PARYBY  

 

 

Nahoru  

 

Čub paparybá, čub čub bugy
obrázky paryb

Škoda, že si nejde doma zařídit nějaké to akvárium, kde by byly jen samé paryby. Garantuji Vám, že by jste byli samá návštěva a to nejen ze strany známých, ale i z televize či jiných institutů. Všichni by se chodili dívat a přiučovat. Chodily by k Vám exkurse z celého světa .......... Všichni by se jen divili a obdivovali to ........ No, vlastně tedy je asi i dobře, že takové akvárium doma nemáte .... Ale bylo by to prima ...... Večer si tak udělat chvilku, sednout si proti tomu a všechno to sledovat. J´é, to by byl zážitek! Mít doma trochu takové živé historie by bylo naprosto úžasné.........

Paryby

  • Chrupavčitá kostra
  • Tělo vřetenovitého tvaru, značně rychlí (předlohou torpéda)
  • Heterocerkní ocasní ploutev, hrudní ploutve jsou vodorovné
  • Lebka - protažená obličejová část = rostrum
  • Ústní otvor ve spod hlavy napříč pod rostrem, mohutné čelisti s několika řadami zubů
  • Přeměnou plakoidních šupin, které pokrývají celé jejich tělo, používají jen 1. řadu zubů - odpadávají a postupně dorůstají = polyfiodontní chrup

párové žaberní štěrbiny, na povrchu těla, po stranách hlavy se otvírají samostatně

  • Samci mají párové kopulační orgány = pterygopody - vývojovou přeměnou části břišních ploutví
  • Většinou živorodí
  • Vejcorodí mají velká vejce, která jsou bohatá na žloutek, různého tvaru, se speciálně stočenými úponky pro přichycení mezi skuliny ve skalách  -  žraloci, rejnoci, chiméry

Žraloci

zástupce: Máčka skvrnitá

  • vel. 100 cm, vřetenovité tělo, nejširší v prolomení pěti párů žaberních štěrbin, dozadu se zužuje
  • Heterocerkní ocasní větev je zdrojem pohybu, horní větev je mohutnější, proniká do ní konec páteře
  • Hrudní a břišní ploutve slouží jako výškové kormidlo, v těle ukotveny pletencem lopatkovým a pánevním

( spojeno kloubně )

  • Na povrchu kryta mnohovrstevnou pokožkou (epidermis ), pod ní škára ( cutis )
  • Plakoidní šupiny jsou ukotveny ve škáře - drsný povrch - stavba obdobná stavbě zubů obratlovců ( dentin je jedinou kostní tkání žraločího těla ), emailový otvor plakoidních šupin mají háčkovitě otočen k zádi těla
  • Páteř tvořena obratli amficeálního typu ( s tělem zpředu i zezadu vydutým ), chorda dorsalis postupuje souvisle středními otvory těl všech obratlů, v trupovité části na obratle navazují žebra
  • Lebka široká, očnice daleko od sebe, mozek dokonale kryt mozkovnou
  • Některé druhy žraloků se živí druhotně - filtrací planktonu

Ústní dutina-hltan prolomený 5 páry žaberních štěrbin - jícen - zahnutý žaludek

  •  Nerozlišené střevo, v zadní části široké, s vnitřní spirální řasou - kloaka
  • Játra jsou nápadně velká, až 10% hmotnosti těla, zásobárnou svého tuku, funkce hydrostatického orgánu - snižuje měrnou hmotnost těla ve vodě, vitamínu A i 100krát více než v tresčích játrech

5 párů žaberních štěrbin, omývaných vodou, voda nabírána ústním otvorem pumpovacími pohyby hltanu

( potřebný proud vytvářen pohybem žraloka ), nemá plynový měchýř

  • Při hladině se udržuje hlavně činností svalstva
  • Mozek protáhlý, koncový mohutný-čichový lalok a mozeček, osa mozku mírně prohnutá
  • Smysly: zrak
  • Velké ploché oči, čich, chuť, proudový a rovnovážný orgán
  • Složitý systém kanálků proudového orgánu má funkci postranní čáry ryb, několik set Lorenziniho ampulí -vnímání elektrických podnětů

