Nahoru Abatar - Největší moudro na světě Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský Abú Kír a Abú Sír Alabastrová ručička Aládín a kouzelná lampa Alenka a Ivánek Alí Baba a čtyřicet loupežníků Almužna Amíkův kámen Anežka ve skále Arcilhář Arcimág a jeho sluha Auach Bába a panna Babiččin kamarád Balada o Jezerietisově dceři Barborka a cucavé bombóny Baron Prášil Bárta a Juvarka Bednářova palička Bělinka a Růženka Bělouš a vraník Berona Beruška Alenka Betelka zlatá a Bětka smolná Bezová matička Bezruká dívka Bílá a Černá Bílá laňka Bílá paní Bílá paní Hradecká Bílá paní vrbenská Bílá panna Bílé štěňátko a černé koťátko Bílý had a Běla Bílý had a sluha Bledulky Bleška a veška Bludný Holanďan Blýskání na lepší časy Boháč a chudák Bohatý kupec a tři sudičky Bohatýr Naznaj Boj na Kalinově mostě Bonifác a bratránci Boty z buvolí kůže Bratr Štístko Bratříček a sestřička Bratříček, sestřička a tři psi Brémští muzikanti Broučkovo učení Brouk Pytlík Bubeník Budulínek Budulínek mandelinka Bujný pan Kryštof Bukač a dudek Buvolí kráva a rybka Bylo jedno děcko Čáp a medvěd Car Aggej Car Trojan má kozí uši Čaroděj a kupec Čarodějka Amálka našla kouzlo Čarodějná kniha Čarodějná mošna Čarodějná studna Čarodějné zelíčko Čarodějnice Běla Čarodějnice Grula Čarodějovo srdce Čarodějův učeň Čarostřelec Čarovná jeskyně Čarovná truhlice Čarovné ovoce Čarovný mlýnek, kabela a plášť Čas slonů Černá hraběnka Černá princezna Černokněžník Černý Petr Čert a cigán Čert a jeho babička Čert a Káča Čert a Káča hubatá Čert a Káča z divadla Čert a tři sestry v nůši Carův zeť a okřídlená babka Čertí rodinka 1 Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ? Čertí rodinka 3 Čertí rodinka 4 Čertí rodinka 5 Čertova slanina Čertova služba Čertův švagr Čertův ukoptěný bratr Červená karkulka 1 Červená Karkulka a pes Červená karkulka a vlk vrtinoha Červená Karkulka červený čepeček Červený mužík Český Honza Cesta k jaru Cikán a tři ďáblové Cikán ve vlčí jámě Cikáni a pán Cikánská princezna Čiperná Markyta Císař Karel IV Císař Rudolf Císařovy nové šaty Císařský hejtman Co dělá táta, to je vždy správné Co dostal horal za hrách Co je nad zlato Co je nejdále slyšet Co není pravda Čokoládová pohádka Čtvero bratří Čtvero větrů Čtyři dovední bratři Čučina Cvilín Ďábel se třemi zlatými vlasy Ďáblova babička Daleké putování Petra Zrnka Dar ještěřího krále Hastrmanův dárek Dary skřítků Dary vodních pannen Dcera slunce Délka života Děvčátko a loupežníci Děvčátko se sirkami Diamantová sekera Dílo boží a dílo Satanovo Dítě Mariino Dívka žabka a smutný princ Divodějný strom Divohusy Divoké labutě Divoký rytíř Divotvorný meč Divotvorný mlýnek Divotvorný ubrousek Divous a princátko Dlaždič princem Dlouhý, Široký a Bystrozraký Dlouhý, široký a žárooký Dobrá nálada Dobrá žena Dobrák Tughry a darebák Egry Dobré děti Dobře tak, že je smrt na světě Dobrodružství Sindibáda námořníka Dobrotivý Álaaddín Dobrý obchod Doktor Vševěd Domácí skřítkové Domeček u lesa Domku, domečku Drahé kameny Drak Agrimón Drak dvanáctihlavý Drak Venca a princezna Karolína Drakobijec Dřevorubec a jeho chytrá dcera Dudák Jíra Duch Hohohó Duch v láhvi Dupynožka Dva bratři Dva kamarádi Dva kohouti Dva loupežníci Dva mrazíci Dva přátelé Dva princové se zlatou hvězdou Dva řezníci v pekle Dva rybáři Dva ševci Kmocháčci Dva věrní bratři a krasavice Dvanáct apoštolů Dvanáct bratří a zlatovlasá panna Dvanáct bratrů Dvanáct loupeživých rytířů Dvanáct měsíčků Dvanáct zakletých pannen Dvanáctero bratrů Dvanáctero líných pacholků Dvanáctero lovců Dvě dcerky a dobrá lesní víla Dvě Maričky Dvě nevěsty Dvě pětky z přírodopisu a cylindr Dvě tvrdohlavé kozy Dvojčata Džaudar a jeho bratři Ebenový kůň Egle Ejhej Mikuloi Eletka a žárováček Ferda Mravenec obsah Fikmik Fousatý princ Fridrich a Katynka Garagaš Gilgameš a Agga z Kiše Gilgameš a Enkidu Gudrun Hádanka 1 Hádanka 2 Hádanka o špatně zavázaném pytli Hadí korunka Hadí namlouvání Hadí princezna a zlatý klíček Hadrnička Haf a Štěk Hajný a jeho tři syni Hájovna U pěti buků Hastrmanův dárek Havíř Jáchym Havran Hejtman Jan Žižka Helenčiny květiny Heřman z Bubna Hlava dávného Řeka Hlemýžď a růžový keř Hloupá dívka Hloupá havířka Hloupí čerti a chytrý švec Hloupý a chytrý Hloupý čert Hloupý drak a chytrý voják Hloupý Havel Hloupý Honza a dva bratři Hloupý Honza Johannes Hloupý Jura Hloupý pecivál Hloupý sedlák Hloupý vlk Hodný Džin Hodný slon a zlomyslný krejčí Holčička s náhradní hlavou Holínky z bůvolí kůže Holohlavý bohatýr Holota Honza a čarodějnice Honza a Černá princezna Honza a čert Honza a červená bába Honza Ježek Honza a pan vrchní Honza a sedlák Honza a vrba Honza Hlupec Honza jde do lenoráje Honza ke štěstí přišel Honza Krecárek Honza lenoch Honza Nebojsa Honza potkal pohádku Honza rozesmál princeznu Honza se žení Honza silák Honza špásoval Honza v kostnici Honza vystavěl vzducholoď Honza z pohádky Honzíček a Grétička Honzík, hraběcí syn Honzík Zázrak Hora Zemúň Hoře přehoře Housenka Housle samohudky Hrabě a bílý jelen Hrabě Hodic Hraběnka Isabela Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo Hrbáček králem Hrdina Gran Bracun - o drakovi Hrnečku vař 1 Hrnečku vař 2 Hrnečku vař 3 Hroch, který se bál očkování Hrozný Radouš Hruška, která nechtěla spadnout Hujaj Hulička Hunohrad Hup do mošny Hurle, burle, bác Husopaska 1 Husopaska 2 Husopaska 3 Husopasky pláčou perly Hvězdička Valentýna z vesmíru Hvězdné tolary Hvozdík Chaloupka roubenka Chudé královstvíčko — OBSAH Chlapec a Had hadisko Chlapec s copánkem a zvířatech Chlapeček, který se stal kredencí Chlupatý princ Chrabrý Alí Chrudimský kacafírek Chudá Madlenka Chuďas a boháč Chudoba a pokora vedou do nebe Chudý brahmín Chudý mlynářský tovaryš a kočička Chudý pasáček a kouzelná píšťalka Chytrá Běta Chytrá dívka Chytrá dívka a car Chytrá Elza Chytrá hloupost Chytrá Horákyně Chytrá chalupnická dcerka Chytrá princezna Chytrá Šahrazád Chytrá vesničanka Chytrost nejsou žádné čáry Chytrý Budulínek Chytrý Filip Chytrý Honza Chytrý chasník a baba lidožroutka Chytrý krejčí Chytrý krejčík Chytrý lhář Chytrý Martin Chytrý Petr na svatbě Chytrý švec Chytrý synek Chytrý uhlíř Iduščiny květiny Ilja Muromec a slavík Loupežník Ivan carevič a bohatýr Poljanin Ivan carevič a Marta carevna Ivan hlupec Ivan prosťáček a smrtidrak Ivan, selský syn Ivánek, který tloustl a tloustl Jabloňová panna Jaga baba Jaga Bura Jak Akpamyk hledala své bratry Jak bednář přelstil vlka, medvěda a Jak bubeník vysvobodil princezny Jak Budižkničemu k štěstí přišel Jak čerta popadl vztek Jak císař Josef opatřil synovi kmotra Jak dědeček měnil, až vyměnil Jak dělá slunce duhu Jak dělal lišák chůvu Jak dívka vyzrála na Cara Jak došel horal štěstí Jak dva lhali, až se prášilo Jak dva vandrovali Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice Jak hloupý Honza přišel k bohatství Jak hloupý rozesmál princeznu Jak hlupáček vysvobodil princeznu Jak chodil lišák se džbánem, až ... Jak Jan hledal smrt Jak Jaromil k štěstí přišel Jak jeden krejčík ke štěstí přišel Jak jeden hoch ke štěstí přišel Jak jedni kvůli svatbě utekli Jak jednomu uletělo štěstí Jak jelen chválil, až