Mé kočky  

 

 

Nahoru
10 pravidel soužití s kočkou
Album obrázků
Ankety
Bambilion koček
Blechy a kočky
Bydlím u své kočky
Čipování koček
Drevokocůr
Dvířka pro kočky
Hledám přítelkyni
Hotely pro kočky
Hračky pro kočky
Jak chladit kočky
Já tak možná nevypadám
Já za nic nemohu, to samo
Jak a čím krmit kočky - TABULKA
Jak léčit kočku
Jak naučit kočku na vodítku
Jak skamarádit kočky
Jak ušetřit na krmivu
Jak vycvičit kočku
Kastrace koček a kocourů
Klíšťata a kočky
Kočičí humor
Kočičí nebe
Kočičí pelíšky
Kočičí skromnost
Kočičky bez domova
Kočky a procházky
Láska kočičí
Lokátor pohybu koček
Maminky kočičí
Mé kočky
Mé stanovisko
Mecheche
Kočičí mňoukání
Moje 1. Kočička
Odčervování koček
Ochránkyně i naše zrcadla
Oslavy - Kočičí
Osvětové pracovnice
Otázky a odpovědi
Plemena koček
Pochvaly a Pupkičova cena
Pohádky, básničky, písničky, filmy
Pomáhejte zdarma
Pomocníci
Prapodivné kočičí pozice
Proč kočky milují krabice
Proč milujeme kočky
Sběratelé kočičích motivů
Škrabadla a kočičí stromy
Tajní agenti
Valentin
Venkovní a domácí kočky
Výdaje na kočku
Záchůdek pro kočky
Zacuckaný kožíšek
Ztloustly Vám kočky?
Ztratili jste kočku ?  

Mé kočičky

 

Má první kočička se jmenovala Koči. Také jsem jí někdy říkal Paní Ká. Byla to skutečná královna. Našla si mne. Byla to tulačka a jen Bůhví, jak chudák žila před tím. Byly jí asi tři roky a jistojistě to neměla chudinka lehké. Když přišla, tak měla kožíšek jak z popelnice, měla zlomený ocásek a neviděla na jedno očičko. Neuměla mňoukat a jen občas vrkala jako holoubek. Kdyby jste ale věděli, jak byla fantastická. Zamiloval jsem si jí úplně moc. Teď už je v kočičím nebi a já věřím, že se má krásně a že jí tam vynahradí všechno, co jí potkalo na zemi nehezkého. Nejspíš se jí ale po mně stýská stejně jako mně po ní.

Potom jsem měl kocourka. Zachránil jsem ho před vlčákem. Mohlo mu být tak dva týdny. Našel jsem ho v mrazu -20 a mělo namále. A to nejen kvůli vlčákovi. Moc dlouho by venku už takových mrazů asi nevydržel. No ale zvykli jsme si na sebe rychle a byli jsme moc velcí kamarádi. Bohužel jsem ho musel pak schovávat před bytnou a když jednou zjistila, že ho mám, tak bylo moc zle. Nakonec jsem ho odvezl ke strýci na venkov, kde se má krásně a kde ho mají rádi. 

Má třetí kočička je kocourek a vlastně není můj. Je rodičů a tak jim ho často hlídám. Teď je u mne zrovna už dva měsíce a moc si rozumíme. Není to sice žádný mazel, ale můžeme se na sebe spolehnout. Je bezva. Je to zrzek a jmenuje se Macík. Teď je se mnou na chatě, ale bude na zimu s našima v paneláku. No jo no ... taky se jim stýská. Macík tady běhá venku, loví myši a je spokojený. No, však se zase na jaro vrátí ...

Tím se ale dostávám k mým posledním kočičím zážitkům.

Bylo mi líto, že tu budu sám bez Macíka a tak se mi ihned vrátilo nutkání pořídit si vlastní kočičku. Vždycky se mi moc líbily mourovaté kočičky a z nich asi nejvíc ty Sibiřské. I Mívalí kočička je nádherná, ale Sibiřskou jsem si moc přál.
Už asi tři roky dost často koukám na fotky kočiček a dokonce jsem i několikrát někam telefonoval, Bohužel vždy už bylo koťátko zadané.

