KOČIČÍ NEBE ... Děkuji za Tvůj čas ...
Smířit se s tím nedá, a nebo velice těžce, ale každý se někdy dostane do
nebe. Je to vždy moc smutné, ale je to tak. Jediné, co nám zbývá jsou krásné
vzpomínky. Vybavujeme si potom každou chvilku na kterou si vzpomeneme a je nám
smutno.
A je správné být smutný ... vždyť nás opustil někdo, koho jsme milovali ...
kamarád a společník .. naše láska kočičí. Ten smutek je právě láska, kterou k
tomu našemu tvorečkovi cítíme.
Jediné co můžeme, když nám kočička odejde za duhový most do kočičího nebe je vzpomínat. Ale to je také krásné. Spoustu lidí tuto možnost nemá a nikdy mít nebude. Nikdy neměli kočičku a tak nikdy nemohli poznat tu nádhernou kočičí lásku, jejich vděk, jejich ignorování, hraní, mazlení i zlobení. Ale my jsme tu nádheru poznali a měli jsme to štěstí nahlédnout do jejich světa. Dokonce nás do svého světa vzaly. Za to jim můžeme být vděční a proto nám potom tolik chybí.
Nevím moc, co k tomu psát, protože to není lehké. Vždy je to velká ztráta a
slova nepomáhají. Nepomáhá nic. Jen bolí srdíčko.
Jediné, co pomáhá jsou ty krásné vzpomínky a společné zážitky.
Naše kočičí láska je v kočičím nebi a má se dobře. Jistě má nové kamarády,
milion kapsiček a všude jen samé prolézačky a myši! A stejně jako my myslíme na
ně, tak ony si jistě občas vzpomenou i na nás a vidí nás.
Takže hlavu vzhůru a děkujme za ty krásné chvíle, které nám daly. A co dál? No, můžeme si vzít domů třeba zase nějakou další kočičku. Náš předešlý parťák by nám to jistě schválil. Možná né hned, ale s kočičkou je svět vždy o mnoho krásnější !!!
A pokud i Vás opustila nějaká kočička, napište do diskuze ve skupině na FB:
KOČKY a KOCOUŘI. Pojměte to jako řeč na
rozloučenou a napište krátký příběh Vašeho společného života
?
Odkaz přímo na tento příspěvek na FB
nebo na podobny soubor
Kocici nebe (jsou dva podobne, protoze jsem nechtel
mazat ani jeden. Do kazdeho prispival nekdo jiny.)