přechválil Jak ježek uhonil zajíce k smrti Jak jsem plul ke královně severu Jak ke štěstí skrze šest služebníků Jak kohout napálil lišku Jak kohout vyzrál na lišku Jak král hledal nevěstu Jak králíček přelstil lišku Jak krejčí dostal princeznu Jak krejčík vylekal obra Jak krejčík zbohatl Jak Kuba parohatou princeznu léčil Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku Jak liška hostila čápa a čáp lišku Jak mravenec zachránil holuba Jak Nanynka ušla bití Jak Nartové přelstili hloupé obry Jak pomohli smutné víle Jak pošťákovi spadla hlava Jak princezna hádala až prohádala Jak princezny po nocích tancovaly Jak přišel Honza k bratrovi Jak přišel měsíc na oblohu Jak přišel sedláček do nebe Jak Rozum se Štěstím vandrovali Jak rybí císař splatil svůj dluh Jak se Cibžgoun nestal ... Jak se dva vsadili Jak se Franta oženil Jak se Honza učil tajné řeči Jak se Jánis vydal za neznámem Jak se jeden učil latinsky Jak se kovář proměňoval Jak se kovář stal zetěm fr. krále Jak se kovář zbavil čertů Jak se Lenka naučila plavat Jak se liška poradila s rozumem Jak se měl mordýř ku ženitbě Jak se myšák oženil Jak se narodila pohádka Jak se osel Arcilev stal králem lvů Jak se sáh naučil pracovat Jak se sovy učily zpívat Jak se stal kůň učitelem počtů Jak se stal Matěj Cvrček doktorem Jak se stal sedlák popem Jak se z mravence stal silák Jak sedláček přechytračil čerta Jak sedlák hledal dva hloupé Jak sedlák spadl z nebe Jak sedlák uměl lhát Jak šel Honzík do světa Jak šel chlapec do světa za lepším Jak šel jeden do nebe Jak šel synek do světa naučit se bát Jak šel voják do pekla Jak Šelmu létal na mravenci Jak si havran namlouval vránu Jak si holub stavěl hnízdo Jak si Honza opatřil nevěstu Jak si pasáček vepřů přál Jak si vedl krejčík v nebi Jak si vlk vážil volnosti Jak si vybrat nevěstu Jak Šimperák vyzrál na posměváčky Jak skřítkové šili boty Jak šli čtyři bratři do světa Jak šli vlk, lev a medvěd do světa Jak spadl ševci baráček na hlavu Jak starý Sultán vedl vojnu Jak táhlo světem druhů šestero Jak táta nakrmil svých sto dětí Jak ubohý pasáček sešel ze světa Jak udatný Greučan vrátil slunce .. Jak umřela spravedlnost Jak v jednom zámku strašilo Jak vesničané koupili rozum Jak vlk zápasil s člověkem Jak vodníka píchlo u srdce Jak vrabec udělal sedlákovi škodu Jak žáby zajícům zvedly hlavy Jak zvířátka přezimovala Jakub a dvě stě dědečků Jakub Krčín Jan Roháč z Dubé Janek Karbaník Jazyk falešníka, horším než kopí .. Jdi tam, nevím kam, přines .. Je to naprosto jistě Jeden, co pásl kohouty Jeden, co prochodil železné boty Jeden, co se učil bát Jeden, co se vyučil lovcem Jeden, kterému neporoučeli Jeden spravedlivý Jedenáct draků a černá paní Jednoočka, Dvouočka a Tříočka Jednooký vousáč Jehňátko a rybička Jeníček a Mařenka Ježdík Ježek, krtek a liščí soud Jeziňky a Janeček Jezinky a Smolíček Ježíšek v chaloupce Jidáš Jirka a jeho tři psi Jirka s kozou Jitřní Ivan Jonáš a rybí tuk Jorinda a Joringel Joza a Janek Julie a pečení krocani Juro Jánošík Jurova lžipohádka Kachní dvorek Kachnička jde na vandr Kaktusáček Kamenní rytíři Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky Karkulínkové Karlova studánka Karlštejnský ovčák Kateřinka a tlustý červený svetr Katova, dcera Kdo je hloupější? Kdo skočí nejvýš Kdo snědl holoubátka Kdo toho nalže víc? Když mluvily stromy Když se spolčí kočka s myší Když soudila královna Beatrix Kmotr Kmotr Matěj Kmotra liška Eliška Kmotřička Kmotřička Smrt Kníže pán Koberec a pišingrové drobečky Koblížek Koblížek ruměný Koblížek veršovaně Kočičí mlýn Kočka Koška a kočka Mňačka Kočka, která měla ráda ušák Kočka Míňa Kocour, kohout a kosa Kocour, kohout a liška Kocour s rolničkami Kocour soudil křepelku a zajíce Kocour v botách Kocourek Fouskek a Tichošlapka Kohout se zlatým peřím Kohoutek a slepička Kohoutek a slepička jdou do Říma Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek Kokořínský rytíř Komáří paštika Konec obra Jordána Konec Skoupé Lhoty Koníček Brokátek Koník Ferda Konrád, který psal nosem Konstantin filosof Košile, meč a prsten Kosmáček Kostěj Nesmrtelný Kotlík s kaší Kouzelná čepička Kouzelná fazole Kouzelná loď Kouzelná píšťalka Kouzelná škatulka Kouzelná straka Kouzelná torna, klobouk a roh Kouzelné hadřisko Kouzelné vejce a moudrá Olesja Kouzelník Kouzelník a princezna Kouzelníkova procházka Kouzelný býčí roh Kouzelný flakonek Kouzelný hrnec a kouzelné koule Kouzelný keř Kouzelný kůň Kouzelný kvítek Kouzelný oblázek Kouzelný osel Kouzelný ptáček Kouzelný pták Zymyryk Kouzelný strom Kouzelný tolar Kouzlo staré truhly Kovář Páska Kovlad Kozlův pohřeb Krabat Krajíček chleba Král a jeho šašek Král drozdí brada Král houbařem Král Ječmínek Král Kulička Král lovec a zakletá lesní víla Král Matyáš a chytré děvče Král Matyáš v Gömöru Král Mořeplavec Král Odřivous Král ozvěn Král tchoř Král Václav Král žabák Král ze Zlaté hory Král zlodějů Kralevic Antonín a rytíř Archibald Královna Eliška Královna Kunhůta Královna Žofie Královská hádanka Královská stráž Královské šaty Královský dar Královský syn a ďáblova dcera Královský topič Krása a zlost Kráska a netvor Kráska a zvíře Krásná Katynka a Hromburác Krásná labutí panna Krásná Lucie Krásná panna Majolena Krásná Vasilisa Krátké nožičky Krátký len Kráva Hnědka Kravál Kraválisko Křeček, který snědl dědu Mráze Krejčík a tři psi Krejčík králem Krejčík v začarovaném zámku Křesadlo Křišťálová koule Křišťálová studánka Krteček Krtek Petr Kryštůfek, který se schoval v mixéru Kterak byl Honza hluchý Kubík a Kačenka Kulhavá vlaštovička Kůň a komár Kupecký syn a princezna Kuřátko Kuželky na Koberštejnu Květ kapradí Kyzylbatyr a chán všech dévů Labuť Labutě Labutí jezero Labutí panna Laciné dřevo Ládínek a lízátko Lakomý kupec a chytrý čeledín Lakomý sedlák a čeledín Vaněk Lakomý sedlák houbař Randibas Láska Láska, Černý a Bílý kníže Lenka a Filomenka Les lidských duší Lesní holub Lesní chaloupka Lesní matka Lesní panna Lesní šedivec Lesní ženka Létající princ Létání Lež Líbezná Husnobóda Libuše Lidožravá princezna Líná přadlenka Líný Honza Líný Honza a Tlustá Terka Líný Mates Liptaňský poklad Lipuňuška Liška a čáp Liška a jeřáb Liška a kočka Liška a vlček Liška a vrána Liška Bystrouška Liška co ošidila dva medvídky Liška co závodila s kaprem Liška handlířka Liška starosvatka Lísková větvička Lískový oříšek Lístkový prut Listonoš, který nechtěl chodit Lívanec nejlívancovitější Lněné odhozky Locika Lomikar Loupežníci na Žárech Loupežnická jeskyně Loutkové dovadlo Lstivý direktor Lucerna Lvy a plachetnice obsah Madlenka a lesní tajemství Mahulena Mahulena, krásná panna Makaróny, které šly na procházku Malá dušička a slunce Malá mořská víla Malá veveruška Malenka Malý čarostřelec Malý, dřevěný koníček a přítelkyně Malý princ Mamut a umělé dýchání Marja Morevna Markéta Martin a velryba Maruška a medvěd Maryška Matěj a Majdalenka Matěj Kozko Matějův kohout Matematické pohádky Matka vod Mazaný učitel a čertiska Měděný muž Medvěd a čáp 1 Medvěd a čáp 2 Medvěd a lišák klučili les Medvěd a myška Medvěd, prase a liška Medvěd, vlk, lišák a zajíc Medvědí kůže Mikulovický zvon Miláček Štěstěny