Tentokrát jsem už ale věděl jistě, že si nějakou kočičku pořídím. Bylo jasné, že to bude Sibiřská, mourovatá kočička. .... Koukám tedy na inzeráty, prohlížím fotky a hledám a hledám. No jak hledám, tak zjišťuji, že by se mi asi líbila i bílá kočička. No a vida ... ono to jde skloubit! A přesně tím, co jsem nakonec chtěl byla právě Něvská Maškaráda. To je Sibiřská kočka, akorát že blondýna. Tak prima, bylo rozhodnuto.
No jo, jenže ono to zas tak lehké není. Takových koček moc není a když už, tak buď to nebyla koťátka nebo byla moc daleko a nejčastěji už byla zadaná. Nakonec jsem ale našel. Bylo to 450 km od Českých Budějovic a to až ve Frenštátě pod Radhoštem. Prostě super. Bylo to docela vtipné. Ještě ráno jsem u nějakého inzerátu říkal, že nejsem blázen, abych jel pro kotě někam 180 km do Kladna a nakonec jsem se rozhodl pro cestu do Frenštátu.
A nerozhodoval jsem se dlouho. Nejdřív jsem té pani napsal, jak se tedy domluvíme a kdy že bych mohl přijet. Odepsala, že záleží na mne. Asi za 3 minuty jsem odepsal, že jedu hned, ale protože bylo celkem pozdě, tak jsem se ptal, jestli mohu přijet okolo půlnoci. Souhlasila a já vyjel.

Abík a Jafík (fotogalerie) Datum narození: 2011 09 15

Jedu si tedy konečně pro své nové koťátko a to přesně takové o jakém jsem sníval. No vlastně to bylo trochu jinak než o čem jsem sníval, ale stejně je to fantastické.
Zkrátka ve tři ráno jsem odjížděl domů a v autě jsem si vezl dva kocourky, oba Něvské Maškarády. Nevím tedy kdo to pojmenování vymyslel, ale je trochu divné. Někdo jim dokonce říká, že to jsou městské maškary. Jsou to ale nádherní kluci.
No, řeknu Vám ... celou cestu jsem se šíleně těšil, jak jim na chatě otevřu dvířka přepravky a jak se začnou rozhlížet v novém domově. Akorát jsem si říkal, že se to možná nebude moc líbit Macíkovi, protože je už několik let zvyklý, že je v chatě sám ... no a najednou další kocour a ještě k tomu dva.
Udělal jsem to tak, že jsem sice kocourky dones do chaty, ale nechal jsem je v přepravce. Macík chodil okolo, koukal na ně, očuchával je a nakonec utekl ven. Pustil jsem ho, protože neumím moc posoudit, jak se chudinka asi cítil. Jen jsem se bál, aby nebyl venku třeba celou noc z toho, co viděl doma.

Tak prima, dostalo se na kocourky. Pustil jsem je z přepravky pro kočičky. Sedl jsem si s foťákem před ně. Kocourci vylezli a hned pod postel. Nechal jsem je tam, ale focení se nekonalo. Lákal jsem je marně. Báli se všeho. mně i nového prostředí. Navíc v autě jsme byli 8 hodin, protože celou cestu hustě sněžilo a jelo se moc špatně.
Nechal jsem je tedy být.
Za chvíli se vrátil Macík. Když viděl, že tam jsou furt, tak zase utekl. Je to velký a silný kocour a smetl by je jedním máchnutím, ale raději hned zmizel. Vrátil se zase asi za půl hodiny, ale tentokrát utekl do podkroví, kde byl 8 hodin. Mezitím se ale s kocourky pozdravil nebo co. Chtěl jsem Macíka pochovat a uklidnit, ale to jsem neměl. Poškrábal mne a pokousal. Bylo to dost rychlé. ... Moc rychlé :-) .  V každém případě na kocourky to jeho seznamování tak zapůsobilo, že se mi oba strachy počůrali do peřiny a na polštář. Jejich přátelství se tedy zatím nekonalo a pokud ano, tak se to projevovalo nějak mně skrytým způsobem.
Kocourci byli zalezlí dlouho pod postelí a občas pomalinku vyšli ven, ale zase se hned vrátili pod postel. Nakonec jsem je vytáhl za pomocí smetáku a začal jim ukazoval prostředí. Asi nebili až tak úplně nadšení, ale alespoň u toho neasistoval Macík. Ten byl stále v podkroví. Naštěstí.
Původně jsem měl takovou představu, že dojedu pro kocourky, vrátím se k ránu a vyspím se. Nakonec jsem vlastně jednu noc úplně vynechal. Spát nešlo. Jednak jsem se o kocourky bál a za druhé pod mokrou peřinou se mi spát nechtělo.

První den tedy probíhal tak, že kocourci občas lezli po chatě a sem tam prošel Macík rovnou k oknu a šel ven. Frekvence příchodů a odchodů byla nezvykle častá. Zase je jednou prohnal, ale za vteřinu bylo po všem a byl venku.

Dnes jsou zde již kocourci druhý den a pomalu si zvykají. Jen já si budu muset také zvykat. Zatím si připadám jako blázen.
Dávám kocoury dohromady. Není to lehké všichni se sebe navzájem moc bojí. K sobě nejdou blíž než na 2 metry a pokud ano, tak to zkončí chrčením a útěkem všech někam.

