učil latinsky
Jak se kovář proměňoval
Jak se kovář stal zetěm fr. krále
Jak se kovář zbavil čertů
Jak se Lenka naučila plavat
Jak se liška poradila s rozumem
Jak se měl mordýř ku ženitbě
Jak se myšák oženil
Jak se narodila pohádka
Jak se osel Arcilev stal králem lvů
Jak se sáh naučil pracovat
Jak se sovy učily zpívat
Jak se stal kůň učitelem počtů
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Jak se stal sedlák popem
Jak se z mravence stal silák
Jak sedláček přechytračil čerta
Jak sedlák hledal dva hloupé
Jak sedlák spadl z nebe
Jak sedlák uměl lhát
Jak šel Honzík do světa
Jak šel chlapec do světa za lepším
Jak šel jeden do nebe
Jak šel synek do světa naučit se bát
Jak šel voják do pekla
Jak Šelmu létal na mravenci
Jak si havran namlouval vránu
Jak si holub stavěl hnízdo
Jak si Honza opatřil nevěstu
Jak si pasáček vepřů přál
Jak si vedl krejčík v nebi
Jak si vlk vážil volnosti
Jak si vybrat nevěstu
Jak Šimperák vyzrál na posměváčky
Jak skřítkové šili boty
Jak šli čtyři bratři do světa
Jak šli vlk, lev a medvěd do světa
Jak spadl ševci baráček na hlavu
Jak starý Sultán vedl vojnu
Jak táhlo světem druhů šestero
Jak táta nakrmil svých sto dětí
Jak ubohý pasáček sešel ze světa
Jak udatný Greučan vrátil slunce ..
Jak umřela spravedlnost
Jak v jednom zámku strašilo
Jak vesničané koupili rozum
Jak vlk zápasil s člověkem
Jak vodníka píchlo u srdce
Jak vrabec udělal sedlákovi škodu
Jak žáby zajícům zvedly hlavy
Jak zvířátka přezimovala
Jakub a dvě stě dědečků
Jakub Krčín
Jan Roháč z Dubé
Janek Karbaník
Jazyk falešníka, horším než kopí ..
Jdi tam, nevím kam, přines ..
Je to naprosto jistě
Jeden, co pásl kohouty
Jeden, co prochodil železné boty
Jeden, co se učil bát
Jeden, co se vyučil lovcem
Jeden, kterému neporoučeli
Jeden spravedlivý
Jedenáct draků a černá paní
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka
Jednooký vousáč
Jehňátko a rybička
Jeníček a Mařenka
Ježdík
Ježek, krtek a liščí soud
Jeziňky a Janeček
Jezinky a Smolíček
Ježíšek v chaloupce
Jidáš
Jirka a jeho tři psi
Jirka s kozou
Jitřní Ivan
Jonáš a rybí tuk
Jorinda a Joringel
Joza a Janek
Julie a pečení krocani
Juro Jánošík
Jurova lžipohádka
Kachní dvorek
Kachnička jde na vandr
Kaktusáček
Kamenní rytíři
Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky
Karkulínkové
Karlova studánka
Karlštejnský ovčák
Kateřinka a tlustý červený svetr
Katova, dcera
Kdo je hloupější?
Kdo skočí nejvýš
Kdo snědl holoubátka
Kdo toho nalže víc?
Když mluvily stromy
Když se spolčí kočka s myší
Když soudila královna Beatrix
Kmotr
Kmotr Matěj
Kmotra liška Eliška
Kmotřička
Kmotřička Smrt
Kníže pán
Koberec a pišingrové drobečky
Koblížek
Koblížek ruměný
Koblížek veršovaně
Kočičí mlýn
Kočka Koška a kočka Mňačka
Kočka, která měla ráda ušák
Kočka Míňa
Kocour, kohout a kosa
Kocour, kohout a liška
Kocour s rolničkami
Kocour soudil křepelku a zajíce
Kocour v botách
Kocourek Fouskek a Tichošlapka
Kohout se zlatým peřím
Kohoutek a slepička
Kohoutek a slepička jdou do Říma
Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek
Kokořínský rytíř
Komáří paštika
Konec obra Jordána
Konec Skoupé Lhoty
Koníček Brokátek
Koník Ferda
Konrád, který psal nosem
Konstantin filosof
Košile, meč a prsten
Kosmáček
Kostěj Nesmrtelný
Kotlík s kaší
Kouzelná čepička
Kouzelná fazole
Kouzelná loď
Kouzelná píšťalka
Kouzelná škatulka
Kouzelná straka
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelné hadřisko
Kouzelné vejce a moudrá Olesja
Kouzelník
Kouzelník a princezna
Kouzelníkova procházka
Kouzelný býčí roh
Kouzelný flakonek
Kouzelný hrnec a kouzelné koule
Kouzelný keř
Kouzelný kůň
Kouzelný kvítek
Kouzelný oblázek
Kouzelný osel
Kouzelný ptáček
Kouzelný pták Zymyryk
Kouzelný strom
Kouzelný tolar
Kouzlo staré truhly
Kovář Páska
Kovlad
Kozlův pohřeb
Krabat
Krajíček chleba
Král a jeho šašek
Král drozdí brada
Král houbařem
Král Ječmínek
Král Kulička
Král lovec a zakletá lesní víla
Král Matyáš a chytré děvče
Král Matyáš v Gömöru
Král Mořeplavec
Král Odřivous
Král ozvěn
Král tchoř
Král Václav
Král žabák
Král ze Zlaté hory
Král zlodějů
Kralevic Antonín a rytíř Archibald
Královna Eliška
Královna Kunhůta
Královna Žofie
Královská hádanka
Královská stráž
Královské šaty
Královský dar
Královský syn a ďáblova dcera
Královský topič
Krása a zlost
Kráska a netvor
Kráska a zvíře
Krásná Katynka a Hromburác
Krásná labutí panna
Krásná Lucie
Krásná panna Majolena
Krásná Vasilisa
Krátké nožičky
Krátký len
Kráva Hnědka
Kravál Kraválisko
Křeček, který snědl dědu Mráze
Krejčík a tři psi
Krejčík králem
Krejčík v začarovaném zámku
Křesadlo
Křišťálová koule
Křišťálová studánka
Krteček
Krtek Petr
Kryštůfek, který se schoval v mixéru
Kterak byl Honza hluchý
Kubík a Kačenka
Kulhavá vlaštovička
Kůň a komár
Kupecký syn a princezna
Kuřátko
Kuželky na Koberštejnu
Květ kapradí
Kyzylbatyr a chán všech dévů
Labuť
Labutě
Labutí jezero
Labutí panna
Laciné dřevo
Ládínek a lízátko
Lakomý kupec a chytrý čeledín
Lakomý sedlák a čeledín Vaněk
Lakomý sedlák houbař Randibas
Láska
Láska, Černý a Bílý kníže
Lenka a Filomenka
Les lidských duší
Lesní holub
Lesní chaloupka
Lesní matka
Lesní panna
Lesní šedivec
Lesní ženka
Létající princ
Létání
Lež
Líbezná Husnobóda
Libuše
Lidožravá princezna
Líná přadlenka
Líný Honza
Líný Honza a Tlustá Terka
Líný Mates
Liptaňský poklad
Lipuňuška
Liška a čáp
Liška a jeřáb
Liška a kočka
Liška a vlček
Liška a vrána
Liška Bystrouška
Liška co ošidila dva medvídky
Liška co závodila s kaprem
Liška handlířka
Liška starosvatka
Lísková větvička
Lískový oříšek
Lístkový prut
Listonoš, který nechtěl chodit
Lívanec nejlívancovitější
Lněné odhozky
Locika
Lomikar
Loupežníci na Žárech
Loupežnická jeskyně
Loutkové dovadlo
Lstivý direktor
Lucerna
Lvy a plachetnice obsah
Madlenka a lesní tajemství
Mahulena
Mahulena, krásná panna
Makaróny, které šly na procházku
Malá dušička a slunce
Malá mořská víla
Malá veveruška
Malenka
Malý čarostřelec
Malý, dřevěný koníček a přítelkyně
Malý princ
Mamut a umělé dýchání
Marja Morevna
Markéta
Martin a velryba
Maruška a medvěd
Maryška
Matěj a Majdalenka
Matěj Kozko
Matějův kohout
Matematické pohádky
Matka vod
Mazaný učitel a čertiska
Měděný muž
Medvěd a čáp 1
Medvěd a čáp 2
Medvěd a lišák klučili les
Medvěd a myška
Medvěd, prase a liška
Medvěd, vlk, lišák a zajíc
Medvědí kůže