Míša a zajíček Míša Kulička Mistr Kopýtko Mladý kovář Mlsný Mehmed Mluvící pták, živá voda a jabloně Modrá kočička Modrá lucerna Modrá štola Modrovous Modrý hrnec, který rád vařil rajskou Modrý kyblík Modrý ptáček Monoauga Morčátko Mordýřský zámek Mořská panna Motýl Moudrá Zangulez Moudré dělení Moudrý Miloun Moudrý zlatník Mravenečník Mráz a Mrazivec Mrazík Mrazík, který maloval barvami Mulisák01 Obsah Muž bez srdce Mužík omlazený ohněm Mužík s kouzelným zrcadlem Myš a slon Myš, datel a klobása Myška tulačka Myslivec a labutí panna Nadání dětí Eviných Ne chudoba, činí mudrce Nebeská svatba Nedochvilná Máša Nedosněný sen zlatnického tovariše Nedovtipný stařec Nejchytřejší člověk Nejkrásnější nevěsta Nejmilejší Roland Největší kuřátko na světě Nemocný král a jeho tři synové Nenažraný obr Neohrožený Mikeš Neposedný domeček Neposlušná kůzlátka Neposlušný zajíček Nepovedená bitva Nesmrtelný Kostěj Nesyta Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců Nevděčné kuřátko Nevděčný rybář Nevěrná žena Nevěsta z obrazu Nevěsta a žába Nezbedný kluk Nezdárný princ Noční stráž Nosáč Obecní pasák a jeho chytrá dcera Obr Obr a František Obr a horský duch Obr a Paleček Obři a skleněná hora Obři na Edelštejnu Obrobijce Obušku z pytle ven Odměna a trest Odpověď na každou otázku Oklamaný ďábel Okradený ďábel Opustíš-li mne, zahyneš Orfan Ošizený čert Ošklivé káčátko 1 Ošklivé káčátko 2 Oslí hlava Oslí kůže Oslíček Oslík Osmnáctero vojáků Ospalý Janek Ostrov pro šest tisíc budíků Ostružinová Rafenka Osud Otcovo dědictví Otcovská přísaha Otesánek Otýlie a tisíc pět set kaněk Ovčí víly Padlý anděl Paleček 1 Paleček 2 Paleček 3 Paleček 4 Paleček jde do světa Palečkovo vandrování světem Pán a čert Pan Bůh Pan Felix a slečna Liběna Pan Jiřík Pan Kavka Pan Oldřích Krajíř Pan Petr Čáp Pan Poberta Pan Racek Pan Rašín Pan Šembera Pan Smíšek z Vrchovišť Pan učitel z Cinkoty Pan Vítek Pancíř ze Smojna Pandur Trenko Paní Bída Paní Holle Paní Johanka Paní Kateřina Paní Manda Paní Zima Panna Meluzína Panna Světlana Panská řeč Pasáček Pasáček vepřů Pasáček zajíců Pasák Timling Pasák vepřů Pasekář Adam Pastýř Pastýřka a kominíček Patero otázek Patnáct Páv je stará primabalerína Paví král Pecivál nejmocnější na světě Pejsek a kočička00 OBSAH Pekelná výpomoc Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba Peříčko finista jasneho sokola Perníková chaloupka 1 Perníková chaloupka 2 Perníková chaloupka 3 Perníkový dědek Pět hrášků v jednom lusku Petr Vok Petrovy kameny Pidivousek Pilná přadlena Pilný se raduje Písař Tomášek Plameňák Plešáček a šest závistivých bratří Plivník Tomáše Pechy Poctivý Petr a jeho falešní bratři Poctivý purkrabí Podivný vlas Podivuhodná řemesla Podivuhodný muzikant Podivuhodný pták Podkovák Pohádka rozřezaná na šest kousků Pohádkový drak Pohrobek Poklad na Cvilíně Pokladnička Polepšený sedlák Poletuška Polévka ze špejle od klobásy Polovina všeho Popelák Popelák králem Popelka a havran Popelka a kmotřička víla Popelka a kravka Popelka a líska Popelka a sestry Popelka z Vystrkova a Úpětína Popletený Kuba Poslední Kaceřovští páni Poslové Smrti Pošťácká pohádka Potrestaná pýcha Povedený soud Povedený učenec Pověst o studánce Litoše Požehnané ořechy Pozemský ráj Pozor na masařku Praděd Praděd Vítek Přátelství s drakem Pravá nevěsta Překrásná rybka Přeukrutné hoře Příběhy o kalifu čápovi Příhody skřítka Džina Princ Bajaja Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline Princ, který se ničeho nebál Princ v hadí kůži Princ Žabinec Princezna a čtyřiadvacet myslivců Princezna a víla Princezna, co ráda přemýšlela Princezna Jasněnka a létající švec Princezna, která milovala květiny Princezna, která všechno viděla Princezna Myší kožíšek Princezna na hrášku 1 Princezna na hrášku 2 Princezna se zlatou hvězdou na .. Princezna ve věži Princezna z hory Muntserrat Princezna z Ohňového zámku Princezna ze Rmutného dolu Přírodopis a vítězové od Waterloo Přítel na cestách Proč je voda v moři slaná Proč jsou šneci pomalí Proč nesmějí havíři do pekla Proč nosí včela radost a pavouk .. Proč pes vrčí a kočka chytá myši Proč se kocour myje po jídle Proč se už ve škole netahá za uši Proč si holubi neumí stavět hnízda Proč žáby kvákají Prodaná nevěsta Prodaný sen Prohnaná Grétlička Proměny Prosné zrnko Protančené střevíčky Psí lejstro Pohádka psí Psí trh na Budíně Ptáček pro štěstí Ptáček zpěváček Ptačí hlava a srdce Ptačí král Ptačí pohádka Ptačí zpěv Pták Noh Pták Ohnivák Pták Ohnivák a liška Ryška Pták ohnivák a mořská panna Pú00 Medvídek Pú Obsah Půt Švihovský Putování k ptáku Nohovi Pyšná ovce Pyšný netopýr Pytlák Šebesta Radostné cestování Rak co předběhl lišku Raráš a šetek Rebečka, zapomenutá nevěsta Řemeslo má zlaté dno Řepa Řepa veršovaně Řeznický tovaryš Ropucha Rozpustilý Arnoštek a voda Rozum a Štěstí Rozumbradové Rudá labuť, pes a šedivá kočka Rudý kvítek Rumcajs - Obsah Rumpelniček Rybář a jeho žena Rybář a rybka Rýbrcoul Rytíř Arkleb Rytíř Jan Burian Rytíř Miloš Rytíř z Myšího hrádku Santálový strom Šašek Havel Šaty s pávy, housaty a jeleny Šediváček Sedláček Sedláček a medvěd Sedláček v nebi Sedlák a pán Sedlák mudrc Sedlák Vokoun Sedm havranů Sedm krejčí a jedna moucha Sedm kůzlátek Sedm Simeonů Sedm strážců Sedum Švábů Sedmero krkavců 1 Sedmero krkavců 2 Sedmikráska Sedmikráska kytička Sen, který nebyl pro císařské uši Sépie Šest labutí Šest služebníků Šestka táhne světem Sestřička Aljonuška a bratr Siama Šibal Jaryžka Silák Vilík s tisícerem stigmat Šílená rybářka Silný Ctibor Silný Honza Silný Kadubec Silný krejčík Šípková Růženka 1 Šípková Růženka 2 Sivák, hnědák a vraník Skleněný vrch Škola bohatí Škola v chaloupce Skřítci pod Cvilínem Skřítek Elzinš Skřítek u hokynáře Skřítkové Skromný rybář Škubánek Slavík Slavík a růže Šlechetný Lurdža Slepá královna Slepice, která nesla zlatá vejce Slepý, chromý a nahý Slunečník, Měsíčník a Větrník Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána Smích bláznivé žáby Smíšek Ferdinand a zlatý jelen Smolíček Pacholíček Smolíček pacholíček a Mecháč Smrček Smuténka a Ukrutěnka Smutná Linda Smutný kominíček Snad to není někdo jiný? Šnečí království Šnečí pohádky Šnečí pohádky - Vladimíři Sněhová královna Sněhový mlýnek Sněhuláci a zázrak života Sněhurka a sedm trpaslíků 1 Sněhurka a sedm trpaslíků 2 Sněhurka a sedm trpaslíků 3 Sněhurka a sedm trpaslíků 4 Sněhurka sněhová Šnek Seldýn Sněženka a Růženka Sněženka a sedm trpaslíků Sokolník Beneda Soudce Šemjak Sousedův kohout a slepice Spanilá Růžička Špatně namalovaná slepice Špatní kamarádi Správce Rozmarýn Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh Spravedlivý Bohumil Spravedlivý chléb Stará svítilna Stará žebračka Staré sedlo Stařeček a vnuk Starší syn Starý dům Starý Jakub Starý, prastarý vodník Starý věchet Šťastná šneččí rodina Šťastný ostrov Šťastný ovčák Statečná princezna Statečný cínový vojáček Statečný Hroznat Statečný Jimram Statečný krejčík Statečný rychtář Statečný Tomáš Statečný voják Statkář a šafář Štefka a Maryška Štěňátko na ledě Stepas a pán Šternberk Štěstí a neštěstí Štěstí a smůla Štětináč štětinatý Stín Stoleček Prostřise, oslík