předehra:
|: Hm Em G D F#m
Hm Em F#m F#m :|
Hm Em G D F#m Hm Em F#m
1. Dívka bledá ze starého hradu co vychází nocí na cimbuří.
Pokoj hledá a nenachází, bílý závoj zavlaje na věži.
Záhadnou svou mocí čelo chmuří, její závoj nezamrazí.
Hm F#m A E
R. Kdo chce znát bílou paní přeruší noční spaní,
Hm F#m E
kdo má rád bílou paní, ten netuší ...
F#m E
Smutek z mých nočních procházek po rozpadlých zdích,
F#m G F#m
smutek vynucených vycházek po zaprášených síních.
2. Měsíc bledý velikou má vadu, svitem nezahřeje, jenom chladí.
Smutně hledí, bez úsměvu, ozvěna kroků utichne v protěži.
A vítr nezavěje, nepohladí, drsnost roků bez prodlevy.
R. Kdo chce znát .......
F#m E F#m E
3. Když pak stojíš v temným zákoutí s pohledem do kraje z gotického okna,
F#m E F#m E
tak málem tě to zarmoutí, že vítr vlasy rozevlaje u gotického okna.
F#m E
Tvůj smích hlasy ji probudí z denního spánku neviditelná pro nás.
F#m E
Její dech nás zastudí zachvěním vánku, neviditelná pro nás.
F#m E F#m E
Už neche být duchem, už nechce být sama,
nechce být smutná, tak moc ji to schází.
Hm F#m A E
R. Z krve a citů, má lásko, nesmíš být bílou paní,
lásko, nesmíš být bílou paní.
Má lásko, nesmíš být bílou paní,
. . . A E
lásko, nesmíš být bílou paní, bílou paní
bílou paní, bílou paní, bílou paní.