Dva přátelé  

 

 

Nahoru
Abatar - Největší moudro na světě
Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský
Abú Kír a Abú Sír
Alabastrová ručička
Aládín a kouzelná lampa
Alenka a Ivánek
Alí Baba a čtyřicet loupežníků
Almužna
Amíkův kámen
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
Auach
Bába a panna
Babiččin kamarád
Balada o Jezerietisově dceři
Barborka a cucavé bombóny
Baron Prášil
Bárta a Juvarka
Bednářova palička
Bělinka a Růženka
Bělouš a vraník
Berona
Beruška Alenka
Betelka zlatá a Bětka smolná
Bezová matička
Bezruká dívka
Bílá a Černá
Bílá laňka
Bílá paní
Bílá paní Hradecká
Bílá paní vrbenská
Bílá panna
Bílé štěňátko a černé koťátko
Bílý had a Běla
Bílý had a sluha
Bledulky
Bleška a veška
Bludný Holanďan
Blýskání na lepší časy
Boháč a chudák
Bohatý kupec a tři sudičky
Bohatýr Naznaj
Boj na Kalinově mostě
Bonifác a bratránci
Boty z buvolí kůže
Bratr Štístko
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Broučkovo učení
Brouk Pytlík
Bubeník
Budulínek
Budulínek mandelinka
Bujný pan Kryštof
Bukač a dudek
Buvolí kráva a rybka
Bylo jedno děcko
Čáp a medvěd
Car Aggej
Car Trojan má kozí uši
Čaroděj a kupec
Čarodějka Amálka našla kouzlo
Čarodějná kniha
Čarodějná mošna
Čarodějná studna
Čarodějné zelíčko
Čarodějnice Běla
Čarodějnice Grula
Čarodějovo srdce
Čarodějův učeň
Čarostřelec
Čarovná jeskyně
Čarovná truhlice
Čarovné ovoce
Čarovný mlýnek, kabela a plášť
Čas slonů
Černá hraběnka
Černá princezna
Černokněžník
Černý Petr
Čert a cigán
Čert a jeho babička
Čert a Káča
Čert a Káča hubatá
Čert a Káča z divadla
Čert a tři sestry v nůši
Carův zeť a okřídlená babka
Čertí rodinka 1
Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ?
Čertí rodinka 3
Čertí rodinka 4
Čertí rodinka 5
Čertova slanina
Čertova služba
Čertův švagr
Čertův ukoptěný bratr
Červená karkulka 1
Červená Karkulka a pes
Červená karkulka a vlk vrtinoha
Červená Karkulka červený čepeček
Červený mužík
Český Honza
Cesta k jaru
Cikán a tři ďáblové
Cikán ve vlčí jámě
Cikáni a pán
Cikánská princezna
Čiperná Markyta
Císař Karel IV
Císař Rudolf
Císařovy nové šaty
Císařský hejtman
Co dělá táta, to je vždy správné
Co dostal horal za hrách
Co je nad zlato
Co je nejdále slyšet
Co není pravda
Čokoládová pohádka
Čtvero bratří
Čtvero větrů
Čtyři dovední bratři
Čučina
Cvilín
Ďábel se třemi zlatými vlasy
Ďáblova babička
Daleké putování Petra Zrnka
Dar ještěřího krále
Hastrmanův dárek
Dary skřítků
Dary vodních pannen
Dcera slunce
Délka života
Děvčátko a loupežníci
Děvčátko se sirkami
Diamantová sekera
Dílo boží a dílo Satanovo
Dítě Mariino
Dívka žabka a smutný princ
Divodějný strom
Divohusy
Divoké labutě
Divoký rytíř
Divotvorný meč
Divotvorný mlýnek
Divotvorný ubrousek
Divous a princátko
Dlaždič princem
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Dlouhý, široký a žárooký
Dobrá nálada
Dobrá žena
Dobrák Tughry a darebák Egry
Dobré děti
Dobře tak, že je smrt na světě
Dobrodružství Sindibáda námořníka
Dobrotivý Álaaddín
Dobrý obchod
Doktor Vševěd
Domácí skřítkové
Domeček u lesa
Domku, domečku
Drahé kameny
Drak Agrimón
Drak dvanáctihlavý
Drak Venca a princezna Karolína
Drakobijec
Dřevorubec a jeho chytrá dcera
Dudák Jíra
Duch Hohohó
Duch v láhvi
Dupynožka
Dva bratři
Dva kamarádi
Dva kohouti
Dva loupežníci
Dva mrazíci
Dva přátelé
Dva princové se zlatou hvězdou
Dva řezníci v pekle
Dva rybáři
Dva ševci Kmocháčci
Dva věrní bratři a krasavice
Dvanáct apoštolů
Dvanáct bratří a zlatovlasá panna
Dvanáct bratrů
Dvanáct loupeživých rytířů
Dvanáct měsíčků
Dvanáct zakletých pannen
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero líných pacholků
Dvanáctero lovců
Dvě dcerky a dobrá lesní víla
Dvě Maričky
Dvě nevěsty
Dvě pětky z přírodopisu a cylindr
Dvě tvrdohlavé kozy
Dvojčata
Džaudar a jeho bratři
Ebenový kůň
Egle
Ejhej Mikuloi
Eletka a žárováček
Ferda Mravenec obsah
Fikmik
Fousatý princ
Fridrich a Katynka
Garagaš
Gilgameš a Agga z Kiše
Gilgameš a Enkidu
Gudrun
Hádanka 1
Hádanka 2
Hádanka o špatně zavázaném pytli
Hadí korunka
Hadí namlouvání
Hadí princezna a zlatý klíček
Hadrnička
Haf a Štěk
Hajný a jeho tři syni
Hájovna U pěti buků
Hastrmanův dárek
Havíř Jáchym
Havran
Hejtman Jan Žižka
Helenčiny květiny
Heřman z Bubna
Hlava dávného Řeka
Hlemýžď a růžový keř
Hloupá dívka
Hloupá havířka
Hloupí čerti a chytrý švec
Hloupý a chytrý
Hloupý čert
Hloupý drak a chytrý voják
Hloupý Havel
Hloupý Honza a dva bratři
Hloupý Honza Johannes
Hloupý Jura
Hloupý pecivál
Hloupý sedlák
Hloupý vlk
Hodný Džin
Hodný slon a zlomyslný krejčí
Holčička s náhradní hlavou
Holínky z bůvolí kůže
Holohlavý bohatýr
Holota
Honza a čarodějnice
Honza a Černá princezna
Honza a čert
Honza a červená bába
Honza Ježek
Honza a pan vrchní
Honza a sedlák
Honza a vrba
Honza Hlupec
Honza jde do lenoráje
Honza ke štěstí přišel
Honza Krecárek
Honza lenoch
Honza Nebojsa
Honza potkal pohádku
Honza rozesmál princeznu
Honza se žení
Honza silák
Honza špásoval
Honza v kostnici
Honza vystavěl vzducholoď
Honza z pohádky
Honzíček a Grétička
Honzík, hraběcí syn
Honzík Zázrak
Hora Zemúň
Hoře přehoře
Housenka
Housle samohudky
Hrabě a bílý jelen
Hrabě Hodic
Hraběnka Isabela
Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo
Hrbáček králem
Hrdina Gran Bracun - o drakovi
Hrnečku vař 1
Hrnečku vař 2
Hrnečku vař 3
Hroch, který se bál očkování
Hrozný Radouš
Hruška, která nechtěla spadnout
Hujaj Hulička
Hunohrad
Hup do mošny
Hurle, burle, bác
Husopaska 1
Husopaska 2
Husopaska 3
Husopasky pláčou perly
Hvězdička Valentýna z vesmíru
Hvězdné tolary
Hvozdík
Chaloupka roubenka
Chudé královstvíčko — OBSAH
Chlapec a Had hadisko
Chlapec s copánkem a zvířatech
Chlapeček, který se stal kredencí
Chlupatý princ
Chrabrý Alí
Chrudimský kacafírek
Chudá Madlenka
Chuďas a boháč
Chudoba a pokora vedou do nebe
Chudý brahmín
Chudý mlynářský tovaryš a kočička
Chudý pasáček a kouzelná píšťalka
Chytrá Běta
Chytrá dívka
Chytrá dívka a car
Chytrá Elza
Chytrá hloupost
Chytrá Horákyně
Chytrá chalupnická dcerka
Chytrá princezna
Chytrá Šahrazád
Chytrá vesničanka
Chytrost nejsou žádné čáry
Chytrý Budulínek
Chytrý Filip
Chytrý Honza
Chytrý chasník a baba lidožroutka
Chytrý krejčí
Chytrý krejčík
Chytrý lhář
Chytrý Martin
Chytrý Petr na svatbě
Chytrý švec
Chytrý synek
Chytrý uhlíř
Iduščiny květiny
Ilja Muromec a slavík Loupežník
Ivan carevič a bohatýr Poljanin
Ivan carevič a Marta carevna
Ivan hlupec
Ivan prosťáček a smrtidrak
Ivan, selský syn
Ivánek, který tloustl a tloustl
Jabloňová panna
Jaga baba
Jaga Bura
Jak Akpamyk hledala své bratry
Jak bednář přelstil vlka, medvěda a
Jak bubeník vysvobodil princezny
Jak Budižkničemu k štěstí přišel
Jak čerta popadl vztek
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jak dělá slunce duhu
Jak dělal lišák chůvu
Jak dívka vyzrála na Cara
Jak došel horal štěstí
Jak dva lhali, až se prášilo
Jak dva vandrovali
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice
Jak hloupý Honza přišel k bohatství
Jak hloupý rozesmál princeznu
Jak hlupáček vysvobodil princeznu
Jak chodil lišák se džbánem, až ...