a obušek Stonožka, boty a ukradený park Strakatinka Strakonický převor Strašlivá loupežnická historie Strejček Příhoda Střevíčky ze vší kůže Stříbrňák Střízlíček a medvěd Střízlíček králem Stromeček, který hrál a zpíval Strýc Pavel Sůl nad zlato Sulajman a jeho bratři Švábská sedmička Svatá panna starosta Svatba paní lišky Svatba s ropuchou Svatopluk Svatopluk a jeho syni Svatý Josef v lese Švec Matěj Švestka Svět kapradí - Svatojánská pohádka Světluška a potopa Světská krása Synáček z hrášku Synek, který se učil strachy třást Tabule modrá jako nebe Tajemství Sulajmy beznosého Tajné slovo Tak svět odplácí Tatařín Tatarská princezna Tatarská princezna 2 Tatoš Temnota temná a láska věrná Templář Čičos Terezka a skřítek Tkadlena a oráč Tlusté prasátko Tlustý pradědeček a loupežníci Trampoty sv Mikuláše Trejtík a Dajtínka Třetí přání Tři bratři Tři bratři a zlovolné obřisko Tři bratři, dva moudří a jeden Tři bratři královští Tři carství Tři černé princezny Tři císařské otázky Tři dítka Štěstěny Tři groše Tři hadí lístky Tři hejkálkové Tři chlapíci a obr Tři koně Tři kouzelné dary Tři kouzelné džbánky Tři královské děti Tři krkavci Tři labutě Tři lesní skřítkové Tři malá prasátka Tři medvědi Tři mrzáci Tři ňoumáci Tři oblázky z potoka Tři pírka Tři přadleny Tři princovy poklady Tři prokleté princezny Tři ptáčkové Tři rady Tři řeči Tři rudovousové Tři růže Tři růže na jednom stonku Tři selští synci Tři sestry a jeden ženich Tři sestry a lidožroutské obřisko Tři sestry a Reinald Tři sestry a žabka Tři sestry z chudé rodiny Tři šťastlivci Tři tovaryši Tři tovaryši na Bouzově Tři zakletí knížata Tři zakletí psi Tři zaslíbené princezny Tři zelené ratolesti Tři zlatá péra Tři zlaté vlasy děda vševěda Třináctero Tříska a Kůra Trojí vraní skřehotání Trpásek Trpasličí dárky Trpaslík Trubač Trylkující a hopkající skřivánek Tulácká pohádka Tuřín Tvrdohlavý Ondráš Tykev a hříbě Tymlink U čarodějnice Ubrousek, beránek a mošna Udatný krejčík Uhlíř, kterého potkalo štěstí Uhlířský princ Ukradený pan Berka Uloupená princezna Uspávač V lese žijí čarodějnice Vajíčko Valdštejnský lev Valibuk Vandrovali tovaryši Vandrování kdovíkudy kdovíkam Vánoce v lese Vánoční blázen Vánoční pohádka Vavřinec toulavec Vavřínek Vazač košťat Včelí královna Vděčná otrocká duše Věčný student a jeho pohádka Velbloud Velikán Velevous Velká doktorská pohádka Velká kočičí pohádka Velká policejní pohádka Velké strašení na Střekově Velký černý pes Věrné hříbátko a statečné princátko Věrné přátelství živého a nebožtíka Věrný a Nevěrný Věrný Jan Věrný ovčák Věrný Pavel Veselý voják Veška a bleška Veverčák oříšek Vikštejn Víla Amálka - obsah Víla na rybníce Víla nedbá o domácnost Vlaštovčí dary Vlk a kozlátka Vlk a ovečka Vlk a sekáč Vlk a sem kůzlátek Vlkodlak Vodní paní Vodníček Vodnická pohádka Vodník Vodník v pivovaře Vodovod, který zpíval v opeře Voršulák a čert Vozka Vrabčák a jeho čtyři synové Vrba Vřesová studánka Vřetánko, člunek a jehla Vrchní Ben Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže Všehochlup Všudybyl Vybíravá Lenička Vychytralý Bonacin Vychytralý provazník Vyšehradské poklady Vysloužilec a sabatora Vzteklý pán na Cornštejně Z pohádky do pohádky Žabí král Žabí král aneb železný Jindřich Žabka carevna Žabka královna Začarovaný tulák Zahrada na jaře Zahrada na podzim Zahrada v létě Zahrada v zimě Zachráněné hádě Zajícova chaloupka Zakletá krasavice Zakletá princezna Zakletý dům Zámecký písař Zámek mouchy Štípalky Zapomenutý čert Zapovězený uzel Zasloužená odměna Záviš z Falkenštejna Zazděný preclíkář Zázračné jablíčko Zázračný groš Zázračný strom Zázračný visutý zámek Zbečenský chasník Zbojník Jurka Zbožná kněžna Durana Zbožný Pasler Zbrklý Menetbek a Akyldžan Zdvořilý loupežník Ze života polního šneka Ferdy Žebrota žebrácká a pokora pokorná Zelená husa Zelená panna Zelený rytíř Železná pec Železná skříňka Železný Hans Železný Honza Železný chlapec Železný Jan Želva Želví král a strakaté moře Zemní mužíček Žid v trnisku Žil král Žirafa Živá šachovnice Živá voda 1 Živá voda 2 Živá voda a Praděd Zkáza ženského chánství Zkrocený vodník Zlá hraběnka na Kaltenštejnu Zlá Kateřina Zlá selka a chlupatý hastroš Zlatá husa Zlatá jablíčka Zlatá jabloň Zlatá kachna Gondolána Zlatá rybka a dcerka Zlatá rybka a tři přání Zlaté kapradí a Mikeš Zlaté kapradí Zlaté království Zlaté zámky Zlato pod Edelštejnem Zlatohlávek Zlatohlávek a Zlatovláska Zlatovlásek Zlatovláska Zlatovláska a Zlatovlásek Zlatovláskové Zlatý cop Zlatý jelen Zlatý kolovrátek Zlatý pták Zlatý vrch Zloduch zlodušný a Réza Rezatá Žlutá bunda s pokaženým zipem Žlutý ptáček Zpívající hora Zpívající rákos Zrádná sestra a věrná zvířata Zrádný hejtman Žravý Matěj Zrnko prosa Zrození Jana Ztracená polobotka Ztracený žlutozelený měsíc Zuzanka a písmenka Zuzanka plátenice Žvanivá žena Žvanivý slimejš Zvědavá Juditka Zvědavý lakomec Zvířátka a loupežníci Zvířecí řeč Zvířecí sněm o Vánocích Zvířecí věrnost a lidská proradnost Zvonec Zvonící lipka
| |
Dva přátelé
Ubohý Jan byl velmi zarmoucen. Jeho otec těžce stonal a nebylo mu pomoci. V malé světničce byli jen oni dva. Bylo hodně pozdě večer a lampa na stole dohořívala.
„Byl jsi dobrým synem, Jene!“ řekl nemocný otec. „Pán Bůh Ti bude ve světě pomáhat.“ Podíval se na syna vážnýma, laskavýma očima, vzdychl zhluboka a zemřel. Bylo to, jako by byl usnul.
Ale Jan plakal, protože teď neměl nikoho v širém světě, ani otce, ani matku, sestru ani bratra. Chudák Jan! Klečel u postele a líbal ruku zemřelého otce a prolil mnoho hořkých slz. Ale nakonec se mu oči zavíraly a on usnul, maje hlavu položenu na pelesti.
Měl podivný sen. Zdálo se mu, že se slunce a měsíc před ním sklánějí, viděl svého otce opět čilého a zdravého a slyšel, jak se směje, jako se smával vždycky, když byl v dobré náladě. Spanilá dívka se zlatou korunou na dlouhých, krásných vlasech podávala Janovi ruku a jeho otec pravil:
„Vidíš, jakou jsi dostal nevěstu! Je nejkrásnější na celém světě!“
Potom se Jan probudil, a všechna krása byla tatam. Jeho otec ležel mrtvý a studený na posteli; nikdo u něho nebyl. Ubohý Jan!
Pak mrtvého pohřbili. Jan šel za rakví. Nikdy již nespatří dobrého otce, který jej měl tak rád! Slyšel, jak házejí do hrobu hlínu, viděl již jen poslední hranu rakve, ale i ta zmizela pod další lopatou hlíny. Bylo mu, jako by se mu chtělo srdce rozskočit, tak byl zarmoucen! Kolem něho zpívali žalmy; znělo to tak krásně, že Janovi vstoupily slzy do očí, až se rozplakal, a to poněkud ulehčilo jeho smutku. Slunce svítilo nádherně nad zelenými vrcholky stromů, jako by chtělo říci:
„Netruchli, Jene, vždyť vidíš, jak je nebe krásně modré!“
Jan se při tom již usmíval, zatímco mu slzy ještě stékaly po tvářích. Ptáčkové seděli v korunách kaštanů a cvrlikali:
„Kvivít, kvivít!“ Byli tak veselí, ačkoli přece byli na pohřbu! Jan viděl, jak odlétali ze zelených stromů daleko pryč do světa, i dostal také chuť rozletět se za nimi. Ale nejdřív otesal velký dřevěný kříž, aby jej postavil na otcův hrob. Když jej tam večer donesl, byl hrob ozdoben pískem a květinami. Udělali to cizí lidé, protože měli jeho drahého otce rádi.
