Jak se Franta oženil  

 

 

Nahoru
Abatar - Největší moudro na světě
Abdalláh Zemský a Abdalláh Mořský
Abú Kír a Abú Sír
Alabastrová ručička
Aládín a kouzelná lampa
Alenka a Ivánek
Alí Baba a čtyřicet loupežníků
Almužna
Amíkův kámen
Anežka ve skále
Arcilhář
Arcimág a jeho sluha
Auach
Bába a panna
Babiččin kamarád
Balada o Jezerietisově dceři
Barborka a cucavé bombóny
Baron Prášil
Bárta a Juvarka
Bednářova palička
Bělinka a Růženka
Bělouš a vraník
Berona
Beruška Alenka
Betelka zlatá a Bětka smolná
Bezová matička
Bezruká dívka
Bílá a Černá
Bílá laňka
Bílá paní
Bílá paní Hradecká
Bílá paní vrbenská
Bílá panna
Bílé štěňátko a černé koťátko
Bílý had a Běla
Bílý had a sluha
Bledulky
Bleška a veška
Bludný Holanďan
Blýskání na lepší časy
Boháč a chudák
Bohatý kupec a tři sudičky
Bohatýr Naznaj
Boj na Kalinově mostě
Bonifác a bratránci
Boty z buvolí kůže
Bratr Štístko
Bratříček a sestřička
Bratříček, sestřička a tři psi
Brémští muzikanti
Broučkovo učení
Brouk Pytlík
Bubeník
Budulínek
Budulínek mandelinka
Bujný pan Kryštof
Bukač a dudek
Buvolí kráva a rybka
Bylo jedno děcko
Čáp a medvěd
Car Aggej
Car Trojan má kozí uši
Čaroděj a kupec
Čarodějka Amálka našla kouzlo
Čarodějná kniha
Čarodějná mošna
Čarodějná studna
Čarodějné zelíčko
Čarodějnice Běla
Čarodějnice Grula
Čarodějovo srdce
Čarodějův učeň
Čarostřelec
Čarovná jeskyně
Čarovná truhlice
Čarovné ovoce
Čarovný mlýnek, kabela a plášť
Čas slonů
Černá hraběnka
Černá princezna
Černokněžník
Černý Petr
Čert a cigán
Čert a jeho babička
Čert a Káča
Čert a Káča hubatá
Čert a Káča z divadla
Čert a tři sestry v nůši
Carův zeť a okřídlená babka
Čertí rodinka 1
Čertí rodinka 2 Kde žijí čerti ?
Čertí rodinka 3
Čertí rodinka 4
Čertí rodinka 5
Čertova slanina
Čertova služba
Čertův švagr
Čertův ukoptěný bratr
Červená karkulka 1
Červená Karkulka a pes
Červená karkulka a vlk vrtinoha
Červená Karkulka červený čepeček
Červený mužík
Český Honza
Cesta k jaru
Cikán a tři ďáblové
Cikán ve vlčí jámě
Cikáni a pán
Cikánská princezna
Čiperná Markyta
Císař Karel IV
Císař Rudolf
Císařovy nové šaty
Císařský hejtman
Co dělá táta, to je vždy správné
Co dostal horal za hrách
Co je nad zlato
Co je nejdále slyšet
Co není pravda
Čokoládová pohádka
Čtvero bratří
Čtvero větrů
Čtyři dovední bratři
Čučina
Cvilín
Ďábel se třemi zlatými vlasy
Ďáblova babička
Daleké putování Petra Zrnka
Dar ještěřího krále
Hastrmanův dárek
Dary skřítků
Dary vodních pannen
Dcera slunce
Délka života
Děvčátko a loupežníci
Děvčátko se sirkami
Diamantová sekera
Dílo boží a dílo Satanovo
Dítě Mariino
Dívka žabka a smutný princ
Divodějný strom
Divohusy
Divoké labutě
Divoký rytíř
Divotvorný meč
Divotvorný mlýnek
Divotvorný ubrousek
Divous a princátko
Dlaždič princem
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Dlouhý, široký a žárooký
Dobrá nálada
Dobrá žena
Dobrák Tughry a darebák Egry
Dobré děti
Dobře tak, že je smrt na světě
Dobrodružství Sindibáda námořníka
Dobrotivý Álaaddín
Dobrý obchod
Doktor Vševěd
Domácí skřítkové
Domeček u lesa
Domku, domečku
Drahé kameny
Drak Agrimón
Drak dvanáctihlavý
Drak Venca a princezna Karolína
Drakobijec
Dřevorubec a jeho chytrá dcera
Dudák Jíra
Duch Hohohó
Duch v láhvi
Dupynožka
Dva bratři
Dva kamarádi
Dva kohouti
Dva loupežníci
Dva mrazíci
Dva přátelé
Dva princové se zlatou hvězdou
Dva řezníci v pekle
Dva rybáři
Dva ševci Kmocháčci
Dva věrní bratři a krasavice
Dvanáct apoštolů
Dvanáct bratří a zlatovlasá panna
Dvanáct bratrů
Dvanáct loupeživých rytířů
Dvanáct měsíčků
Dvanáct zakletých pannen
Dvanáctero bratrů
Dvanáctero líných pacholků
Dvanáctero lovců
Dvě dcerky a dobrá lesní víla
Dvě Maričky
Dvě nevěsty
Dvě pětky z přírodopisu a cylindr
Dvě tvrdohlavé kozy
Dvojčata
Džaudar a jeho bratři
Ebenový kůň
Egle
Ejhej Mikuloi
Eletka a žárováček
Ferda Mravenec obsah
Fikmik
Fousatý princ
Fridrich a Katynka
Garagaš
Gilgameš a Agga z Kiše
Gilgameš a Enkidu
Gudrun
Hádanka 1
Hádanka 2
Hádanka o špatně zavázaném pytli
Hadí korunka
Hadí namlouvání
Hadí princezna a zlatý klíček
Hadrnička
Haf a Štěk
Hajný a jeho tři syni
Hájovna U pěti buků
Hastrmanův dárek
Havíř Jáchym
Havran
Hejtman Jan Žižka
Helenčiny květiny
Heřman z Bubna
Hlava dávného Řeka
Hlemýžď a růžový keř
Hloupá dívka
Hloupá havířka
Hloupí čerti a chytrý švec
Hloupý a chytrý
Hloupý čert
Hloupý drak a chytrý voják
Hloupý Havel
Hloupý Honza a dva bratři
Hloupý Honza Johannes
Hloupý Jura
Hloupý pecivál
Hloupý sedlák
Hloupý vlk
Hodný Džin
Hodný slon a zlomyslný krejčí
Holčička s náhradní hlavou
Holínky z bůvolí kůže
Holohlavý bohatýr
Holota
Honza a čarodějnice
Honza a Černá princezna
Honza a čert
Honza a červená bába
Honza Ježek
Honza a pan vrchní
Honza a sedlák
Honza a vrba
Honza Hlupec
Honza jde do lenoráje
Honza ke štěstí přišel
Honza Krecárek
Honza lenoch
Honza Nebojsa
Honza potkal pohádku
Honza rozesmál princeznu
Honza se žení
Honza silák
Honza špásoval
Honza v kostnici
Honza vystavěl vzducholoď
Honza z pohádky
Honzíček a Grétička
Honzík, hraběcí syn
Honzík Zázrak
Hora Zemúň
Hoře přehoře
Housenka
Housle samohudky
Hrabě a bílý jelen
Hrabě Hodic
Hraběnka Isabela
Hrady, zámky a tvrze, jak to bylo
Hrbáček králem
Hrdina Gran Bracun - o drakovi
Hrnečku vař 1
Hrnečku vař 2
Hrnečku vař 3
Hroch, který se bál očkování
Hrozný Radouš
Hruška, která nechtěla spadnout
Hujaj Hulička