Mikulovický zvon
Miláček Štěstěny
Míša a zajíček
Míša Kulička
Mistr Kopýtko
Mladý kovář
Mlsný Mehmed
Mluvící pták, živá voda a jabloně
Modrá kočička
Modrá lucerna
Modrá štola
Modrovous
Modrý hrnec, který rád vařil rajskou
Modrý kyblík
Modrý ptáček
Monoauga
Morčátko
Mordýřský zámek
Mořská panna
Motýl
Moudrá Zangulez
Moudré dělení
Moudrý Miloun
Moudrý zlatník
Mravenečník
Mráz a Mrazivec
Mrazík
Mrazík, který maloval barvami
Mulisák01 Obsah
Muž bez srdce
Mužík omlazený ohněm
Mužík s kouzelným zrcadlem
Myš a slon
Myš, datel a klobása
Myška tulačka
Myslivec a labutí panna
Nadání dětí Eviných
Ne chudoba, činí mudrce
Nebeská svatba
Nedochvilná Máša
Nedosněný sen zlatnického tovariše
Nedovtipný stařec
Nejchytřejší člověk
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Největší kuřátko na světě
Nemocný král a jeho tři synové
Nenažraný obr
Neohrožený Mikeš
Neposedný domeček
Neposlušná kůzlátka
Neposlušný zajíček
Nepovedená bitva
Nesmrtelný Kostěj
Nesyta
Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců
Nevděčné kuřátko
Nevděčný rybář
Nevěrná žena
Nevěsta z obrazu
Nevěsta a žába
Nezbedný kluk
Nezdárný princ
Noční stráž
Nosáč
Obecní pasák a jeho chytrá dcera
Obr
Obr a František
Obr a horský duch
Obr a Paleček
Obři a skleněná hora
Obři na Edelštejnu
Obrobijce
Obušku z pytle ven
Odměna a trest
Odpověď na každou otázku
Oklamaný ďábel
Okradený ďábel
Opustíš-li mne, zahyneš
Orfan
Ošizený čert
Ošklivé káčátko 1
Ošklivé káčátko 2
Oslí hlava
Oslí kůže
Oslíček
Oslík
Osmnáctero vojáků
Ospalý Janek
Ostrov pro šest tisíc budíků
Ostružinová Rafenka
Osud
Otcovo dědictví
Otcovská přísaha
Otesánek
Otýlie a tisíc pět set kaněk
Ovčí víly
Padlý anděl
Paleček 1
Paleček 2
Paleček 3
Paleček 4
Paleček jde do světa
Palečkovo vandrování světem
Pán a čert
Pan Bůh
Pan Felix a slečna Liběna
Pan Jiřík
Pan Kavka
Pan Oldřích Krajíř
Pan Petr Čáp
Pan Poberta
Pan Racek
Pan Rašín
Pan Šembera
Pan Smíšek z Vrchovišť
Pan učitel z Cinkoty
Pan Vítek
Pancíř ze Smojna
Pandur Trenko
Paní Bída
Paní Holle
Paní Johanka
Paní Kateřina
Paní Manda
Paní Zima
Panna Meluzína
Panna Světlana
Panská řeč
Pasáček
Pasáček vepřů
Pasáček zajíců
Pasák Timling
Pasák vepřů
Pasekář Adam
Pastýř
Pastýřka a kominíček
Patero otázek
Patnáct
Páv je stará primabalerína
Paví král
Pecivál nejmocnější na světě
Pejsek a kočička00 OBSAH
Pekelná výpomoc
Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba
Peříčko finista jasneho sokola
Perníková chaloupka 1
Perníková chaloupka 2
Perníková chaloupka 3
Perníkový dědek
Pět hrášků v jednom lusku
Petr Vok
Petrovy kameny
Pidivousek
Pilná přadlena
Pilný se raduje
Písař Tomášek
Plameňák
Plešáček a šest závistivých bratří
Plivník Tomáše Pechy
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Poctivý purkrabí
Podivný vlas
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný muzikant
Podivuhodný pták
Podkovák
Pohádka rozřezaná na šest kousků
Pohádkový drak
Pohrobek
Poklad na Cvilíně
Pokladnička
Polepšený sedlák
Poletuška
Polévka ze špejle od klobásy
Polovina všeho
Popelák
Popelák králem
Popelka a havran
Popelka a kmotřička víla
Popelka a kravka
Popelka a líska
Popelka a sestry
Popelka z Vystrkova a Úpětína
Popletený Kuba
Poslední Kaceřovští páni
Poslové Smrti
Pošťácká pohádka
Potrestaná pýcha
Povedený soud
Povedený učenec
Pověst o studánce Litoše
Požehnané ořechy
Pozemský ráj
Pozor na masařku
Praděd
Praděd Vítek
Přátelství s drakem
Pravá nevěsta
Překrásná rybka
Přeukrutné hoře
Příběhy o kalifu čápovi
Příhody skřítka Džina
Princ Bajaja
Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline
Princ, který se ničeho nebál
Princ v hadí kůži
Princ Žabinec
Princezna a čtyřiadvacet myslivců
Princezna a víla
Princezna, co ráda přemýšlela
Princezna Jasněnka a létající švec
Princezna, která milovala květiny
Princezna, která všechno viděla
Princezna Myší kožíšek
Princezna na hrášku 1
Princezna na hrášku 2
Princezna se zlatou hvězdou na ..
Princezna ve věži
Princezna z hory Muntserrat
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Přírodopis a vítězové od Waterloo
Přítel na cestách
Proč je voda v moři slaná
Proč jsou šneci pomalí
Proč nesmějí havíři do pekla
Proč nosí včela radost a pavouk ..
Proč pes vrčí a kočka chytá myši
Proč se kocour myje po jídle
Proč se už ve škole netahá za uši
Proč si holubi neumí stavět hnízda
Proč žáby kvákají
Prodaná nevěsta
Prodaný sen
Prohnaná Grétlička
Proměny
Prosné zrnko
Protančené střevíčky
Psí lejstro
Pohádka psí
Psí trh na Budíně
Ptáček pro štěstí
Ptáček zpěváček
Ptačí hlava a srdce
Ptačí král
Ptačí pohádka
Ptačí zpěv
Pták Noh
Pták Ohnivák
Pták Ohnivák a liška Ryška
Pták ohnivák a mořská panna
Pú00 Medvídek Pú Obsah
Půt Švihovský
Putování k ptáku Nohovi
Pyšná ovce
Pyšný netopýr
Pytlák Šebesta
Radostné cestování
Rak co předběhl lišku
Raráš a šetek
Rebečka, zapomenutá nevěsta
Řemeslo má zlaté dno
Řepa
Řepa veršovaně
Řeznický tovaryš
Ropucha
Rozpustilý Arnoštek a voda
Rozum a Štěstí
Rozumbradové
Rudá labuť, pes a šedivá kočka
Rudý kvítek
Rumcajs - Obsah
Rumpelniček
Rybář a jeho žena
Rybář a rybka
Rýbrcoul
Rytíř Arkleb
Rytíř Jan Burian
Rytíř Miloš
Rytíř z Myšího hrádku
Santálový strom
Šašek Havel
Šaty s pávy, housaty a jeleny
Šediváček
Sedláček
Sedláček a medvěd
Sedláček v nebi
Sedlák a pán
Sedlák mudrc
Sedlák Vokoun
Sedm havranů
Sedm krejčí a jedna moucha
Sedm kůzlátek
Sedm Simeonů
Sedm strážců
Sedum Švábů
Sedmero krkavců 1
Sedmero krkavců 2
Sedmikráska
Sedmikráska kytička
Sen, který nebyl pro císařské uši
Sépie
Šest labutí
Šest služebníků
Šestka táhne světem
Sestřička Aljonuška a bratr
Siama
Šibal Jaryžka
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Šílená rybářka
Silný Ctibor
Silný Honza
Silný Kadubec
Silný krejčík
Šípková Růženka 1
Šípková Růženka 2
Sivák, hnědák a vraník
Skleněný vrch
Škola bohatí
Škola v chaloupce
Skřítci pod Cvilínem
Skřítek Elzinš
Skřítek u hokynáře
Skřítkové
Skromný rybář
Škubánek
Slavík
Slavík a růže
Šlechetný Lurdža
Slepá královna
Slepice, která nesla zlatá vejce
Slepý, chromý a nahý
Slunečník, Měsíčník a Větrník
Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána
Smích bláznivé žáby
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Smolíček Pacholíček
Smolíček pacholíček a Mecháč
Smrček
Smuténka a Ukrutěnka
Smutná Linda
Smutný kominíček
Snad to není někdo jiný?