Objevil jsem ale jednu věc, co jim všem moc pomáhá !
Donesl jsem do chaty proutky a začal si s nimi hrát na střídačku. Koči to milovala. 5íkali jsme tomu tyčkování.
No a tyčkovat se zjevně líbilo i kocourům. Macík začal hned tyčkovat jak posedlý a honil proutek jak divý a kocourci to také pochopili hned a s velkou opatrností tyčkovali také. Oba tábory se neustále pozorovali, ale jakmile byla řada na nic, tak se věnovali tyčkování a váleli se a honili proutek. Bylo to bezva.
Vlastně to tak děláme zatím celou dobu. Kocouři si na sebe pomalu zvykají a přibližují se k sobě formou hry. Už zvládají metr od sebe. U půlmetru to ale zase začne být vážné.

Jen já jsem z toho trochu unavený. Připomíná mi to, když jsem učil děti na kole. Týden běháte za kolem a učíte je držet rovnováhu. Pak už jen proto, že je jistíte.
Tohle skamaráďování je možná ještě horší.
V každé ruce držím proutek a tyčkuju oba tábory. Zároveň držím rozprašovač s vodou, kdyby se něco semlelo, abych je postříkal. Na střídačku je také hladím a do toho ještě kontroluju vzdálenost. Zatím se mi daří to kočírovat. Snad si tedy zvyknou rychle. Pozítří musím jet vrátit Macíka a chtěl bych sebou vzít i koťátka, aby je naši viděli. Původně jsem myslel, že je dám do jedné přepravky, ale teď budu rád, že to zvládnou v jednom autě. Optimisticky si ale myslím, že zítra už budou kámoši ...
No, jdu spát a kocouři taky.

2011 12 23

Zítra jsou Vánoce a já nemám pro kocoury nic. Žádné Vánoční dárky. No ale vždyť vlastně oni jsou ten Vánoční dárek pro mne. Do obchodu se už nedostanu a tak jim tedy jako dárek budu zpívat a hrát na kytaru Vánoční koledy .... Ti budou šťastní. Alespoň poznám, jak jsou umělecky nadaní a třeba se i přidají.

V noci byl klid, dopoledne tyčkování a teď je Macík venku. Malí rošťáci jsou zalezlí a spí. Je klid. Nevím, jestli je to dobře, ale Macík sice po nich dnes zase vyjel, ale asi tak trochu rezignoval. Klidně z metru kouká, jak mu žerou z misky. Pak je zase pozoroval, když si spolu hráli. Fakt ale je, že kdybych ho pustil ven hned, jak chce, tak by je neviděl vůbec. Je mi ho moc líto, ale hraju si s ním jak to jde a mazlím ho. Jenže on na mazlení nikdy moc nebyl.
Už se těším, až si na ně zvykne a bude si s nimi hrát. Miluju tohle kočičí skotačení.

2011 12 24

Tak a jsou tu Vánoce.
Hned poránu, jak jsem se vzbudil (asi ve 13:00) koukám a co vidím a co slyším .... Kocouři nikde a všude ticho. Tak vida ... ráno se budit nebudem. Všichni spali jak já. Jsem proti nim ranní ptáče.
No ale pak se kluci probudili a začalo tyčkování a jídlo a tak. Akorát Macík spinkal dál.
No a pro kocoury to hezké Vánoce. Samé kapsičky Whiskas a dobroty a tyčkování a hraní. Jenže se blížila doba, kdy jsem musel odjet a vzít macíka sebou, abych ho vrátil našim. Macík stále spal a nakonec jsem pro něj musel jít nahoru, vzbudit ho a odnést dolů. Bylo skoro 4 hodiny. S klukama se už neviděl. Kapsičku nechtěl a ani do přepravky. No, nakonec jsem ho naložil a jeli jsme. Byl hodný a smutný. Zato se ale vsadím, že nikdo v republice neměl takovou radost z dárku jako večer Macík.
Bylo to něco neskutečného. Dostal Kočičí Šantu a pak jsem ho natáčel snad 10 minut. No nádherná radost!
Sám jsem dal kapry a salát a vracel se za klukama.
Zase došlo na papání a vítání a bylo to moc fajn. Akorát Macík chyběl. Nevím jak kluků, ale mně moc. Škoda, že neměl víc času si na ně zvyknout. No, snad někdy příště. Věřím, že budou kamarádi a budou si hrát a dovádět.

2011 12 25

Myslím, že už je čas, abych kluky představil. Jsou to bráškové, kocourci, dvojčátka (ještě měli sestru, ale tu jsem už nestihl).
A jak se jmenují? Jak jim říkám?
Jsou skoro stejní a tak se jeden měl původně jmenovat CTRL C a druhý CTRL V. Jsem Ajťák, no tak co :-)  Nakonec mají ale normální jména a to moc pěkná. Jeden se jmenuje Abatar CZ (celým jménem a druhý Jaffa Krí . Říkám jim Džafíku a Abíku. Jsou rozkošní a rychle si na mne zvykají. Po chatě už lítají normálně a hrají si jak koťata :-).
Je s nimi velká legrace.
Teď tu zase běhaj okolo mně, ale jindy mi zase pomáhají s prací a dokonce mi mačkaj klávesnici. Včera mi nějak rozhodili dost monitor, ale zřejmě jim šlo o to, abych se procvičil v nastavování :-).
Dneska tu byl můj synátor a byl z nich unesený. Synátorovi je 18, ale tyčkoval s nimi jak zamlada. Kocourci z toho tyčkování nakonec spali několik hodin.
No, až mi půjdou stahovat fotky z mobilu, což se mi nějak momentálně nedaří, tak je uvidíte ve všech podobách .