Hunohrad
Hup do mošny
Hurle, burle, bác
Husopaska 1
Husopaska 2
Husopaska 3
Husopasky pláčou perly
Hvězdička Valentýna z vesmíru
Hvězdné tolary
Hvozdík
Chaloupka roubenka
Chudé královstvíčko — OBSAH
Chlapec a Had hadisko
Chlapec s copánkem a zvířatech
Chlapeček, který se stal kredencí
Chlupatý princ
Chrabrý Alí
Chrudimský kacafírek
Chudá Madlenka
Chuďas a boháč
Chudoba a pokora vedou do nebe
Chudý brahmín
Chudý mlynářský tovaryš a kočička
Chudý pasáček a kouzelná píšťalka
Chytrá Běta
Chytrá dívka
Chytrá dívka a car
Chytrá Elza
Chytrá hloupost
Chytrá Horákyně
Chytrá chalupnická dcerka
Chytrá princezna
Chytrá Šahrazád
Chytrá vesničanka
Chytrost nejsou žádné čáry
Chytrý Budulínek
Chytrý Filip
Chytrý Honza
Chytrý chasník a baba lidožroutka
Chytrý krejčí
Chytrý krejčík
Chytrý lhář
Chytrý Martin
Chytrý Petr na svatbě
Chytrý švec
Chytrý synek
Chytrý uhlíř
Iduščiny květiny
Ilja Muromec a slavík Loupežník
Ivan carevič a bohatýr Poljanin
Ivan carevič a Marta carevna
Ivan hlupec
Ivan prosťáček a smrtidrak
Ivan, selský syn
Ivánek, který tloustl a tloustl
Jabloňová panna
Jaga baba
Jaga Bura
Jak Akpamyk hledala své bratry
Jak bednář přelstil vlka, medvěda a
Jak bubeník vysvobodil princezny
Jak Budižkničemu k štěstí přišel
Jak čerta popadl vztek
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra
Jak dědeček měnil, až vyměnil
Jak dělá slunce duhu
Jak dělal lišák chůvu
Jak dívka vyzrála na Cara
Jak došel horal štěstí
Jak dva lhali, až se prášilo
Jak dva vandrovali
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice
Jak hloupý Honza přišel k bohatství
Jak hloupý rozesmál princeznu
Jak hlupáček vysvobodil princeznu
Jak chodil lišák se džbánem, až ...
Jak Jan hledal smrt
Jak Jaromil k štěstí přišel
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel
Jak jeden hoch ke štěstí přišel
Jak jedni kvůli svatbě utekli
Jak jednomu uletělo štěstí
Jak jelen chválil, až přechválil
Jak ježek uhonil zajíce k smrti
Jak jsem plul ke královně severu
Jak ke štěstí skrze šest služebníků
Jak kohout napálil lišku
Jak kohout vyzrál na lišku
Jak král hledal nevěstu
Jak králíček přelstil lišku
Jak krejčí dostal princeznu
Jak krejčík vylekal obra
Jak krejčík zbohatl
Jak Kuba parohatou princeznu léčil
Jak Kulihrášek přemohl Belzebuba
Jak Liman vyprávěl obrovi pohádku
Jak liška hostila čápa a čáp lišku
Jak mravenec zachránil holuba
Jak Nanynka ušla bití
Jak Nartové přelstili hloupé obry
Jak pomohli smutné víle
Jak pošťákovi spadla hlava
Jak princezna hádala až prohádala
Jak princezny po nocích tancovaly
Jak přišel Honza k bratrovi
Jak přišel měsíc na oblohu
Jak přišel sedláček do nebe
Jak Rozum se Štěstím vandrovali
Jak rybí císař splatil svůj dluh
Jak se Cibžgoun nestal ...
Jak se dva vsadili
Jak se Franta oženil
Jak se Honza učil tajné řeči
Jak se Jánis vydal za neznámem
Jak se jeden učil latinsky
Jak se kovář proměňoval
Jak se kovář stal zetěm fr. krále
Jak se kovář zbavil čertů
Jak se Lenka naučila plavat
Jak se liška poradila s rozumem
Jak se měl mordýř ku ženitbě
Jak se myšák oženil
Jak se narodila pohádka
Jak se osel Arcilev stal králem lvů
Jak se sáh naučil pracovat
Jak se sovy učily zpívat
Jak se stal kůň učitelem počtů
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Jak se stal sedlák popem
Jak se z mravence stal silák
Jak sedláček přechytračil čerta
Jak sedlák hledal dva hloupé
Jak sedlák spadl z nebe
Jak sedlák uměl lhát
Jak šel Honzík do světa
Jak šel chlapec do světa za lepším
Jak šel jeden do nebe
Jak šel synek do světa naučit se bát
Jak šel voják do pekla
Jak Šelmu létal na mravenci
Jak si havran namlouval vránu
Jak si holub stavěl hnízdo
Jak si Honza opatřil nevěstu
Jak si pasáček vepřů přál
Jak si vedl krejčík v nebi
Jak si vlk vážil volnosti
Jak si vybrat nevěstu
Jak Šimperák vyzrál na posměváčky
Jak skřítkové šili boty
Jak šli čtyři bratři do světa
Jak šli vlk, lev a medvěd do světa
Jak spadl ševci baráček na hlavu
Jak starý Sultán vedl vojnu
Jak táhlo světem druhů šestero
Jak táta nakrmil svých sto dětí
Jak ubohý pasáček sešel ze světa
Jak udatný Greučan vrátil slunce ..
Jak umřela spravedlnost
Jak v jednom zámku strašilo
Jak vesničané koupili rozum
Jak vlk zápasil s člověkem
Jak vodníka píchlo u srdce
Jak vrabec udělal sedlákovi škodu
Jak žáby zajícům zvedly hlavy
Jak zvířátka přezimovala
Jakub a dvě stě dědečků
Jakub Krčín
Jan Roháč z Dubé
Janek Karbaník
Jazyk falešníka, horším než kopí ..
Jdi tam, nevím kam, přines ..
Je to naprosto jistě
Jeden, co pásl kohouty
Jeden, co prochodil železné boty
Jeden, co se učil bát
Jeden, co se vyučil lovcem
Jeden, kterému neporoučeli
Jeden spravedlivý
Jedenáct draků a černá paní
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka
Jednooký vousáč
Jehňátko a rybička
Jeníček a Mařenka
Ježdík
Ježek, krtek a liščí soud
Jeziňky a Janeček
Jezinky a Smolíček
Ježíšek v chaloupce
Jidáš
Jirka a jeho tři psi
Jirka s kozou
Jitřní Ivan
Jonáš a rybí tuk
Jorinda a Joringel
Joza a Janek
Julie a pečení krocani
Juro Jánošík
Jurova lžipohádka
Kachní dvorek
Kachnička jde na vandr
Kaktusáček
Kamenní rytíři
Kamenný Kryštof a kouzelné oříšky
Karkulínkové
Karlova studánka
Karlštejnský ovčák
Kateřinka a tlustý červený svetr
Katova, dcera
Kdo je hloupější?
Kdo skočí nejvýš
Kdo snědl holoubátka
Kdo toho nalže víc?