Jak Jan hledal smrt
Jak Jaromil k štěstí přišel
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel
Jak jeden hoch ke štěstí přišel
Jak jedni kvůli svatbě utekli
Jak jednomu uletělo štěstí
Jak jelen chválil, až přechválil
Jak ježek uhonil zajíce k smrti
Jak jsem plul ke královně severu
Jak ke štěstí skrze šest služebníků
Jak kohout napálil lišku
Jak kohout vyzrál na lišku
Jak král hledal nevěstu
Jak králíček přelstil lišku
Jak krejčí dostal princeznu
Jak krejčík vylekal obra
Jak krejčík zbohatl
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba
Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku
Jak liška hostila čápa a čáp lišku
Jak mravenec zachránil holuba
Jak Nanynka ušla bití
Jak Nartové přelstili hloupé obry
Jak pomohli smutné víle
Jak pošťákovi spadla hlava
Jak princezna hádala až prohádala
Jak princezny po nocích tancovaly
Jak přišel Honza k bratrovi
Jak přišel měsíc na oblohu
Jak přišel sedláček do nebe
Jak Rozum se Štěstím vandrovali
Jak rybí císař splatil svůj dluh
Jak se Cibžgoun nestal ...
Jak se dva vsadili
Jak se Franta oženil
Jak se Honza učil tajné řeči
Jak se Jánis vydal za neznámem
Jak se jeden učil latinsky
Jak se kovář proměňoval
Jak se kovář stal zetěm fr. krále
Jak se kovář zbavil čertů
Jak se Lenka naučila plavat
Jak se liška poradila s rozumem
Jak se měl mordýř ku ženitbě
Jak se myšák oženil
Jak se narodila pohádka
Jak se osel Arcilev stal králem lvů
Jak se sáh naučil pracovat
Jak se sovy učily zpívat
Jak se stal kůň učitelem počtů
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Jak se stal sedlák popem
Jak se z mravence stal silák
Jak sedláček přechytračil čerta
Jak sedlák hledal dva hloupé
Jak sedlák spadl z nebe
Jak sedlák uměl lhát
Jak šel Honzík do světa
Jak šel chlapec do světa za lepším
Jak šel jeden do nebe
Jak šel synek do světa naučit se bát
Jak šel voják do pekla
Jak Šelmu létal na mravenci
Jak si havran namlouval vránu
Jak si holub stavěl hnízdo
Jak si Honza opatřil nevěstu
Jak si pasáček vepřů přál
Jak si vedl krejčík v nebi
Jak si vlk vážil volnosti
Jak si vybrat nevěstu
Jak Šimperák vyzrál na posměváčky
Jak skřítkové šili boty
Jak šli čtyři bratři do světa
Jak šli vlk, lev a medvěd do světa
Jak spadl ševci baráček na hlavu
Jak starý Sultán vedl vojnu
Jak táhlo světem druhů šestero
Jak táta nakrmil svých sto dětí
Jak ubohý pasáček sešel ze světa
Jak udatný Greučan vrátil slunce ..
Jak umřela spravedlnost
Jak v jednom zámku strašilo
Jak vesničané koupili rozum
Jak vlk zápasil s člověkem
Jak vodníka píchlo u srdce
Jak vrabec udělal sedlákovi škodu
Jak žáby zajícům zvedly hlavy
Jak zvířátka přezimovala
Jakub a dvě stě dědečků
Jakub Krčín
Jan Roháč z Dubé
Janek Karbaník
Jazyk falešníka, horším než kopí ..
Jdi tam, nevím kam, přines ..
Je to naprosto jistě
Jeden, co pásl kohouty
Jeden, co prochodil železné boty
Jeden, co se učil bát
Jeden, co se vyučil lovcem
Jeden, kterému neporoučeli
Jeden spravedlivý
Jedenáct draků a černá paní
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka
Jednooký vousáč
Jehňátko a rybička
Jeníček a Mařenka
Ježdík
Ježek, krtek a liščí soud
Jeziňky a Janeček
Jezinky a Smolíček
Ježíšek v chaloupce
Jidáš
Jirka a jeho tři psi
Jirka s kozou
Jitřní Ivan
Jonáš a rybí tuk
Jorinda a Joringel
Joza a Janek
Julie a pečení krocani
Juro Jánošík
Jurova lžipohádka
Kachní dvorek
Kachnička jde na vandr
Kaktusáček
Kamenní rytíři
Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky
Karkulínkové
Karlova studánka
Karlštejnský ovčák
Kateřinka a tlustý červený svetr
Katova, dcera
Kdo je hloupější?
Kdo skočí nejvýš
Kdo snědl holoubátka
Kdo toho nalže víc?
Když mluvily stromy
Když se spolčí kočka s myší
Když soudila královna Beatrix
Kmotr
Kmotr Matěj
Kmotra liška Eliška
Kmotřička
Kmotřička Smrt
Kníže pán
Koberec a pišingrové drobečky
Koblížek
Koblížek ruměný
Koblížek veršovaně
Kočičí mlýn
Kočka Koška a kočka Mňačka
Kočka, která měla ráda ušák
Kočka Míňa
Kocour, kohout a kosa
Kocour, kohout a liška
Kocour s rolničkami
Kocour soudil křepelku a zajíce
Kocour v botách
Kocourek Fouskek a Tichošlapka
Kohout se zlatým peřím
Kohoutek a slepička
Kohoutek a slepička jdou do Říma
Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek
Kokořínský rytíř
Komáří paštika
Konec obra Jordána
Konec Skoupé Lhoty
Koníček Brokátek
Koník Ferda
Konrád, který psal nosem
Konstantin filosof
Košile, meč a prsten
Kosmáček
Kostěj Nesmrtelný
Kotlík s kaší
Kouzelná čepička
Kouzelná fazole
Kouzelná loď
Kouzelná píšťalka
Kouzelná škatulka
Kouzelná straka
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelné hadřisko
Kouzelné vejce a moudrá Olesja
Kouzelník
Kouzelník a princezna
Kouzelníkova procházka
Kouzelný býčí roh
Kouzelný flakonek
Kouzelný hrnec a kouzelné koule
Kouzelný keř
Kouzelný kůň
Kouzelný kvítek
Kouzelný oblázek
Kouzelný osel
Kouzelný ptáček
Kouzelný pták Zymyryk
Kouzelný strom
Kouzelný tolar
Kouzlo staré truhly
Kovář Páska
Kovlad
Kozlův pohřeb
Krabat
Krajíček chleba
Král a jeho šašek
Král drozdí brada
Král houbařem
Král Ječmínek
Král Kulička
Král lovec a zakletá lesní víla
Král Matyáš a chytré děvče
Král Matyáš v Gömöru
Král Mořeplavec
Král Odřivous
Král ozvěn
Král tchoř
Král Václav
Král žabák
Král ze Zlaté hory
Král zlodějů
Kralevic Antonín a rytíř Archibald
Královna Eliška
Královna Kunhůta
Královna Žofie
Královská hádanka
Královská stráž
Královské šaty
Královský dar
Královský syn a ďáblova dcera
Královský topič
Krása a zlost
Kráska a netvor
Kráska a zvíře
Krásná Katynka a Hromburác
Krásná labutí panna
Krásná Lucie
Krásná panna Majolena
Krásná Vasilisa
Krátké nožičky
Krátký len
Kráva Hnědka
Kravál Kraválisko
Křeček, který snědl dědu Mráze
Krejčík a tři psi
Krejčík králem
Krejčík v začarovaném zámku
Křesadlo
Křišťálová koule
Křišťálová studánka
Krteček
Krtek Petr
Kryštůfek, který se schoval v mixéru
Kterak byl Honza hluchý
Kubík a Kačenka
Kulhavá vlaštovička
Kůň a komár
Kupecký syn a princezna
Kuřátko
Kuželky na Koberštejnu
Květ kapradí
Kyzylbatyr a chán všech dévů
Labuť
Labutě
Labutí jezero
Labutí panna
Laciné dřevo
Ládínek a lízátko
Lakomý kupec a chytrý čeledín
Lakomý sedlák a čeledín Vaněk
Lakomý sedlák houbař Randibas
Láska
Láska, Černý a Bílý kníže
Lenka a Filomenka
Les lidských duší
Lesní holub
Lesní chaloupka
Lesní matka
Lesní panna
Lesní šedivec
Lesní ženka
Létající princ
Létání
Lež
Líbezná Husnobóda
Libuše
Lidožravá princezna
Líná přadlenka
Líný Honza
Líný Honza a Tlustá Terka
Líný Mates
Liptaňský poklad
Lipuňuška
Liška a čáp
Liška a jeřáb
Liška a kočka
Liška a vlček
Liška a vrána
Liška Bystrouška
Liška co ošidila dva medvídky
Liška co závodila s kaprem
Liška handlířka
Liška starosvatka
Lísková větvička
Lískový oříšek
Lístkový prut
Listonoš, který nechtěl chodit
Lívanec nejlívancovitější
Lněné odhozky
Locika
Lomikar
Loupežníci na Žárech
Loupežnická jeskyně
Loutkové dovadlo
Lstivý direktor
Lucerna
