STAVEBNINY a moderní stavební materiály 
Mezi
stavební materiály jistě patří : Brusné materiály, Dlažby, Elektroinstalace,
Fasády, Izolace, Kanalizace, Komíny, Lešení, bednění, Zdící materiály, Nátěrové
hmoty, Obklady, Sádrokartony, Spojovací materiál, Stavební chemie, Stavební
hmoty, a další ...
Stavba vlastního domu je obvykle zkušeností na celý život. Ještě před ní třeba zvážit několik důležitých rozhodnutí: jaký dům chci, z čehož ho postavím, kolik bude stát jeho provoz. Podle nich se pak lze orientovat na stavebním trhu ...
Konstrukce domu a jaké použít materiály
Volba konstrukčního systému je obvykle jedním z prvních rozhodnutí stavebníka. Hned na začátku je třeba se rozhodnout, zda budeme stavět masivní zděnou stavbu (keramické tvarovky, pórobeton), nebo lehkou montovanou konstrukci (obvykle dřevostavbu). U nás velmi výrazně převládají masivní konstrukce. Důvodem je naše konzervativní smýšlení. Jako skutečnou hodnotu vnímáme jen těžkou zděnou stavbu, montované stavby z lehkých konstrukčních systémů mají často nálepku jisté provizórnosti či dočasnosti. Velmi často se například hovoří o jejich nevhodnosti do našich podmínek. Přitom lehké konstrukční systémy montovaných staveb mají v sousedním Rakousku přibližně poloviční podíl na celkové výstavbě a v severoevropských zemích, s mnohem tvrdšími klimatickými podmínkami, je podíl montovaných staveb dokonce dominantní. Změnu myšlení přinesou snad jen roky provozu moderních montovaných novostaveb. Jednoznačnou předností montovaných staveb je krátký čas výstavby (počítá se v týdnech) a výborné tepelně-izolační vlastnosti, s čímž souvisí nízké provozní náklady na vytápění. Vyrábějí se z ekologických materiálů, které lze recyklovat. Nevýhodou těchto lehkých staveb je nízká akumulační schopnost (stavba se rychle vyhřeje, ale také rychle vychladne), nízká objemová hmotnost konstrukce, a tedy i hůře zvukově-izolační vlastnosti. Protipólem lehkých konstrukcí jsou zděné stavby s mokrýma technologickými procesy. Čas jejich výstavby je delší a konstrukce mají nižší tepelný odpor, výstavba je pracnější a často jsou i dražší. Masivní zděné stavby však mají vyšší objemovou pevnost a mnohem lepší zvukově-izolační vlastnosti. Lepší jsou i jejich tepelno-akumulační vlastnosti.
Z čeho stavět dům - klasika nebo moderní alternativa?
Tvarovky z pálené hlíny jsou konstrukční materiál, který má u nás
velmi dlouhou tradici. Hrubé zdi z plné pálené cihly dnes již nahradily moderní
cihlové tvarovky s důmyslným děrováním. V současnosti se cihlové prvky
standardně spojují na pero a drážku, což velmi snižuje pracnost a umožňuje zdít
bez malty ve svislých spárách. Předností cihly je vysoká pevnost, nevýhodou je
však křehkost materiálu, která vyžaduje náročnější manipulaci.
Stále oblíbenějším materiálem jsou tvarovky z pórobetonu, které jsou
alternativou cihlových prvků. Vyrábějí se z křemičitého písku nebo elektro-energetického
popílku s příměsí cementu, vápna, sádry a vody. Tvarovky z pórobetonu jsou
lehké, stejnorodé, velmi přesné, vyrábějí se v různých rozměrech, dají se přímo
na stavbě jednoduše řezat podle požadavků. Spojují se speciální lepicí maltou a
díky vysoké přesnosti tvarovek je její množství minimální. Akustické i
tepelně-izolační vlastnosti pórobetonu jsou velmi dobré.