Když mluvily stromy
Když se spolčí kočka s myší
Když soudila královna Beatrix
Kmotr
Kmotr Matěj
Kmotra liška Eliška
Kmotřička
Kmotřička Smrt
Kníže pán
Koberec a pišingrové drobečky
Koblížek
Koblížek ruměný
Koblížek veršovaně
Kočičí mlýn
Kočka Koška a kočka Mňačka
Kočka, která měla ráda ušák
Kočka Míňa
Kocour, kohout a kosa
Kocour, kohout a liška
Kocour s rolničkami
Kocour soudil křepelku a zajíce
Kocour v botách
Kocourek Fouskek a Tichošlapka
Kohout se zlatým peřím
Kohoutek a slepička
Kohoutek a slepička jdou do Říma
Kohoutek zlatý hřebínek a mlýnek
Kokořínský rytíř
Komáří paštika
Konec obra Jordána
Konec Skoupé Lhoty
Koníček Brokátek
Koník Ferda
Konrád, který psal nosem
Konstantin filosof
Košile, meč a prsten
Kosmáček
Kostěj Nesmrtelný
Kotlík s kaší
Kouzelná čepička
Kouzelná fazole
Kouzelná loď
Kouzelná píšťalka
Kouzelná škatulka
Kouzelná straka
Kouzelná torna, klobouk a roh
Kouzelné hadřisko
Kouzelné vejce a moudrá Olesja
Kouzelník
Kouzelník a princezna
Kouzelníkova procházka
Kouzelný býčí roh
Kouzelný flakonek
Kouzelný hrnec a kouzelné koule
Kouzelný keř
Kouzelný kůň
Kouzelný kvítek
Kouzelný oblázek
Kouzelný osel
Kouzelný ptáček
Kouzelný pták Zymyryk
Kouzelný strom
Kouzelný tolar
Kouzlo staré truhly
Kovář Páska
Kovlad
Kozlův pohřeb
Krabat
Krajíček chleba
Král a jeho šašek
Král drozdí brada
Král houbařem
Král Ječmínek
Král Kulička
Král lovec a zakletá lesní víla
Král Matyáš a chytré děvče
Král Matyáš v Gömöru
Král Mořeplavec
Král Odřivous
Král ozvěn
Král tchoř
Král Václav
Král žabák
Král ze Zlaté hory
Král zlodějů
Kralevic Antonín a rytíř Archibald
Královna Eliška
Královna Kunhůta
Královna Žofie
Královská hádanka
Královská stráž
Královské šaty
Královský dar
Královský syn a ďáblova dcera
Královský topič
Krása a zlost
Kráska a netvor
Kráska a zvíře
Krásná Katynka a Hromburác
Krásná labutí panna
Krásná Lucie
Krásná panna Majolena
Krásná Vasilisa
Krátké nožičky
Krátký len
Kráva Hnědka
Kravál Kraválisko
Křeček, který snědl dědu Mráze
Krejčík a tři psi
Krejčík králem
Krejčík v začarovaném zámku
Křesadlo
Křišťálová koule
Křišťálová studánka
Krteček
Krtek Petr
Kryštůfek, který se schoval v mixéru
Kterak byl Honza hluchý
Kubík a Kačenka
Kulhavá vlaštovička
Kůň a komár
Kupecký syn a princezna
Kuřátko
Kuželky na Koberštejnu
Květ kapradí
Kyzylbatyr a chán všech dévů
Labuť
Labutě
Labutí jezero
Labutí panna
Laciné dřevo
Ládínek a lízátko
Lakomý kupec a chytrý čeledín
Lakomý sedlák a čeledín Vaněk
Lakomý sedlák houbař Randibas
Láska
Láska, Černý a Bílý kníže
Lenka a Filomenka
Les lidských duší
Lesní holub
Lesní chaloupka
Lesní matka
Lesní panna
Lesní šedivec
Lesní ženka
Létající princ
Létání
Lež
Líbezná Husnobóda
Libuše
Lidožravá princezna
Líná přadlenka
Líný Honza
Líný Honza a Tlustá Terka
Líný Mates
Liptaňský poklad
Lipuňuška
Liška a čáp
Liška a jeřáb
Liška a kočka
Liška a vlček
Liška a vrána
Liška Bystrouška
Liška co ošidila dva medvídky
Liška co závodila s kaprem
Liška handlířka
Liška starosvatka
Lísková větvička
Lískový oříšek
Lístkový prut
Listonoš, který nechtěl chodit
Lívanec nejlívancovitější
Lněné odhozky
Locika
Lomikar
Loupežníci na Žárech
Loupežnická jeskyně
Loutkové dovadlo
Lstivý direktor
Lucerna
Lvy a plachetnice obsah
Madlenka a lesní tajemství
Mahulena
Mahulena, krásná panna
Makaróny, které šly na procházku
Malá dušička a slunce
Malá mořská víla
Malá veveruška
Malenka
Malý čarostřelec
Malý, dřevěný koníček a přítelkyně
Malý princ
Mamut a umělé dýchání
Marja Morevna
Markéta
Martin a velryba
Maruška a medvěd
Maryška
Matěj a Majdalenka
Matěj Kozko
Matějův kohout
Matematické pohádky
Matka vod
Mazaný učitel a čertiska
Měděný muž
Medvěd a čáp 1
Medvěd a čáp 2
Medvěd a lišák klučili les
Medvěd a myška
Medvěd, prase a liška
Medvěd, vlk, lišák a zajíc
Medvědí kůže
Mikulovický zvon
Miláček Štěstěny
Míša a zajíček
Míša Kulička
Mistr Kopýtko
Mladý kovář
Mlsný Mehmed
Mluvící pták, živá voda a jabloně
Modrá kočička
Modrá lucerna
Modrá štola
Modrovous
Modrý hrnec, který rád vařil rajskou
Modrý kyblík
Modrý ptáček
Monoauga
Morčátko
Mordýřský zámek
Mořská panna
Motýl
Moudrá Zangulez
Moudré dělení
Moudrý Miloun
Moudrý zlatník
Mravenečník
Mráz a Mrazivec
Mrazík
Mrazík, který maloval barvami
Mulisák01 Obsah
Muž bez srdce
Mužík omlazený ohněm
Mužík s kouzelným zrcadlem
Myš a slon
Myš, datel a klobása
Myška tulačka
Myslivec a labutí panna
Nadání dětí Eviných
Ne chudoba, činí mudrce
Nebeská svatba
Nedochvilná Máša
Nedosněný sen zlatnického tovariše
Nedovtipný stařec
Nejchytřejší člověk
Nejkrásnější nevěsta
Nejmilejší Roland
Největší kuřátko na světě
Nemocný král a jeho tři synové
Nenažraný obr
Neohrožený Mikeš
Neposedný domeček
Neposlušná kůzlátka
Neposlušný zajíček
Nepovedená bitva
Nesmrtelný Kostěj
Nesyta
Neuvěřitelná dobrodružství tří lovců
Nevděčné kuřátko
Nevděčný rybář
Nevěrná žena
Nevěsta z obrazu
Nevěsta a žába
Nezbedný kluk
Nezdárný princ
Noční stráž
Nosáč
Obecní pasák a jeho chytrá dcera
Obr
Obr a František