( svalového potenciálu ) pohybující se kořisti

  • Hlava-zřetelné poloměsíčité nozdry
  • Velmi vnímavý na chemické složky vody, krev ve vodě vnímá na několikamílové vzdálenosti

Srdce venózní, v uzavřeném osrdečníku, krev čerpána jednosměrně do břišní aorty

  • Z ní vychází 5 párů žaberních tepen
  • Odkysličená krev je sbírána hřbetní aortou s dopředu vybíhajícími krkavicemi
  • Zásobují mozek mají v krvi je vysoký obsah močoviny ( až 0,8% )-převyšuje až 100násobně hodnoty obvyklé u mořských ryb -vyrovnává osmotický tlak okolní mořské vody

vylučovací orgány mají po stranách páteře

  • Protoledviny - opistonefros, protáhlé, párové, rektální žláza vylučuje sůl
  • Oddělené pohlaví, pohlavní dimorfismus nenápadný, párová varlata nebo vaječníky
  • Samci-vnitřní část břišních ploutví upravená ke kopulaci - pterygopody - mixopterygia
  • Vnitřní oplození, přímý vývoj mláďat ( 2-4 ročně - ve srovnání s rybami velmi málo )

REJNOCI

  • Ocas protažen v bičíkovitý výběžek, hřbetní a ocasní ploutve zakrňují
  • Ploché tělo-s ním srůstají párové ploutve….lem těla
  • Přizpůsobeni k životu u dna
  • Na spodní straně 5 žaberních štěrbin, čichové jamky, ústa
  • Játra obsahují 63% tuku a vitamin A
  • Velké ploutve umožňují stoupat, klesat a hnát se velkou rychlostí
  • Vejco-živorodí, nemají plovací měchýř e
  • Na hlavě zvl. zařízení, které propouští vodu ( když je u dna, žaberní štěrbiny by se ode dna zanesly nečistotami), je potřebné k dýchání
  • Rejnokovití jsou nejpočetnější skupinou, asi 100 druhů, 35 - 180 cm, 60 - 70 kg
  • Mládě se liší proporcemi a stavbou zubů
  • Zbarvení podle dna, kde se casto zahrabou do pisku. Jakmile na nej stoupnete, bodne Vas ostnem, ktery ma ocase. Za dve hodiny Vas to uz bolet nebude, ale behem tech dvou hodin se pripravte na neskutecnou bolest. Pomaha hodne tepla voda. Musite mit tetanovku.

zástupci:

Manta
člověka by nenapadla, největším druhem rejnoka, šířka 6,5 m, váha 1,5 - 2 tuny

  • Jedno jediné mládě široké 1 m, o váze 10 kg

Trnucha obecná
na hřbetě ocasu trn s jedovou žlázou k obraně

Parejnok elektrický
Má schopnost vytvářet statickou elektřinu ( až 300 V ) na omráčení kořisti či na obranu proti útočníkovi, 60 cm - 2,5 m, v teplých vodách

Rejnok ostnatý
podél postranní čáry mají 24 - 32 ostnů, u báze trnů se tvoří silný jed

CHIMÉRY

zástupce: Chiméra hlavatá

  • S část Atlantiku, Středozemní moře
  • U dna v hloubce 100 - 500 m
  • Tělo protáhlé, velké prsní ploutve, bičovitý ocas
  • Pouze 4 žaberní štěrbiny kryté kožním záhybem = nepárová skřele
  • Nemá střevní řasu ani kloaku - ústa - zuby ve tvaru plochých destiček - monofiodontní chrup
  • Pohlavní dimorfismus - samec má na hlavě výrůstek

Prehistoričtí příbuzní

Žralok bílý má v dospělosti přibližně 6 metrů a 1,9 tuny. Je největší dravou parybou současnosti a v lidech vzbuzuje zasloužený respekt. Pokud bychom se však vrátili v čase o nějakých 16 milionů let, šli si zaplavat do větších hloubek a spatřili tehdejšího příbuzného dnešních postrachů moří, nejspíš bychom hrůzou oněměli, strnuli a naše trávící soustava by způsobila neobvyklé zabarvení spodní části potápěčského obleku. Měli bychom totiž nejspíš před očima žraloka s délkou 12-16 metrů a hmotností 20-30 tun! Otevíral by na nás tlamu přes 2 m vysokou a 1,8 m širokou se zuby dlouhými až 17 cm.