Časně zrána druhého dne sbalil Jan svůj malý raneček, schoval do opasku celé své dědictví, bylo to padesát korun a několik desetihaléřů a s tím se chystal na cestu. Ale dříve ještě zašel na hřbitov k otcovu hrobu, pomodlil se a řekl:
„Sbohem, drahý otče! Zůstanu vždy dobrým člověkem.“
Venku v polích, kudy Jan šel, stály všechny květiny svěží a krásné v teplém sluníčku a kývaly hlavinkami, jako by chtěly říci:
„Buď vítán v zeleni! Není zde krásně?“
Ale Jan se ještě jednou obrátil, aby pohlédl na starý kostel, v němž byl jako dítě pokřtěn a kde byl každou neděli se starým otcem na pobožnosti a zpíval nábožné písně. Náhle spatřil vysoko nahoře v jednom věžním okně stát kostelního skřítka s červenou špičatou čepičkou; zacláněl si oči složenýma rukama, neboť jej slunce oslepovalo. Jan mu kýval na rozloučenou a malý skřítek mával červenou čepičkou, kladl ruku na srdce a posílal mu rukou polibky. Chtěl mu tím ukázat, že mu přeje všeho dobrého a aby se mu na cestě dobře dařilo.
Jan přemýšlel, jak mnoho zajímavého asi spatří ve velkém, krásném světě, a šel dál a dál, tak daleko, kde ještě nikdy nebyl. Nepoznával ani města, jimiž procházel, ani lidi, jež potkával; byl daleko, daleko mezi cizími lidmi.
První noc musel přespat v kupě sena na poli, jiné lože neměl. Ale to bylo právě hezké, ba zdálo se mu, že by ani král nemohl spát lépe. Celé pole s potokem, kupou sena a s modrým nebem nahoře, to přece byla nádherná ložnice. Zelená tráva s malými červenými a bílými květinkami, to byl koberec, bezové křoví a šípky byly kytice květů a umyvadlem byl celý potok s jasnou, čerstvou vodou, v níž se uklánělo vrbové proutí a přálo mu dobrý večer a dobré jitro. Měsíc byl ohromná noční svítilna vysoko pod modrou oblohou, na níž nebyly záclony, jež by mohly vzplanout.
Jan mohl spát docela klidně a také spal. Probudil se teprve, když slunce vyšlo a všichni ptáčkové kolkolem zpívali:
„Dobré jitro! Dobré jitro! Ty ještě spíš?“
Zvony vyzváněly k pobožnosti, byla neděle. Lidé šli do kostela a Jan šel s nimi, zpíval a bylo mu, jako by byl doma v kostele, kde byl pokřtěn a kde zpíval nábožné písně se svým otcem.
Na hřbitově u kostela bylo veliké množství hrobů a na některých rostla vysoká tráva. Tu si vzpomněl Jan na hrob svého otce, který asi také bude jednou vypadat jako tyto hroby, když ho nebude moci ošetřovat a zdobit. I sedl si a plel trávu, narovnával pokácené dřevěné kříže a dával zpět na hroby věnce, jež vítr odnesl. myslel si při tom, že snad někdo udělá totéž na hrobě jeho otce, když on to udělat nemůže.
Před vchodem do kostela stál starý žebrák a opíral se o berličku. Jan mu dal všechny drobné peníze, které měl, a šel potom šťastný a veselý dále, do širého světa.
Kvečeru se blížila strašlivá bouřka. Jan pospíchal, aby se dostal pod střechu, ale záhy nastala temná noc. Konečně doběhl k malému kostelu, stojícímu docela osaměle na vršíčku. Dveře byly naštěstí jen přivřeny, i vplížil se dovnitř. Tam hodlal vyčkat, až bouřka přejde.
„Tadyhle si sednu do kouta,“ řekl si, „jsem velmi unaven a potřebuji si trochu odpočinout.“
I sedl si, sepjal ruce a říkal večerní modlitbu. Nežli se nadál, usnul a měl krásné sny, zatímco se venku blýskalo a hřmělo.
Když se opět probudil, byla půlnoc, ale bouřka se přehnala a měsíc svítil okny dovnitř kostela. Uprostřed stála na podlaze otevřená rakev s mrtvým mužem, kterého ještě nepohřbili. Jan se naprosto nebál, protože měl čisté svědomí a dobře věděl, že mrtví nic nedělají, že jenom živí zlí lidé ubližují.
Takoví dva živí zlí lidé stáli vedle mrtvého muže, který byl uložen v kostele, nežli bude pohřben. Chtěli tomu ubohému mrtvému muži ublížit, vyhodit ho z rakve před kostelní vrata.
„Pročpak to chcete udělat?“ tázal se Jan. „Je to ošklivé a špatné, nechte jej spát!“
„Láryfáry!“ křičeli ti dva zlí lidé. „Podvedl nás! Je nám dlužen peníze, které nemohl zaplatit, a když je nyní mrtev, nedostaneme ani haléř. Chceme se mu za to pomstít, ať leží jako pes před kostelními dveřmi!“
„Nemám víc než padesát korun,“ řekl Jan. „Je to celé moje dědictví, ale dám Vám je rád, slíbíte-li mi čestným slovem, že necháte toho ubožáka na pokoji. Však já se již nějak protluču bez peněz; mám zdravé, silné údy.“
„Ano,“ odpověděli ti nešlechetní lidé, „když nám tedy chceš zaplatit alespoň část jeho dluhu, neuděláme mu docela nic, tím si můžeš být jist!“ I vzali peníze, které jim Jan dal, vysmáli se mu hlasitě, že je tak dobrý, a šli svou cestou. Jan srovnal mrtvolu opět do rakve, sepjal jí ruce, dal sbohem a šel pokojně dál velkým lesem.
Kolem dokola, kamkoli měsíc prozařoval skrze stromy, viděl nejpůvabnější skřítky, vesele si pohrávající. Nedávali se vyrušovat, neboť dobře věděli, že Jan je dobrý, nevinný člověk, a jenom zlí lidé nesmějí skřítky spatřit. Mnozí z nich nebyli větší nežli prst a měli dlouhé, žlutavé vlasy upevněny zlatými hřebeny. Houpali se vždy dva a dva na velkých rosných kapkách, které ležely na lupenech a na vysoké trávě. Občas se s kapkou svalili mezi dlouhé stonky trávy, a to bylo smíchu a hluku mezi těmi drobnými trpaslíčky!
Bylo to náramně krásné! Zpívali a Jan docela poznával všechny ty hezké písničky, jimž se byl učil jako malý chlapeček. Velcí, barevní pavouci se stříbrnými korunkami na hlavě museli ze stébla na stéblo tkát dlouhé visuté mosty a paláce, které, když na ně padla jemná rosa, vypadaly jako blyštivé sklo v jasné měsíční záři.
Tak to trvalo až do východu slunce. Tu zalézali malí skřítkové do poupat květin a vítr unesl jejich mosty a zámky, že létaly vzduchem jako velké pavučiny.
Jan právě vyšel z lesa, když vtom zaslechl silný mužský hlas právě za sebou:
„Hej, kamaráde, kampak Tě vede cesta?“
„Pryč, do širého světa!“ řekl Jan. „Nemám ani otce, ani matku, jsem ubožák, ale uživím se prací svých rukou.“
„Já chci také do širého světa,“ pravil cizí muž. „Což abychom šli spolu?“
„Tak dobrá!“ odvětil Jan. Šli tedy spolu.
Brzy se měli velmi rádi, neboť oba byli dobří lidé, a stali se upřímnými přáteli. Ale Jan pozoroval, že cizinec je mnohem chytřejší nežli on, neboť procestoval křížem krážem skoro celý svět a dovedl vyprávět o všemožných věcech, které spatřil.
Slunce již stálo vysoko nad obzorem, když si sedli pod velký strom, aby se nasnídali. V tom šla okolo stará žena. Byla velmi sešlá a docela shrbená; opírala se o berličku a nesla na zádech otep roští, které nasbírala v lese. Zástěru měla vykasanou a Jan viděl, že v ní má tři velké metly z kapradí a z vrby. Když už byla docela u nich, sklouzla, upadla a hlasitě vykřikla, neboť si ta ubohá stařena zlomila nohu.
Jan hned navrhl, aby ji odnesli do jejího obydlí. Ale cizinec otevřel svůj tlumok, vyndal z něho jakýsi kelímek a řekl, že v něm má mast, která její nohu hned uzdraví a osvěží. „Budeš moci dojít domů sama, jako by sis nikdy nebyla zlomila nohu,“ dodal. Ale chtěl také, aby mu za to dala ty tři metly, které má v zástěře.
„To by přišlo draho,“ zvolala stařena a pokyvovala náramně divně hlavou; nechtěla se jen tak vzdát svých metel, ale také nebylo nic příjemného ležet se zlomenou nohou. I dala mu metly.
Sotva jí cizinec natřel nohu tou svou mastí, stařena vstala a šla mnohem čiperněji nežli dříve. Takovou moc měla ta mast. Ale v lékárně bys ji sotva dostal.
„Co uděláš s těmi metlami?“ ptal se Jan svého přítele.
„Jsou to tři pěkná košťata,“ řekl, „a mně se právě hodí, poněvadž jsem veselá kopa.“
Pak šli ještě hezký kus cesty.