Obr a horský duch
Obr a Paleček
Obři a skleněná hora
Obři na Edelštejnu
Obrobijce
Obušku z pytle ven
Odměna a trest
Odpověď na každou otázku
Oklamaný ďábel
Okradený ďábel
Opustíš-li mne, zahyneš
Orfan
Ošizený čert
Ošklivé káčátko 1
Ošklivé káčátko 2
Oslí hlava
Oslí kůže
Oslíček
Oslík
Osmnáctero vojáků
Ospalý Janek
Ostrov pro šest tisíc budíků
Ostružinová Rafenka
Osud
Otcovo dědictví
Otcovská přísaha
Otesánek
Otýlie a tisíc pět set kaněk
Ovčí víly
Padlý anděl
Paleček 1
Paleček 2
Paleček 3
Paleček 4
Paleček jde do světa
Palečkovo vandrování světem
Pán a čert
Pan Bůh
Pan Felix a slečna Liběna
Pan Jiřík
Pan Kavka
Pan Oldřích Krajíř
Pan Petr Čáp
Pan Poberta
Pan Racek
Pan Rašín
Pan Šembera
Pan Smíšek z Vrchovišť
Pan učitel z Cinkoty
Pan Vítek
Pancíř ze Smojna
Pandur Trenko
Paní Bída
Paní Holle
Paní Johanka
Paní Kateřina
Paní Manda
Paní Zima
Panna Meluzína
Panna Světlana
Panská řeč
Pasáček
Pasáček vepřů
Pasáček zajíců
Pasák Timling
Pasák vepřů
Pasekář Adam
Pastýř
Pastýřka a kominíček
Patero otázek
Patnáct
Páv je stará primabalerína
Paví král
Pecivál nejmocnější na světě
Pejsek a kočička00 OBSAH
Pekelná výpomoc
Pěkná Kačenka a Kuba Mlátihuba
Peříčko finista jasneho sokola
Perníková chaloupka 1
Perníková chaloupka 2
Perníková chaloupka 3
Perníkový dědek
Pět hrášků v jednom lusku
Petr Vok
Petrovy kameny
Pidivousek
Pilná přadlena
Pilný se raduje
Písař Tomášek
Plameňák
Plešáček a šest závistivých bratří
Plivník Tomáše Pechy
Poctivý Petr a jeho falešní bratři
Poctivý purkrabí
Podivný vlas
Podivuhodná řemesla
Podivuhodný muzikant
Podivuhodný pták
Podkovák
Pohádka rozřezaná na šest kousků
Pohádkový drak
Pohrobek
Poklad na Cvilíně
Pokladnička
Polepšený sedlák
Poletuška
Polévka ze špejle od klobásy
Polovina všeho
Popelák
Popelák králem
Popelka a havran
Popelka a kmotřička víla
Popelka a kravka
Popelka a líska
Popelka a sestry
Popelka z Vystrkova a Úpětína
Popletený Kuba
Poslední Kaceřovští páni
Poslové Smrti
Pošťácká pohádka
Potrestaná pýcha
Povedený soud
Povedený učenec
Pověst o studánce Litoše
Požehnané ořechy
Pozemský ráj
Pozor na masařku
Praděd
Praděd Vítek
Přátelství s drakem
Pravá nevěsta
Překrásná rybka
Přeukrutné hoře
Příběhy o kalifu čápovi
Příhody skřítka Džina
Princ Bajaja
Princ Dafin, věrný Afin a Kyraline
Princ, který se ničeho nebál
Princ v hadí kůži
Princ Žabinec
Princezna a čtyřiadvacet myslivců
Princezna a víla
Princezna, co ráda přemýšlela
Princezna Jasněnka a létající švec
Princezna, která milovala květiny
Princezna, která všechno viděla
Princezna Myší kožíšek
Princezna na hrášku 1
Princezna na hrášku 2
Princezna se zlatou hvězdou na ..
Princezna ve věži
Princezna z hory Muntserrat
Princezna z Ohňového zámku
Princezna ze Rmutného dolu
Přírodopis a vítězové od Waterloo
Přítel na cestách
Proč je voda v moři slaná
Proč jsou šneci pomalí
Proč nesmějí havíři do pekla
Proč nosí včela radost a pavouk ..
Proč pes vrčí a kočka chytá myši
Proč se kocour myje po jídle
Proč se už ve škole netahá za uši
Proč si holubi neumí stavět hnízda
Proč žáby kvákají
Prodaná nevěsta
Prodaný sen
Prohnaná Grétlička
Proměny
Prosné zrnko
Protančené střevíčky
Psí lejstro
Pohádka psí
Psí trh na Budíně
Ptáček pro štěstí
Ptáček zpěváček
Ptačí hlava a srdce
Ptačí král
Ptačí pohádka
Ptačí zpěv
Pták Noh
Pták Ohnivák
Pták Ohnivák a liška Ryška
Pták ohnivák a mořská panna
Pú00 Medvídek Pú Obsah
Půt Švihovský
Putování k ptáku Nohovi
Pyšná ovce
Pyšný netopýr
Pytlák Šebesta
Radostné cestování
Rak co předběhl lišku
Raráš a šetek
Rebečka, zapomenutá nevěsta
Řemeslo má zlaté dno
Řepa
Řepa veršovaně
Řeznický tovaryš
Ropucha
Rozpustilý Arnoštek a voda
Rozum a Štěstí
Rozumbradové
Rudá labuť, pes a šedivá kočka
Rudý kvítek
Rumcajs - Obsah
Rumpelniček
Rybář a jeho žena
Rybář a rybka
Rýbrcoul
Rytíř Arkleb
Rytíř Jan Burian
Rytíř Miloš
Rytíř z Myšího hrádku
Santálový strom
Šašek Havel
Šaty s pávy, housaty a jeleny
Šediváček
Sedláček
Sedláček a medvěd
Sedláček v nebi
Sedlák a pán
Sedlák mudrc
Sedlák Vokoun
Sedm havranů
Sedm krejčí a jedna moucha
Sedm kůzlátek
Sedm Simeonů
Sedm strážců
Sedum Švábů
Sedmero krkavců 1
Sedmero krkavců 2
Sedmikráska
Sedmikráska kytička
Sen, který nebyl pro císařské uši
Sépie
Šest labutí
Šest služebníků
Šestka táhne světem
Sestřička Aljonuška a bratr
Siama
Šibal Jaryžka
Silák Vilík s tisícerem stigmat
Šílená rybářka
Silný Ctibor
Silný Honza
Silný Kadubec
Silný krejčík
Šípková Růženka 1
Šípková Růženka 2
Sivák, hnědák a vraník
Skleněný vrch
Škola bohatí
Škola v chaloupce
Skřítci pod Cvilínem
Skřítek Elzinš
Skřítek u hokynáře
Skřítkové
Skromný rybář
Škubánek
Slavík
Slavík a růže
Šlechetný Lurdža
Slepá královna
Slepice, která nesla zlatá vejce
Slepý, chromý a nahý
Slunečník, Měsíčník a Větrník
Slunečník, měsíčník, větrník a Uliána
Smích bláznivé žáby
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen
Smolíček Pacholíček
Smolíček pacholíček a Mecháč
Smrček
Smuténka a Ukrutěnka
Smutná Linda
Smutný kominíček
Snad to není někdo jiný?