Lvy a plachetnice obsah
Madlenka a lesní tajemství
Mahulena
Mahulena, krásná panna
Makaróny, které šly na procházku
Malá dušička a slunce
Malá mořská víla
Malá veveruška
Malenka
Malý čarostřelec
Malý, dřevěný koníček a přítelkyně
Malý princ
Mamut a umělé dýchání
Marja Morevna
Markéta
Martin a velryba
Maruška a medvěd
Maryška
Matěj a Majdalenka
Matěj Kozko
Matějův kohout
Matematické pohádky
Matka vod
Mazaný učitel a čertiska
Měděný muž
Medvěd a čáp 1
Medvěd a čáp 2
Medvěd a lišák klučili les
Medvěd a myška
Medvěd, prase a liška
Medvěd, vlk, lišák a zajíc
Medvědí kůže
Mikulovický zvon
Miláček Štěstěny
Míša a zajíček
Míša Kulička
Mistr Kopýtko
Mladý kovář
Mlsný Mehmed
Mluvící pták, živá voda a jabloně
Modrá kočička
Modrá lucerna
Modrá štola
Modrovous
Modrý hrnec, který rád vařil rajskou
Modrý kyblík
Modrý ptáček
Monoauga
Morčátko
Mordýřský zámek
Mořská panna
Motýl
Moudrá Zangulez
Moudré dělení
Moudrý Miloun
Moudrý zlatník
Mravenečník
Mráz a Mrazivec
Mrazík
Mrazík, který maloval barvami
Mulisák01 Obsah
Muž bez srdce
Mužík omlazený ohněm
Mužík s kouzelným zrcadlem
Myš a slon
Myš, datel a klobása
Myška tulačka
Myslivec a labutí panna
Nadání dětí Eviných
Ne chudoba, činí mudrce
Nebeská svatba
Nedochvilná Máša
Nedosněný sen zlatnického tovariše
Nedovtipný stařec
Nejchytřejší člověk
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Největší kuřátko na světě
Nemocný král a jeho tři synové
Nenažraný obr
Neohrožený Mikeš
Neposedný domeček
Neposlušná kůzlátka
Neposlušný zajíček
Nepovedená bitva
Nesmrtelný Kostěj
Nesyta
Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců
Nevděčné kuřátko
Nevděčný rybář
Nevěrná žena
Nevěsta z obrazu
Nevěsta a žába
Nezbedný kluk
Nezdárný princ
Noční stráž
Nosáč
Obecní pasák a jeho chytrá dcera
Obr
Obr a František
Obr a horský duch
Obr a Paleček
Obři a skleněná hora
Obři na Edelštejnu
Obrobijce
Obušku z pytle ven
Odměna a trest
Odpověď na každou otázku
Oklamaný ďábel
Okradený ďábel
Opustíš-li mne, zahyneš
Orfan
Ošizený čert
Ošklivé káčátko 1
Ošklivé káčátko 2
Oslí hlava
Oslí kůže
Oslíček
Oslík
Osmnáctero vojáků
Ospalý Janek
Ostrov pro šest tisíc budíků
Ostružinová Rafenka
Osud
Otcovo dědictví
Otcovská přísaha
Otesánek
Otýlie a tisíc pět set kaněk
Ovčí víly
Padlý anděl
Paleček 1
Paleček 2
Paleček 3
Paleček 4
Paleček jde do světa
Palečkovo vandrování světem
Pán a čert
Pan Bůh
Pan Felix a slečna Liběna
Pan Jiřík
Pan Kavka
Pan Oldřích Krajíř
Pan Petr Čáp
Pan Poberta
Pan Racek
Pan Rašín
Pan Šembera
Pan Smíšek z Vrchovišť
Pan učitel z Cinkoty
Pan Vítek
Pancíř ze Smojna
Pandur Trenko
Paní Bída
Paní Holle
Paní Johanka
Paní Kateřina
Paní Manda
Paní Zima
Panna Meluzína
Panna Světlana
Panská řeč
Pasáček
Pasáček vepřů
Pasáček zajíců
Pasák Timling
Pasák vepřů
Pasekář Adam
Pastýř
Pastýřka a kominíček
Patero otázek
Patnáct
Páv je stará primabalerína
Paví král
Pecivál nejmocnější na světě
Pejsek a kočička00 OBSAH
Pekelná výpomoc
Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba
Peříčko finista jasneho sokola
Perníková chaloupka 1
Perníková chaloupka 2
Perníková chaloupka 3
Perníkový dědek
Pět hrášků v jednom lusku
Petr Vok
Petrovy kameny
Pidivousek
Pilná přadlena
Pilný se raduje
Písař Tomášek
Plameňák
Plešáček a šest závistivých bratří
Plivník Tomáše Pechy
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Poctivý purkrabí
Podivný vlas
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný muzikant
Podivuhodný pták
Podkovák
Pohádka rozřezaná na šest kousků
Pohádkový drak
Pohrobek
Poklad na Cvilíně
Pokladnička
Polepšený sedlák
Poletuška
Polévka ze špejle od klobásy
Polovina všeho
Popelák
Popelák králem
Popelka a havran
Popelka a kmotřička víla
Popelka a kravka
Popelka a líska
Popelka a sestry
Popelka z Vystrkova a Úpětína
Popletený Kuba
Poslední Kaceřovští páni
Poslové Smrti
Pošťácká pohádka
Potrestaná pýcha
Povedený soud
Povedený učenec
Pověst o studánce Litoše
Požehnané ořechy
Pozemský ráj
Pozor na masařku
Praděd
Praděd Vítek
Přátelství s drakem
Pravá nevěsta
Překrásná rybka
Přeukrutné hoře
Příběhy o kalifu čápovi
Příhody skřítka Džina
Princ Bajaja
Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline
Princ, který se ničeho nebál
Princ v hadí kůži
Princ Žabinec
Princezna a čtyřiadvacet myslivců
Princezna a víla
Princezna, co ráda přemýšlela
Princezna Jasněnka a létající švec
Princezna, která milovala květiny
Princezna, která všechno viděla
Princezna Myší kožíšek
Princezna na hrášku 1
Princezna na hrášku 2
Princezna se zlatou hvězdou na ..
Princezna ve věži
Princezna z hory Muntserrat
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Přírodopis a vítězové od Waterloo
Přítel na cestách
Proč je voda v moři slaná
Proč jsou šneci pomalí
Proč nesmějí havíři do pekla
Proč nosí včela radost a pavouk ..
Proč pes vrčí a kočka chytá myši
Proč se kocour myje po jídle
Proč se už ve škole netahá za uši
Proč si holubi neumí stavět hnízda
Proč žáby kvákají
Prodaná nevěsta
Prodaný sen
Prohnaná Grétlička
Proměny
Prosné zrnko
Protančené střevíčky
Psí lejstro
Pohádka psí
Psí trh na Budíně
Ptáček pro štěstí
Ptáček zpěváček
Ptačí hlava a srdce
Ptačí král
Ptačí pohádka
Ptačí zpěv
Pták Noh
Pták Ohnivák
Pták Ohnivák a liška Ryška
Pták ohnivák a mořská panna
Pú00 Medvídek Pú Obsah
Půt Švihovský
Putování k ptáku Nohovi
Pyšná ovce
Pyšný netopýr
Pytlák Šebesta
Radostné cestování
Rak co předběhl lišku
Raráš a šetek
Rebečka, zapomenutá nevěsta
Řemeslo má zlaté dno
Řepa
Řepa veršovaně
Řeznický tovaryš
Ropucha
Rozpustilý Arnoštek a voda
Rozum a Štěstí
Rozumbradové
Rudá labuť, pes a šedivá kočka
Rudý kvítek
Rumcajs - Obsah
Rumpelniček
Rybář a jeho žena
Rybář a rybka
Rýbrcoul
Rytíř Arkleb
Rytíř Jan Burian
Rytíř Miloš
Rytíř z Myšího hrádku
Santálový strom
Šašek Havel
Šaty s pávy, housaty a jeleny
Šediváček
Sedláček
Sedláček a medvěd
Sedláček v nebi
Sedlák a pán
Sedlák mudrc
Sedlák Vokoun
Sedm havranů
Sedm krejčí a jedna moucha
Sedm kůzlátek
Sedm Simeonů
Sedm strážců
Sedum Švábů
Sedmero krkavců 1
Sedmero krkavců 2
Sedmikráska
Sedmikráska kytička
Sen, který nebyl pro císařské uši
Sépie
Šest labutí
Šest služebníků
Šestka táhne světem
Sestřička Aljonuška a bratr
Siama
Šibal Jaryžka
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Šílená rybářka
Silný Ctibor
Silný Honza
Silný Kadubec
Silný krejčík
Šípková Růženka 1
Šípková Růženka 2
Sivák, hnědák a vraník
Skleněný vrch
Škola bohatí
Škola v chaloupce
Skřítci pod Cvilínem
Skřítek Elzinš
Skřítek u hokynáře
Skřítkové
Skromný rybář
Škubánek
Slavík
Slavík a růže
Šlechetný Lurdža
Slepá královna
Slepice, která nesla zlatá vejce
Slepý, chromý a nahý
Slunečník, Měsíčník a Větrník
Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána
Smích bláznivé žáby
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Smolíček Pacholíček
Smolíček pacholíček a Mecháč
Smrček
Smuténka a Ukrutěnka
Smutná Linda
Smutný kominíček
Snad to není někdo jiný?
