Vožralá kobyla - Vojta Kiďák Tomáško
G D C G
1. Můj kůň je vlastně kobyla, co na hřbetě mě nosila,
D
když jsem byl ještě malý dítě hravý,
G D C G
teď ke stáří je praštěná, a když chci skočit do sedla,
D G
kope, kouše, prostě nemá mravy.
D G
R1: Když řeknu "čehý", jde klidně "hot",
A7 D
když jí dám vostruhy, zastaví krok,
G D C G
všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak
D G
a na pravej námořnickej grog.
2. Cik-cak chodí vod mládí, sem-tam kousne do trávy,
jen vočíčkama přivožrale mžourá,
rum už z dálky zavětří, a já tuším neštěstí,
že se dneska večer zase zbourá.
R1:
3. Má kobyla je praštěná, kus světa se mnou sjezdila
a v každým městě po hospodě pátrá,
jak jí mám být příkladem, když mě vidí den co den,
že mi měkne mozek, tvrdnou játra.
D G
R2: Řeknu "čehý", jde klidně "hot",
A7 D
dám jí vostruhy, zastaví krok,
G D C G
všechno dělá navopak, teď dostala chuť na koňak
D G
a na pravej námořnickej grog.
3. Až nás Pánbůh zavolá, tak moje stará kobyla
mě u nebeský brány jistě shodí,
svůj vratkej krok zamíří tam k nebeskýmu šenkýři
a vodtamtud nás nikdo nevyhodí.
G D G
R1: + [: a na pravej námořnickej grog ... :]
|