Šnečí království
Šnečí pohádky
Šnečí pohádky - Vladimíři
Sněhová královna
Sněhový mlýnek
Sněhuláci a zázrak života
Sněhurka a sedm trpaslíků 1
Sněhurka a sedm trpaslíků 2
Sněhurka a sedm trpaslíků 3
Sněhurka a sedm trpaslíků 4
Sněhurka sněhová
Šnek Seldýn
Sněženka a Růženka
Sněženka a sedm trpaslíků
Sokolník Beneda
Soudce Šemjak
Sousedův kohout a slepice
Spanilá Růžička
Špatně namalovaná slepice
Špatní kamarádi
Správce Rozmarýn
Spravedlivý Ahmad a ukrutný šáh
Spravedlivý Bohumil
Spravedlivý chléb
Stará svítilna
Stará žebračka
Staré sedlo
Stařeček a vnuk
Starší syn
Starý dům
Starý Jakub
Starý, prastarý vodník
Starý věchet
Šťastná šneččí rodina
Šťastný ostrov
Šťastný ovčák
Statečná princezna
Statečný cínový vojáček
Statečný Hroznat
Statečný Jimram
Statečný krejčík
Statečný rychtář
Statečný Tomáš
Statečný voják
Statkář a šafář
Štefka a Maryška
Štěňátko na ledě
Stepas a pán
Šternberk
Štěstí a neštěstí
Štěstí a smůla
Štětináč štětinatý
Stín
Stoleček Prostřise, oslík a obušek
Stonožka, boty a ukradený park
Strakatinka
Strakonický převor
Strašlivá loupežnická historie
Strejček Příhoda
Střevíčky ze vší kůže
Stříbrňák
Střízlíček a medvěd
Střízlíček králem
Stromeček, který hrál a zpíval
Strýc Pavel
Sůl nad zlato
Sulajman a jeho bratři
Švábská sedmička
Svatá panna starosta
Svatba paní lišky
Svatba s ropuchou
Svatopluk
Svatopluk a jeho syni
Svatý Josef v lese
Švec Matěj
Švestka
Svět kapradí - Svatojánská pohádka
Světluška a potopa
Světská krása
Synáček z hrášku
Synek, který se učil strachy třást
Tabule modrá jako nebe
Tajemství Sulajmy beznosého
Tajné slovo
Tak svět odplácí
Tatařín
Tatarská princezna
Tatarská princezna 2
Tatoš
Temnota temná a láska věrná
Templář Čičos
Terezka a skřítek
Tkadlena a oráč
Tlusté prasátko
Tlustý pradědeček a loupežníci
Trampoty sv Mikuláše
Trejtík a Dajtínka
Třetí přání
Tři bratři
Tři bratři a zlovolné obřisko
Tři bratři, dva moudří a jeden
Tři bratři královští
Tři carství
Tři černé princezny
Tři císařské otázky
Tři dítka Štěstěny
Tři groše
Tři hadí lístky
Tři hejkálkové
Tři chlapíci a obr
Tři koně
Tři kouzelné dary
Tři kouzelné džbánky
Tři královské děti
Tři krkavci
Tři labutě
Tři lesní skřítkové
Tři malá prasátka
Tři medvědi
Tři mrzáci
Tři ňoumáci
Tři oblázky z potoka
Tři pírka
Tři přadleny
Tři princovy poklady
Tři prokleté princezny
Tři ptáčkové
Tři rady
Tři řeči
Tři rudovousové
Tři růže
Tři růže na jednom stonku
Tři selští synci
Tři sestry a jeden ženich
Tři sestry a lidožroutské obřisko
Tři sestry a Reinald
Tři sestry a žabka
Tři sestry z chudé rodiny
Tři šťastlivci
Tři tovaryši
Tři tovaryši na Bouzově
Tři zakletí knížata
Tři zakletí psi
Tři zaslíbené princezny
Tři zelené ratolesti
Tři zlatá péra
Tři zlaté vlasy děda vševěda
Třináctero
Tříska a Kůra
Trojí vraní skřehotání
Trpásek
Trpasličí dárky
Trpaslík
Trubač
Trylkující a hopkající skřivánek
Tulácká pohádka
Tuřín
Tvrdohlavý Ondráš
Tykev a hříbě
Tymlink
U čarodějnice
Ubrousek, beránek a mošna
Udatný krejčík
Uhlíř, kterého potkalo štěstí
Uhlířský princ
Ukradený pan Berka
Uloupená princezna
Uspávač
V lese žijí čarodějnice
Vajíčko
Valdštejnský lev
Valibuk
Vandrovali tovaryši
Vandrování kdovíkudy kdovíkam
Vánoce v lese
Vánoční blázen
Vánoční pohádka
Vavřinec toulavec
Vavřínek
Vazač košťat
Včelí královna
Vděčná otrocká duše
Věčný student a jeho pohádka
Velbloud
Velikán Velevous
Velká doktorská pohádka
Velká kočičí pohádka
Velká policejní pohádka
Velké strašení na Střekově
Velký černý pes
Věrné hříbátko a statečné princátko
Věrné přátelství živého a nebožtíka
Věrný a Nevěrný
Věrný Jan
Věrný ovčák
Věrný Pavel
Veselý voják
Veška a bleška
Veverčák oříšek
Vikštejn
Víla Amálka - obsah
Víla na rybníce
Víla nedbá o domácnost
Vlaštovčí dary
Vlk a kozlátka
Vlk a ovečka
Vlk a sekáč
Vlk a sem kůzlátek
Vlkodlak
Vodní paní
Vodníček
Vodnická pohádka
Vodník
Vodník v pivovaře
Vodovod, který zpíval v opeře
Voršulák a čert
Vozka
Vrabčák a jeho čtyři synové
Vrba
Vřesová studánka
Vřetánko, člunek a jehla
Vrchní Ben
Vrť se vřetánko, Starucha nepomůže
Všehochlup
Všudybyl
Vybíravá Lenička
Vychytralý Bonacin
Vychytralý provazník
Vyšehradské poklady
Vysloužilec a sabatora
Vzteklý pán na Cornštejně
Z pohádky do pohádky
Žabí král
Žabí král aneb železný Jindřich
Žabka carevna
Žabka královna
Začarovaný tulák
Zahrada na jaře
Zahrada na podzim
Zahrada v létě
Zahrada v zimě
Zachráněné hádě
Zajícova chaloupka
Zakletá krasavice
Zakletá princezna
Zakletý dům
Zámecký písař
Zámek mouchy Štípalky
Zapomenutý čert
Zapovězený uzel
Zasloužená odměna
Záviš z Falkenštejna
Zazděný preclíkář
Zázračné jablíčko
Zázračný groš
Zázračný strom
Zázračný visutý zámek
Zbečenský chasník
Zbojník Jurka
Zbožná kněžna Durana
Zbožný Pasler
Zbrklý Menetbek a Akyldžan
Zdvořilý loupežník
Ze života polního šneka Ferdy
Žebrota žebrácká a pokora pokorná
Zelená husa
Zelená panna
Zelený rytíř
Železná pec
Železná skříňka
Železný Hans
Železný Honza
Železný chlapec
Železný Jan
Želva
Želví král a strakaté moře
Zemní mužíček
Žid v trnisku
Žil král
Žirafa
Živá šachovnice
Živá voda 1
Živá voda 2
Živá voda a Praděd
Zkáza ženského chánství
Zkrocený vodník
Zlá hraběnka na Kaltenštejnu
Zlá Kateřina
Zlá selka a chlupatý hastroš
Zlatá husa
Zlatá jablíčka
Zlatá jabloň
Zlatá kachna Gondolána
Zlatá rybka a dcerka
Zlatá rybka a tři přání
Zlaté kapradí a Mikeš
Zlaté kapradí
Zlaté království
Zlaté zámky
Zlato pod Edelštejnem
Zlatohlávek
Zlatohlávek a Zlatovláska
Zlatovlásek
Zlatovláska
Zlatovláska a Zlatovlásek
Zlatovláskové
Zlatý cop
Zlatý jelen
Zlatý kolovrátek
Zlatý pták
Zlatý vrch
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá
Žlutá bunda s pokaženým zipem
Žlutý ptáček
Zpívající hora
Zpívající rákos
Zrádná sestra a věrná zvířata
Zrádný hejtman
Žravý Matěj
Zrnko prosa
Zrození Jana
Ztracená polobotka
Ztracený žlutozelený měsíc
Zuzanka a písmenka
Zuzanka plátenice
Žvanivá žena
Žvanivý slimejš
Zvědavá Juditka
Zvědavý lakomec
Zvířátka a loupežníci
Zvířecí řeč
Zvířecí sněm o Vánocích
Zvířecí věrnost a lidská proradnost
Zvonec
Zvonící lipka  

Jak se Franta oženil

 

pohádka: Jak se Franta oženilByl jednou bohatý kupec, který měl dobrou ženu a statného syna Frantu, nádherný dům s plnými pokladnicemi i skladišti a v širokém světě mnoho dobrých přátel. Uměl nakupovat i prodávat, poznal snad všecky cizí země i krajiny nejvzdálenější, o nichž toho dodnes tuze nevíme, a všady mu štěstí přálo. I žil si spokojeně a nic mu nechybělo, o starostech ani nevěděl.