„To se obloha jaksi zatahuje!“ zvolal Jan a ukazoval před sebe. „A jaké to jsou strašlivé, temné mraky!“
„Nikoli,“ řekl přítel, „to nejsou mraky, to jsou hory, krásné, vysoké hory. Po nich se dostaneme až nad mraky do svěžího ovzduší. Je tam nádherně, to mi věř! Zítra tam již zajisté budeme.“
Ale nebylo k nim tak blízko, jak se zdálo; museli jít celý den, než došli k horám, kde rostly černé lesy až k nebi a kde byly kameny veliké jako celé město. Čekala je důkladná námaha, když je měli všechny přejít, proto se uchýlili do hostince, aby si hodně odpočinuli a nabrali sil k zítřejšímu pochodu.
Dole ve velkém výčepu bylo pohromadě velmi mnoho lidí, neboť tam byl jakýsi tulák s loutkovým divadlem. Právě postavil své divadélko a lidé seděli kolem dokola, aby se dívali na tu zábavnou hru. Ale na nejpřednější a nejlepší místo se posadil starý, tlustý řezník a vedle něho seděl jeho velký hafan a vyvaloval oči. Hu, ten vypadal hrozivě!
Začalo divadlo. Byla to hezká hra s králem a královnou, kteří seděli na sametovém trůně, měli zlaté korunky a krásné šaty s dlouhými vlečkami, neboť na ně měli dost peněz. Nejroztomilejší dřevěné loutky se skleněnýma očima a dlouhými vousy stály u všech dveří a otvíraly je a zavíraly, aby mohl čerstvý vzduch do světnice.
Byli v nejlepším hraní a všichni diváci byli rozjařeni. Ale právě když královna vstala a začala chodit po podlaze, tu ..... bůhví co si ten velký hafan myslel, když ho tlustý řezník nedržel za obojek, skočil přímo k divadélku a chopil královnu kolem útlého těla, že to jen zakřupalo: prask, křup! Bylo to strašlivé!
Ubohý muž, který to divadlo provozoval, velmi se polekal a byl tuze zarmoucen nad ztrátou své královny. Byla to jeho nejkrásnější loutka a teď jí ten ošklivý hafan ukousl hlavu. Když však potom lidé odešli, řekl Janův přítel, že dá zase královnu do pořádku. Vytáhl svůj kelímek a pomazal loutku tou mastí, kterou pomohl ubohé stařeně, když si zlomila nohu.
Sotva loutku namazal, hned byla zase jako dříve. Dokonce mohla pohybovat všemi údy a nebylo vůbec třeba tahat přitom za provázky. Loutka byla jako živý člověk, jen taktak, že ještě nedovedla mluvit.
Muž, kterému malé loutkové divadlo patřilo, měl náramnou radost. Teď již ani nepotřeboval loutku držet a ona tančila sama od sebe. Žádná z ostatních to nedovedla.
Když pak nastala noc a všichni lidé v hostinci se odebrali na lože, bylo náhle slyšet tuze bolestný vzlykot. Trvalo to tak dlouho, že všichni vstali, aby se podívali, kdo to tak vzlyká. Loutkář šel ke svému divadélku, neboť ten vzlykot zazníval odtamtud.
Všechny dřevěné loutky ležely jedna přes druhou, král i všechen jeho dvůr; všichni žalostně vzdychali a poulili velké skleněné oči. Všichni totiž chtěli být tak pomazáni jako královna, aby se také mohli sami pohybovat. Královna poklekla, zvedla svoji krásnou zlatou korunu do výše a prosila loutkáře:
„Vezmi si mou korunu, ale pomaž také mého muže a moje dvořany!“ Tu se ubohý loutkář nemohl zdržet, i dal se
do pláče, něboť mu jí bylo upřímně líto. Slíbil pak cizinci, že mu dá veškeré
peníze, které ten večer utržil za svou hru, pomaže-li alespoň čtyři nebo pět
jeho nejhezčích loutek.
Ten však řekl, že nežádá ničeho jiného než tu velkou šavli, kterou má loutkář po
boku. Když ji dostal, pomazal šest loutek. Ty hned začaly krásně tančit. A
všechny dívky, živoucí lidské dívky, které to viděly, dali se také do tance a po
nich všichni obyvatelé hostince. Kočí tančil s kuchařkou, sklepník s pokojskou,
všichni cizinci tančili ba i lopatka na uhlí a kleště od kamen se daly do tance,
ale svalili se hned, jak udělaly první skok. Pane, to byla veselá noc!
Následujícího jitra se Jan a jeho přítel se všemi rozloučili a šli do vysokých
hor porostlých jedlovými lesy. Vystoupili tak vysoko, že se jim kostelní věže,
které byly pod nimi, jevili jako jenom malé červené jahody tam v zeleni a viděli
daleko mnoho, mnoho mil, kde ještě nikdy nebyli. Tolik nádhery Jan před tím
ještě nikdy nespatřil. Slunce svítilo tak teple v tom čerstvém modrém vzduchu!
Slyšel také v horách troubit lovce na lesní roh a tak krásně a dojemně, že mu
radostí až slzy vstoupily do očí.
Jeho přítel stanul také s rukama sepjatýma a díval se přes hory do teplé
sluneční záře.
V tom zazněl nad jejich hlavami podivuhodně krásný zpěv. Vzhlédli vzhůru, kde se
velká bílá labuť vznášela vzduchem. Byla velmi krásná a zpívala, jak ještě nikdy
žádného ptáka neslyšeli zpívat. Ale slábla víc a více, skláněla hlavu a spadla
jim docela tiše k nohám. Tam zůstala mrtva ležet. Krásný pták!
„Dvě tak krásná křídla,“ řekl s úsměvem Janův přítel „tak bílá a velká, jako má
tento pták, stojí za mnoho peněz. Vezmu je sebou. Teď vidíš, jak je dobré, že
jsem dostal šavli.“
I usekl mrtvé labuti obě křídla jedinou ranou a schoval je.
Šli opět mnoho, mnoho mil horami až před sebou spatřili konečně velké město s
více než stem věží, které se leskly v sluneční záři jak stříbro. Uprostřed města
byl nádherný mramorový zámek pokrytý zlatem a v něm bydlel král.
Jan a jeho kamarád nechtěli ihned vejít do města, tak zůstali venku v hostinci,
aby se mohli dát do pořádku. Chtěli vypadat hezky až přijdou do ulic. Hostinský
jim vypravoval, že král je velmi dobrý člověk, který nikdy nikomu neublížil. Ale
jeho dcera je tuze zlá. Je velmi krásná, nikdo není tak hezký a okouzlující jako
ona, ale co je to platno, když je to zlá a ukrutná čarodějnice, která má na
svědomí životy tolika krásných princů. Všem mužům dovolila, aby se o ní
ucházeli. Každý může přijít, ať princ nebo žebrák, na tom nezáleží, ale musí
uhodnout tři věci na které se ona zeptá. Uhodne-li, provdá se za něho a on se
stane králem celé země až její otec zemře. Ale kdo ty tři věci neuhodne, toho dá
pověsit nebo mu setnout hlavu ..... tak zlá je a špatná ta krásná princezna.
Její otec, starý král, je nad tím prý velice zarmoucen. Ale nemůže jí zabránit,
aby byla tak ukrutná, neboť jednou prohlásil, že jí nikdy nebude bránit, aby se
provdala za koho chce. Kdykoli přijde nějaký princ a chce hádat, aby dostal
princeznu, nikdy neuhodne a pak bývá pověšen nebo mu setnou hlavu. Princezna
říká, že přece věděl, co mu hrozí, tak mohl těchto námluv nechat. Starý král je
prý tak zarmoucen nad veškerým tím smutkem a bídou, že každý rok klečí jeden
celý den před princeznou na kolenou i se svými všemi vojáky a prosí, aby své
rozhodnutí změnila, ale ona nechce povolit.
„Ošklivá princezna!“ řekl Jan „Potřebovala by opravdu metlu ..... ta by jí
dělala dobře! Kdybych tak já byl tím starým králem, ta by ode mne dostávala
často výprask!“
Vtom zaslechli, jak venku lidé křičí: „Sláva!“
Princezna jela okolo a byla opravdu tak krásná, že lidé zapomínali, jak je zlá,
a proto volali „Sláva!“
Dvanáct krásných pannen, všechny v bílých hedvábných šatech a se zlatým
tulipánem v rukou, jelo na krásných vranících po jejím boku. Princezna sama měla
oře sněhobílého, zdobeného diamanty a rubíny, její jezdecký oděv byl samé zlato
a bičík, který držela v ruce vypadal, jako by to byl sluneční paprsek. Zlatá
koruna na její hlavě byla jako hvězdičky z nebes a její plášť byl sešit z více
jak tisíce krásných motýlích křídel. Ale ona sama byla ještě mnohem krásnější
než všechen její šat.
Když ji Jan spatřil, začervenal se jako by jej krví polil a nemohl pronést
jediného slova. Princezna totiž vypadala navlas stejně jako ona spanilá dívka se
zlatou korunkou o níž se mu zdálo té noci, co otec zemřel. Tak se mu zalíbila,
že se do ní hned zamiloval až po uši.
„To přece jistě není pravda,“ říkal si „že to přeci nemůže být ani pravda, že by
ona byla zlou čarodějnicí a dávala lidi věšet a stínat, když neuhodnou nač se
jich táže. A když se o ni může ucházet každý i žebrák, půjdu do zámku také,
nemohu si pomoci."