Megalodon 

Ne, to není skutečný snímek... naštěstí

Naštěstí nás takové seznámení v blízké budoucnosti nečeká, nicméně na druhou stranu se také možná nedovíme několik velmi zajímavých skutečností, a to počínaje dravcovým rodovým jménem. Jak si totiž mohl pozorný čtenář hned povšimnout, dosud jsme žralokův vědecký název nezmiňovali. Mezi vědci je jeho fylogenetická pozice totiž stále otázkou diskuzí, a tak je žralok povětšinou nazýván jen jménem druhovým - Megalodon . Diskuze okolo rodového jména má na svědomí ubohý fosilní materiál. Stejně jako u všech paryb, byla i Megalodon tova vnitřní kostra tvořena chrupavkou, proto z něj známe jen zuby a fragmenty obratlů. To je však k přesné klasifikaci zoufale málo.

Jean Louis Rodolphe Agassiz, který Megalodon ta v roce 1843 popsal se domníval,  že se jedná o blízkého příbuzného žraloka bílého (to vyvozoval z tvaru zubů, které se žraloku bílému velice podobají), tudíž ho zařadil k rodu Carcharodon (druh Carcharodon Megalodon ).
K zastáncům stejného názorů patří např. paleontologové Shelton Applegate,  John Maisey, Robert Purdy a mezinárodně uznávaný odborník na taxonomii žraloků Leonard Compagno.
Ti jsou toho názoru, že se Megalodon  a žralok bílý vyvinuli ze stejného předka (Carcharodon orientalis) a jsou tak oba příslušníky rodu Carcharodon (a čeledi Lamnidae). Jiní vědci, jako např.  Henri Cappetta, John Long, Mikael Siverson a David Ward jsou přesvědčeni o tom, že žralok bílý a Megalodon  sice mají společného předka (křídový rod Cretolamna; „Carcharodon“ orientalis je jimi řazen do samostatného rodu Paleocarcharodon a stanoví vývojově slepou linii), nicméně se jejich linie rozdělily a Megalodon  se vyvinul z rodu Otodus, zatímco druh žraloka bílého z rodu Isurus.
Podobnosti ve tvaru zubů jsou pak  nejspíš výsledkem paralelizmu, kdy se podobné homologické znaky nezávisle vyvíjí v několika příbuzných vývojových liniích.
Titíž vědci tedy Megalodon ta řadí pod nový rod Carcharocles (do čeledi Otodontidae).

Zuby žraloků

Zub žraloka bílého (vlevo) v porovnání se zubem Megalodon ta (source: meta-religion.com).

Rozměry

Jak již bylo řečeno, fosilní materiál Megalodon ta je natolik ubohý, že není možné odpovědět na celou řadu otázek, jež by se mohly nabízet. Stejně jako je diskutabilní jeho taxonomický původ, zůstává i otázkou jak dlouhý tento žralok byl a kolik vlastně vážil. Kdysi se propočty pohybovaly okolo těžko uvěřitelných 60 tun a 25-30 metrů. Dnešní propočty jsou však mnohem střízlivější. Předpokládá se, že jeho maximální délka se pohybovala někde v rozmezí 12-16 metrů a hmotnost okolo 20-30 tun!! Oproti starším předpokladům to jsou sice znatelně menší čísla, nicméně když si uvědomíme, že při stejném metabolizmu jaký má žralok bílý, by musel dospělý Megalodon  spořádat denně množství potravy, která by odpovídající jedné padesátině (2%) jeho hmotnosti, což je přibližně 400-600 kilogramů masa, musí nám nutně dojít, že nároky tak kolosálního dravce byly i za tohoto předpokladu obrovské. Proto je pravděpodobné, že se živil převážně velrybami, případně velkými rybami, primitivními ploutvonožci a sirénami.

Kde žil?