Šnečí království
Šnečí pohádky
Šnečí pohádky - Vladimíři
Sněhová královna
Sněhový mlýnek
Sněhuláci a zázrak života
Sněhurka a sedm trpaslíků 1
Sněhurka a sedm trpaslíků 2
Sněhurka a sedm trpaslíků 3
Sněhurka a sedm trpaslíků 4
Sněhurka sněhová
Šnek Seldýn
Sněženka a Růženka
Sněženka a sedm trpaslíků
Sokolník Beneda
Soudce Šemjak
Sousedův kohout a slepice
Spanilá Růžička
Špatně namalovaná slepice
Špatní kamarádi
Správce Rozmarýn
Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh
Spravedlivý Bohumil
Spravedlivý chléb
Stará svítilna
Stará žebračka
Staré sedlo
Stařeček a vnuk
Starší syn
Starý dům
Starý Jakub
Starý, prastarý vodník
Starý věchet
Šťastná šneččí rodina
Šťastný ostrov
Šťastný ovčák
Statečná princezna
Statečný cínový vojáček
Statečný Hroznat
Statečný Jimram
Statečný krejčík
Statečný rychtář
Statečný Tomáš
Statečný voják
Statkář a šafář
Štefka a Maryška
Štěňátko na ledě
Stepas a pán
Šternberk
Štěstí a neštěstí
Štěstí a smůla
Štětináč štětinatý
Stín
Stoleček Prostřise, oslík a obušek
Stonožka, boty a ukradený park
Strakatinka
Strakonický převor
Strašlivá loupežnická historie
Strejček Příhoda
Střevíčky ze vší kůže
Stříbrňák
Střízlíček a medvěd
Střízlíček králem
Stromeček, který hrál a zpíval
Strýc Pavel
Sůl nad zlato
Sulajman a jeho bratři
Švábská sedmička
Svatá panna starosta
Svatba paní lišky
Svatba s ropuchou
Svatopluk
Svatopluk a jeho syni
Svatý Josef v lese
Švec Matěj
Švestka
Svět kapradí - Svatojánská pohádka
Světluška a potopa
Světská krása
Synáček z hrášku
Synek, který se učil strachy třást
Tabule modrá jako nebe
Tajemství Sulajmy beznosého
Tajné slovo
Tak svět odplácí
Tatařín
Tatarská princezna
Tatarská princezna 2
Tatoš
Temnota temná a láska věrná
Templář Čičos
Terezka a skřítek
Tkadlena a oráč
Tlusté prasátko
Tlustý pradědeček a loupežníci
Trampoty sv Mikuláše
Trejtík a Dajtínka
Třetí přání
Tři bratři
Tři bratři a zlovolné obřisko
Tři bratři, dva moudří a jeden
Tři bratři královští
Tři carství
Tři černé princezny
Tři císařské otázky
Tři dítka Štěstěny
Tři groše
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři chlapíci a obr
Tři koně
Tři kouzelné dary
Tři kouzelné džbánky
Tři královské děti
Tři krkavci
Tři labutě
Tři lesní skřítkové
Tři malá prasátka
Tři medvědi
Tři mrzáci
Tři ňoumáci
Tři oblázky z potoka
Tři pírka
Tři přadleny
Tři princovy poklady
Tři prokleté princezny
Tři ptáčkové
Tři rady
Tři řeči
Tři rudovousové
Tři růže
Tři růže na jednom stonku
Tři selští synci
Tři sestry a jeden ženich
Tři sestry a lidožroutské obřisko
Tři sestry a Reinald
Tři sestry a žabka
Tři sestry z chudé rodiny
Tři šťastlivci
Tři tovaryši
Tři tovaryši na Bouzově
Tři zakletí knížata
Tři zakletí psi
Tři zaslíbené princezny
Tři zelené ratolesti
Tři zlatá péra
Tři zlaté vlasy děda vševěda
Třináctero
Tříska a Kůra
Trojí vraní skřehotání
Trpásek
Trpasličí dárky
Trpaslík
Trubač
Trylkující a hopkající skřivánek
Tulácká pohádka
Tuřín
Tvrdohlavý Ondráš
Tykev a hříbě
Tymlink
U čarodějnice
Ubrousek, beránek a mošna
Udatný krejčík
Uhlíř, kterého potkalo štěstí
Uhlířský princ
Ukradený pan Berka
Uloupená princezna
Uspávač
V lese žijí čarodějnice
Vajíčko
Valdštejnský lev
Valibuk
Vandrovali tovaryši
Vandrování kdovíkudy kdovíkam
Vánoce v lese
Vánoční blázen
Vánoční pohádka
Vavřinec toulavec
Vavřínek
Vazač košťat
Včelí královna
Vděčná otrocká duše
Věčný student a jeho pohádka
Velbloud
Velikán Velevous
Velká doktorská pohádka
Velká kočičí pohádka
Velká policejní pohádka
Velké strašení na Střekově
Velký černý pes
Věrné hříbátko a statečné princátko
Věrné přátelství živého a nebožtíka
Věrný a Nevěrný
Věrný Jan
Věrný ovčák
Věrný Pavel
Veselý voják
Veška a bleška
Veverčák oříšek
Vikštejn
Víla Amálka - obsah
Víla na rybníce
Víla nedbá o domácnost
Vlaštovčí dary
Vlk a kozlátka
Vlk a ovečka
Vlk a sekáč
Vlk a sem kůzlátek
Vlkodlak
Vodní paní
Vodníček
Vodnická pohádka
Vodník
Vodník v pivovaře
Vodovod, který zpíval v opeře
Voršulák a čert
Vozka
Vrabčák a jeho čtyři synové
Vrba
Vřesová studánka
Vřetánko, člunek a jehla
Vrchní Ben
Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže
Všehochlup
Všudybyl
Vybíravá Lenička
Vychytralý Bonacin
Vychytralý provazník
Vyšehradské poklady
Vysloužilec a sabatora
Vzteklý pán na Cornštejně
Z pohádky do pohádky
Žabí král
Žabí král aneb železný Jindřich
Žabka carevna
Žabka královna
Začarovaný tulák
Zahrada na jaře
Zahrada na podzim
Zahrada v létě
Zahrada v zimě
Zachráněné hádě
Zajícova chaloupka
Zakletá krasavice
Zakletá princezna
Zakletý dům
Zámecký písař
Zámek mouchy Štípalky
Zapomenutý čert
Zapovězený uzel
Zasloužená odměna
Záviš z Falkenštejna
Zazděný preclíkář
Zázračné jablíčko
Zázračný groš
Zázračný strom
Zázračný visutý zámek
Zbečenský chasník
Zbojník Jurka
Zbožná kněžna Durana
Zbožný Pasler
Zbrklý Menetbek a Akyldžan
Zdvořilý loupežník
Ze života polního šneka Ferdy
Žebrota žebrácká a pokora pokorná
Zelená husa
Zelená panna
Zelený rytíř
Železná pec
Železná skříňka
Železný Hans
Železný Honza
Železný chlapec
Železný Jan
Želva
Želví král a strakaté moře
Zemní mužíček
Žid v trnisku
Žil král
Žirafa
Živá šachovnice
Živá voda 1
Živá voda 2
Živá voda a Praděd
Zkáza ženského chánství
Zkrocený vodník
Zlá hraběnka na Kaltenštejnu
Zlá Kateřina
Zlá selka a chlupatý hastroš
Zlatá husa
Zlatá jablíčka
Zlatá jabloň
Zlatá kachna Gondolána
Zlatá rybka a dcerka
Zlatá rybka a tři přání
Zlaté kapradí a Mikeš
Zlaté kapradí
Zlaté království
Zlaté zámky
Zlato pod Edelštejnem
Zlatohlávek
Zlatohlávek a Zlatovláska
Zlatovlásek
Zlatovláska
Zlatovláska a Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý cop
Zlatý jelen
Zlatý kolovrátek
Zlatý pták
Zlatý vrch
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá
Žlutá bunda s pokaženým zipem
Žlutý ptáček
Zpívající hora
Zpívající rákos
Zrádná sestra a věrná zvířata
Zrádný hejtman
Žravý Matěj
Zrnko prosa
Zrození Jana
Ztracená polobotka
Ztracený žlutozelený měsíc
Zuzanka a písmenka
Zuzanka plátenice
Žvanivá žena
Žvanivý slimejš
Zvědavá Juditka
Zvědavý lakomec
Zvířátka a loupežníci
Zvířecí řeč
Zvířecí sněm o Vánocích
Zvířecí věrnost a lidská proradnost
Zvonec
Zvonící lipka  

Tři zakletí knížata

 

pohádka: Tři zakletí knížataKdysi za dávných časů byl jeden bohatý zeman, ale velice marnotratný; v kostky hrát, hodovat, lovit bylo jeho nejmilejší prací v pátek i v svátek. Když už tím celé svoje jmění promarnil, odstěhoval se z města na starý zámek a tam žil se svou rodinou jako chudák.