Dřevo je tradičním stavebním materiálem, které se po letech zatracování
opět na stavebním trhu ožilo. Dřevo je vlastně jedinou absolutně ekologickou a
zcela obnovitelnou surovinou, kterou lze ve stavebnictví využít i na výstavbu
nosných konstrukcí. Dřevěné konstrukce mají výborné tepelně-izolační vlastnosti
a jejich celková spotřeba energie na vytápění je přibližně o 30 procent nižší
než u jiných konstrukčních materiálů. Použití dřevěného konstrukčního systému
odlehčí stavebu od mokrého zdicího procesu a problémů se stavebním odpadem.
Nejčastější formou výstavby ze dřeva jsou montované stavby. Velkoplošné dřevěné
panely, jejichž skelet tvoří masivní dřevo a výplň izolační desky, se vyrobí
podle projektové dokumentace domu přímo v továrně a na staveništi se pouze
smontují a omítnou.
Téměř zapomenutým stavebním materiálem je Nepálená hlína. Jde přitom o
dostupný materiál, jehož výroba ani likvidace nijak nezatěžuje životní
prostředí. Velmi pozitivně ovlivňuje kvalitu vnitřního prostředí, protože dokáže
pohlcovat a znovu uvolňovat vlhkost. Statické vlastnosti masivních hliněných
stěn jsou srovnatelné s pálenou cihlou, výborná je i tepelně-akumulační
schopnost. Pro zlepšení tepelně-izolačních vlastností se do hlíny přidává sláma.
Nevýhodou hlíny je nízká odolnost vůči vodě a větší tloušťka stěn.
Pozoruhodnou ekologickou alternativou je sláma. Zjistilo se, že slaměné
balíky lze využít jako výplň dřevěného skeletu nebo jako dodatečnou tepelnou
izolaci zděné stavby. Neupravená sláma je velmi citlivá na vlhko a má sklon
degradovat hnilobou nebo plísní. Technicky vyspělejší a z hlediska praxe
zajímavější řešení představují moderní slaměné desky. Jsou to vlastně panely
vyrobené ze slámy. Hlavní surovinou pro výrobu slaměných panelů je pšeničná
sláma. Jádro desky tvoří slisovaná slaměné vlákna a povrch karton z
recyklovaného papíru připojený k slaměnýmu jádru přírodním lepidlem. Do
slisované slámy se přidávají přísady proti hlodavcům a na zlepšení vlastností
panelů. Veškeré materiály používané na výrobu desek jsou hygienicky neškodné,
ekologicky čisté a vyrábějí se z obnovitelných přírodních surovin.
Střecha
V individuální výstavbě rodinných domů u nás stále převládají šikmé střechy. Nejde však jen o tradiční sedlové střechy, stále častěji se prosazují pultové střechy. Ploché střechy mají po předchozích desetiletích nekvalitního zhotovování špatnou reputaci, ačkoli dnes se realizují mnohem pokročilejšími technologiemi, materiály a certifikovanými postupy. Ze střešních krytin se velké oblibě stále těší tradiční pálené tašky, které se pro zvýraznění dekorativní funkce ještě upravují glazováním či engobovaním. Aktuálním trendem především v městské a nízko-energetické zástavbě jsou vegetační - zelené střechy, které mají řadu předností od bioklimatických až po energetické. Rozlišujeme dva základní druhy zelených střech. Pokud jde jen o pohledovou zelenou střechu, pokrytou nenáročnou zelení, hovoříme o extenzivní zelené střeše. Pokud je střecha navržena jako místo k relaxaci a pohyb osob, hovoříme o střešní zahradě (intenzivní zelená střecha). Rozdíl je především v rostlinstvu a tloušťce půdního substrátu. Zatímco extenzivní střechu charakterizují nenáročné nízké druhy, kterým stačí jen několik centimetrů substrátu, nevyžadují žádnou údržbu ani zálivku, střešní zahrady mohou být vysazovány stejnými druhy zeleně a vyžadují stejnou péči jako pozemní zahrady. Nevýhodou zelených střech v našich podmínkách je jejich vysoká cena a nezkušenost stavebních firem.