Šnečí království
Šnečí pohádky
Šnečí pohádky - Vladimíři
Sněhová královna
Sněhový mlýnek
Sněhuláci a zázrak života
Sněhurka a sedm trpaslíků 1
Sněhurka a sedm trpaslíků 2
Sněhurka a sedm trpaslíků 3
Sněhurka a sedm trpaslíků 4
Sněhurka sněhová
Šnek Seldýn
Sněženka a Růženka
Sněženka a sedm trpaslíků
Sokolník Beneda
Soudce Šemjak
Sousedův kohout a slepice
Spanilá Růžička
Špatně namalovaná slepice
Špatní kamarádi
Správce Rozmarýn
Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh
Spravedlivý Bohumil
Spravedlivý chléb
Stará svítilna
Stará žebračka
Staré sedlo
Stařeček a vnuk
Starší syn
Starý dům
Starý Jakub
Starý, prastarý vodník
Starý věchet
Šťastná šneččí rodina
Šťastný ostrov
Šťastný ovčák
Statečná princezna
Statečný cínový vojáček
Statečný Hroznat
Statečný Jimram
Statečný krejčík
Statečný rychtář
Statečný Tomáš
Statečný voják
Statkář a šafář
Štefka a Maryška
Štěňátko na ledě
Stepas a pán
Šternberk
Štěstí a neštěstí
Štěstí a smůla
Štětináč štětinatý
Stín
Stoleček Prostřise, oslík a obušek
Stonožka, boty a ukradený park
Strakatinka
Strakonický převor
Strašlivá loupežnická historie
Strejček Příhoda
Střevíčky ze vší kůže
Stříbrňák
Střízlíček a medvěd
Střízlíček králem
Stromeček, který hrál a zpíval
Strýc Pavel
Sůl nad zlato
Sulajman a jeho bratři
Švábská sedmička
Svatá panna starosta
Svatba paní lišky
Svatba s ropuchou
Svatopluk
Svatopluk a jeho syni
Svatý Josef v lese
Švec Matěj
Švestka
Svět kapradí - Svatojánská pohádka
Světluška a potopa
Světská krása
Synáček z hrášku
Synek, který se učil strachy třást
Tabule modrá jako nebe
Tajemství Sulajmy beznosého
Tajné slovo
Tak svět odplácí
Tatařín
Tatarská princezna
Tatarská princezna 2
Tatoš
Temnota temná a láska věrná
Templář Čičos
Terezka a skřítek
Tkadlena a oráč
Tlusté prasátko
Tlustý pradědeček a loupežníci
Trampoty sv Mikuláše
Trejtík a Dajtínka
Třetí přání
Tři bratři
Tři bratři a zlovolné obřisko
Tři bratři, dva moudří a jeden
Tři bratři královští
Tři carství
Tři černé princezny
Tři císařské otázky
Tři dítka Štěstěny
Tři groše
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři chlapíci a obr
Tři koně
Tři kouzelné dary
Tři kouzelné džbánky
Tři královské děti
Tři krkavci
Tři labutě
Tři lesní skřítkové
Tři malá prasátka
Tři medvědi
Tři mrzáci
Tři ňoumáci
Tři oblázky z potoka
Tři pírka
Tři přadleny
Tři princovy poklady
Tři prokleté princezny
Tři ptáčkové
Tři rady
Tři řeči
Tři rudovousové
Tři růže
Tři růže na jednom stonku
Tři selští synci
Tři sestry a jeden ženich
Tři sestry a lidožroutské obřisko
Tři sestry a Reinald
Tři sestry a žabka
Tři sestry z chudé rodiny
Tři šťastlivci
Tři tovaryši
Tři tovaryši na Bouzově
Tři zakletí knížata
Tři zakletí psi
Tři zaslíbené princezny
Tři zelené ratolesti
Tři zlatá péra
Tři zlaté vlasy děda vševěda
Třináctero
Tříska a Kůra
Trojí vraní skřehotání
Trpásek
Trpasličí dárky
Trpaslík
Trubač
Trylkující a hopkající skřivánek
Tulácká pohádka
Tuřín
Tvrdohlavý Ondráš
Tykev a hříbě
Tymlink
U čarodějnice
Ubrousek, beránek a mošna
Udatný krejčík
Uhlíř, kterého potkalo štěstí
Uhlířský princ
Ukradený pan Berka
Uloupená princezna
Uspávač
V lese žijí čarodějnice
Vajíčko
Valdštejnský lev
Valibuk
Vandrovali tovaryši
Vandrování kdovíkudy kdovíkam
Vánoce v lese
Vánoční blázen
Vánoční pohádka
Vavřinec toulavec
Vavřínek
Vazač košťat
Včelí královna
Vděčná otrocká duše
Věčný student a jeho pohádka
Velbloud
Velikán Velevous
Velká doktorská pohádka
Velká kočičí pohádka
Velká policejní pohádka
Velké strašení na Střekově
Velký černý pes
Věrné hříbátko a statečné princátko
Věrné přátelství živého a nebožtíka
Věrný a Nevěrný
Věrný Jan
Věrný ovčák
Věrný Pavel
Veselý voják
Veška a bleška
Veverčák oříšek
Vikštejn
Víla Amálka - obsah
Víla na rybníce
Víla nedbá o domácnost
Vlaštovčí dary
Vlk a kozlátka
Vlk a ovečka
Vlk a sekáč
Vlk a sem kůzlátek
Vlkodlak
Vodní paní
Vodníček
Vodnická pohádka
Vodník
Vodník v pivovaře
Vodovod, který zpíval v opeře
Voršulák a čert
Vozka
Vrabčák a jeho čtyři synové
Vrba
Vřesová studánka
Vřetánko, člunek a jehla
Vrchní Ben
Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže
Všehochlup
Všudybyl
Vybíravá Lenička
Vychytralý Bonacin
Vychytralý provazník
Vyšehradské poklady
Vysloužilec a sabatora
Vzteklý pán na Cornštejně
Z pohádky do pohádky
Žabí král
Žabí král aneb železný Jindřich
Žabka carevna
Žabka královna
Začarovaný tulák
Zahrada na jaře
Zahrada na podzim
Zahrada v létě
Zahrada v zimě
Zachráněné hádě
Zajícova chaloupka
Zakletá krasavice
Zakletá princezna
Zakletý dům
Zámecký písař
Zámek mouchy Štípalky
Zapomenutý čert
Zapovězený uzel
Zasloužená odměna
Záviš z Falkenštejna
Zazděný preclíkář
Zázračné jablíčko
Zázračný groš
Zázračný strom
Zázračný visutý zámek
Zbečenský chasník
Zbojník Jurka
Zbožná kněžna Durana
Zbožný Pasler
Zbrklý Menetbek a Akyldžan
Zdvořilý loupežník
Ze života polního šneka Ferdy
Žebrota žebrácká a pokora pokorná
Zelená husa
Zelená panna
Zelený rytíř
Železná pec
Železná skříňka
Železný Hans
Železný Honza
Železný chlapec
Železný Jan
Želva
Želví král a strakaté moře
Zemní mužíček
Žid v trnisku
Žil král
Žirafa
Živá šachovnice
Živá voda 1
Živá voda 2
Živá voda a Praděd
Zkáza ženského chánství
Zkrocený vodník
Zlá hraběnka na Kaltenštejnu
Zlá Kateřina
Zlá selka a chlupatý hastroš
Zlatá husa
Zlatá jablíčka
Zlatá jabloň
Zlatá kachna Gondolána
Zlatá rybka a dcerka
Zlatá rybka a tři přání
Zlaté kapradí a Mikeš
Zlaté kapradí
Zlaté království
Zlaté zámky
Zlato pod Edelštejnem
Zlatohlávek
Zlatohlávek a Zlatovláska
Zlatovlásek
Zlatovláska
Zlatovláska a Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý cop
Zlatý jelen
Zlatý kolovrátek
Zlatý pták
Zlatý vrch
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá
Žlutá bunda s pokaženým zipem
Žlutý ptáček
Zpívající hora
Zpívající rákos
Zrádná sestra a věrná zvířata
Zrádný hejtman
Žravý Matěj
Zrnko prosa
Zrození Jana
Ztracená polobotka
Ztracený žlutozelený měsíc
Zuzanka a písmenka
Zuzanka plátenice
Žvanivá žena
Žvanivý slimejš
Zvědavá Juditka
Zvědavý lakomec
Zvířátka a loupežníci
Zvířecí řeč
Zvířecí sněm o Vánocích
Zvířecí věrnost a lidská proradnost
Zvonec
Zvonící lipka  

Dva přátelé

 

pohádka: Dva přáteléUbohý Jan byl velmi zarmoucen. Jeho otec těžce stonal a nebylo mu pomoci. V malé světničce byli jen oni dva. Bylo hodně pozdě večer a lampa na stole dohořívala.
„Byl jsi dobrým synem, Jene!“ řekl nemocný otec. „Pán Bůh Ti bude ve světě pomáhat.“ Podíval se na syna vážnýma, laskavýma očima, vzdychl zhluboka a zemřel. Bylo to, jako by byl usnul.
Ale Jan plakal, protože teď neměl nikoho v širém světě, ani otce, ani matku, sestru ani bratra. Chudák Jan! Klečel u postele a líbal ruku zemřelého otce a prolil mnoho hořkých slz. Ale nakonec se mu oči zavíraly a on usnul, maje hlavu položenu na pelesti.
Měl podivný sen. Zdálo se mu, že se slunce a měsíc před ním sklánějí, viděl svého otce opět čilého a zdravého a slyšel, jak se směje, jako se smával vždycky, když byl v dobré náladě. Spanilá dívka se zlatou korunou na dlouhých, krásných vlasech podávala Janovi ruku a jeho otec pravil:
„Vidíš, jakou jsi dostal nevěstu! Je nejkrásnější na celém světě!“
Potom se Jan probudil, a všechna krása byla tatam. Jeho otec ležel mrtvý a studený na posteli; nikdo u něho nebyl. Ubohý Jan!