Všichni mu domlouvali, aby to nedělal, že se mu jistě povede právě tak jako
ostatním. Jeho kamarád jej od toho také zrazoval. Ale Jan věřil, že to dobře
dopadne i vyleštil si boty, oprášil šaty, umyl obličej i ruce, učesal si krásné
světlé vlasy a šel potom docela sám vzhůru do zámku.
„Dále!“ řekl starý král, když Jan zaklepal na dveře.
Jan otevře. Starý král mu vyšel vstříc v županu a ve vyšívaných trepkách, korunu
měl na hlavě, žezlo držel v jedné ruce a zlaté jablko v druhé.
„Počkej trochu!“ řekl a strčil si jablko pod paži, aby mohl Janovi podat ruku.
Jakmile však uslyšel, že se Jan uchází o princeznu, dal se do takového pláče až
mu žezlo i jablko upadly na zem. A poněvadž neměl po ruce kapesník, musel si oči
osušovat županem. Ubohý starý král .....
„Nech toho nebo se Ti povede stejně tak zle jako ostatním. Jenom se podívej!“ i
vedl Jana ven do princezniny zahrady.
Tam to vypadalo strašlivě. Na každém stromě viseli tři, čtyři královští
princové, kteří se ucházeli o princeznu, ale neuhodli její hádanky. Kdykoli
zavanul větřík, zachrastily všechny hnáty. Ptáčkové se tak polekali, že se již nikdy neodvážili přilétnout do zahrady. Všechny květiny byly přivázány k lidským údům a v květináčích se šklebily lebky. Byla to zvláštní zahrada pro takovou princeznu.
„Tak tady vidíš!“ řekl starý král. „Tobě se povede právě tak jako všem ostatním, které tady vidíš, a proto raději toho nech! Působíš mi opravdový zármutek, neboť mě to velmi dojímá.“
Jan políbil dobrému starému králi ruku a řekl, že se mu to snad podaří, neboť má spanilou princeznu velice rád.
V tom přijela princezna se všemi svými dámami do zámeckého nádvoří. Král a Jan šli k ní a přáli jí dobrý den.
Byla opravdu spanilá. Podala Janovi ruku, i zamiloval se do ní ještě více nežli předtím. Vždyť není možné, myslel si, aby byla tak zlá čarodějnice, jak o ní všichni povídají.
Šli spolu do sálu, kde malá pážata nosila na stůl zavařeninu a perníky s oříšky. Ale starý král byl tak zarmoucen, že vůbec nemohl jíst, a kromě toho mu byly oříšky na perníku příliš tvrdé.
Umluvili si, že Jan přijde do zámku zase zítra ráno a že tu budou shromážděni soudcové a celá rada, aby vyslechli, jak dopadne hádání. Podaří-li se mu to, má se dostavit ještě dvakrát. Ale ještě nikdy nikdo neuhodl napoprvé, i přišli všichni o život.
Jan se valně nestaral, jak se mu bude dařit, spíše byl veselý; myslel jenom na spanilou princeznu a věřil pevně, že nad ní zvítězí. Jak, to nevěděl a také ani na to nechtěl myslit. Tančil po silnici, když se ubíral k hostinci, kde na něj čekal jeho přítel.
Jan ani nemohl dost vypovídat, jak k němu byla princezna vlídná a jak je spanilá.
Nesmírně se těšil na zítřejší den, až půjde do zámku a zkusí své štěstí v hádání.
Ale jeho přítel potřásl hlavou a byl velmi smuten.
„Mám Tě velmi rád,“ řekl, „mohli jsme ještě dlouho spolu pobýt, a nyní Tě již mám ztratit! Ubohý, drahý Jene, hned bych se dal do pláče, ale nechci Ti kazit radost snad v poslední večer, co jsme pohromadě. Budeme veselí, hodně veselí! Zítra, až budeš pryč, mohu se vyplakat.“
Všichni lidé v městě se hned dověděli, že přijde k princezně nový ženich, a proto byl všude velký smutek. Divadlo bylo zavřeno, všichni cukráři ovázali svoje cukrové figurky černými fábory, král a kněží klečeli v kostele. Všichni byli zarmouceni, poněvadž se přece nemohlo Janovi dařit lépe, nežli se dařilo všem ostatním uchazečům.
Kvečeru přichystal Janův kamarád velikou láhev vína a řekl mu, teď že budou hodně veselí a že budou pít na zdraví princeznino. Ale když Jan vypil dvě sklenice, padla na něj taková ospalost, že nemohl ani oči otevřít, i upadl ve spánek.
Jeho přítel jej zvedl velmi opatrně ze židle a položil do postele. Když pak nastala temná noc, vzal obě velká křídla, která uťal labuti, přivázal si je pevně k ramenům,
strčil si do kapsy největší metlu, kterou dostal od té staré ženy, jež upadla a zlomila si nohu, otevřel okno a letěl pak přes město přímo k zámku. Tam se usadil v koutku pod oknem, jež vedlo k princeznině ložnici.
V celém městě bylo úplné ticho. Když na věži odbilo tři čtvrti na dvanáct, otevřelo se okno a princezna letěla ve velkém bílém plášti a s dlouhými černými křídly přes město k velké hoře. Ale Janův přítel se udělal neviditelným, takže ho princezna nemohla zpozorovat; letěl za ní a mrskal ji metlou, až se jí nadělaly pořádné krevní podlitiny, kamkoli ji uhodil. Hoj, to byla cesta vzduchem! Vítr se opíral o její plášť, který se rozestřel na všechny strany jako velká lodní plachta, a měsíc svítil skrze něj.
„Takové krupobití, takové krupobití!“ naříkala princezna při každém úderu metly. A patřilo jí to!
Konečně se dostala k hoře a zaťukala na ni. Hora se otevřela s hromovým rachotem a princezna vešla. Janův přítel vešel s ní. Princezna ho nemohla vidět, poněvadž byl stále neviditelný. Šli velikou, dlouhou chodbou, jejíž stěny se podivně třpytily; byly na nich tisíce zářivých pavouků, kteří běhali po zdech nahoru dolů a svítili jako oheň. Pak přišli do velkého sálu, celého ze stříbra a zlata. Květiny, veliké jako slunečnice, červené a modré, leskly se na zdech, ale nikdo je nemohl utrhnout, poněvadž jejich stonky byly oškliví, jedovatí hadi a květy byly oheň, který jim sršel z úst. Celý strop byl poset svítícími svatojanskými muškami a blankytně modrými netopýry, kteří mávali tenkými křídly.
Bylo to náramně divné. Uprostřed stál trůn, spočívající na čtyřech koňských kostrách, které měly postroj z červených, ohnivých pavučin. Trůn sám byl z bílého mléčného skla a podušky na sedadlech byly z malých černých myší, které se vzájemně kousaly do ocasů. Nad trůnem byla nebesa z růžových pavučin, posázených překrásnými zelenými muškami, které zářily jako drahokamy.
Na trůně seděl starý skřítek s korunou na ohyzdné hlavě a s žezlem v ruce. Políbil princeznu na čelo, posadil si ji vedle sebe na drahocenný trůn a vtom spustila hudba. Veliké černé kobylky hrály na foukací harmoniky a sovy si tloukly samy na břicho, neboť neměly žádné bubny. Byl to veselý koncert. Malouncí šotečkové s bludičkami na čapkách tančili kolem sálu. Nikdo nemohl vidět Janova přítele, který se postavil hned za trůn, a tak všechno vyslechl. Dvořané, kteří nyní vcházeli, byli velmi hezcí a obratní, ale kdo se na ně důkladně podíval, mohl poznat, jací jsou ve skutečnosti: nebyli nic jiného než pometla s nasazenými zelnými hlávkami na konci. Skřítek jim přičaroval život a dal vyšívané šaty. Ale na tom také ani nezáleželo; byli zde jenom pro parádu.
Po chvíli tance vyprávěla princezna skřítkovi, že má nového nápadníka, i ptala se, nač má myslit a jak se ho tázat následujícího jitra, až přijde do zámku.
„Poslyš,“ řekl skřítek, „co Ti povím! Vyber si něco hodně lehkého, na to on jistě nepřijde. Mysli na jeden svůj střevíček. To neuhodne. Potom mu dej setnout hlavu!
Ale nezapomeň, až zítra v noci zase ke mně přijdeš, přines mi jeho oči! Chci je sníst!“
Princezna se velmi hluboko poklonila a řekla, že na oči nezapomene. Skřítek potom otevřel horu a ona letěla zpět domu. Ale Janův přítel letěl s ní a mrskal ji metlou tak ostře, že nad tím silným krupobitím náramně vzdychala a pospíšila si co nejvíce, aby se dostala oknem do své ložnice.
Janův kamarád pak letěl zpět do hostince, kde Jan ještě spal. Odvázal si křídla a lehl si rovněž do postele, neboť byl unaven.
Časně zrána následujícího dne se Jan probudil a jeho přítel vstal rovněž. Vypravoval, že se mu dnes v noci zdál velmi podivný sen o princezně a jejím střevíčku. I prosil jej, aby se tázal, zdali princezna nemyslí na jeden svůj střevíček. Neboť to právě slyšel od skřítka uvnitř hory, ale nechtěl o tom Janovi nic povědět.
„Je stejné, budu-li se ptát na to nebo na něco jiného,“ řekl Jan. „A snad bude docela správné, o čem se Ti zdálo, neboť stále věřím, že to dokážu! Přece však se s Tebou rozloučím. Budu-li totiž hádat špatně, nikdy Tě již nespatřím!“
I políbili se navzájem a Jan šel do města a nahoru do zámku.