Syna rozumně vychovával a měl i s ním štěstí. Jenom jedné vlastnosti ho nedovedl zbavit, tvrdohlavosti. Zkoušel všecko, ale všecko bylo marné. Co si Franta umínil, musel mít. Kupce to mrzelo, ale pak si řekl, že i taková vlastnost může být dobrá.
Když Franta dorostl, zavolal si ho otec do svého pokoje a řekl mu:
„Milý synu, stárnu a Ty jsi dosti rozumný, aby ses mohl oženit. Mne se otec neptal, koho si chci vzít, zrovna mi přivedl nevěstu, a dobře udělal. Na celém světě jsem nemohl najít lepší mámu, než je ta naše. Jenomže taková věc se vždycky nepodaří, proto ji nechci opakovat. Jak víš, procestoval jsem bezmála celý svět. Nikde jsem na Tebe nezapomínal. Poslední léta jsem si se zbožím přivážel také obrazy nejkrásnějších dívek. Ukáži Ti je, aby sis mohl vybrat ženu sám.“
I zavedl kupec syna do skladiště s velikými truhlami, které byly plné obrazů krásných dívek. Obraz za obrazem bral a ukazoval, říkal, jakou má to děvče povahu, z jakého je rodu a kolik dostane věnem. Žasl Franta víc a víc, co je na světě krásných děvuch, a on že o nich vůbec nevěděl, ale pro žádnou se nerozhodoval. Bylo těžké vybrat si mezi tolika pannami ..... otec to věděl a neměl synu za zlé. Zbýval už jenom poslední obrázek, ale po tom kupec nesáhl, nýbrž zavřel truhlu a řekl, aby si Franta věc řádně rozmyslel, než řekne své slovo.
„A co ten poslední obraz?“ ptal se Franta. „Či ten mi vůbec neukážete? Není na něm děvucha?“
„I je,“ řekl kupec, „ale o té dohromady nic nevím. Je to královská dcera, možná i hodná a dobrá. Ale ztratila se svým rodičům a dosud nikomu se nepodařilo nalézt ji.“
„Ukažte mi ji,“ prosil Franta, „když jsem viděl všecky, chci se podívat i na ni.“
Kupec nechtěl, ale právě tím podráždil Frantovu tvrdohlavost. Syn trval na svém, že musí vidět i poslední obraz, jinak prý se vůbec neožení.
Dohadovali se, kupec přemlouval a prosil, přišla kupcová, plakala a také přemlouvala a prosila, ale nic nepomáhalo, tvrdá hlava zůstala tvrdou.
Co měl ubohý otec robit, když se synem nebyla rozumná řeč? Chtěj nechtěj vybral obraz a ukázal chlapci nejsmutnější, ale také nejkrásnější pannu, jaká kdy na světě žila. I oněměl Franta a za chvíli se mu oči zalily slzami. Pochopil, proč neměl vidět tento poslední obraz.
„Jenom se na ni podívejte!“ volal pak na rodiče. „Tak dobrá jistě není žádná z těch, které jsem viděl napřed. A ta že se ztratila? Tu bych měl nechat, kde se jí možná špatně daří? Tatínku a maminko, když se mám oženit podle svého srdce, vezmu si za ženu tuto a žádnou jinou!“
Uznali rodiče, že by syna nadarmo přemlouvali, a přikývli. Neměli mu za zlé, poznali, že Franta má dobré srdce. Jenom měli veliké starosti, kterak děvuchu nalézt.
„Vím, co zrobím,“ řekl Franta, „půjdu ji hledat. A kdybych měl prolézt kdekterý kout na celém božím světě, však já ji naleznu a přivedu si ji. Snad mi její rodiče nebudou bránit?“
„Jak by mohli?“ řekl otec. „Vždyť král i královna jsou stejně ztraceni jako ona. Mnoho lidí se pokoušelo je nalézt, ale marně. Zmizeli ze světa. ..... Vidím, že ses rozhodl. Ale neukvapuj se, napřed si všecko řádně rozmysli. Často záleží právě na začátku!“
Rozmýšlel se Franta a rozmýšlel, ale čím déle myslel na krásnou princeznu, tím více po ní toužil, až byl z toho takřka nemocen. Ne, nemohl ji nechat ztracenu, vždyť by se pro ni utrápil, vždyť by se do nejdelší smrti nedovedl usmát. I kdyby ho pokus měl stát život, Franta doma nevydrží, on se musí vydat do světa. Neboť má tu princeznu k smrti rád, a dokud se nepřesvědčí, že ji opravdu nelze nalézt, nemůže myslit na nic jiného a žádnou jinou nemůže milovat ..... tak mu sedí ta zmizelá v hlavě i v srdci.
Řekl své rozhodnutí rodičům a oni mu už nezbraňovali, jenom matka si poplakala, neboť měla o syna veliký strach a mnohem raději by byla viděla, kdyby se byl za tou princeznou vypravil sám kupec. Ten ale prohlásil, aby si Franta šel sám, když si postavil hlavu, on že mu dá na cestu všecko, co bude syn chtít.
Franta se uklidnil a vypravoval se do světa. Zbývaly mu už jenom tři dni do odjezdu, když se stala zvláštní věc. V noci mu vletěla do pokoje bílá holubička, usedla na postel a zazpívala.
„Holubičko bílá,“ šeptal jí Franta zcela tiše, aby ji nevyplašil, „pojedu si pro nevěstu. Co mi poradíš na cestu?“
„Aby ses ničeho nebál, to Ti poradím,“ zazpívala bílá holubička. „A popros tátu, aby Ti dal na cestu koně, co na něm jezdí do světa!“
Dobře si jinoch zapamatoval, co mu holubička poradila, a sotva vstal, předstoupil před otce a pravil mu:
„Slíbil jste, že mi na cestu dáte, oč Vás požádám.“
„Dám,“ odpověděl otec. „Mluv, co bys potřeboval.“
„Chtěl bych Vašeho koně, co na něm jezdíte do světa,“ řekl syn a byl zvědav, zdali mu jej otec dá.
„Dobře volíš,“ řekl kupec. „Dám Ti svého nejmilejšího koně. Může Ti posloužit lépe, než tušíš.“
Druhou noc před odjezdem mu opět vletěla holubička do pokoje, avšak stříbrná jako otcův vlas. Usedla na postel a zazpívala.
„Holubičko stříbrná,“ šeptal jí Franta opět velmi tiše, aby ji nevyplašil, „řekla Ti Tvá sestřička, že si pojedu pro nevěstu? Copak Ty mi poradíš na tu dalekou cestu?“
„Aby ses ničeho nebál, to Ti poradím,“ zazpívala stříbrná holubička. „A popros tátu, aby Ti dal na cestu plničký pytel zlatého zrní pro vzácného oře!“
Opět si jinoch dobře zapamatoval, co mu poradila holubička, a sotva vstal, vyhledal otce a pravil mu:
„Smím Vás poprosit ještě o něco na tu svou cestu?“
„Ovšem,“ odpověděl otec. „Vždyť jsem Ti přece slíbil, že Ti dám vše, oč jenom požádáš.“
„Potřebuji plný pytel zlatého zrní pro Vašeho vzácného koně,“ řekl syn.
„Vidím, že jsi moudřejší, než jsem si říkal,“ spokojeně pokyvoval kupec hlavou. „Ano, dám Ti plný pytel zlatého zrní pro svého nejlepšího koně.“
I byl Franta tuze rád, a když uléhal poslední noc před odjezdem za nevěstou, prosil v duchu holubičky, aby opět přiletěly a ještě mu poradily, zapomněl-li na něco. A opravdu, i poslední noc přiletěla holubička, ale zlatá jako maminčiny vlasy, usedla na postel a zazpívala.
