Vysvětlivky  

  

 

Nahoru
Pohádky
Audio pohádky MP3
Básničky
Hádanky
Jazykolamy
Rozpočítávadla
Pohádkové obrázky .....
Pohádkové bytosti
Informace o pohádkách
Na slovíčko .....
Vysvětlivky
Poděkování  




 

 

Vysvětlivky .....

abatyše — představená ženského kláštera
arkády — podloubí
bachyně — prasnice divokého vepře
baron, baronka — nejnižší šlechtická hodnost
butelka — baňatá láhev
čabraka — ozdobná, vyšívaná pokrývka na koně
divočák — divoký vepř
dóm — hlavní chrám v biskupském sídle, katedrála
došek — malá otýpka slámy na pokrývání střechy
dráb — vrchnostenský hlídač
důchodní — správce důchodenského úřadu na velkostatku
elixír — tajemný nápoj s neobyčejnými léčivými i jinými účinky, v jehož existenci se dříve věřilo
evangelium — kniha o životě Ježíše Krista
fěrtoch — zástěra
fojt — středověký úředník s hodností rychtářskou
fortna — klášterní vrata grunt — selský statek
hamerník — dělník pracující v hamrech
hamr — huť na zpracování kovů
hejtman — vojenský vůdce, čelný představitel správního úřadu na velkostatku hlohový
chrást — keř hlohu hrabě,
hraběnka — vyšší šlechtický titul spojený s právním držením určitého dědičného území tatarský
chán — titul vládnoucího knížete
janičár — člen bývalé elitní turecké pěchoty z řad potlučených zajatců, prosluli krutostí
kaftan — dlouhý, orientální plášť
kancléř — titul vysokého úředníka
kápě — kukla, kapuce
kapsář — velká kapsa přivázaná k pasu
karabáč — bič z krátkých řemínků na držadle
kastelán — správce hradu nebo zámku
katastr — soupis pozemkového majetku, rozloha pozemků náležejících k obci
kavalkáda — jezdecký průvod kníže,
kněžna — panovník země nebo rodu, šlechtic vyššího stupně
kobza — starobylý strunný hudební nástroj
komoří — dvorní úředník panovníkův
komtesa — dívka z hraběcího, šlechtického rodu
komtur — vyšší hodnostář církevního rytířského řádu
konvent — sbor mnichů nebo řeholníků jednoho kláštera
kopanice — samoty roztroušené po horských svazích, paseky
korouhev — prapor
korbel — větší baňatá nádoba na pití, zpravidla dřevěná
kurfiřt — kníže oprávněný volit císaře
kutna — dlouhý svrchní mnišský oděv
kvardián — představený minoritského kláštera
lajtnant — poručík rakousko—uherské armády
laskavec — rostlina, které se připisovala moc získat lásku
lískovka — lísková hůl
lodžie — sloupová síň přiléhající k budově
lokaj — livrejovaný sluha k osobní službě pána
louč — tříska dřeva na svícení
markrabí — zástupce panovníka v marce, titul moravského knížete
medovina — alkoholický nápoj získaný kvašením medu
minoritě — členové církevního řádu minoritu
moresy — chování, mravy
muškctýr — pěší voják ozbrojený mušketou, vrchnostenský sluha
mýto — poplatek vybíraný za používání cest
