Psí lejstro
Jednou zadávili psi zajíčka. Uviděl to zajíc se zaječicí, zavřeštěli pláčem a běželi k medvědovi, lesnímu starostovi, žalovat na psy.
Medvěd svolal sudí ..... vlka a lišku a začal psy soudit.
„Vy lupiči!“ zařval. „Jak jste se opovážili zadávit zajíčka?“
„Smiluj se nad námi,“ žadonili psi. „Měli jsme hrozný hlad.“
Sudí dlouho přemýšleli a potom si řekli:
„Jak je máme soudit? Kdo z nás neměl hlad?“
Medvěd už by byl málem psy propustil, ale tu všichni zajíci začali sborem naříkat:
„Teď bude konec našemu žití. Psi nás všechny zadáví!“
I dali sudí znova hlavy dohromady a rozhodli takto:
„Především a za prvé, aby se psi k žádné živé tváři ani na krok nepřibližovali; jestli ale zvíře padne, ať si je potom sežerou.“
Aby nebylo už žádných dalších sporů, zapsali sudí rozsudek na lejstro a vydali je psům.
Psi sebrali listinu a na velkém psím sněmu se usnesli, že ji dají do úschovy starému ovčáckému psu Krancisovi.
Krancis hlídal lejstro jeden den, hlídal druhý den, a třetího dne se zamyslel: Ne, to lejstro já neuchráním. Musím chodit za stádem na pastvinu, a co když najednou spustí déšť a lejstro promokne? Dám je raději kocourovi, ten bydlí v suché světnici a jen si líhá na teplé peci.
No dobrá. Kocour vzal lejstro, zanesl je na půdu a přivázal k trámu v tom nejodlehlejším koutě.
Uplynul nějaký čas. Jednoho dne psi spatřili, jak na louce dovádí hříbátko. Upadlo na zem a převalovalo se po trávě. I vrhli se na hříbě a zadávili je.
Tu se ze všech stran seběhli koně, zaržáli, zadupali kopyty a odvedli psy k medvědovi na soud.
Medvěd se rozzlobil.
„Co jste to udělali?“ zařval na psy. „Zase začínáte starou písničku?“
„Nezačínáme,“ odvětili psi, „hříbátko leželo na zemi a soudcové rozhodli, že jestli zvíře padne, mohou je psi sežrat Vždyť nám na to vydali i lejstro!“
„Na to se nějak nepamatuji,“ řekl medvěd. „Ukažte mi to své lejstro!“
Psi se podívali jeden na druhého. Kdepak my jen to lejstro máme? Tu si vzpomněli, že je v úschově u Krancise. A celá smečka letěla ke starému psu. Zavyli:
„Kam jsi schoval lejstro? Hned nám je vydej!“
Krancis se poškrábal tlapkou za uchem a běžel ke kocourovi:
„Kocoure, potřebujeme lejstro. Sem s ním!“
Kocour skočil na půdu, dívá se, lejstro nikde, jen provázek se na trámu houpe. Lejstro sežraly myši.
Ó teď se ale Krancis rozzlobil!
„Pěkně jsi mi opatroval lejstrrro, kocourrre! No počkej, já Ti dám!“
A skočil na kocoura, až chomáče chlupů lítaly na všechny strany.
Ale co to bylo platné? Lejstro tím nevrátil.
No, když tedy lejstro zmizelo, rozhodl medvěd takto:
„Od nynějška budou psi jenom kosti hlodat„Hm, tohle se psům moc nelíbilo. Ale kdo se bude s bručounem hádat?
A tak se museli psi spokojit jenom s kostmi. Kdo měl na tom vinu? Kočičí plemeno,
to se ví. Proto také psi od těch dob na kočky zanevřeli. Ani jeden pořádný pes neprojde kolem kočky, aby se s ní nepopřál.
Psi vedou vojnu s kočkami a kočky vyhlásily válku myším ..... proč také myši tenkrát to psí lejstro žraly? Kvůli nim nemohou teď kočky se psy vydržet.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|
|