„Holubičko zlatá,“ zašeptal tichounce Franta, aby ji nevyplašil, „řekly Ti Tvé sestřičky, že si pojedu pro nevěstu? Chceš mi také Ty poradit?“
„Ničeho se neboj, to Ti radím,“ zazpívala zlatá holubička. „Popros tátu, aby Ti přidal ještě zlatého ptáka, a šťastně vyjeď. Šetři zlatým zrním, ale nebuď skoupý ani ke koni, ani k ptáku, mohou Ti dobře posloužit.“
Franta se nemohl dočkat rána. Za úsvitu vstal, šel za otcem a řekl mu:
„Dal jste mi svého nejlepšího koně a pytel zlatého zrní ..... nepřidal byste mi ještě zlatého ptáka? Dobře ho budu opatrovat.“
I byl kupec rád, že jeho syn tak rozvážně začíná, a ochotně mu přidal i zlatého ptáka. A měl Franta vše, co potřeboval, rozloučil se s rodiči a vydal se do světa hledat svou nevěstu.
Večer dojel k hospodě a rozhodl se, že tam přenocuje. Zavedl koně do stáje, nasypal mu zlatého zrní, pohladil ho po šíji a řekl:
„Posilni se a odpočiň si, ať mi dobře sloužíš.“
„Rád Ti posloužím,“ odpovídal kůň, „ani mě nemusíš nějak obzvláště šetřit, jenom mi dej každého večera dostatek zlatého zrní. Neuvazuj mě a nezamykej ve stáji, nýbrž mi dovol noční procházku. Budeš se mnou spokojen jako Tvůj otec.“
Uposlechl Franta a nezavřel stáj. Za chvíli pak vyšel kůň ze stáje a hořel jako zlato. I vznesl se až na nebesa a tam celou noc sbíral a pojídal hvězdy. Když poslední snědl, nastal den a kůň se opět vrátil do stáje.
Ani pták však nezůstal ve své kleci přes celou noc. Když mu Franta dával hrst zrní, říkal mu:
„Zobej, ptáčku, zobej a pak si odpočiň; snad Tě budu potřebovat ..... ať mi pak dobře posloužíš!“
I zazpíval pták:
„Je dobré, žes na mne nezapomněl. Jenom mě, prosím Tě, na noc nezavírej v této kleci, nýbrž mi dopřej svobody.“
Vyhověl mu Franta a pták vyletěl na nebesa a tam s koněm sbíral hvězdy. Až snědl poslední, nastal den a pták se opět vrátil do své klícky.
Ráno druhého dne poradil kůň Frantovi:
„Vypusť ptáka a poruč mu, ať se podívá, kde je černý zámek. Chci vědět, jestli jdeme dobře.“
Uposlechl Franta a vypustil ptáka, a on stoupal jako skřivan, až se jim načisto ztratil z dohledu. Vrátil se až k poledni, sedl na bidýlko v klícce a zpívá:
„Vyletěl jsem až na zlatou louku, kde si slunko hraje, ale po černém zámku nikde ani stopy, nikde ani stopy!“
I dal se kůň do klusu, neklusal, letěl, ani země se nedotýkal. A opět přijeli večerem k hospodě a tam přenocovali. Franta nakrmil koně i ptáka zlatým zrním a dal jim volnost, a oni šli sbírat hvězdy. Když všecky snědli, nastal den ..... oba se vrátili k Frantovi, který se zatím dobře vyspal.
Také tentokrát radil kůň, aby se pták podíval, kde je černý zámek, a pták opět vyletěl až na louku, kde si hrálo slunko, ale opět ani tamodtud nespatřil černý zámek. I dal se kůň do klusu, neklusal, letěl, a večer opět dojeli k hospodě, kde přenocovali.
Krmil Franta koně i ptáka zlatým zrním, ale krmil rozumně, aby píce vystačila, a oni večer odcházeli a ve dne mu sloužili. Když konečně desátého dne vyletěl pták na zlatou louku, kde si slunko hraje, vrátil se dřív a zazpíval, že dobře jedou, neboť do večera přijedou k černému zámku.
A opravdu. Když si slunko sedlo na kopce, přijeli k černému zámku. Franta zabušil na bránu a čekal, až mu otevřou. Kůň zatím radil:
„Pohrdni hedvábným ložem a neodlučuj se od nás, abychom Ti mohli radit. Pán tohoto zámku nemá čisté srdce a poctivé úmysly! On vězní Tvou nevěstu, nejkrásnější pannu na světě!“
Brána se hlučně otevřela a v ní se objevil černokněžník. Břicho měl jako sud a na něm tři železné obruče. Podíval se na Frantu, na jeho koně a na ptáka, zablýskal očima a zaskuhral:
„Čeho žádáš, opovážlivče?“
Franta mu odpověděl:
„Slyšel jsem, že na tomto zámku žije nejkrásnější děvucha pod sluncem. Chci si ji vzít, přijel jsem si pro ni.“
„Hleďme, hleďme,“ skuhral černokněžník, „vzácný panáček není právě skromný ..... zrovna tu nejkrásnější si vybral! ..... Nu, uvidíme, co se dá robit. A znáš ji vůbec? Poznal bys ji?“
„I potmě ji poznám,“ volal Franta, „protože ji mám tuze rád.“
„Uvidíme, uvidíme!“ chechtal se černokněžník a zval jinocha dále. A hned mu řekl, že ho uloží na hedvábné lože a dá mu nejlepší jídlo, aby prý Frantovi neubývalo sil, protože jich bude tuze a tuze potřebovat.
Franta poděkoval, ale neodloučil se od svých přátel. Tak ten černokněžník dostal zlost a zavedl ho do stáje. Když prý chce spávat s koněm a ptákem, ať prý se spokojí takovým noclehem. Ale synkovi to nebylo nijak nepříjemné. Ošetřil koně a dal mu zlatého zrní, pak nasytil i zlatého ptáka, kterého si dal na visuté lože hned vedle hlavy, a nakonec se obíral sebou. Ještě ani nebyl upraven, když opět přišel černokněžník.
„Honosil ses,“ pravil Frantovi, „že poznáš svou vyvolenou třebas v noci, ale nepomyslel sis na to, že ji mohu proměnit, več se mi zachce. Přijal jsem Tě, dobrá, zkusíš své štěstí. Běda Ti, když neobstojíš. Přijdeš o život.“
„Jsem se vším srozuměn,“ odpověděl synek. „Můžeme začít.“
Černokněžník se rozchechtal a řekl:
„I jen si odpočiň. Nepředstavuj si to tak lehké a nemysli, že jsi první, kdo se pokusil.“ Pak odešel.
Večerem osaměl Franta docela a bylo mu velmi smutno. Všady vládlo veliké ticho, jenom jednu chvíli zazníval odněkud shora zpěv tak krásný a dojemný, že srdce usedalo. Jak rád by se byl chlapec vyzpovídal svému koni a ptáku, ale oni sbírali na nebesích hvězdy. A tak bděl celou noc sám ve smutku a v úzkostech, ale umíněný, že od vyvolené neustoupí.
Když přiletěl pták, zazpíval:
„Viděl jsem černokněžníka při práci. Zanesl princeznu daleko odtud, proměnil ve zlatou hroudu a hodil do potoka.“
Pak přiběhl kůň a zařehtal:
„Dnes se proběhneme. Viděl jsem černokněžníka při práci. Zanesl princeznu daleko odtud, proměnil ve zlatou hroudu a hodil do potoka. Ale nic se neboj, spoléhej na mne, pomohu Ti.“
Slunko pěkně hřálo, když přišel černokněžník. Zlomyslně se usmíval. „Nu, jak se náš panáček vyspal? Práce nebude právě snadná!“
„Dobře jsem se vyspal a žádné práce se nebojím,“ řekl Franta sebevědomě. „Vždyť jsem si už doma říkal, že pro tak krásnou děvuchu podstoupím cokoli.“
Černokněžník se jízlivě chechtal, až se to nádvořím rozléhalo. „Nuže, začneme,“ řekl. „Dnes za slunce východu si vyšla princezna na procházku, ale dosud se nevrátila. Když si tolik věříš, jistě ji nalezneš, poznáš a přivedeš ne?“
„Jistě,“ přikývl Franta a osedlal koně.