odúmrť — majetek zemřelé osoby, který propadal státu (králi, pánovi), protože ho nenabyl žádný dědic
opat — představený mužského kláštera oratoř — místo v kostele nebo kapli určené pro vrchnost
ornát — církevní mešní roucho
pacholek — čeledín na statku, zbrojný pacholek (voják)
palatin — vysoký vojenský hodnostář v Uhrách
palisády — hradba, opevnění z kůlů
pandur — člen chorvátské nepravidelné pěchoty rakouského vojska
panoš — původně mladý šlechtic přidělený k osobní službě pána pasekář,
pasekářka — obyvatel pasek, kopanic
paša — turecký vysoký vojenský hodnostář
páter — katolický kněz
pergamen — listina z upravené kůže, u nás zpravidla z ovčí
pijatyka — pití, pitka
plundry — krátké široké mužské kalhoty pod kolena
portáš — člen valašského ozbrojeného sboru střežícího hraniční přechody v 17. a 18. století
preceptor — domácí učitel
premonstráti — členové církevního katolického řádu
primarius (muzikant) — první hudebník, houslista
privilegia — písemný doklad zaručující nějakou výsadu, výsadní list
profous — vězeňský dozorce
protestant — příslušník některé z evangelických církví
purkmistr — hlava obce nebo města
purkrabí — vysoký královský úředník, knížecí nebo vrchnostenský, spravující hrad a obyčejně i jeho správní okrsek
radní — člen obecní nebo městské rady
rebelie — vzpoura, odboj proti vrchnosti
regiment — jezdecký pluk
rejtar — jízdní voják
robota — práce, kterou musel konat poddaný na statku feudální vrchnosti
rychtář — zástupce vrchnosti ve správě obce
rytíř — šlechtic, který byl pasováním vázán k určitým povinnostem (k věrnosti, válečné službě, ochraně slabých, dvornosti), příslušník jednoho z nižších stupňů šlechtictví
salla terrena — přízemní místnost palácové stavby, jejíž jedna stěna je otevřena do zahrady
skřipky — housle
svobodník — majitel statku a pozemků nepodléhající feudální vrchnosti robotní povinností
šafář — hospodářský dohližitel, nižší úředník
šatlava — obecní vězení
škadrona — setnina jízdy
šoltys — rychtář
špehýř — zvěd, vyzvědač
šraňky — ohrazené místo pro turnaje
templáři — členové církevního rytířského řádu
tovaryš — vyučený řemeslník
trávnice — plachta na nošení trávy
truňk — nápoj
turnaj — středověká bojová rytířská hra
tygltk — nádobka, kelímek
valdhorna — lesní roh
velebníček — duchovní
verbíř — úředník, který najímá vojáky
verpánek — třínohá ševcovská stolička
věrtel — stará česká dutá míra
vévoda, vévodkyně — vysoký šlechtický titul
vrchní — vrchnostenský úředník
zbojník — loupežník
zbrojnoš — vojín nosící rytíři zbraň
zelina — zelená bylina
zemáky — brambory
zeman, zemanka — venkovský šlechtic
žejdlík — stará dutá míra, 0,3537 l (0,478 l, 0,484 l)
župa — větší správní okrsek