Energetická náročnost
Moderní stavebník si uvědomuje, že náklady na provoz domu mohou během
několika desetiletí životnosti domu přesáhnout počáteční investice. Proto je
třeba již při projektování domu stanovit, jaký energetický standard domu chceme
dosáhnout. Při určování energetické účinnosti rodinných domů rozhoduje měrná
potřeba tepla na vytápění, tedy množství tepla, které je třeba pro zajištění
tepelné pohody v interiéru. Běžný rodinný dům má roční spotřebu energie
přibližně 100 až 200 kWh/m2 . Pro nové domy technická norma stanoví spotřebu
energie na vytápění od 85 do 126 kWh na m2 za rok, což přibližně odpovídá roční
spotřebě zemního plynu 9,2 až 13,6 m3 / m2.
Označení nízko-energetický dům může mít stavba, jehož spotřeba tepla na vytápění
je méně než 50 kWh/m2 za rok. V praxi to znamená spotřebu zemního plynu asi 5m3
na m2 zastavěné obytné plochy ročně. Vyžaduje velmi kvalitní tepelnou izolaci
obvodového pláště.
Novou kategorii staveb jsou energeticky pasivní domy (EPD) s energetickou
spotřebou 5 až 15 kWh/m2 za rok. Energeticky pasivní domy obvykle nemají
tradiční topný systém. Tepelná pohoda v takových domech se dá zajistit pasivními
energetickými zdroji (pronikající sluneční teplo, vyzařování tepla spotřebiči a
obyvateli domu) a rekuperací (odebíráním) tepla z vydýchaného vzduchu. EPD mají
jen malý doplňkový zdroj tepla, který se zapíná během velmi chladných dnů. Trend
pasivních domů k nám přišel z Německa a Rakouska, kde se již zařadili mezi
běžnou formu výstavby. Podmínkou dosažení velmi nízké spotřeby energie v EPC je
dokonale izolován a zcela vzduchotěsný obvodový plášť budovy.
Bez izolace to nejde
Při stále rostoucích cenách energií mají izolace mezi stavebními materiály
své nezastupitelné místo. V novostavbách se dnes počítá s mnohem většími
tloušťkami izolací než v minulosti a i v případě starších staveb je dodatečné
izolování obvodového pláště a střechy základním předpokladem snížení energetické
náročnosti stavby. Nejčastěji používaným izolantem je bílý expandovaný
polystyren (EPS). Jeho výhodou je nízká hmotnost, snadná manipulace a výhodná
cena. Má však velké póry, je nasákavý a křehký. Jeho alternativou je extrudovaný
zelený polystyren (XPS), který je pevnější, odolný vůči vodě a vlhkosti. Má však
i výrazně vyšší cenu.
Druhou možností jsou minerální vlny, skleněné nebo čedičové, ve formě izolačních
pásů nebo desek. tepelně-izolační vlastnosti minerální vlny jsou přibližně
stejné, jako v případě polystyrenu, kromě toho však minerální vlna výborně
izoluje i zvukově, díky vláknité a vzdušné struktuře. Výroba minerální vlny je
energeticky náročná, ale na druhé straně je minerální vlna chemicky neutrální,
hygienicky a zdravotně neškodná a zcela recyklovatelná. Časem nedegraduje,
neplesniví ani se nerozkládá, má funkci protipožární izolace. Specifickou
skupinou jsou izolace na bázi dřeva - z řízků, hoblin a pilin. Desky na bázi
dřeva jsou vynikající materiály zejména při zateplování stěn. Ve srovnání s
jinými izolačními materiály mají totiž výrazně vyšší nosnost a dají se omítat.
Jejich nevýhodou jsou horší izolační vlastnosti, riziko navlhnutí a naboptnání.
V posledním období se na našem trhu opět objevila také izolace z ovčí vlny.
Vyrábí se ve formě rolovaných izolačních pásů různé tloušťky, izolačního filcu
(na utlumení hluku z chůze v podlahách) a také ve formě izolačních pletenců na
vyplnění spár. Produkty z izolační vlny jsou ošetřeny prostředkem proti molům.
Izolační vlastnosti vlny jsou velmi dobré, díky neustálé změně difúzní vlhkosti.
Vlna vyrovnává a optimalizuje vlhkost vzduchu v interiéru. Nevýhodou je její
kratší životnost a nevyhovující protipožární vlastnosti.
|
. |