Pak mrtvého pohřbili. Jan šel za rakví. Nikdy již nespatří dobrého otce, který jej měl tak rád! Slyšel, jak házejí do hrobu hlínu, viděl již jen poslední hranu rakve, ale i ta zmizela pod další lopatou hlíny. Bylo mu, jako by se mu chtělo srdce rozskočit, tak byl zarmoucen! Kolem něho zpívali žalmy; znělo to tak krásně, že Janovi vstoupily slzy do očí, až se rozplakal, a to poněkud ulehčilo jeho smutku. Slunce svítilo nádherně nad zelenými vrcholky stromů, jako by chtělo říci:
„Netruchli, Jene, vždyť vidíš, jak je nebe krásně modré!“
Jan se při tom již usmíval, zatímco mu slzy ještě stékaly po tvářích. Ptáčkové seděli v korunách kaštanů a cvrlikali:
„Kvivít, kvivít!“ Byli tak veselí, ačkoli přece byli na pohřbu! Jan viděl, jak odlétali ze zelených stromů daleko pryč do světa, i dostal také chuť rozletět se za nimi. Ale nejdřív otesal velký dřevěný kříž, aby jej postavil na otcův hrob. Když jej tam večer donesl, byl hrob ozdoben pískem a květinami. Udělali to cizí lidé, protože měli jeho drahého otce rádi.
Časně zrána druhého dne sbalil Jan svůj malý raneček, schoval do opasku celé své dědictví, bylo to padesát korun a několik desetihaléřů a s tím se chystal na cestu. Ale dříve ještě zašel na hřbitov k otcovu hrobu, pomodlil se a řekl:
„Sbohem, drahý otče! Zůstanu vždy dobrým člověkem.“
Venku v polích, kudy Jan šel, stály všechny květiny svěží a krásné v teplém sluníčku a kývaly hlavinkami, jako by chtěly říci:
„Buď vítán v zeleni! Není zde krásně?“
Ale Jan se ještě jednou obrátil, aby pohlédl na starý kostel, v němž byl jako dítě pokřtěn a kde byl každou neděli se starým otcem na pobožnosti a zpíval nábožné písně. Náhle spatřil vysoko nahoře v jednom věžním okně stát kostelního skřítka s červenou špičatou čepičkou; zacláněl si oči složenýma rukama, neboť jej slunce oslepovalo. Jan mu kýval na rozloučenou a malý skřítek mával červenou čepičkou, kladl ruku na srdce a posílal mu rukou polibky. Chtěl mu tím ukázat, že mu přeje všeho dobrého a aby se mu na cestě dobře dařilo.
Jan přemýšlel, jak mnoho zajímavého asi spatří ve velkém, krásném světě, a šel dál a dál, tak daleko, kde ještě nikdy nebyl. Nepoznával ani města, jimiž procházel, ani lidi, jež potkával; byl daleko, daleko mezi cizími lidmi.
První noc musel přespat v kupě sena na poli, jiné lože neměl. Ale to bylo právě hezké, ba zdálo se mu, že by ani král nemohl spát lépe. Celé pole s potokem, kupou sena a s modrým nebem nahoře, to přece byla nádherná ložnice. Zelená tráva s malými červenými a bílými květinkami, to byl koberec, bezové křoví a šípky byly kytice květů a umyvadlem byl celý potok s jasnou, čerstvou vodou, v níž se uklánělo vrbové proutí a přálo mu dobrý večer a dobré jitro. Měsíc byl ohromná noční svítilna vysoko pod modrou oblohou, na níž nebyly záclony, jež by mohly vzplanout.
Jan mohl spát docela klidně a také spal. Probudil se teprve, když slunce vyšlo a všichni ptáčkové kolkolem zpívali:
„Dobré jitro! Dobré jitro! Ty ještě spíš?“
Zvony vyzváněly k pobožnosti, byla neděle. Lidé šli do kostela a Jan šel s nimi, zpíval a bylo mu, jako by byl doma v kostele, kde byl pokřtěn a kde zpíval nábožné písně se svým otcem.
Na hřbitově u kostela bylo veliké množství hrobů a na některých rostla vysoká tráva. Tu si vzpomněl Jan na hrob svého otce, který asi také bude jednou vypadat jako tyto hroby, když ho nebude moci ošetřovat a zdobit. I sedl si a plel trávu, narovnával pokácené dřevěné kříže a dával zpět na hroby věnce, jež vítr odnesl. myslel si při tom, že snad někdo udělá totéž na hrobě jeho otce, když on to udělat nemůže.
Před vchodem do kostela stál starý žebrák a opíral se o berličku. Jan mu dal všechny drobné peníze, které měl, a šel potom šťastný a veselý dále, do širého světa.
Kvečeru se blížila strašlivá bouřka. Jan pospíchal, aby se dostal pod střechu, ale záhy nastala temná noc. Konečně doběhl k malému kostelu, stojícímu docela osaměle na vršíčku. Dveře byly naštěstí jen přivřeny, i vplížil se dovnitř. Tam hodlal vyčkat, až bouřka přejde.
„Tadyhle si sednu do kouta,“ řekl si, „jsem velmi unaven a potřebuji si trochu odpočinout.“
I sedl si, sepjal ruce a říkal večerní modlitbu. Nežli se nadál, usnul a měl krásné sny, zatímco se venku blýskalo a hřmělo.
Když se opět probudil, byla půlnoc, ale bouřka se přehnala a měsíc svítil okny dovnitř kostela. Uprostřed stála na podlaze otevřená rakev s mrtvým mužem, kterého ještě nepohřbili. Jan se naprosto nebál, protože měl čisté svědomí a dobře věděl, že mrtví nic nedělají, že jenom živí zlí lidé ubližují.
Takoví dva živí zlí lidé stáli vedle mrtvého muže, který byl uložen v kostele, nežli bude pohřben. Chtěli tomu ubohému mrtvému muži ublížit, vyhodit ho z rakve před kostelní vrata.
„Pročpak to chcete udělat?“ tázal se Jan. „Je to ošklivé a špatné, nechte jej spát!“
„Láryfáry!“ křičeli ti dva zlí lidé. „Podvedl nás! Je nám dlužen peníze, které nemohl zaplatit, a když je nyní mrtev, nedostaneme ani haléř. Chceme se mu za to pomstít, ať leží jako pes před kostelními dveřmi!“
„Nemám víc než padesát korun,“ řekl Jan. „Je to celé moje dědictví, ale dám Vám je rád, slíbíte-li mi čestným slovem, že necháte toho ubožáka na pokoji. Však já se již nějak protluču bez peněz; mám zdravé, silné údy.“
„Ano,“ odpověděli ti nešlechetní lidé, „když nám tedy chceš zaplatit alespoň část jeho dluhu, neuděláme mu docela nic, tím si můžeš být jist!“ I vzali peníze, které jim Jan dal, vysmáli se mu hlasitě, že je tak dobrý, a šli svou cestou. Jan srovnal mrtvolu opět do rakve, sepjal jí ruce, dal sbohem a šel pokojně dál velkým lesem.
Kolem dokola, kamkoli měsíc prozařoval skrze stromy, viděl nejpůvabnější skřítky, vesele si pohrávající. Nedávali se vyrušovat, neboť dobře věděli, že Jan je dobrý, nevinný člověk, a jenom zlí lidé nesmějí skřítky spatřit. Mnozí z nich nebyli větší nežli prst a měli dlouhé, žlutavé vlasy upevněny zlatými hřebeny. Houpali se vždy dva a dva na velkých rosných kapkách, které ležely na lupenech a na vysoké trávě. Občas se s kapkou svalili mezi dlouhé stonky trávy, a to bylo smíchu a hluku mezi těmi drobnými trpaslíčky!
Bylo to náramně krásné! Zpívali a Jan docela poznával všechny ty hezké písničky, jimž se byl učil jako malý chlapeček. Velcí, barevní pavouci se stříbrnými korunkami na hlavě museli ze stébla na stéblo tkát dlouhé visuté mosty a paláce, které, když na ně padla jemná rosa, vypadaly jako blyštivé sklo v jasné měsíční záři.
Tak to trvalo až do východu slunce. Tu zalézali malí skřítkové do poupat květin a vítr unesl jejich mosty a zámky, že létaly vzduchem jako velké pavučiny.
Jan právě vyšel z lesa, když vtom zaslechl silný mužský hlas právě za sebou:
„Hej, kamaráde, kampak Tě vede cesta?“
„Pryč, do širého světa!“ řekl Jan. „Nemám ani otce, ani matku, jsem ubožák, ale uživím se prací svých rukou.“
„Já chci také do širého světa,“ pravil cizí muž. „Což abychom šli spolu?“
„Tak dobrá!“ odvětil Jan. Šli tedy spolu.
Brzy se měli velmi rádi, neboť oba byli dobří lidé, a stali se upřímnými přáteli. Ale Jan pozoroval, že cizinec je mnohem chytřejší nežli on, neboť procestoval křížem krážem skoro celý svět a dovedl vyprávět o všemožných věcech, které spatřil.
Slunce již stálo vysoko nad obzorem, když si sedli pod velký strom, aby se nasnídali. V tom šla okolo stará žena. Byla velmi sešlá a docela shrbená; opírala se o berličku a nesla na zádech otep roští, které nasbírala v lese. Zástěru měla vykasanou a Jan viděl, že v ní má tři velké metly z kapradí a z vrby. Když už byla docela u nich, sklouzla, upadla a hlasitě vykřikla, neboť si ta ubohá stařena zlomila nohu.
Jan hned navrhl, aby ji odnesli do jejího obydlí. Ale cizinec otevřel svůj tlumok, vyndal z něho jakýsi kelímek a řekl, že v něm má mast, která její nohu hned uzdraví a osvěží. „Budeš moci dojít domů sama, jako by sis nikdy nebyla zlomila nohu,“ dodal. Ale chtěl také, aby mu za to dala ty tři metly, které má v zástěře.