Měl manželku a tři dcery, krásné, hodné, na vdávání. Ale když se stal nuzným ubožákem, přátelé ho opustili a opuštěn žil na starém zámku. Jediné vyražení zemanovo byl lov. Jedenkráte když zase lovil, zatoulal se do lesa a dlouho nemohl nic ulovit, až mu tu najednou zajíc přes cestu přeběhne. I namíří rychle, střelí a zajíc padne; jak ale proň běží, tu najednou z houští se vyřítí obrovský medvěd, a zdvihnuv se na zadní nohy, s natáhnutýma předníma nohama na zemana se sápe, s hrozným řvaním.
„Jak ses mohl opovážit mého poddaného zabít? Za to Tě teď buď sežeru, anebo mi svoji nejstarší dceru za ženu dáš!“ zamumlal medvěd, a tlapiska položiv zemanu na plece, zuby naň vycenil.
Co měl dělat ..... chtěj nechtěj musel říci, že dá, nechtěl-li být roztrhán.
„Za sedm týdnů si pro ni přijdu,“ zamumlal medvěd a v hřmotu praskajícího mu pod nohama chrastí odešel. ..... Leknutím zaražená krev v žilách zemanových začala hrát, když medvěd odešel, ale při pomyšlení na slib a na dceru se mu oči zalily. Smutný šel domů a smutnější ještě vkročil do jizby; a když se ho nejstarší dcera ptala, jak se mu vedlo, a zajíce z rukou mu brala, nemohl se pláče zdržet. I bylo hned dotazování, co se stalo, proč je otec smuten, žena, dcery okolo něho, a copak se mu stalo, aby pověděl. Nemoha se jim déle ubránit, začal povídat, co se mu přihodilo:
„Nešťastná to byla hodina Tvého narození,“ dodal, „a mého ještě nešťastnější, neboť jsem Tě medvědovi dal, a za sedm týdnů si pro Tebe přijde!“
Matka, dcery začaly naříkat a plakat, jen nejstarší mlčela, pak řekla otci:
„Nermuťte se, milý otče, za Váš život já ráda svoje štěstí dám, když už je tak souzeno!“
Nebylo jí ovšem volno, když na medvěda vzpomněla, ale nechtěla dělat otci těžší ještě srdce.
S bolestí čekali sedmý týden a otec jen stále myslel, kterak by si přece jen dceru zachoval. I sezval tedy okolní sousedy a kdekoho známého, aby na ten den k němu přijeli na svatbu. I neodepřel mu to nikdo; v určený den sjelo se do zámku množství hostů a mezi nimi mnoho smělých junáků, všecko ozbrojeno, neboť starý zeman tak žádal. Když se sjeli, tu jim svěřil svoje neštěstí a o pomoc proti medvědu je žádal. Milerádi mu všichni pomoc slíbili a každý se hotovil krásnou pannu medvědí ohavy zbavit. ..... Ale ženich nepřicházel, už se slunce přes poledne převalilo, a ženicha nikde. V tom zahučí tichá, krásná hudba, ale zdaleka, jako by pod zemí vyhrávala, avšak co chvíli hlasitěji, krásněji zněla a blíže se nesla. Za chvíli zaduněla zem pod dupotem koňských kopyt a z lesa vyjíždí dlouhá řada pozlacených kočárů, v slunci se třpytících. Jedou přímo do zámku a ve dvoře zastaví. Šest bujných koní hrabe zem před nejkrásnějším kočárem a z něho vyskočí mladý kníže, krásný jako růže, od zlata a drahého kamení se skvící jako před pokosením louka od květů. Za ním všecka družina z vozů vyskákala a v patách za ním do zámku kráčela. Oči všech utkvěly na nově přišlých hostech, hlavně ale na knížeti, jemuž rovného nebylo mezi přítomnými. Klaněli se mu, vítali ho, a on pěkně děkuje na všechny strany, k starému zemanu se ubírá a beze všech okolků prosí, zda by mu nejstarší dceru za ženu dát nechtěl.
„Ze srdce rád bych Vám ji dal, krásný kníže, ale přislíbil jsem ji jednomu medvědovi, kterého právě teď čekáme,“ omlouval se starý zeman.
„Ej, co je po medvědovi,“ usmál se kníže, „medvěd ať má medvědici a krásnou pannu dejte mladému šuhajovi, který ji bude umět milovat.“
Starý zeman se dal rád přemluvit a svolil, jestli i dceři by se to líbilo. Nebyla dcera proti tomu, neboť se jí věru mělo co líbit. A tak se stala z medvědí svatba knížecí!
Kníže dal hned z kočáru truhlu zlata složit, kterou starému zemanovi darem přivezl. Potom byly oddavky a hned po oddavkách hostina.
Hostina byla veselá! Krásná muzika hrála, panstvo zpívalo, veselilo se, jako by ani druhý den svítat nemělo.
Veselá to byla svatba, ale krátká. V několika hodinách kázal kníže zapřahat, se všemi se pěkně rozloučil, mladou svoji ženu k sobě do nejkrásnějšího kočáru vysadil a ven z brány k lesu hřměla celá řada kočárů, až jiskry od země lítaly. Starý zeman čekal se strachem medvěda, ale medvěd nepřišel. Zeman, maje peněz dost, začal staré živobytí: dával hostiny, hrál v kostky, lovil, jezdil a peníze vůčihledě mizely. Přátelé ho měli zase rádi, na rukou by ho byli nosili.
Darmo opatrná žena napomínala, zeman nedal pokoje, až byly peníze tytam; jako poprvé, tak ho přátelé zase opustili a zůstal s rodinou sám. Jedenkráte vzal zase pušku a podle zvyku šel do lesa; zvěře nebylo ani k spatření, vysoko v povětří jen jestřáb kroužil. I namířil naň zeman, střelil a jestřáb z výše dolů se řítí; avšak sotvaže jestřáb na zem dopadl, zahučelo to lesem, jako by jím vichřice lomcovala, a jako šum vichru zatočil se nad zemanovou hlavou obrovský orel.
„Jak ses mohl opovážit mého poddaného zastřelit?“ vzkřikl naň orel. „Za to Tě buď roztrhám, anebo mně svoji prostřední dceru dáš za ženu. Vyber si, co chceš!“
Nebylo z čeho vybrat, neboť orličí zobák nad ním sekal jako kovářské kleště a drápy jen tak tak že ho neuchvátily. Slíbil tedy prostřední dceru svoji orlovi za ženu.