Vchody

Práh domu je nejisté místo, není ani venku ani uvnitř, je to hranice mezi dvěma místy. Když člověk překročí práh, ocitne se z jednoho stavu v jiném a může být v nebezpečí před duchy, kteří sídli někde mezi, jak to má hodně duchu ve zvyku. Často se považovalo za smůlu šlápnout přímo na práh a lidé si vždy dávali pozor, aby jej překročili. Proto také nevěsty v přelomové etapě jejich života přenáší přes práh jejich manžel.
Pod prahy žije mnoho duchů, včetně šotků, kteří bývají zlomyslní, ale pokud s nimi zacházíte dobře, mohou se stát ochránci Vašeho domova. Protože nejsou všichni duchové přátelští a vstřícní, rozhazovali Irové k prahu domu petrklíče, aby na práh nešlápli, a v Anglii se z téhož důvodu prahy vyráběly z ochranného cesmínového dřeva. V některých částech Británie se na práh solí nebo se křídou kreslily ochranné symboly, někdy byly tvořeny mozaikou. Měly obvykle podobu nejrůznějších uzlů a složitých tvarů, protože duchové rádi chodí po přímých cestách a když se snaží sledovat spletité linie, chytí se do pasti.

Duha

Na konci duhy se skrývá hrnec plný zlata od nějakého skřítka. Pokud jste se někdy pokoušeli postavit se na konec duhy, tak asi víte, že na toto místo se nedostanete fyzicky, ale jedině duchem. Proto je duha často považována za jakýsi most ke světu bohů, k příštímu životu nebo do země víl. Anglosasové věřili, že zemi a svět bohů spojuje Duhový most Bifrost, Chvějící se cesta ohně.

Mosty

Most není ani země ani voda, a proto má v sobě magii hraničních míst; kletbu prolomenou na mostě odplaví voda. Mosty navštěvují nejrůznější druhy víl. Když je poutník zdvořilý, víly mu požehnají. Pokud je ale drzý, víly jej hodí do řeky, aby se naučil lepším způsobům.
Na Isle of Man v Británii je most zvaný Ballona Bridge (Kouzelný most), po kterém nikdo z místních nepřejde, aniž by pozdravil malý kouzelný národ, který žije pod mostem.
Ve Švédsku navštěvují mosty, když se chtějí setkat s vodními vílami, které nazývají Naecken, a požádat je, aby jim propůjčily nadání k hudbě. Pod most se po tři po sobě jdoucí čtvrteční noci zavěsí housle. Poslední noc tam člověk najde dvoje housle a musí si vybrat ty svoje. Pokud se mu to podaří, stane se velkým a slavným hudebníkem, ale když si vybere housle od Naecken, vodní víly mu vezmou duši.
Mosty mohou být nebezpečná místa, protože jsou také územím trolů, kteří pod nimi číhají, napadají zvířata a po lidech házejí kameny.

Krb

Existuje spousta duchů, kteří jsou nějakým způsobem spojeni s krbem, a ti často vcházejí do domu komínem nebo kouřovým průduchem. Jedním z takových duchů je italský domácí šotek Attilio, který se podobně jako jeho velšský bratranec Bwciod rád nahřívá u ohně. Oba dva dokáže rozzlobit, když se je lidé snaží vyhnat tím, že sypou do ohně popel nebo dávají ke krbu kus železa. Italští Folleti žijí také v krbu a mnoho jiných domácích duchů lehává před krbem a krbové kameny jim slouží jako vchod. V Itálii na svátek "Zjevení Páně" děti věší punčochy pro vílu Befanu, která se objevuje v podobě mrzuté staré ženštiny a která je má naplnit dárky. Ta byla kdysi božstvem osudu.
V Německu je krb spojován s Perchtou, kdysi bohyní domácího krbu, domova a manželství.
V minulosti byl krb ústředním místem domu, protože u něj bylo teplo a jídlo. Bylo to místo ohně, který symbolizoval opak mrazu a představoval rozdíl mezi mrazem a přežitím, jídlem a hladověním. A jako takový byl posvátný a stal se zdrojem mnoha zvyků. Oheň se musel udržovat, neboť znázorňoval živoucí duši domova, a zhasínal se jen v určitých obdobích roku a pak se opět zapaloval posvátným plamenem.
Protože kouř stoupal k nebi, byl poselstvím pro bohy, zatímco pod krbovými kameny ležel spodní svět. Také proto byl krb domácí kosmickou osou skrze kterou mohli duchové i bohové vstoupit do domu a šamanská duše mohla uniknout ven; proto i Santa Claus v anglosaské tradici vstupuje do domu komínem.