„To by přišlo draho,“ zvolala stařena a pokyvovala náramně divně hlavou; nechtěla se jen tak vzdát svých metel, ale také nebylo nic příjemného ležet se zlomenou nohou. I dala mu metly.
Sotva jí cizinec natřel nohu tou svou mastí, stařena vstala a šla mnohem čiperněji nežli dříve. Takovou moc měla ta mast. Ale v lékárně bys ji sotva dostal.
„Co uděláš s těmi metlami?“ ptal se Jan svého přítele.
„Jsou to tři pěkná košťata,“ řekl, „a mně se právě hodí, poněvadž jsem veselá kopa.“
Pak šli ještě hezký kus cesty.
„To se obloha jaksi zatahuje!“ zvolal Jan a ukazoval před sebe. „A jaké to jsou strašlivé, temné mraky!“
„Nikoli,“ řekl přítel, „to nejsou mraky, to jsou hory, krásné, vysoké hory. Po nich se dostaneme až nad mraky do svěžího ovzduší. Je tam nádherně, to mi věř! Zítra tam již zajisté budeme.“
Ale nebylo k nim tak blízko, jak se zdálo; museli jít celý den, než došli k horám, kde rostly černé lesy až k nebi a kde byly kameny veliké jako celé město. Čekala je důkladná námaha, když je měli všechny přejít, proto se uchýlili do hostince, aby si hodně odpočinuli a nabrali sil k zítřejšímu pochodu.
Dole ve velkém výčepu bylo pohromadě velmi mnoho lidí, neboť tam byl jakýsi tulák s loutkovým divadlem. Právě postavil své divadélko a lidé seděli kolem dokola, aby se dívali na tu zábavnou hru. Ale na nejpřednější a nejlepší místo se posadil starý, tlustý řezník a vedle něho seděl jeho velký hafan a vyvaloval oči. Hu, ten vypadal hrozivě!
Začalo divadlo. Byla to hezká hra s králem a královnou, kteří seděli na sametovém trůně, měli zlaté korunky a krásné šaty s dlouhými vlečkami, neboť na ně měli dost peněz. Nejroztomilejší dřevěné loutky se skleněnýma očima a dlouhými vousy stály u všech dveří a otvíraly je a zavíraly, aby mohl čerstvý vzduch do světnice.
Byli v nejlepším hraní a všichni diváci byli rozjařeni. Ale právě když královna vstala a začala chodit po podlaze, tu ..... bůhví co si ten velký hafan myslel, když ho tlustý řezník nedržel za obojek, skočil přímo k divadélku a chopil královnu kolem útlého těla, že to jen zakřupalo: prask, křup! Bylo to strašlivé!
Ubohý muž, který to divadlo provozoval, velmi se polekal a byl tuze zarmoucen nad ztrátou své královny. Byla to jeho nejkrásnější loutka a teď jí ten ošklivý hafan ukousl hlavu. Když však potom lidé odešli, řekl Janův přítel, že dá zase královnu do pořádku. Vytáhl svůj kelímek a pomazal loutku tou mastí, kterou pomohl ubohé stařeně, když si zlomila nohu.
Sotva loutku namazal, hned byla zase jako dříve. Dokonce mohla pohybovat všemi údy a nebylo vůbec třeba tahat přitom za provázky. Loutka byla jako živý člověk, jen taktak, že ještě nedovedla mluvit.
Muž, kterému malé loutkové divadlo patřilo, měl náramnou radost. Teď již ani nepotřeboval loutku držet a ona tančila sama od sebe. Žádná z ostatních to nedovedla.
Když pak nastala noc a všichni lidé v hostinci se odebrali na lože, bylo náhle slyšet tuze bolestný vzlykot. Trvalo to tak dlouho, že všichni vstali, aby se podívali, kdo to tak vzlyká. Loutkář šel ke svému divadélku, neboť ten vzlykot zazníval odtamtud.
Všechny dřevěné loutky ležely jedna přes druhou, král i všechen jeho dvůr; všichni žalostně vzdychali a poulili velké skleněné oči. Všichni totiž chtěli být tak pomazáni jako královna, aby se také mohli sami pohybovat. Královna poklekla, zvedla svoji krásnou zlatou korunu do výše a prosila loutkáře:
„Vezmi si mou korunu, ale pomaž také mého muže a moje dvořany!“ Tu se ubohý loutkář nemohl zdržet, i dal se do pláče, něboť mu jí bylo upřímně líto. Slíbil pak cizinci, že mu dá veškeré peníze, které ten večer utržil za svou hru, pomaže-li alespoň čtyři nebo pět jeho nejhezčích loutek.
Ten však řekl, že nežádá ničeho jiného než tu velkou šavli, kterou má loutkář po boku. Když ji dostal, pomazal šest loutek. Ty hned začaly krásně tančit. A všechny dívky, živoucí lidské dívky, které to viděly, dali se také do tance a po nich všichni obyvatelé hostince. Kočí tančil s kuchařkou, sklepník s pokojskou, všichni cizinci tančili ba i lopatka na uhlí a kleště od kamen se daly do tance, ale svalili se hned, jak udělaly první skok. Pane, to byla veselá noc!
Následujícího jitra se Jan a jeho přítel se všemi rozloučili a šli do vysokých hor porostlých jedlovými lesy. Vystoupili tak vysoko, že se jim kostelní věže, které byly pod nimi, jevili jako jenom malé červené jahody tam v zeleni a viděli daleko mnoho, mnoho mil, kde ještě nikdy nebyli. Tolik nádhery Jan před tím ještě nikdy nespatřil. Slunce svítilo tak teple v tom čerstvém modrém vzduchu! Slyšel také v horách troubit lovce na lesní roh a tak krásně a dojemně, že mu radostí až slzy vstoupily do očí.
Jeho přítel stanul také s rukama sepjatýma a díval se přes hory do teplé sluneční záře.
pohádka: Dva přáteléV tom zazněl nad jejich hlavami podivuhodně krásný zpěv. Vzhlédli vzhůru, kde se velká bílá labuť vznášela vzduchem. Byla velmi krásná a zpívala, jak ještě nikdy žádného ptáka neslyšeli zpívat. Ale slábla víc a více, skláněla hlavu a spadla jim docela tiše k nohám. Tam zůstala mrtva ležet. Krásný pták!
„Dvě tak krásná křídla,“ řekl s úsměvem Janův přítel „tak bílá a velká, jako má tento pták, stojí za mnoho peněz. Vezmu je sebou. Teď vidíš, jak je dobré, že jsem dostal šavli.“
I usekl mrtvé labuti obě křídla jedinou ranou a schoval je.
Šli opět mnoho, mnoho mil horami až před sebou spatřili konečně velké město s více než stem věží, které se leskly v sluneční záři jak stříbro. Uprostřed města byl nádherný mramorový zámek pokrytý zlatem a v něm bydlel král.
Jan a jeho kamarád nechtěli ihned vejít do města, tak zůstali venku v hostinci, aby se mohli dát do pořádku. Chtěli vypadat hezky až přijdou do ulic. Hostinský jim vypravoval, že král je velmi dobrý člověk, který nikdy nikomu neublížil. Ale jeho dcera je tuze zlá. Je velmi krásná, nikdo není tak hezký a okouzlující jako ona, ale co je to platno, když je to zlá a ukrutná čarodějnice, která má na svědomí životy tolika krásných princů. Všem mužům dovolila, aby se o ní ucházeli. Každý může přijít, ať princ nebo žebrák, na tom nezáleží, ale musí uhodnout tři věci na které se ona zeptá. Uhodne-li, provdá se za něho a on se stane králem celé země až její otec zemře. Ale kdo ty tři věci neuhodne, toho dá pověsit nebo mu setnout hlavu ..... tak zlá je a špatná ta krásná princezna.
Její otec, starý král, je nad tím prý velice zarmoucen. Ale nemůže jí zabránit, aby byla tak ukrutná, neboť jednou prohlásil, že jí nikdy nebude bránit, aby se provdala za koho chce. Kdykoli přijde nějaký princ a chce hádat, aby dostal princeznu, nikdy neuhodne a pak bývá pověšen nebo mu setnou hlavu. Princezna říká, že přece věděl, co mu hrozí, tak mohl těchto námluv nechat. Starý král je prý tak zarmoucen nad veškerým tím smutkem a bídou, že každý rok klečí jeden celý den před princeznou na kolenou i se svými všemi vojáky a prosí, aby své rozhodnutí změnila, ale ona nechce povolit.
„Ošklivá princezna!“ řekl Jan „Potřebovala by opravdu metlu ..... ta by jí dělala dobře! Kdybych tak já byl tím starým králem, ta by ode mne dostávala často výprask!“
Vtom zaslechli, jak venku lidé křičí: „Sláva!“
Princezna jela okolo a byla opravdu tak krásná, že lidé zapomínali, jak je zlá, a proto volali „Sláva!“
Dvanáct krásných pannen, všechny v bílých hedvábných šatech a se zlatým tulipánem v rukou, jelo na krásných vranících po jejím boku. Princezna sama měla oře sněhobílého, zdobeného diamanty a rubíny, její jezdecký oděv byl samé zlato a bičík, který držela v ruce vypadal, jako by to byl sluneční paprsek. Zlatá koruna na její hlavě byla jako hvězdičky z nebes a její plášť byl sešit z více jak tisíce krásných motýlích křídel. Ale ona sama byla ještě mnohem krásnější než všechen její šat.
Když ji Jan spatřil, začervenal se jako by jej krví polil a nemohl pronést jediného slova. Princezna totiž vypadala navlas stejně jako ona spanilá dívka se zlatou korunkou o níž se mu zdálo té noci, co otec zemřel. Tak se mu zalíbila, že se do ní hned zamiloval až po uši.