2011 12 26

Dnes měli kocourci náročný den. Přijel můj vnuk a bolely ho zoubky. Plakal a kocouři zalezli. Málem je ani neviděli. Teď tu zase řádí a hrajou si.
Dnešek je ale zajímavý i tím, že jsem dostal fotku jejich starších bratříčků, co vyhráli 1.místo na soutěž koček. Nevím, jestli to byla Miss kočka 2011, ale fotku vidíte.
Já na soutěže s Abíkem a Jafíkem chodit nebudu, ale to jen proto, že nechci ztrapňovat ostatní kočičky. Prý ale budou hoši za rok vypadat taky takto krásně. Už teď jsou to nádherný koťátka, a co teprve až z nich budou takoví junáci jako jejich bráškové.

2011 12 31

Tak dnes máme s klukama náš 1. společný Silvestr. Zatím je jen 2:55 a Abík s Jafíkem spinkaji, ale to se asi připravují na dnešní noc. Něco vymyslím a pěkně si to užijem. Jsou úplně senzační. Denně se díky nim směju. Jo jo ... jsou moji zlatí kluci.

2012 01 03

Dneska jsem šel do Globusu, koupil jsem si jeden chleba a stálo mne to 4.800,-Kč !!! A proč? Protože je tam jedna prodejna pro zvířátka a v ní prodavač, sice asi miluje kočky, ale nenávidí lidi. Začalo to tím, že jsem se zeptal na přepravku pro kočky, která stála asi 400,-Kč. Nakonec mi pozitivně vysvětlil, proč musím mít větší za 1.600,-Kč a tím to teprve začalo. Domů jsem si nesl hřebínek na kočičky, pastu na chlupy v bříšku, míček, nějaké žrádlo, šampón pro kočičky a tak různě a stálo to skoro 5.000,-Kč. Prostě bezva. Jako by nestačilo, že jsem jim (i sobě) koupil dopoledne pozemek 2.000m2, kde budeme tedy spolu žít a lovit myši (beze mne).
Taky jsem tam civěl na ty všelijaké kočičí stromy a prolejzačky a hračky, ale na to kašlu. Nejlepší hračka pro kocoury je zatím bezkonkurenčně proutek a tyčkování a ještě si oblíbili papírové krabice, které jim tu furt všelijak stavím. Prolejzají to, okusují je, schovávají se tam a užívají si jich. Na proutek to ale nemá. Tyčkování je prostě nejhezčí.
Kočičí strom jim vyrobím sám. Najdu vhodný stromek v lese, pořežu větve tak, aby to sahalo až ke stropu, bočním větvím nechám nějakou délku, udělám na to sedačky a blbosti a bude. Dokonce na tom nechám i kůru. Někdo to obaluje kokosovým sisálem, ale na to možná dojde někdy. Myslím, že kůra se klukům bude líbit taky.

2012 01 04

Ti moji kocourci jsou druh Něvská Maškaráda. A co to jako je? Je to vlastně Sibiřská kočka, akorát že blondýna. Nebo tedy vlastně blonďáci. Mají nádhernou srst, ale zjistil jsem něco důležitého. Už jsou se mnou 3 neděle a stávají se z nich ˇkudrnatí blonďáci. Skoro jako pudl. No a teď ten můj objev. Představte si, že jakmile jsem na ně použil ten hřebínek, co jsem včera koupil, tak se jim zase kožíšek narovnal a jsou to opět krasavci náramní.
Ze začátku se jim to moc nelíbilo a hřebínku se báli, ale už si to oblíbili. Takže drbeme kožíšek hřebínkem a spokojení jsme všichni. Je legrační, jak si to dokonce vynucují a nastrkují se, abych drbal toho či onoho.

2012 01 27

S klukama je všechno v pohodě. Jsou zdraví, čilí a rostou jako z vody. Pořád jsme na chatě, ale koupil jsem maringotku na Lipně a tam budeme až se oteplí. Budou běhat venku a určitě to tam pro ně bude fantastické. Už se na to těším a oni prý také.
Všude jim tu furt dělám prolejzačky a krabice a blbosti a tak si hrají a spí a hrají a je to moc prima. Jsou fantastičtí. Jsem moc a moc rád, že je mám.
Žerou hlavně granule i konzervy a pijí vodu.
Myslím, že jsou spokojení. Na všechno si krásně zvykají. Češu je hřebínkem na kočky, nechají se chovat, na záchodě je vše v pohodě a hrají si spolu. Dokonce už měli párkrát návštěvu. Jednoho velkého kocoura od sousedky Britského modrého kocoura. Sice jen všichni kolem sebe chodí a nehrají si spolu, ale jsou na sebe hodní a je to v pohodě.
Macík je zatím furt pryč, ale také to jistě bude v pohodě..
Koukal jsem i na všelijaké kočičí stromy a prolejzačky, ale nakonec jsem nic nekoupil, protože si myslím, že jim stejně tak poslouží krabice, bunkry a dřevo v chatě.
Jsou vážně bezvadní a asi mne mají už i rádi. Musím za ně znovu poděkovat do Frenštátu :-)

2012 02 02

Tak dnes jme navštívili veterináře. Kluci byli vzorní. Dostali injekci a tabletu na odčervení a taky pochvalu, jak to zvládli :-). Sice se jim moc nelíbil ten proces, ale hned po chvilce už zase chtěli ven z přepravky, aby to prozkoumali po ordinaci. Nepustil jsem je, ale jistě by se klidně zase rozutekli.
Pak jsme jeli autem domů. Ta velká přepravka se jim asi líbí a měli to v ní pohodlné. Sice stála skoro 1600, ale myslím, že to byl dobrý kup.

2012 02 06

Jaffa trochu tloustne, ale ne moc. Jen je větší než než Abík. No a Abík zase občas blinká. Doktor ale říkal, že o nic nejde. Jinak jsou ale hraví a spokojení oba.
Mají tu zase Macíka, protože Macík dělal v paneláku u našich jak blázen a furt chtěl chodit ven. Nakonec se chudinka dostal do nemilosti, protože se dvakrát vyčůral na gauč a tak jim to tam trochu páchne jak ve čpavkovně. Tak mi ho dali. Macík si na prdlouše ještě nezvykl, ale je klid. Možná se jich bojí nebo. Řeší to tím, že chodí ven na hodně dlouhé chvíle.
Například včera sněžilo a Macík se vrátil po 13ti hodinách z venku. Vrátil se a na hřbetě měl kry. No a po pár hodinách už zase dělal jak zkažený, že chce ven a venku byl 9 hodin v tom mrazu (furt je okolo -15).
Když je doma, tak spí v podkroví a tam za ním kluci nechodí. Ti jsou se mnou dole, spí a nebo dělají blbiny.
Celé noci jsou jak myšky a vůbec o nich nevím. Vůbec mne nebudí. Jsou bezva.

2012 02 25

Tak ... fotogalerie je hotová.
Jinak ... kluci jsou v pohodě a snad jim nic nechybí. Byli na očkování a dostali tabletu na odčervení. Byli stateční a doktor je chválil.
Jaffa asi trochu přibral a je tak trochu tlustý. Na veterině ale doktor říkal, že je úplně v pohodě. Tak mi pak zase přišlo, jestli není Abík hubený ... No tak nevím. Zatím to nechám a uvidíme.
Jsou to fešáci oba a je s nimi veselo.
A jak jsou slavní .... na Netu je vidělo už stovky lidí. Dokonce jim minulý týden jeden dovezl 3 kočičí hračky až z Monaka. Líbili se jim a pořád si s nimi hrají.
Macík si na ně už zvykl. Sice si ještě nehrají, ale tendence jsou.
Je to bezva mít takový spolehlivý kamarády :-) .

2012 04 05

Už jsme 3 neděle na Lipně v maringotce. Je to tu perfektní. Občas zatím zima a vítr, ale i dost hezkých dnů, co připomínají léto. Takže občas jsme spolu venku. Samotné je ale nepouštím. Sice by se tu nikde neztratili, ale co kdyby se tu objevil nějaký toulavý pes. No a dokonce na druhé straně kempu bydlí liška pod jednou chatkou. Je to sice skoro kilometr, ale strach mám.
Zažili jsme toho tady už celkem dost.
- Jednak mne tuhle dost překvapili, když při jedné honičce vylezli na strom po kmeni asi 5 metrů vysoko. Už jsem se viděl, jak pro ně lezu, ale zase hezky po zpátku slezli.
- Při práci mi pomáhají a to nejen u PC, že vždy leší mezi klávesnicí a monitorem, ale i venku. Jsou náramně zvědaví :-) .
- Občas se prochází po břehu, když je hladké jezero a to se jim líbí Sem tam se i z Lipna napijí.
- Včera jsme tu měli dvě labutě a dvě kačeny. Naházel jsem jim co jsem si koupil pro sebe, ale ajťákům (Abík a Jaffík - A+J = ajťáci :-)  ) se to líbilo a seznamovali se spolu. Ze začátku sice ta jedna labuť na kluky dost syčela, ale nakonec toho nechala. Kluci je pozorovali a bylo to super. No prostě romantika jak bejk. Mám i fotky, tak je časem jistě přidám.
- Včera jsem Abíkovi vytáhl klíště. Mají sice oba pipetky, ale i tak ho měl. Včera jsem v Globusu koupil zase nějaký nový přípravek proti těm parazitům za 800,- , ale prý to vydrží na rok to dávkování.

Tady v chatě se jim líbí taky a mají tu dost svých místeček. Zrovna leží vedle mne na posteli a olizují se. Mají se moc rádi.
V noci spí většinou u mne nebo někde na mně. Proto jsem jim nechal velkou postel, takže místa mají dost.

2012 09 14

Tak zítra mají kluci 1.narozeniny a připravují se velké oslavy. Bude to bezva. Mají připraveného candáta, který se zítra uvaří a další dárky.

Dlouho jsem zde nic nepsal. Vůbec ne proto, že by nebylo co, ale protože není čas. V každém případě jsou kluci v pořádku, krásně zdravý a plní elánu. Ve dne jsou venku nebo někde u mne a v noci vždy doma.
Jsou fantastičtí a jsme velcí kamarádi. Je s nimi velká legrace a mám je moc a moc rád.
Pár fotek mají i zde: Lipno

Často mají k jídlu vařené vykostěné ryby a někdy konzervy a granule. Milují tu vodu, ve které se ryby vařily, tak jim to schovávám :-)

Prima .... tak zítra bude oslava :-)

2012 11.21.

Moji kocouři jsou úžasní ! Jsem šťastný, že je mám!
Teď mají nového kamaráda Mourka. Snažím se mu najít nového páníčka, protože to je skutečně úžasný kocourek a jeho nový majitel si s ním užije spoustu legrace i přátelství.

2014 02.26.

Tedy koukám, že jsem nepsal hooodně dlouho.
No stalo se toho moc! Mourek je už dávno pryč a Abík s Jaffou jsou stále stejně úžasní jako dřív.
Zažili jsme toho spolu opravdu hodně.

  1. Na Lipně jsme byli ještě celou zimu. Bylo to super. Klucí chodili ven každou chvíli, brouzdali se ve sněhu, spali v mrazu na gauči venku jako kdyby bylo léto, chytali myši jako diví a to nejen venku ale i v maringotce a zkrátka si to užívali.
  2. Kamarádili se s labutěmi, kačenkami a rybami. Zdárně utíkali psům, liškám i kuně a schovávali se před lidmi.
  3. Jaffa jednou vylezl před takovým malým ratlíkem na strom asi 10m vysoko. Byl hrozný mráz a ukrutný vítr. Byl tam celý den až do tmy, kdy se mi podařilo jej díky hasičům sundat. No to bylo radosti ....
  4. Jinak si to ale na Lipně užívali plnými doušky a já taky.
    Neustále je tam v létě fotografovali nějací turisti. Měl jsem docela strach, že mi je někdo třeba odveze.
  5. V dubnu jsme se odstěhovali (protože EU zakázala maringotky). Bydleli jsme spolu v autě dva měsíce. Je to dodávka a tak jsme to zvládli v poho. Byli jsme u řeky v přírodě a i to bylo bezva. Museli jsme sice asi 5x zdrhat před povodní což fajn nebylo, ale jako vzpomínka a zážitky to bylo fajn.
    No a v autě to ty dva měsíce bylo stejné. Skoro každé ráno, když jsem se probudil a kouknul dopředu, tak vidím, jak je někdo za oknem fotografuje.
  6. V červenci jsme se odstěhovali na půl roku do Bulharska. Cestování klukům šlo, akorát bylo šílené vedro a musel jsem je polévat vodou.
    Mají všechna očkování, čip a dokonce i pasy. Jsou to světáci!
  7. Nevím jak se jim v BG líbilo, ale měli k dispozici zahradu a velký dům, tak snad ano.
  8. V BG byl na stromě i Abík a to hned 2x. Sice to nebylo zdaleka tak vysoko jako Jaffa na Lipně, ale lézt jsem pro něj musel také. Horší bylo spíš to, že jsem ho nemohl dlouho najít.
    I v BG jsem musel slíbit asi 50 koťátek lidem, co chodili okolo a viděli je. Koťátko nakonec nedostal nikdo, ale alespoň budou koťátka u někoho z Vás tady, takže budou blíž.
  9. Od ledna jsme už zase v ČB, kde mají také velký dům a zahradu. Vím že pro kočky není jednoduché stále měnit místa, ale jinak to nešlo. Zvládají to dobře ... snad.
  10. Akorát zde nejsou žádné kočičky, ale jen samý kocouři.
  11. Je tady ale všude okolo příroda, tak s nimi mohu chodit na ty naše oblíbené procházky. Chodí okolo mně a všechno očuchávají. Někdy je těžší je dostat domů, ale nakonec stejně jdou. Stačí jen asi 200x říct: "Tak pojďte už konečně domů".
  12. Jsou stále u mne a jsme velcí kamarádi. Nikdy jsem se tolikrát nepobavil a nezasmál jako s nimi. Jsou to nejlepší přátelé!

Momentálně kolem mne pobíhají a mňoukají jak o život. Poslední dny mám pocit pocit, jestli mne neošidili a místo dvou kocourů mi neprodali dvě nadržené stepní kozy .... Je to trochu o nervy, ale hlavně mi jich je líto. No a tím se dostávám k tomu, proč vlastně zase píšu .....

Hedám jim nevěstu.

Jestli tedy máte nějakou úžasnou kočičku a chcete mít bezvadná koťátka, tak se přihlaste. Věřím, že klucí odvedou dobrou práci a ve finále Vy, oni i já budeme spokojení.
Ozvat se můžete na Skype. Nick mám: stoplus

2016 04.01.

Tak dnes jdou oba moji milovaní miláčci na kastraci. Je jim už 5 let a koťátka vyrobili několikrát a moc krásná.
Je mi jich ale vždy šíleně líto, když mají mrouskání. Hledají a volají celé dny.
Jsem z toho dost rozhozený, ale věřím, že je to dobře. Sice už nikdy nebudou mít koťátka, ale to jejich trápení několikrát za rok je pro ně asi dost těžké.
Ještě jim při té příležitosti vyčistí zoubky a tomu jednomu vyndá nějakou kuličku pod kůží vzadu na nožičce. Ach jo kluci moji.
Tak za půl hoďky jedeme ........ Tak pak dám vědět co a jak.

................

Tak už to mají hoši za sebou. Chudáčci malinký. Byly na ně hned dvě mladé doktorky a pěkně je poléčily celé. Bulku nechaly, opravily jeden vytržený drápek, vyčistily pěkně zoubky a pomohly mi je odnést do auta.
No a doma se kluci probrali a hned chtěli ven, ale nepustil jsem je. Pořád na mne nechápavě koukali, jakoby se ptali, co to s nimi je. No tak jsem jim to nakonec musel říct, že mají oba za sebou kastraci. Začali se smát, že mi na to nenaletí, když je 1.4., tedy Apríl, ale musel jsem jim říct, že to Apríl není. Tak koukali nechápavě zase.
No a ještě jsem tam vzal jednu kočičku (takovou mourinku), které se u nás zalíbilo a je s námi už asi měsíc. Vykastrovali ji také. Dokonce prý v sobě měla už 4 kousky budoucích koťátek. Říkám jí Suzi, ale ode dneška je to tedy už Suzi Quatro.
Tak mám doma tři malé marody a jdu se o ně starat.

Zatím jsou furt doma a spí.
Jaffa ležel v klidu celou dobu, ale zrovna se zase domáhá odchodu ven. Jenže s tím drápkem ho pustím až zítra.
Abík si to tak lízal, že mu tekla krev. Všude pobíhal po pokoji a spoustu toho ušpinil, jak to z něj kapalo. Zavolal jsem i na tu veterinu, ale uklidnili mne, že se to stává a že to přejde do půl hoďky. No a přešlo.
No a Suzi Quaro se šíleně vyblinkala a od té doby také spí. Takže prostě moje prdelky jsou úžasné a jsem rád, že se o ně mohu starat.
Tak Jaffa se už zase uklidnil a lehl na postel. Bezva :-)

Dnes druhý den po té, jsou už všichni venku. A jsou v pořádku. Kluky jsem pustil už v noci, tak se couraj, ale kočičku jsem pustit nechtěl. Měla kolem těla tu látku. Jenže mi nějakým záhadným způsobem utekla, tak jsem se bál, jestli se na tom někde nezachytne. Ráno přišla v pořádku už bez té látky kolem sebe.
Takže to vše jde zatím dobře :-).

2017 01.21.

Minulý rok si mne našli ještě další dvě fantastické kočičky a to hned nějak z jara v zápětí po Zuzince. Eliška a Ferdík. Bohužel Ferdíčka v létě přejelo auto, což jsem nesl dost těžce. Byl naprosto úžasný!!! Do teď chodím k jeho hrobečku. No jo no.
A z Elišky se nakonec vyklubal El. Je zrzavý a je také skvělý. Určitě brácha Ferdíka.
Takže jsou čtyři a se mnou je nás 5. Skoro jako Timur a jeho parta .
Naštěstí jsou všichni zdraví a takové ty běžné věci jako občas ušní svrab či klíště a blecha hned řešíme kapkama, mastičkama a pipetkama, takže máme klid.
Furt se s nimi směju a jsem moc rád, že je mám. Myslím, že každý člověk by měl mít svoji kočku a nejlépe hned několik. Tolik lásky a dobré nálady, co Vám může dát kočka, Vám dá jen málokdo.

2017 04.04.

Jaffa - Nove fotky
Aba - Nove fotky

2018 04.16.