„Za sedm týdnů si pro ni přijdu!“ zavýskl orel, a jako šum vichru vysoko do povětří zakrouživ, kdesi za horami zmizel. Smuten, zarmoucen vracel se zeman domů a veliké si dělal výčitky, že dceru takto zaprodal. Nu ale stalo se a už se odstát nemohlo. Rodina hned pozorovala, že se otci cosi nemilého přihodilo, ale jakkoli na něho otázkami dotíraly, přece jim to dlouho říci nechtěl, až mu konečně srdce přeteklo a všecko pověděl. Matka naříkala, ale prostřední dcera konejšila rodiče:
„Ach, rodiče moji, netrapte se pro to, vždyť já si ráda vezmu orla, krále ptáků, když je mně už tak souzeno; doufám, že mně i tam dobře bude.“
Když nebylo jinak, těšili se rodiče alespoň tím, že si dcera nezoufala; ale zármutku se přece jen zhostit nemohli. Za sedm týdnů měla být svatba, a starý zeman i žena dali, co měli nejlepšího ještě ve svém domě, aby vystrojili pořádné veselí. Také si myslel starý zeman, když orel přijde, tolik mužů střelnou zbraní ozbrojených že ho lehko sprovodí a nevěstu mu nedají. ..... Už nastal poslední den sedmého týdne, už všecko čekalo, mladí junáci měli pušky nabité, aby orla přivítali, nevěsta jakkoli statečná, přece smutná byla, ale orel nikde! ..... Když slunce na poledne ukazovalo, tu ozvala se kdesi zdaleka příjemná hudba, a čím blíž se nesla, tím krásněji a líbezněji zněla. Umlkli hosté, poslouchali, čekali; i zaduní zem pod koňskými kopyty a z lesa vyjíždí řada pozlacených kočárů, a co by pět napočítal, jsou na dvoře. První vůz byl nejkrásnější a v něm seděl mladý kníže, třpytící se od zlata a drahých kamenů jako nebe od hvězdiček.
Jak ve dvoře zastavili, sám první z vozu skočil a za ním vyskákala i všecka jeho družina. Jakkoli i ostatní draze pooblékáni byli, přece každý jen krásu a bohatý ústroj knížete obdivoval; kníže ale přímo k starému zemanu šel, poklonil se mu a beze všech příprav prosil, zda by mu prostřední dceru za ženu dal. „Moje největší štěstí by bylo, kdybych Vaši žádost vyplnit mohl a Vás, krásný kníže, synem nazývat, ale slíbil jsem žádanou dceru jednomu orlovi za ženu, a teď si má pro ni přijít.“
„Ej, nedělejte si z toho žádné starosti; orel ať si vezme orlici, šuhajovi dejte dívčici, který ji bude umět milovat,“ odpověděl kníže s úsměvem. Co měl zeman říci; svolil, jestliže to dceři proti mysli nebude. Jistě, že dceři krásný kníže milejší byl než orel, a byť i králem ptactva byl. Když měl svolení otce i dcery, poručil kníže složiti dvě truhly zlata a stříbra, co přinesl otci darem. Potom byly oddavky a hned i hostina. ..... Nikomu by se bylo nezdálo, že to tak dopadne; místo potyčky s divým orlem veselá zábava a ples. Nedlouho, co veselí trvalo, a již kázal mladý zeť zapřahat, a pěkně se všem do lásky poroučeje, mladou svou paní do kočáru k sobě vysadil a ven bránou letěli k lesu, husté mračno prachu za sebou nechávajíce. Dlouho se dívali hosté za odešlými a matka si trochu poplakala, ale co, vždyť se nedostala orlu, ale krásnému knížeti, a orel kdyby přišel, vyplatili by ho ..... avšak darmo orla čekali ..... nepřišel.
Zase byl zeman bohatý, zase měl dost přátel, a staré vášně s penězi se vrátily, ale vybere se i hluboká studně, rozkutálelo se i bohatství zemanovo, až na tolik, co dostačilo poskrovnu žít s ženou, dcerou a čeledí na starém zámku. Nechodil už za zvěří ani na ptáky s puškou, ale ryby lovit chodil; to byla nevinná zábava.
Jednoho dne, když mu přišla zase chuť vyjiti si na ryby, vzal udici a šel. Cestou přemýšlel všelijak o svém živobytí a myslel si, kdyby kdy zase k nějakému bohatství přijít měl, že by ho už nepromarnil. I šel hustým lesem, a když z něho vyšel ven, octnul se v dolině, k níž se vrchy a stráně ze všech stran povlovně dolů táhly; uprostřed bylo zelenavé jezero, u něhož zeman ještě nikdy nebyl. Když přišel k němu, hodil hned udici do vody, těše se, že bude hojný lov; a vskutku, sotva muškou navnaděná udice do vody se namočila, už přivábila lačnou rybku, která se po krátkém snažení mušku chytit sama zadrhla. ..... A po ní druhá, třetí a více jich. Zeman měl radost, že se mu lov daří; ale netrvala radost ta dlouho!
Náhle se jezero od samého spodku vzbouřilo a s hukotem vlny vysoko vyhazovalo; ve vlnách plácal se ohromný rybí ocas. Vlny hnaly se k břehu a z přívalu vyvalila se na břeh nevídaně veliká ryba. ..... V rozevřeném chřtánu mohl se vůz pohodlně obrátit.
„Jak ses mohl opovážit mé poddané hubit?“ zafrflala ryba, „za to Tě buď hned spolknu, anebo mně dáš svoji nejmladší dceru za ženu. Zvol si, co chceš!“
Těžká volba pro ubohého zemana, vidoucího před sebou široce otevřené rybí hrdlo! Nakolik mu strachem možno bylo s rozumem se poradit, nevědí jiné rady život si zachránit než dceru rybě slíbit. To i učinil.
„Za sedm týdnů si pro ni přijdu!“ zafrflala ryba, silným mlasknutím hubu zavřela a do vody se vrhla, až vysoko vlny na břeh se vyhodily. Potom rychle na dno se ponořila a do písku zaryla, až jezero se zkalilo.
Více ji zeman neviděl. Jako čistou vodu jezera, tak zakalila ohavná ryba i duši zemanovu. Smuten, rozteskněn šel domů; jediné měl ještě potěšení, nejmladší, nejmilejší dcerku, a tu měl tak zbůhdarma ztratit.
Přivlékl se domů jako noční mrak! Dcera, matka hned okolo něho, cože je smuten, co se mu stalo, ale on dlouho povědít nemohl, co ho tlačí, ale nakonec přece jen říci musel, nebylo nic platno.
„Už jsem dvě dcery jakoby ztratil,“ pravil s pláčem, „protože pánbůhví kde jsou a co se s nimi stalo, když o nich ještě žádné zprávy nemám. Nu ale přece alespoň to vím, že jsem je lidem do rukou odevzdal, ale Tebe, dítě moje, jsem slíbil, neboť jsem slíbit musel, ohavné rybě za ženu! Ach já nešťastný otec!“ a plakal jako dítě a matka ještě více naříkala. Také dcera byla zarmoucena; sestry její se alespoň za pěkné muže vdaly, ale ona za obludu jít měla. Bylo jí divně okolo srdce, když na to vzpomněla, a jediná její naděje byla ta, že snad ryba nepřijde, jako nepřišel ani medvěd, ani orel.
Pozval si zeman k určenému dnu zase staré svoje přátele, kteří se k pitce a hodům prošiti nedali a ze staré známosti zemanovi přislíbili, že dceru jeho chránit budou a rybu že zabijí. Když stanovený den svitl, sjížděli se hosté ze všech stran, mladí, staří, k obraně pěkné panny. Už bylo poledne, už bylo i po poledni, a ryba nikde! ..... Ale tu náhle zahučí pěkná hudba kdesi daleko, jako by pod zemí vyhrávala, a čím blíže se nesla, tím krásněji, hlasitěji zaznívala. Za chvíli zaduněla zem pod dupotem koňských kopyt a z lesa vyjížděla dlouhá řada pozlacených vozů a přímo k zámku. ..... Co by pět prstů napočítal, a byli ve dvoře. První vůz byl nejkrásnější a v něm seděl kníže sám, tak krásný a bohatě oblečený, že mu na světě roveň nebylo a nebude.
Skočiv z vozu, šel přímo k zemanovi a družina jeho za ním. Předstoupiv před něho, uklonil se a začal ho pěkně prosit, zda by mu nechtěl dát svoji nejmladší dceru.
„Ovšemže bych Vám ji, krásný kníže, rád dal a radoval se, že moje dcera šťastná bude, ale slíbil jsem ji jedné ohavné rybě, která si teď pro ni přijít má.“ pravil zeman.
„Ej, co nám po rybě, ryba ať má rybu a mně dejte krásnou svoji dceru, ať ji k srdci přitisknu a domů odvezu,“ odpověděl kníže, lahodně se usmívaje.