„To přece jistě není pravda,“ říkal si „že to přeci nemůže být ani pravda, že by ona byla zlou čarodějnicí a dávala lidi věšet a stínat, když neuhodnou nač se jich táže. A když se o ni může ucházet každý i žebrák, půjdu do zámku také, nemohu si pomoci."
Všichni mu domlouvali, aby to nedělal, že se mu jistě povede právě tak jako ostatním. Jeho kamarád jej od toho také zrazoval. Ale Jan věřil, že to dobře dopadne i vyleštil si boty, oprášil šaty, umyl obličej i ruce, učesal si krásné světlé vlasy a šel potom docela sám vzhůru do zámku.
„Dále!“ řekl starý král, když Jan zaklepal na dveře.
Jan otevře. Starý král mu vyšel vstříc v županu a ve vyšívaných trepkách, korunu měl na hlavě, žezlo držel v jedné ruce a zlaté jablko v druhé.
„Počkej trochu!“ řekl a strčil si jablko pod paži, aby mohl Janovi podat ruku. Jakmile však uslyšel, že se Jan uchází o princeznu, dal se do takového pláče až mu žezlo i jablko upadly na zem. A poněvadž neměl po ruce kapesník, musel si oči osušovat županem. Ubohý starý král .....
„Nech toho nebo se Ti povede stejně tak zle jako ostatním. Jenom se podívej!“ i vedl Jana ven do princezniny zahrady.
Tam to vypadalo strašlivě. Na každém stromě viseli tři, čtyři královští princové, kteří se ucházeli o princeznu, ale neuhodli její hádanky. Kdykoli zavanul větřík, zachrastily všechny hnáty. Ptáčkové se tak polekali, že se již nikdy neodvážili přilétnout do zahrady. Všechny květiny byly přivázány k lidským údům a v květináčích se šklebily lebky. Byla to zvláštní zahrada pro takovou princeznu.
„Tak tady vidíš!“ řekl starý král. „Tobě se povede právě tak jako všem ostatním, které tady vidíš, a proto raději toho nech! Působíš mi opravdový zármutek, neboť mě to velmi dojímá.“
Jan políbil dobrému starému králi ruku a řekl, že se mu to snad podaří, neboť má spanilou princeznu velice rád.
V tom přijela princezna se všemi svými dámami do zámeckého nádvoří. Král a Jan šli k ní a přáli jí dobrý den.
Byla opravdu spanilá. Podala Janovi ruku, i zamiloval se do ní ještě více nežli předtím. Vždyť není možné, myslel si, aby byla tak zlá čarodějnice, jak o ní všichni povídají.
Šli spolu do sálu, kde malá pážata nosila na stůl zavařeninu a perníky s oříšky. Ale starý král byl tak zarmoucen, že vůbec nemohl jíst, a kromě toho mu byly oříšky na perníku příliš tvrdé.
Umluvili si, že Jan přijde do zámku zase zítra ráno a že tu budou shromážděni soudcové a celá rada, aby vyslechli, jak dopadne hádání. Podaří-li se mu to, má se dostavit ještě dvakrát. Ale ještě nikdy nikdo neuhodl napoprvé, i přišli všichni o život.
Jan se valně nestaral, jak se mu bude dařit, spíše byl veselý; myslel jenom na spanilou princeznu a věřil pevně, že nad ní zvítězí. Jak, to nevěděl a také ani na to nechtěl myslit. Tančil po silnici, když se ubíral k hostinci, kde na něj čekal jeho přítel.
Jan ani nemohl dost vypovídat, jak k němu byla princezna vlídná a jak je spanilá.
Nesmírně se těšil na zítřejší den, až půjde do zámku a zkusí své štěstí v hádání.
Ale jeho přítel potřásl hlavou a byl velmi smuten.
„Mám Tě velmi rád,“ řekl, „mohli jsme ještě dlouho spolu pobýt, a nyní Tě již mám ztratit! Ubohý, drahý Jene, hned bych se dal do pláče, ale nechci Ti kazit radost snad v poslední večer, co jsme pohromadě. Budeme veselí, hodně veselí! Zítra, až budeš pryč, mohu se vyplakat.“
Všichni lidé v městě se hned dověděli, že přijde k princezně nový ženich, a proto byl všude velký smutek. Divadlo bylo zavřeno, všichni cukráři ovázali svoje cukrové figurky černými fábory, král a kněží klečeli v kostele. Všichni byli zarmouceni, poněvadž se přece nemohlo Janovi dařit lépe, nežli se dařilo všem ostatním uchazečům.
Kvečeru přichystal Janův kamarád velikou láhev vína a řekl mu, teď že budou hodně veselí a že budou pít na zdraví princeznino. Ale když Jan vypil dvě sklenice, padla na něj taková ospalost, že nemohl ani oči otevřít, i upadl ve spánek.
Jeho přítel jej zvedl velmi opatrně ze židle a položil do postele. Když pak nastala temná noc, vzal obě velká křídla, která uťal labuti, přivázal si je pevně k ramenům, strčil si do kapsy největší metlu, kterou dostal od té staré ženy, jež upadla a zlomila si nohu, otevřel okno a letěl pak přes město přímo k zámku. Tam se usadil v koutku pod oknem, jež vedlo k princeznině ložnici.
V celém městě bylo úplné ticho. Když na věži odbilo tři čtvrti na dvanáct, otevřelo se okno a princezna letěla ve velkém bílém plášti a s dlouhými černými křídly přes město k velké hoře. Ale Janův přítel se udělal neviditelným, takže ho princezna nemohla zpozorovat; letěl za ní a mrskal ji metlou, až se jí nadělaly pořádné krevní podlitiny, kamkoli ji uhodil. Hoj, to byla cesta vzduchem! Vítr se opíral o její plášť, který se rozestřel na všechny strany jako velká lodní plachta, a měsíc svítil skrze něj.
„Takové krupobití, takové krupobití!“ naříkala princezna při každém úderu metly. A patřilo jí to!
Konečně se dostala k hoře a zaťukala na ni. Hora se otevřela s hromovým rachotem a princezna vešla. Janův přítel vešel s ní. Princezna ho nemohla vidět, poněvadž byl stále neviditelný. Šli velikou, dlouhou chodbou, jejíž stěny se podivně třpytily; byly na nich tisíce zářivých pavouků, kteří běhali po zdech nahoru dolů a svítili jako oheň. Pak přišli do velkého sálu, celého ze stříbra a zlata. Květiny, veliké jako slunečnice, červené a modré, leskly se na zdech, ale nikdo je nemohl utrhnout, poněvadž jejich stonky byly oškliví, jedovatí hadi a květy byly oheň, který jim sršel z úst. Celý strop byl poset svítícími svatojanskými muškami a blankytně modrými netopýry, kteří mávali tenkými křídly.
Bylo to náramně divné. Uprostřed stál trůn, spočívající na čtyřech koňských kostrách, které měly postroj z červených, ohnivých pavučin. Trůn sám byl z bílého mléčného skla a podušky na sedadlech byly z malých černých myší, které se vzájemně kousaly do ocasů. Nad trůnem byla nebesa z růžových pavučin, posázených překrásnými zelenými muškami, které zářily jako drahokamy.
Na trůně seděl starý skřítek s korunou na ohyzdné hlavě a s žezlem v ruce. Políbil princeznu na čelo, posadil si ji vedle sebe na drahocenný trůn a vtom spustila hudba. Veliké černé kobylky hrály na foukací harmoniky a sovy si tloukly samy na břicho, neboť neměly žádné bubny. Byl to veselý koncert. Malouncí šotečkové s bludičkami na čapkách tančili kolem sálu. Nikdo nemohl vidět Janova přítele, který se postavil hned za trůn, a tak všechno vyslechl. Dvořané, kteří nyní vcházeli, byli velmi hezcí a obratní, ale kdo se na ně důkladně podíval, mohl poznat, jací jsou ve skutečnosti: nebyli nic jiného než pometla s nasazenými zelnými hlávkami na konci. Skřítek jim přičaroval život a dal vyšívané šaty. Ale na tom také ani nezáleželo; byli zde jenom pro parádu.
Po chvíli tance vyprávěla princezna skřítkovi, že má nového nápadníka, i ptala se, nač má myslit a jak se ho tázat následujícího jitra, až přijde do zámku.
„Poslyš,“ řekl skřítek, „co Ti povím! Vyber si něco hodně lehkého, na to on jistě nepřijde. Mysli na jeden svůj střevíček. To neuhodne. Potom mu dej setnout hlavu!
Ale nezapomeň, až zítra v noci zase ke mně přijdeš, přines mi jeho oči! Chci je sníst!“
Princezna se velmi hluboko poklonila a řekla, že na oči nezapomene. Skřítek potom otevřel horu a ona letěla zpět domu. Ale Janův přítel letěl s ní a mrskal ji metlou tak ostře, že nad tím silným krupobitím náramně vzdychala a pospíšila si co nejvíce, aby se dostala oknem do své ložnice.
Janův kamarád pak letěl zpět do hostince, kde Jan ještě spal. Odvázal si křídla a lehl si rovněž do postele, neboť byl unaven.
Časně zrána následujícího dne se Jan probudil a jeho přítel vstal rovněž. Vypravoval, že se mu dnes v noci zdál velmi podivný sen o princezně a jejím střevíčku. I prosil jej, aby se tázal, zdali princezna nemyslí na jeden svůj střevíček. Neboť to právě slyšel od skřítka uvnitř hory, ale nechtěl o tom Janovi nic povědět.