Studny

Studny představují životní sílu a vždy je v nich ukryt nějaký duch. Jsou zároveň vchody do světa duchů, kam mohou lidé zajít pohovořit si s vílami či duchy, věštit nebo přinést oběti. V mnoha studnách se po vykopání našla spousta darů v podobě ozdobných brožích, keramiky, bronzových šperků a podobně.
Vodní víly mají schopnost uzdravovat a lidé je do dnes žádají o pomoc prostřednictvím obětin v podobě mincí, které házejí do studny. Jedna studna poblíž Penrhosu ve Walesu prý dokázala léčit rakovinu. Pacient se musel omýt ve vodě, proklít svou chorobu a hodit do studny špendlík.
Některé stromy, nazývané hadrové stromy, které rostou u posvátných studní, mívají na větvích kousky hadříků, jejichž prostřednictvím lidé žádají duchy o požehnání a uzdravení.
V Anglii v Derbyshiru, se stále uchovává zavedený zvyk, kdy se zdobí studny obrázky vytvořenými z květin. Původně je lidé vyráběli, aby uctili duchy studny.
Studny, které kdysi bývaly svatyněmi duchů léčivých vod, byly znovu zasvěceny a to křesťanským svatým s podobnými jmény, například Anna (Anu) nebo Helena (Elen). Téměř v každém Anglickém městě najdete studnu zasvěcenou nějaké světici, přičemž tato studna bývala kdysi určena k uctění léčivého ducha. Studny víl jsou v Anglii, Irsku a Norsku mnohem běžnější než kdekoli jinde.
Vodní duchové bývají často popisováni jako krásné ženy, třebaže lze nalézt také mnoho záznamu o strážcích, kteří na sebe brali podobu lososů, hadů nebo žab. Největší z nich se říká Temný bůh.
Ve Skotsku strážila jednu studnu poblíž vrcholu Ben Cruachan takzvaná Modrá stařena - Cailleach Bheur, protože studna měla sklony přetékat. Čarodějka musela přes studnu při každém západu slunce položit prkno a při každém východu slunce jej zase odstranit, aby zabránila přetečení studny. Jednoho večera byla tak unavená, že usnula a voda přetekla, zaplavila údolí a utonulo v ní mnoho lidí a zvěře. Tak vzniklo jezero Loch Awe. V Německu můžete najít říši víly Frau Holda, když dosáhnete dna studny.

Jezera, řeky a moře

Každou vodní plochu obývá nějaký duch nebo dokonce více duchů. Mnoho řek je dodnes pojmenováno po duchovi, který v ní sídlil, například francouzská Seina je pojmenována po Sequaně; řeka Severn v Anglii po Sabrině; irská Boyne po Bóann; Dunaj zase po Danu; Shannon po Senend; a tak dál.
Jména starých duchů přežívají i jinak. Na anglické řece Trent říkali prámaři, když se řeka vylila z koryta: "Eager už jde." Toto jméno je odvozeno z Aegir, norského boha moře.
Moře se přímo hemží vílami, jako jsou mořské panny, mořští mužíci, nymfy, živlové a tak dál. Ovládají počasí a vodu, rozpoutávají bouře a mají moc nechat loď ztroskotat, námořníky nechat utonout. V prastarých dobách bylo běžnou praxí naklonit si duchy moře na svou stranu ještě před vyplutím nějakou obětí. Dokonce i dnes se o novou loď rozbíjí láhev šampaňského. Pokud by se mořským duchům tyto pocty odepřely, vymohli by si oběť sami třeba tím, že by nechali loď potopit a vzali by si duše námořníků do svých kouzelných podmořských měst. Také proto mají námořníci často tetování v podobě nymf, mořských mužů a mořských panen a nedovolí si pronést slovo "prase" na palubě nebo klít. Pokud by se toto tabu porušilo, musí do stožáru zarazit železný nůž, aby se neštěstí zase odvrátilo. Na počest Rân, královny vodních víl, nosili námořníci vždy při sobě kousek zlata, obvykle v podobě náušnice. Když loď ohrožovalo špatné počasí, hodili náušnici do moře, aby si královnu usmířili. Byla to původně norská bohyně, manželka Aegira. Jakákoli vodní plocha je vstupem do světa víl a existuje mnoho pověstí o království víl pod hladinou jezer či moří. Lidé často přinášeli oběti duchům, kteří tato místa obývali, a to tak, že do vody hodili nějaký dar. Takových darů můžete najít ve všech jezerech a rybnících celé hromady; jsou to jehly, brože, ozdobné špendlíky, meče, nože atd., ale všechny jsou ohnuté nebo zlomené, aby se už nedaly v obyčejném světě použít, ale našly své uplatnění jen ve světě víl.

  

 

 
   

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace