Venkovní a domácí kočky
Mé kočky jsou se mnou doma skoro neustále, kór v zimě. Stejně
tak ale milují
chodit ven. Courají se kolem chalupy a občas i po okolí a bůh ví, kolik toho za
jeden den ujdou.
Stejně tak ale milují prostě jen tak někde ležet a pozorovat okolí. Většinou ze
samého pozorování nakonec usnou a tak jsou schopné být na jednom místě klidně
celé hodiny.
Občas se musím smát, když je někde náhodou objevím. Koukají na mne z trávy s
naprosto neuvěřitelným výrazem údivu, že je někdo vidí na jejich tajném místě
.
Prostě kočka je šelma a venku jí je dobře, což je jasně vidět na obrázku
!
No a jak je to ale s těmi venkovními kočkami? Ve skutečnosti žádné venkovní
kočky nejsou. Jsou to většinou jen kočky a kocourci, co nemají žádný domov.
Nemají nikoho, kdo by se o ně postaral, kdo by jim pomáhal a kde by se mohli
schovat před mrazem.
Jsou to kočičky jako každá jiná, ale nikdo jim nepomůže se léčit a nikdo jim
nedá najíst.
To proto je dobré kočičky kastrovat a nedovolit, aby jich venku tolik trpělo a
bylo samo.
Pak by už existovaly jen takové venkovní kočky, které sice domov mají, protože bydlí s námi, ale které prostě mají možnost chodit ven. Byly by to takové vlastně domácí kočky na procházce, na tůře, obchůzce nebo výletě.
Domácí kočky si venku zvyknou velice rychle. Milují to a je to jejich
přirozené prostředí.
Moji kouři kolikrát i v mrazu -25C leží venku na gauči a pozorují frmol i
několik hodin. Tím frmolem myslím to, že třeba jednou za 30 minut někde něco
šustne nebo přeletí ptáček. Sedí, leží a koukají nebo dokonce i v tom mrazu spí.
Často vidím fotky, jak kočky leží někde na topení a nahřívají se a říkám si, že
to moji jsou tedy asi nějací otužilci.
Zkrátka jsem tedy pro to pouštět kočičky ven, ale jen v případě, že jim nehrozí nějaké nebezpečí. To sice číhá všude, ale někde více a někde méně.