„Je stejné, budu-li se ptát na to nebo na něco jiného,“ řekl Jan. „A snad bude docela správné, o čem se Ti zdálo, neboť stále věřím, že to dokážu! Přece však se s Tebou rozloučím. Budu-li totiž hádat špatně, nikdy Tě již nespatřím!“
I políbili se navzájem a Jan šel do města a nahoru do zámku.
Celý sál byl plničký lidí. Soudcové seděli ve svých lenoškách a pod hlavami měli prachové podušky, neboť měli tak mnoho o čem přemýšlet. Starý král vstal a osušil si oči bílým kapesníkem. Tu vstoupila princezna; byla ještě krásnější nežli včera a kývala všem na pozdrav velice přívětivě. Janovi podala ruku a řekla:
„Dobré jitro!“
Nyní měl Jan hádat, nač ona právě myslí. Bože, jak se na něj dívala přívětivě! Ale sotva uslyšela, že řekl:
„Na jeden střevíček,“ zbledla v obličeji jako křída a chvěla se po celém těle. Ale nic jí to nepomohlo, neboť Jan hádal správně.
To jste měli vidět, jakou měl král radost! Udělal dokonce kotrmelec a všichni lidé tleskali jemu a Janovi, který první z nápadníků dobře hádal.
Jeho přítel zářil štěstím, když se dověděl, jak dobře všechno skončilo. Následujícího dne se mělo hádat znovu.
Večer minul jako včera.
Když Jan spal, letěl jeho přítel za princeznou k hoře a mrskal ji ještě silněji než minule, neboť si vzal tentokrát dvě metly. Nikdo ho nemohl vidět a on slyšel všechno.
Princezna měla myslit na svoji rukavičku. Řekl to Janovi zas, jako by to byl sen. Jan uhodl opět dobře, i byla na zámku veliká radost. Všechno dvořanstvo metalo kozelce, jak viděli krále dělat předešle. Ale princezna ležela v lenošce a nechtěla promluvit jediné slovo.
I měl Jan hádat potřetí. Zdaří-li se mu to, měl dostat spanilou princeznu a zdědit celé království, až starý král zemře. Neuhodne-li, měl pozbýt života a skřítek chtěl sníst jeho krásné modré oči.
Večer předtím šel Jan časně na lože a usnul docela klidně. Ale jeho přítel si připevnil zase křídla na záda, uvázal si šavli k boku, vzal s sebou všechny tři metly a letěl k zámku.
Noc byla zlá. Tma jako v pytli, vichřice zuřila, že tašky lítaly ze střech a stromy v princeznině zahradě, kde visely hnáty, klátily se jako třtina, kdykoli vítr zadul. Blýskalo se každým okamžikem a hrom bil neustále po celou noc, jako by to byl jediný dlouhý úder.
Tu se otevřelo okno a princezna vylétla. Byla smrtelně bledá, ale smála se tomu nečasu, který se jí nezdál dost zlý. Její bílý plášť vlál vzduchem jako veliká lodní plachta, ale Janův přítel ji šlehal třemi metlami tak, až krev z jejího těla kanula k zemi a ona nakonec nemohla již téměř letět. Konečně se dostala k hoře.
„To tam padají kroupy a hřmí!“ řekla. „Ještě nikdy jsem nebyla venku v takovém nečase.“
„Také dobrého je někdy příliš mnoho,“ řekl skřítek.
Pak mu vypravovala, že Jan uhodl i podruhé. Podaří-li se mu to i příštího jitra, tedy zvítězí a ona již nikdy nebude moci přicházet sem k hoře a nikdy již nebude moci provozovat svá čarodějná umění jako dosud. Byla nad tím velmi zarmoucena.
„Však on již neuhodne,“ řekl skřítek. „Já něco najdu, na co si on ani nevzpomene! Ledaže by byl větším čarodějem nežli já. Ale nyní buďme veselí!“
I chopil se princezny oběma rukama a tančili spolu kolem a s nimi všichni malí šotečkové a bludičky, co jich bylo v sále. Červení pavouci poskakovali také tak vesele nahoru a dolů po stěnách, že to vypadalo, jako by sršely ohnivé jiskry. Sovy bubnovaly, cvrčkové pískali a černé kobylky hrály na foukací harmoniky. To byl veselý ples!
Když se již dost vytančili, musela princezna domů, neboť jinak by ji mohli v zámku pohřešit. Skřítek řekl, že ji doprovodí, aby spolu ještě co nejdéle pobyli.
I vyletěli v tom nečase a Janův přítel jim otloukl o záda všechny tři metly. Ještě nikdy nebyl skřítek venku za takového krupobití.
Před zámkem se s princeznou rozloučil a pošeptal jí:
„Mysli na mou hlavu!“ Ale náš kamarád to přece zaslechl a v okamžiku, kdy princezna vlezla oknem do své ložnice a skřítek se chtěl vrátit, chopil jej za jeho dlouhý černý vous a usekl mu šavlí jeho ohyzdnou hlavu u samých ramenou tak rychle, že se skřítek nemohl ani ohlédnout. Trup hodil do moře rybám, ale hlavu jen ponořil do vody, zavázal ji pak do svého hedvábného kapesníku a vzal ji s sebou domů do hostince. Potom si lehl a usnul.
Nazítří ráno dal Janovi kapesník, ale řekl, aby ho nerozvazoval dříve, nežli se princezna otáže, na co myslí.
Ve velkém sále v zámku bylo takové množství lidí, že byli na sebe namačkáni jako svázané ředkvičky v ranci. Rádcové seděli na svých židlích s měkkými poduškami a starý král měl na sobě nové šaty. Jeho zlatá koruna a žezlo byly vyleštěny, že vypadaly krásně. Ale princezna byla velmi bledá a měla na sobě šaty černé jak uhel, jako by se chystala na pohřeb.
„Na co myslím?“ otázala se. Jan hned rozvázal kapesník a velmi se polekal, když v něm spatřil ošklivou hlavu skřítkovu; neboť to byl strašný pohled. Ale princezna seděla jako socha a nevypravila ze sebe ani slova. Pak vstala a podala Janovi ruku, neboť hádal správně. Nepodívala se na nikoho a jen zhluboka vzdychla:
„Nyní jsi mým pánem! Dnes večer budeme mít svatbu!“
„No, tohle je pěkné,“ řekl starý král, „tak jsem si to přál!“
Všichni lidé křičeli:
„Sláva!“ Vojenská hudba hrála po ulicích, zvony zněly a cukráři sundali černé fábory z cukrových panáčků, neboť nyní zavládla všeobecná radost. Tři celé pečené voly, naplněné kachnami a husami, dopravili na náměstí; každý si mohl ukrojit, co chtěl. V kašnách teklo nejhutnější víno, a když si někdo koupil u pekaře preclík, dostal nádavkem šest velkých housek ..... považte! ..... s rozinkami!
Večer bylo celé město osvětleno a vojáci stříleli z děl a hoši z kapslových pistolek. A nahoře v zámku jedli a pili, připíjeli si a skákali. Všichni vznešení páni a krásné slečny spolu tančili a daleko bylo slyšet, jak zpívali tuhle divnou písničku:
„To je zde krásných, spanilých děv, veselo všude, radost i ples, odevšud zní jen jásot a zpěv! Krásná ty děvo, rozjasni líce, tanči a dupej, až ztratíš střevíce!“
Ale princezna byla dosud přece čarodějnicí, neměla Jana ani trochu ráda. Na to si vzpomněl Janův kamarád, i dal mu tři brky z labutích křídel a malou lahvičku s několika kapkami. Řekl mu, aby k princeznině svatební posteli dal postavit velikou káď naplněnou vodou. Až princezna bude stoupat na lůžko, ať ji jemně strčí, až spadne do vody. Tam ať ji třikrát potopí, ale dříve ať do vody hodí ty brky a kapky. Tak bude princezna zbavena svého čarodějství a velmi se do něho zamiluje.
Jan udělal všechno, co mu přítel poradil. Princezna křičela tuze hlasitě, když ji Jan ponořoval pod vodu, a mrskala sebou. Hned však se proměnila ve velikou, jako uhel černou labuť se zářícíma očima. Když se podruhé vynořila z vody, byla už bílá kromě jediného černého pruhu, který měla okolo krku. Jan ji ponořil potřetí. V témž okamžiku se labuť proměnila v nejspanilejší princeznu. Byla ještě krásnější nežli dříve a děkovala Janovi se slzami v krásných očích, že ji vysvobodil z očarování.
Nazítří ráno přišel starý král s celým svým dvořanstvem a blahopřání trvalo dlouho do večera. Nakonec přišel Janův přítel; měl v ruce hůl a na zádech tlumok. Jan ho zlíbal a prosil ho, aby neodcházel, aby zůstal u něho, neboť je původcem všeho jeho štěstí. Ale kamarád potřásl hlavou a řekl vlídně a přátelsky:
„Nikoli, můj čas již minul. Splatil jsem jen svůj dluh. Pamatuješ se na toho mrtvého muže, kterému zlí lidé chtěli ublížit? Dal jsi všechno, co jsi měl, aby měl pokoj v hrobě. Ten mrtvý muž jsem já!“
A v témž okamžiku zmizel.
Svatba trvala celý měsíc. Jan a princezna se měli velice rádi a starý král žil šťastný ještě dlouho a houpal jejich malé dětičky na kolenou a nechal je hrát si s žezlem. Jan se stal králem celé říše.
Byl šťasten. Ne proto, že byl králem, ale že byl dobrý, jak to svému umírajícímu otci slíbil.

 

 

Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše podpora. Podívejte se prosím, zde krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
.