No, je toho opravdu hodně, co se za ten rok událo.

V říjnu 2017 jsem statek prodal a odjel žít do LA v USA. Bylo to moooc těžké rozhodnutí a jak se v prosinci ukázalo, tak i dost nešťastné. Nic z toho co bylo domluveno a slíbeno neplatilo a výsledek byl takový, že jsem tam přišel o všechny peníze. O tom víc raději psát ani nebudu.
Když jsem odjížděl, tak jsem s rodinou (co můj statek koupila), byl domluvený, že až budu bydlet, tak mi kocoury pošlou. Jenže bydlení se nekonalo žádné, tak to nešlo. Nakonec i kvůli jiným věcem jsem se rozhodl, že se vrátím. Vrátil jsem se po třech měsících v lednu a našel si podnájem. Abík a Jafík zatím ke mně nemohli a trvalo měsíc než jsem dostal povolení. Tady totiž je ještě dalších 8 koček, tak se to zdálo být už moc.
Jenže jakmile jsem měl povolení, tak zase začaly problémy s vydáním kocourů. Trvalo to 2 měsíce. Věděl jsem, že kocouři jsou celou dobu jen na půdě, protože si tam potom přivezli dva psy, kterých se kocouři pochopitelně báli. Navíc nový majitel statku furt rychle chodí, dupe a řve jak tur.
Když jsem tam kocoury nechával s tím, že je to jen třeba na měsíc, tak jsem jim nechal skoro 20kg Apllaws a Purizon. Neustále mne ujišťovali, jak je už nyní milují a jak se o ně budou vzorně starat a dávat masíčko, atd..
Nakonec se ukázalo, že za celý půlrok je ani jednou nepochovali, nemohli si je skoro ani pohladit, ani jednou s nimi nebyli u veterináře, neodčervili, neprohlédli blechy a klíšťata ... prostě vůbec nic.

Když jsem si pro ně mohl konečně dojet, tak jsem byl nejšťastnější člověk na zemi! Jenom mi předali přepravku před statkem, odešli a já odjel. Zastavil jsem hned v další vesnici, kde jsem je z přepravky vyndal a začal je hladit.
Okamžitě jsem zjistil, že mají kolem celého těla neskutečný krunýř. Nic podobného jste tutově nikdy neviděli. Kluci se nemohli pomalu ani hýbat. V životě jsem neslyšel o tak strašlivě zanedbaných kocourech, jako byli v tuto chvíli Abík a Jafík!!!
Domů jsme to měli skoro 200km, tak jsem vyjel.
Doma zalezli a ven se jim nechtělo. Tak jasné, bylo to nové prostředí.

Celých 6 měsíců jsem přemýšlel o tom, jaké to bude až se zase uvidíme. Bylo na nich ihned vidět, že mne nejen že poznávají, ale že jsou vyloženě šťastní.
Už večer okolo mne oba neustále lezli a chtěli se mazlit. Bylo to naprosto nádherné. Měli úplně stejné pocity radosti ze shledání jako já. Celou noc byli u mne pod peřinou a nehnuli se ode mne. A takto to je už 10 dnů.

Bylo dost peklo zbavit je těch krunýřů. Nůžkami to nešlo, jeden strojek odešel, druhý strojek to nedokázal a třetí strojek byl na ně moc hlučný. Nakonec jsem si ze Zoohitu koupil nový, profesionální strojek na kočky, který bere i zplstnatělou srst. Stál 4000,-Kč, ale naštěstí to sním celkem šlo. Stříhal jsem je 5 dnů, ale povedlo se. Nyní jsou úplně na kůži, ale jsou šťastní, že se mohou hýbat a že je už nekoušou blechy, které v tom bohužel byly.

Už jsou zde 10 dní a jsou moooc spokojení. Pomaličku se seznamují s dalšími 7 kočkami, šmejdí po baráku, stodolách i po zahradě. Mají stále čistou vodu, Applaws a Purizon a furt lezou i všude okolo mně.
To co za ten půlrok zažili pro ně musel být očistec. Už bych jim to nikdy neudělal. No a pro mne to bylo také úžasné. 3 měsíce bydlení v autě na ulici v LA, šíleně se mi po nich stýskalo!!, připravili mne tam o 400tis Kč (to raději vůbec rozebírat nebudu!) a bodnul mne rejnok. Ani jednou jsem se nevykoupal a nakonec jsem zase v Čechách 3 měsíce bojoval, abych je mohl zase mít. Pořád ale myslím, že pro ně to muselo být ještě horší.

Celé jsem to velice zkrátil a spoustu podrobností vynechal, ale stejně by to asi nikdo nečetl a já na to celé nikdy v životě nezapomenu.
Hlavní je, že jsme všichni tři zase spolu a tak to už i zůstane!!! No a fotky jsem dal na FB, tak se můžete na ty moje ostříhaný prďolky milovaný podívat.