Megalodon  byl dominantním predátorem své doby. Stanovil vrchol potravinového řetězce. Pro tehdejší obyvatele moří a oceánů byl o to větší hrozbou, že se jednalo o kosmopolitní druh, tedy druh s rozsáhlým areálem. Megalodontovy zuby známe z Indie, Oceánie (zde zejména oblastí blízko Austrálie, jako např. Nový Zéland, Nová Kaledonie atd..), Severní i Jižní Ameriky a Evropy (včetně České republiky, kde byly zuby objeveny na jižní Moravě a u České Třebové).

Proč vymřel?

Megalodon ti z naší planety zmizeli zhruba před 1,6 milionem let. Důvod je však zatím otázkou spekulací. Je možné, že tyto obrovské paryby vymřely v důsledku ochlazení oceánů a následného nedostatku potravy, kdy se velryby, jakožto potenciální primární potrava, dostaly ze žralokova dosahu. I jiná teorie operuje s „podporou“ kytovců. Tentokrát se však jedná o přirozenou konkurenci s lépe přizpůsobenými dravými zástupci  čeledi delfínovitých, nejspíš kosatkami (rod Orcinus), které žijí ve skupinách (ty zahrnují 30-50 jedinců). Ostatně vyloučit nelze ani to, že výsledný zánik má na svědomí více faktorů najednou.

Kosatka dravá

Orcinus orca neboli kosatka dravá

Populární je také představa kryptozoologů, kteří nás neustále krmí informacemi (většinou „výborně podloženými“ údaji z minimálně patnácté ruky), že nějaká menší populace těchto neogenních „super-žraloků“ přežila až do holocénu. Tato teorie však není vědecky dostatečně podložena. Nemluvě o tom, že je nanejvýš nepravděpodobné, aby tak obrovský predátor zůstal neodhalen ještě počátkem 21. století. Kde by musel žít a čím by se musel živit 12-16 metrů dlouhý žralok, aby nebyl spatřen? Celá situace je nejspíš jen příkladem, kdy je přání matkou myšlenky. Na druhou stranu se alespoň filmoví tvůrci, nemluvě o senzacechtivých a zvědavých divácích, nenudí.

 

  • Trnuchy jsou rejnoci s dlouhým, bičovitým  ocasem, na kterém jsou1 nebo 2 ozubené trny s jedovou žlázou. Zranění, způsobené těmito trny, může být pro člověka smrtelné. Trnucha obecná žije i v Baltském, Středozemním a Černém moři.
  • Parejnok elektrický, který žije ve Středozemním moři, má narozdíl od jiných rejnoků kruhovité tělo. V jeho svalech jsou elektrické orgány, které při podráždění vydávají silné výboje 70-300V a 7-8A.
  • Rejnok obrovský čili Manta dorůstá až 7m a dosahuje hmotnosti až jednu tunu. Žije v tropických mořích a na rozdíl od jiných rejnoků se živí planktonem a drobnými rybkami.
  • Většina paryb rodí živá mláďata. U vejcorodých paryb jsou vejce velká (až 25 cm dlouhá ) a často opatřená vláknitými výběžky, kterými jsou zachycena na rostlinách nebo kamenech.

 

 

Zajímavosti-paryby

  • Trnuchy jsou rejnoci s dlouhým, bičovitým ocasem, na kterém jsou1 nebo2 ozubené trny s jedovou žlázou. Zranění, způsobené těmito trny, může být pro člověka smrtelné. Trnucha obecná žije i v Baltském, Středozemním a Černém moři.
  • Parejnok elektrický, který žije ve Středozemním moři, má narozdíl od jiných rejnoků kruhovité tělo. V jeho svalech jsou elektrické orgány, které při podráždění vydávají silné výboje (70-300V a 7-8A).
  • Rejnok obrovský čili Manta dorůstá až 7m a dosahuje hmotnosti až 1tunu. Žije v tropických mořích a na rozdíl od jiných rejnoků se živí planktonem a drobnými rybami.
  • Většina paryb rodí živá mláďata. U vejcorodých paryb jsou vejce velká (až 25 cm dlouhá ) a často opatřená vláknitými výběžky, kterými jsou zachycena na rostlinách nebo kamenech.