Svolil zeman, jestli i dcera svolí. Ale kdo by měl ochotněji svolit nežli ona! Dobrá to výměna, za rybu krásného šuhaje! Když i dcera svolila, kázal ženich složit pro otce dary; byly to tři truhly zlata a stříbra. Byly hned oddavky a po oddavkách hostina! ..... Svatba ta byla ze všech nejveselejší, hudba, co kníže si přivezl, hrála noty, jaké kdy svět vymyslel, že se i starým pánům žíly rozehrály, a jen tak tak, že si mezi chasou nezatančili! Ale když v nejlepším byli, poručil mladý zeť zapřahat a za chvíli se pěkně se všemi rozloučil, nevěstu k sobě na vůz si posadil a ven bránou letěly vozy s hrdými koňmi, že jen tak za nimi dunělo.
Ryba nepřišla.
I mysleli přátelé bohatého zase zemana, že bude s nimi hrát, lovit, zkrátka takový život vést, jako vždy dříve vedl, ale tenkráte dal se zeman na pokání; umínil si peníze šetřit, aby neupadl zase v chudobu. Stál věrně v slovu. Jediné, co ho i manželku jeho trápilo, bylo to, že nevěděli, kam přece děti jejich se poděly, a matka želela začasté, že osaměla jako ta lípa, když jí haluzky oseká.
I vyslyšel bůh přání její a obdařil ji na stará léta synkem; i děkovali za ten dar oba dva s nemenší radostí než za první své děti, a že ho rádi viděli, dali mu jméno Radovid. Rostl chlapec a stal se z něho krásný, hodný šuhajík. Otec vyučil ho, jak sám uměl, i ve zbroji ho cvičil, takže z něho vyrostl chlapík jaksepatří. Stal se jedinou radostí svých rodičů, a těšili se, že bude opatrovat jejich stáří.
Zeman zapověděl všem služebníkům přísně, aby se před synem ani nejmenší zmínka o dcerách nečinila, aby se mladý Radovid ani nedověděl, že sestry kdy měl. Ale mladý šuhaj viděl, že mají sourostenci jeho sestry, i ptal se, proč on je nemá. Ale rodiče mu to vymlouvali, že nemá každý bratr sestru, že on je také neměl, ale syn viděl, že jsou pohnuti a že matce slzy v očích hrají, a proto si to nedal vymluvit. Měl starou chůvu, která mu ale nic odepřít nemohla; k té obrátil se a tak dlouho se k ní lichotil a ji prosil, dokud mu všecko nevypověděla, jak se co stalo s jeho sestrami a že nikdo neví, kde jsou. ..... Ona i sestry jeho vychovala.
Kdyby dobrá stařenka byla tušila, co z toho pojde, byla by si raději jazyk na uzel zavázala. Sotvaže se pravdu mladý šuhaj dověděl, umínil si sestry vyhledat. Jak se rodiče ulekli, když jim úmysl svůj sdělil, nemožno vypovědět; otec prosil, přemlouval, matka plakala, ale vše darmo, úmysl jeho byl nezdolný, ani slzami matčinými, ani prosbami otcovými nedal se obměkčit.
„Já musím sestry svoje vidět,“ pravil, „a kdyby i na jiném světě byly. A kromě toho mně na škodu nebude ve světě štěstí zkusit. Ať bude jak bude; jen mně, otče, dobrého koně dejte a dobrou zbroj, která mě i do nebe i do pekla cestu prosekávat bude!“
Když to rodiče slyšeli, viděli, že není pomyšlení, aby se dal synek přemluviti, a tedy raději otec hleděl vším potřebným ho zaopatřiti. Dali mu tedy na cestu peníze, zbroj, dobrého koně i služebnictvo, aby se mu nic zlého nestalo. Když měl vše pohromadě, rozloučil se se starými rodiči i chůvou a na cestu do světa se vydal. Jeli přímo k lesu, odkud a kudy, jak mu otec řekl, knížata přijížděli i odjížděli. ..... I vedla je cesta dál a dále horami, dolinami, až se dostali do hustých lesů, tisíciletými stromy zarostlých. Strom vedle stromu, pod stromy husté roští; museli si každý krok cestu prosekávat. A nebyla by je ta cesta mrzela, kdyby potravy bývalo, ale tu už spotřebovali, a lidské obydlí ani k spatření. I pobízeli služebníci pána, aby ustal, a nechtěli dále, že v lese zahynou, ale on na ně nedbaje jen dále rubal a rubal. ..... I přišli po psotě, po bídě do hustého hlubokého lesa, a tu koně, jako by je k zemi přikoval, ani jen o krok dále jít nechtěli, když je ale nazpátek obrátili, vesele zaržáli.
Byla to hraniční čára, přes kterou nikdo přejít nemohl, jedině mladý synek zemanův Radovid. Když to zpozoroval, dal koně služebníkům a pravil jim:
„Není Vám souzeno tuto čáru překročit, přátelé moji; vraťte se domů k mým rodičům, pozdravujte je, a že se nevrátím nazpět, dokud sestry nenajdu. I mého koně s sebou vezměte, neboť mně ho není v těchto lesích třeba.“
Služebníci tedy vrátili se domů a on sám hustým lesem dále se prodíral, cestu si šavlí klestě. Už přešel dva vrchy a dvě doliny, už i třetí, když tu přišel k velké skále. Ve skále byla skulina a z té skuliny vycházely modravé obláčky dýmu. I skulina i dým padly mu ihned do oka. „Eh,“ myslí si, „a kdyby tam i nějaká ježibaba bydlela, přece jen půjdu dovnitř,“ a bez dlouhého rozmýšlení ke skále se bral, a když přišel až ke skulině, kudy vycházel dým, viděl, že je sice úzká, ale že se přece nějak prodere. I vlezl tedy do ní, ale čím dále šel, tím více se šířila, až mohl zcela volně jít, jenže bylo tma v ní jako v pytli. Kus dále viděl cosi se blýskat jako ohníček, a čím dále šel, tím bylo jasněji, a tu náhle octnul se ve veliké, jako jizba vytesané jeskyni; uprostřed oheň hořel a jeskyni osvětloval. U ohně seděla pěkná paní, hrající si s dvěma medvídčaty. Zhlédnuvši před sebou člověka, vyskočila a s podivením vykřikla:
„Ach, kde jsi se tu vzal, člověče boží? Vždyť tu nevidět ani ptáčka, ani motýlka, natož človíčka. Utíkej, jak můžeš, neboť až můj muž přijde, hned Tě roztrhá!“
„Nu, kde jsem se tu vzal,“ odpověděl Radovid, „jdu sestry hledat, které se za tři knížata provdaly,“ a začal paní vypravovat, co mu byla chůva povídala. Pěkná paní poznala ihned z jeho řeči, že to její bratr, neboť to byla zemanova nejstarší dcera. Přivítala ho s velikou radostí a hned se k němu posadila a musel jí o domovu vypravovat. Ale sotva začal rozradostněný bratr rozprávět, ozvalo se před jeskyní hněvivé mrmlání medvěda, a na prosbu sestřinu rychle skočil Radovid pod koryto, v koutě zastrčené. ..... Sotvaže se ukryl, už se medvěd do jeskyně vřítil, muž krásné jeho sestry, a ňuchaje po koutech zařval:
„Ženo, čichám člověčinu, sem s ní, ať ji roztrhám!“
„Ach, mužíčku můj drahý, kdepak by se tady člověk vzal, vždyť tu není ani ptáčka, ani motýlka, natož človíčka! Jen se upokoj,“ chlácholila ho žena. Ale medvěd nic nedbal a jen nepokojně po jeskyni běhal a řval, že se to až v třetí dolině ozývalo. „Když mi ho nechceš dát, tedy si ho sám najdu!“ a s těmi slovy hnal se ke korytu. Už ho převrátil, vtom udeřila dvanáctá hodina ..... jeskyně se zatřásla a v krásný, veliký zámek se proměnila, medvěd v krásného knížete a medvídčata v pěkné chlapce. S medvědí podobou přešla knížete i divost a namísto rozdrápání radostně švagra líbal a objímal, rád jsa, že ho neroztrhal. ..... Po srdečném uvítání dali se do hovoru; Radovid vypravoval o rodičích, kníže a kněžna o svém stavu.