Celý sál byl plničký lidí. Soudcové seděli ve svých lenoškách a pod hlavami měli prachové podušky, neboť měli tak mnoho o čem přemýšlet. Starý král vstal a osušil si oči bílým kapesníkem. Tu vstoupila princezna; byla ještě krásnější nežli včera a kývala všem na pozdrav velice přívětivě. Janovi podala ruku a řekla:
„Dobré jitro!“
Nyní měl Jan hádat, nač ona právě myslí. Bože, jak se na něj dívala přívětivě! Ale sotva uslyšela, že řekl:
„Na jeden střevíček,“ zbledla v obličeji jako křída a chvěla se po celém těle. Ale nic jí to nepomohlo, neboť Jan hádal správně.
To jste měli vidět, jakou měl král radost! Udělal dokonce kotrmelec a všichni lidé tleskali jemu a Janovi, který první z nápadníků dobře hádal.
Jeho přítel zářil štěstím, když se dověděl, jak dobře všechno skončilo. Následujícího dne se mělo hádat znovu.
Večer minul jako včera.
Když Jan spal, letěl jeho přítel za princeznou k hoře a mrskal ji ještě silněji než minule, neboť si vzal tentokrát dvě metly. Nikdo ho nemohl vidět a on slyšel všechno.
Princezna měla myslit na svoji rukavičku. Řekl to Janovi zas, jako by to byl sen. Jan uhodl opět dobře, i byla na zámku veliká radost. Všechno dvořanstvo metalo kozelce, jak viděli krále dělat předešle. Ale princezna ležela v lenošce a nechtěla promluvit jediné slovo.
I měl Jan hádat potřetí. Zdaří-li se mu to, měl dostat spanilou princeznu a zdědit celé království, až starý král zemře. Neuhodne-li, měl pozbýt života a skřítek chtěl sníst jeho krásné modré oči.
Večer předtím šel Jan časně na lože a usnul docela klidně. Ale jeho přítel si připevnil zase křídla na záda, uvázal si šavli k boku, vzal s sebou všechny tři metly a letěl k zámku.
Noc byla zlá. Tma jako v pytli, vichřice zuřila, že tašky lítaly ze střech a stromy v princeznině zahradě, kde visely hnáty, klátily se jako třtina, kdykoli vítr zadul. Blýskalo se každým okamžikem a hrom bil neustále po celou noc, jako by to byl jediný dlouhý úder.
Tu se otevřelo okno a princezna vylétla. Byla smrtelně bledá, ale smála se tomu nečasu, který se jí nezdál dost zlý. Její bílý plášť vlál vzduchem jako veliká lodní plachta, ale Janův přítel ji šlehal třemi metlami tak, až krev z jejího těla kanula k zemi a ona nakonec nemohla již téměř letět. Konečně se dostala k hoře.
„To tam padají kroupy a hřmí!“ řekla. „Ještě nikdy jsem nebyla venku v takovém nečase.“
„Také dobrého je někdy příliš mnoho,“ řekl skřítek.
Pak mu vypravovala, že Jan uhodl i podruhé. Podaří-li se mu to i příštího jitra, tedy zvítězí a ona již nikdy nebude moci přicházet sem k hoře a nikdy již nebude moci provozovat svá čarodějná umění jako dosud. Byla nad tím velmi zarmoucena.
„Však on již neuhodne,“ řekl skřítek. „Já něco najdu, na co si on ani nevzpomene! Ledaže by byl větším čarodějem nežli já. Ale nyní buďme veselí!“
I chopil se princezny oběma rukama a tančili spolu kolem a s nimi všichni malí
šotečkové a bludičky, co jich bylo v sále. Červení pavouci poskakovali také tak
vesele nahoru a dolů po stěnách, že to vypadalo, jako by sršely ohnivé jiskry.
Sovy bubnovaly, cvrčkové pískali a černé kobylky hrály na foukací harmoniky. To
byl veselý ples!
Když se již dost vytančili, musela princezna domů, neboť jinak by ji mohli v zámku pohřešit. Skřítek řekl, že ji doprovodí, aby spolu ještě co nejdéle pobyli.
I vyletěli v tom nečase a Janův přítel jim otloukl o záda všechny tři metly. Ještě nikdy nebyl skřítek venku za takového krupobití.
Před zámkem se s princeznou rozloučil a pošeptal jí:
„Mysli na mou hlavu!“ Ale náš kamarád to přece zaslechl a v okamžiku, kdy princezna vlezla oknem do své ložnice a skřítek se chtěl vrátit, chopil jej za jeho dlouhý černý vous a usekl mu šavlí jeho ohyzdnou hlavu u samých ramenou tak rychle, že se skřítek nemohl ani ohlédnout. Trup hodil do moře rybám, ale hlavu jen ponořil do vody, zavázal ji pak do svého hedvábného kapesníku a vzal ji s sebou domů do hostince. Potom si lehl a usnul.
Nazítří ráno dal Janovi kapesník, ale řekl, aby ho nerozvazoval dříve, nežli se princezna otáže, na co myslí.
Ve velkém sále v zámku bylo takové množství lidí, že byli na sebe namačkáni jako svázané ředkvičky v ranci. Rádcové seděli na svých židlích s měkkými poduškami a starý král měl na sobě nové šaty. Jeho zlatá koruna a žezlo byly vyleštěny, že vypadaly krásně. Ale princezna byla velmi bledá a měla na sobě šaty černé jak uhel, jako by se chystala na pohřeb.
„Na co myslím?“ otázala se. Jan hned rozvázal kapesník a velmi se polekal, když v něm spatřil ošklivou hlavu skřítkovu; neboť to byl strašný pohled. Ale princezna seděla jako socha a nevypravila ze sebe ani slova. Pak vstala a podala Janovi ruku, neboť hádal správně. Nepodívala se na nikoho a jen zhluboka vzdychla:
„Nyní jsi mým pánem! Dnes večer budeme mít svatbu!“
„No, tohle je pěkné,“ řekl starý král, „tak jsem si to přál!“
Všichni lidé křičeli:
„Sláva!“ Vojenská hudba hrála po ulicích, zvony zněly a cukráři sundali černé fábory z cukrových panáčků, neboť nyní zavládla všeobecná radost. Tři celé pečené voly, naplněné kachnami a husami, dopravili na náměstí; každý si mohl ukrojit, co chtěl. V kašnách teklo nejhutnější víno, a když si někdo koupil u pekaře preclík, dostal nádavkem šest velkých housek ..... považte! ..... s rozinkami!
Večer bylo celé město osvětleno a vojáci stříleli z děl a hoši z kapslových pistolek. A nahoře v zámku jedli a pili, připíjeli si a skákali. Všichni vznešení páni a krásné slečny spolu tančili a daleko bylo slyšet, jak zpívali tuhle divnou písničku:
„To je zde krásných, spanilých děv, veselo všude, radost i ples, odevšud zní jen jásot a zpěv! Krásná ty děvo, rozjasni líce, tanči a dupej, až ztratíš střevíce!“
Ale princezna byla dosud přece čarodějnicí, neměla Jana ani trochu ráda. Na to si vzpomněl Janův kamarád, i dal mu tři brky z labutích křídel a malou lahvičku s několika kapkami. Řekl mu, aby k princeznině svatební posteli dal postavit velikou káď naplněnou vodou. Až princezna bude stoupat na lůžko, ať ji jemně strčí, až spadne do vody. Tam ať ji třikrát potopí, ale dříve ať do vody hodí ty brky a kapky. Tak bude princezna zbavena svého čarodějství a velmi se do něho zamiluje.
Jan udělal všechno, co mu přítel poradil. Princezna křičela tuze hlasitě, když ji Jan ponořoval pod vodu, a mrskala sebou. Hned však se proměnila ve velikou, jako uhel černou labuť se zářícíma očima. Když se podruhé vynořila z vody, byla už bílá kromě jediného černého pruhu, který měla okolo krku. Jan ji ponořil potřetí. V témž okamžiku se labuť proměnila v nejspanilejší princeznu. Byla ještě krásnější nežli dříve a děkovala Janovi se slzami v krásných očích, že ji vysvobodil z očarování.
Nazítří ráno přišel starý král s celým svým dvořanstvem a blahopřání trvalo dlouho do večera. Nakonec přišel Janův přítel; měl v ruce hůl a na zádech tlumok. Jan ho zlíbal a prosil ho, aby neodcházel, aby zůstal u něho, neboť je původcem všeho jeho štěstí. Ale kamarád potřásl hlavou a řekl vlídně a přátelsky:
„Nikoli, můj čas již minul. Splatil jsem jen svůj dluh. Pamatuješ se na toho mrtvého muže, kterému zlí lidé chtěli ublížit? Dal jsi všechno, co jsi měl, aby měl pokoj v hrobě. Ten mrtvý muž jsem já!“
A v témž okamžiku zmizel.
Svatba trvala celý měsíc. Jan a princezna se měli velice rádi a starý král žil šťastný ještě dlouho a houpal jejich malé dětičky na kolenou a nechal je hrát si s žezlem. Jan se stal králem celé říše.
Byl šťasten. Ne proto, že byl králem, ale že byl dobrý, jak to svému umírajícímu otci slíbil.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
| |
|