Když z jara 1. vonný květ - Rudolf Piskáček / Emanuel Brožík
1) Jak to ptáče světem sem a tam smutně bloudím bez cíle a sám
přejdu hory doly vsi i města kam všude vede moje cesta
to já sotva znám
A tak toulám se už dlouhý čas dnes mám bídu zítra nouzi zas
věru kapsy moje tak jsou chudé pomalu že sotva zbude
v nich na provaz R: A přec kupodivu někdy zdá se mi že jsem nejbohatší člověk na zemi
Když z jara první vonný květ se venku počne rozvíjet
každému štěstí na tváři hned zazáří a vůně šeříku láká
i ubohého tuláka vždyť jako jiným též mu kvet ten máje květ 2) U cizích když zastavím se vrat povzdechnu si v duchu častokrát
že mé oči toho nevidí aby měl mne někdo z lidí
na tom světě rád
I když svět bych prošel v šíř i dál k vrcholkům až nebetyčných skal
a tam ukončil pouť žití bědnou vím že lásku ani jednou
bych nepotkal R: 3) Jedenkrát až znavený můj hled obrátí se k slunci naposled
jenom zvonky květů na vše strany vyzvánět mi budou hrany
a pták žalmy pět
Na obloze místo drahých svíc bude zářit hvězd mi na tisíc
a já klidně usnu v širém poli kde mne srdce zabolí
už nikdy víc R: Potom přece jednou bude dobře mi a já usmívat se budu pod zemí
Když z jara první vonný květ se venku počne rozvíjet
každému štěstí na tváři hned zazáří a vůně šeříku láká
motýly na hrob tuláka kde jako jiným též mu kvet ten máje květ
|