„Viděl jsi, milý švagře, že jsem zakletý v medvěda, a stejně jsou i moji mladší bratři zakleti, prostřední v orla, nejmladší v rybu. Zakletí naše trvá dvanáct hodin a v tu dobu se my v ohavné netvory proměníme, po krajině touláme a divokostí svou lidi trápit musíme. Naše družina i všecko panstvo se promění v zvěř a zámky a vesnice se změní v pusté lesy a skály. Když určená hodina odbije, dostáváme svou lidskou podobu a kraje naše oživnou. A tak to je každý boží den! Že jsme kvůli naší sestře zakleti, vím, ale jak bys nás mohl osvobodit, nevím, i pochybuji, že by to možné bylo, neboť strašná jsou pouta našeho zakletí. Nu ale když sis tak umínil, zkus to: Jdi k mému mladšímu bratrovi, snad Ti ten bude moci něco poradit. Ode mě si vezmi aspoň tento chloupek z medvědí srsti, který Ti dobře pomůže. Když budeš v nebezpečí, jen ho pomni, a hned Ti šest medvědů přijde na pomoc.“
S radostí přijal Radovid chloupek a dobře si ho skryl; ke všemu chtěl se uvolit, jen o to prosil švagra, aby mu cestu k bratru ukázal, což on milerád slíbil. Když si to všecko pověděli, svého milého hosta štědře pohostili, zadupalo šest krásných koní pod okny.
„Už Tě kočár čeká,“ pravil švagr, „a koně znají cestu. Jdi sbohem, neboť se hodina mého zakletí přibližuje.“
Bolestně se rozloučili, neboť nevěděli, zda se zase kdy uvidí. Když se rozloučili, sedl Radovid do kočáru a koně jako na větru letěli s ním přes hory doly, až se jen tak za nimi prášilo. Právě dojeli na hranice panství švagrova, když osudná hodina minula; v tu chvíli octnul se Radovid na zemi, místo koní viděl šest myší utíkat zpátky k lesu a z kočáru stala se ořechová skořapina. Sám stál v pustém lese u potůčku jako prst. Za potůčkem viděl táhnout se do lesa cestu, pustil se po ní, ať už by ho kamkoli zavedla. Dlouho šel lesem, přes doliny, přes pláně a vrchy a všecku potravu, co s sebou měl, již spotřeboval, když tu přišel k jednomu tak vysokému dubu, že mu rovného neviděl. Do šířky i do výšky rozkládaly se jeho větve a mezi nimi nahoře stál dům. Jak to Radovid zhlédl, pomyslel si ihned, že to bude obydlí prostřední sestry. Dlouho čekal, jestli se ukáže, aby mu nahoru pomohla, ale nevyšla. I začal tedy volat, co hrdlo stačilo, a na dub bušit. Když tak chvíli volal a bušil, ukázala se nahoře pěkná ženská postava, ptajíc se:
„Kdo to volá a buší?“
„Já jsem to, já,“ volal Radovid, „Tvůj bratr, sestro moje drahá; pomoz mně nějak nahoru se dostat!“
„Můj bratr?“ divila se paní, „já jsem žádného bratra neznala. Ale ať jsi kdokoli, člověče boží, utíkej, jak můžeš, neboť až můj muž přijde, hned Tě roztrhá!“
„Roztrhá neroztrhá,“ odpověděl Radovid, „jen mně pomoz, abych se nahoru dostal, potom Ti budu vyprávět, kdo jsem a co chci!“ Dala se uprosit; spustivši dolů lano, pomohla Radovidu vysoukati se nahoru. Když byl nahoře, sedl s paní na hromadu mechu k mladému orličátku a začal sestře vypravovat, kdo je a co chce. Zaplakala sestra radostí a bratra objímala, ale také strach měla, aby orel, až přijde domů, bratra neroztrhal. ..... Sotvaže se poznali a uvítali, zahučelo to v povětří, jako by se bouřka valila, a to orel letěl.
„Jen se, bratříčku můj drahý, rychle skryj do tohoto mechu, snad Tě nějak uchráním!“ prosila ho sestra.
Jen co se skryl, už orel do hnízda se vřítil, vřeště:
„Zeno, čichám člověčinu, sem s ní, ať ji roztrhám!“
„Ach muži můj drahý,“ chlácholila žena, „kdepak by se tu vzala, vždyť tu ani ptáčka, ani motýlka nevidět, natož človíčka!“
„Když ho nechceš vydat, najdu si ho sám,“ zapištěl orel hněvivě a začal mech přehazovat ..... už zadrápl i do hromady, kde Radovid ukryt tiše seděl, když tu dvanáctá udeřila. V tom okamžení jako by země se zatřásla, domek na stromě proměnil se v nádherný zámek, orel v krásného knížete, orlíče v utěšeného chlapečka a všecko kolem dokola obživlo.
Rád byl kníže, že svého švagra neroztrhal a s ním se těšit mohl. Strojila se hned slavná hostina a Radovid musel vypravovat o rodičích, a proč přišel. „Moji staří rodiče se mají jako staří lidé; zdravé jsem je zanechal a s žalem je opustil; ale když jsem chtěl sestry i švagry poznat! Nu, nejstarší sestru už taky znám, i švagra, medvěda! ..... Švagr medvěd,“ pokračoval dále, „mně vyprávěl, jak jste zakleti, a já jsem si předsevzal Vás ze zakletí vysvobodit. Ptal jsem se švagra, jak by se to mohlo stát, ale on mi poradit nedovedl, jen mě k Tobě, drahý švagříčku, poslal, že mně snad Ty něco budeš moci povědět.“
„Ach, švagříčku můj drahý,“ odpověděl kníže, „darmo se namáháš, protože pochybuji, že bys nás mohl vysvobodit. Těžké je naše zakletí. V tom Ti ani já poradit neumím, ale když už sis tak umínil, jdi k mému nejmladšímu bratrovi, ten Ti určitě zjeví celé tajemství.“
„Půjdu, půjdu, jen mi cestu ukaž.“
„Na hranici svého panství Tě dám odvézt a potom jdi cestou, která se Ti ukáže. Když půjdeš tou cestou, přijdeš k jednomu jezeru; tam dej pozor, a kde se bude z vody kouřit, tam skoč do vody. ..... Vezmi si těchto několik orlích per, a když budeš v nebezpečí, jen je pomni a hned Ti šest orlů přijde na pomoc.“
Radovid švagrovi pěkně poděkoval, péra schoval a za chvíli zadupalo šest koní pod okny.
„Nu, švagříčku můj drahý,“ pravil kníže, „už se můj čas blíží; kočár je už pro Tebe připravený, jdi sbohem, aby Tě moje divokost nezastihla.“
Bolestně se rozloučil Radovid s milovanou sestrou a švagrem, kteří ho až k vozu doprovázeli. Jak sedl, dali se koně do letu, a jako tátoši letěli přes hory, doly. Když přijeli na hranice, minula určená hodina a Radovid jako poprvé viděl se na zemi sedět. Koně ve vrabce se proměnili a vůz v slepičí skořápku. Uviděv před sebou cestičku, vzpomněl na švagrova slova a chutě se po ní pustil. Ale dlouho šel a všecko snědl, co s sebou měl, než přišel do údolí k zelenavému jezeru. Snad na celé cestě byl v tom okamžení nejšťastnější, neboť sotva u jezera zastavil a po vodě se rozhlížel, viděl blízko břehu z lesknoucí se vody modrý obláček dýmu vyvěrat a sem tam se rozletovat. Ani si neoddechnuv, skočil do vody, právě tam, kde obláček vystupoval. Šťastně sletěl komínem dolů na ohniště, na něž právě sestra oheň klásti chtěla. Nevědouc, co se to děje, odskočila polekaná do jizby, bratr ale, skočiv z ohniště, běžel za ní volaje radostně:
„Neboj se, sestro moje drahá, neboj, vždyť jsem to já, Tvůj bratr, přišel jsem Tě navštívit!“
Přešel sestru strach, když viděla před sebou stát člověka a sestrou pojmenovali se slyšela, ačkoliv o bratru nevěděla. Proto pravila:
„Neklam mě sladkými řečmi, protože já jsem žádného bratra neznala, ale ať jsi kdokoli, člověče boží, pověz, kde jsi se tu vzal, co chceš!“
Tu Radovid všecko pěkně sestře vypověděl, kdo je a proč přišel, a teprve sestra okolo krku mu padla a k srdci ho přitiskla. Byla radost veliká obou, a ještě větší, když se i švagr, který už jako člověk domů chodíval, navrátil. Žena mu do třetí jizby v ústrety běžela, nevýslovnou radostí volajíc:
„Muži můj drahý, pojď, vidíš, bratr můj přišel, kterého jsem já ještě doma neznala.“
„Když je to Tvůj bratr, je můj milý švagr!“ vítal švagra kníže ryba a hned se ptal na rodiče.
„Staré rodiče jsem doma zdravé zanechal, ale věru nevím, jak se teď mají a jsou-li živí, neboť jsem už dávno z domu odešel. Chtěl jsem sestry i švagry hledat a teď jsem už všechny viděl. Ale ještě se Tě na něco otázat mám. Vyprávěl mně švagr medvěd i orel, že mně ty, milý švagříčku, určitě řekneš, jak bych Vás mohl ze zakletí vysvobodit. Prosím Tě tedy, vyprávěj mi, proč jste zakleti a jak bych Vás mohl vysvobodit, neboť se dotud domů nevrátím, dokud Vás nevysvobodím, i kdybych měl zahynout.“
„Těžkou, nebezpečnou práci jsi vzal na sebe a nevím, zda to dokážeš,“ pravil švagr ryba po dlouhém rozmýšlení, „ale když už sis to předsevzal, pokus se, možná se Ti to podaří. Poslyš: měli jsme jednu krásnou sestru, kterou jeden čarodějník chtěl za ženu mít. Protože ona se za něho provdat nechtěla a protože ani my jsme mu ji dát nechtěli, rozzlobil se neslýchané, sestru chytil, pryč odnesl a nás všechny tři zaklel, jak víš. V tomto svém zakletí se dotud trápit musíme, dokuď buď ona se za něho neprovdá, nebo nás někdo nevysvobodí. Čarodějník je, i s naší sestrou, v jedné jeskyni, do níž jen jeden zlatý klíč, co nedaleko ní na vysokém stromě zaháknutý visí, vchod otevřít může. Ale sejmutí toho klíče je s velkým nebezpečenstvím spojeno. Vchod do jeskyně vede dvanácti jizbami, v třinácté spí čarodějník na loži, vedle něho leží naše sestra v rakvi. Nad ním visí zlatá trubka, na kterou když zatroubíš, všechny nás vysvobodíš. Chceš-li nás vysvobodit, musíš to vykonat, ale musíš i mnoho podstoupit!“
„Trpět jsem se už na cestě naučil a nebezpečenství se nebojím. Poručeno pánubohu, přece jen půjdu! Jen mně ukažte cestu!“
„Nuž pánbůh Ti pomáhej! Jdi tedy, cestu Ti rád ukážu,“ řekl švagr. Ještě svého milého hosta pohostili, jak nejlépe dovedli, potom bolestně se rozloučili a Radovid šel dále cestou, kterou mu byl švagr ukázal.
Dlouho putoval a chodil po horách a vrchách, až se nakonec k velkému stromu dostal, na kterém visel zlatý klíč, zdaleka se blýskaje. Uviděv klíč, zaradoval se šuhaj, že je u cíle. Chvilku si oddechl a potom rychle na strom lézt počal. Šlo to, šlo, až vylezl několik sáhů vysoko, tu ale náhle přižene se šest divokých býků a mocnými čely začnou do stromu třískat, že se jako proutek sem tam klátil. Málo chybělo, že Radovid jako šiška dolů nesliti. Naštěstí mu přišel na mysl dar švagra medvěda; rychle vyndá chloupek, pomne ho, a v tom okamžení kde se vezme tu se vezme ..... šest obrovských medvědů a obořivše se na býky napadrť je roztrhali.
Vysvobozen z velkého toho nebezpečenství, škrábal se horko těžko výš a výše, až se k samému klíči dostal. Už ho chtěl sejmout, vtom přiletí hejno divokých hus a začnou milého šuhaje zobáky a křídly bít. Ten ale vzpomněl ihned na orlova péra, rychle je vyndá, pomne a v tom okamžení ..... kde se vezme tu se vezme ..... šest silných orlů přiletí a za chvíli je hejno divokých husí rozplašeno a roztrháno. Po přemožení této druhé překážky si Radovid klíč bez nesnází sňal a zpátky dolů slézal. Dobrý kus práce bylo vykonáno, klíč v jeho rukou, ale větší útrapy ho čekaly!
Jen co si trochu oddechl, šel ke skálám nedaleko stromu se vypínajícím. Dívá se na ně ze všech stran, ale nikde ani dírečky, neřku-li dveří! ..... Začal se už obávat, že i zlatým, těžko dobytým klíčem si nepomůže, když tu si vzpomněl, co mu byl švagr ryba řekl, aby se jen klíčem skály dotknul, kdekoliv se dotkne, že se mu otevře.
Vzav klíč, skály se dotknul; skála se otevřela dokořán a Radovid vešel do jizby ze samého ledu vytesané. Zima čišela ze stěn, až pálila, a nohy divže mu nepřimrzly. Ale on na to nic nedbal a rychle k druhým dveřím pospíchal. Jak do druhé jizby skočil, plamen ho ošlehl a jizba byla plná ohně. V třetí jizbě přivítalo ho sípění hadů, a bylo jich jako nudlí, jeden přes druhého se stáčejíce. Rychle přeběhl náš šuhaj po ohavách těch do čtvrté jizby, která ho přivítala plná hnusných netopýrů. I těmi se prodral, a přeběhnuv i všechny ostatní jizby, ošklivější a ošklivějšími netvory naplněné, doběhl konečně ke dveřím třinácté jizby. Zlehka otevřel, jako stín vešel a tiše za sebou zavřel. Vše našel tak, jak mu švagr pověděl.
Čarodějník strašné podoby ležel těžkým snem přikován na loži, vedle něho na zemi v železné rakvi krásná, ale bledá, vyschlá ženská postava; nad jeho ložem na stěně visela zlatá trubka. Radovid, všecek znaven, sedl do koutku, aby si oddechl. V jizbě bylo ticho, že by slyšet bylo mušku letět. ..... V tom udeřila dvanáctá. Čarodějník se probral a vleže zařval strašným hlasem:
„Vezmeš si mě, nebo ne?“ Z rakve ozval se smutný, slabý ženský hlas:
„Ne.“
„Tedy žij a hnij!“ vzkřikl čarodějník a po chvíli zase usnul. Po chvíli zdvihl se Radovid zpolehounka ze země a jako duch přistoupil k loži a po trubce sahal. Už ji měl v hrsti; vtom se čarodějník probudí a zhurta se na odvážlivce obořil. Ale svižnější šuhaj čile uskočil, a než ho čarodějník chytil, třikrát silně zatroubil.
Jako by sto hromů zahřmělo, takový hlas vyletěl ze zlaté trubky; skála otřásla se od samého kořene, ledem, ohněm a rozličnými netvory naplněné jizby v krásné světnice se proměnily, čarodějník se rozlil na kolomaz a z rakve krásná panna vystoupila. Jakkoli se v rakvi ležíc více mrtvému než živému tvoru podobala, vstala přece jako nejkrásnější růže, neboť zakletí předešlou její krásu nezmařilo, a zůstávala v něm navěky mladou. Slzíc děkovala svému vysvoboditeli.
Šuhaj byl také rád, že vysvobodil nejen své švagry, ale i krásnou pannu, která se mu nemálo zalíbila. „Ale pověz mně, prosím Tě, dobrý mládenče, kdo jsi a jak jsi se sem dostal?“ ptala se ho krásná panna. Tu jí začal Radovid všecko od začátku až do konce vyprávět, kdo je, kde všude chodil a kterak se do jeskyně dostal. Potěšila se ještě více krásná panna, vyrozuměvši, že jí Radovid i bratry ze zakletí, o němž ani nevěděla, vysvobodil a že jsou příbuzní. Znova Radovidu děkovala, a jak že se mu odmění.
„Já si nic jiného nežádám jen Tebe, krásná panno,“ odpověděl Radovid. Šuhaj se byl i panně zalíbil, a proto se mu ihned zaslíbila a slovo mu dala. Když si všecko vypověděli a spolu se potěšili, vydali se k nejmladšímu bratru, u něhož ho i starší dva bratři, vysvobození, s ženami a dětmi očekávali.
Radost byla veliká, když se všichni shledali, a větší ještě, když se všichni k starým rodičům vydali a naživu je zastihli. Už si rodiče žádného většího štěstí a radosti přát nemohli, jako ta byla, když se jim neočekávaně i dcery i syn vrátili, všichni šťastní. Nevýslovné té radosti květ byla svatba mladého Radovida s krásnou pannou. Hej byla to svatba! Co svět světem, takové nebylo a nebude!

 

Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše podpora. Podívejte se prosím, zde krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
.