„Nono!“ divil se černokněžník, „snad bys pro ni nechtěl jet na koni? Ona šla pěšky.“
„Možná,“ odbyl ho Franta. „Ale má nožky srní. Však i ty se unaví. Jestli zašla daleko, bude unavena. Chci, aby zůstala dlouho krásná, proto ji musím šetřit.“
Černokněžník se rozchechtal a nic proti tomu nenamítal. Bavila ho Frantova jistota, s níž počítal, že dostane princeznu za ženu. Když viděl, že bere také ptáka s klíckou, říkal posměšně:
„A to zvíře bereš proto, aby ji cestou obveselovalo, ne?“
„Uhodl jste,“ řekl Franta klidně. „Unavený potřebuje občerstvení a smutný útěchu. Ale radím Vám, abyste se mému ptáku tuze neposmíval. Je cvičený.“
Černokněžník se chechtal, až se za břicho popadal, jako by se bál, že mu obruče prasknou. „Dovolím Ti deset takových pomocníků, jako je Tvůj pták a kůň!“ křičel za Frantou.
A synek vyjel. Sotva jim černý zámek zmizel z očí, dal se kůň do letu. Ani pták je nemusel předletovat, kůň bezpečně věděl, kde potok běží a kam hrouda zapadla. I dojeli tam, Franta seskočil a brodil se až k místu, které se náramně třpytilo. A tam byla ta zlatá hrouda. Sotva ji Franta zvedl, proměnila se mu v princeznu.
I byla ta princezna mnohem krásnější, než ukazoval obraz v otcovském domě. Franta ji vzal do náručí, vynesl na zem a posadil na koně. Kdyby jeho dobrý kůň nebyl sám jel k zámku, nebyl by Franta vůbec trefil, neboť byl jako bez sebe. Slůvka té princezně neřekl, nevěděl, zdali ona promluvila, ani ptáka zpívat neslyšel.
Černokněžník je očekával v zámecké bráně. Sotva princeznu spatřil, zakřičel a zaklnul a popadl se za břicho. Praskla mu první obruč.
Ten den byl už pokoj. Franta nakrmil koně i ptáka a šel se procházet do zámecké zahrady. Pořád hleděl do oken, jestli se někde neukáže princezna, ale jeho přání se nesplnilo. Ani ji nezahlédl. Teprve v noci, když kůň a pták sbírali hvězdy, slyšel opět její zpěv. A zdálo se mu, že tentokrát zpívá jeho vyvolená o poznání veseleji. Byl tuze rád. Když dozpívala, na chvíli i usnul.
Ráno přiletí pták a zazpívá:
„Viděl jsem černokněžníka při práci. Už nemá tolik moci. Zanesl princeznu do lesa za zámeckou zahradou a tam ji proměnil v malého ptáčka. Ubožák. Lítá a smutně prozpěvuje.“
A vrátil se kůň a zařehtá:
„Viděl jsem černokněžníka při práci. Má méně moci. Zanesl princeznu do lesa za zámeckou zahradou a tam ji proměnil v malého ptáčka. Ubožák. Lítá a naříká. Ale neboj se. Dnes mne ani brát nemusíš, postačí Ti zlatý pták. Půjdete do lesa, on Ti ptáčka nalezne a přižene k Tobě. Jakmile ho klovne, bude z něho opět princezna. Jenom pozor, ať sedí ptáček hodně nízko, jinak si princezna něco udělá.“
I dostal Franta strach, zdali toho ptáčka nepřepadne krahulík nebo jestřáb a nesežere ho, jižjiž se chtěl do lesa vypravit, ale kůň ho upozornil, že by se prozradil, a tak synek čekal, až přijde černokněžník.
On nedal na sebe tak dlouho čekat jako včera, ani se nezeptal, jak se Franta vyspal, a zrovna začal:
„Za slunce východu si vyšla princezna na procházku. Volal jsem ji, ale ona se mi neozvala. Nevím, kde je ..... možná že se zatoulala jako včera a nenajde cestu zpátky.“
„Přivedu ji,“ řekl Franta a vzal klícku s ptákem.
„Proč nebereš také svého koně? „ptal se černokněžník.
„Včera jsem ho přepjal,“ řekl Franta klidně, „dnes musí odpočívat. Ostatně si myslím, že dnes se ani princezna nezatoulala daleko ..... jistě i ona je unavena.“
Černokněžník v tom neviděl nic divného a uvěřil, Franta klidně šel. Hned za zámeckou zahradou vypustil svého ptáka a brzy usedl na pokraji lesa, kam nebylo vidět z černého zámku. Čekal a čekal, když tu uslyšel ptačí naříkání. Zlatý pták dorážel na ptáka menšího a nutil ho dolů. I spadl nakonec ptáček Frantovi do klína a v tom okamžiku ho zlatý pták klovl. Hned tu byla princezna a Franta zase tak omámený jako včerejšího dne. Naštěstí si přece jenom vzpomněl, že ho černokněžník očekává, dal ptáka do klece, vzal princeznu za ruku a šli.
Černokněžník je opět očekával v zámecké bráně. Sotva princeznu spatřil, zakřičel a zaklnul a popadl se za břicho. Praskla mu druhá obruč. I odbelhal se mlčky jako včerejšího dne a princezna šla za ním. Než vkročila do zámku, obrátila se a kývla na svého Frantu.
Ten den už byl pokoj, ale Franta pokoje neměl. Nakrmil koně a ptáka a pak vyšel do zámecké zahrady. Procházel se a bez ustání hleděl do oken, neukáže-li se někde princezna. Ale ani dnes se jeho přání nesplnilo. Teprve v noci, až kůň a pták zase sbírali hvězdy, zaslechl její zpěv. Teď už neměl pochyb o tom, že se princezně líbí a že ona ví, proč sem přišel. Zpívala jasněji a veseleji. Byl tuze rád. Této noci konečně tvrdě usnul a spal dlouho do rána.
Přišel černokněžník, zatřásl jím a zakřičel:
„Vstávej, lenochu, je čas k práci!“
I ulekl se Franta a viděl, že zrobil velikou chybu. Neboť černokněžník se od něho nevzdálil ..... měl špatnou náladu, dovtípil se, kdo Frantovi pomáhá. Stál u něho, dokud se neumyl a neučesal.
Když však chtěl synek dát svého ptáka do klícky, zařval na něj černokněžník:
„Neopovažuj se ani sáhnout na to zvíře! Vím, že to není obyčejný pták a že Ti pomáhá! Ven! Hned dostaneš úkol a já u Tebe počkám, dokud jej nesplníš.“
„Nu, když nedáte „řekl synek. „Ale koně mi snad dovolíte uvázat?“
„Ale kdepak!“ Černokněžník se rozzuřil a zastoupil Frantovi cestu. Prý se nesmí ani opovážit. I kůň prý mu radil, s takovou by si každý mohl princeznu vysloužit.
Franta se pokusil ještě naposledy. „Jak jste divný,“ pravil. „Když jste mi dával první úkol, smál jste se koni i ptákovi a dovolil jste mi deset takových pomocníků, a dnes mi zakazujete ptáka zavřít a koně uvázat.“
Ale černokněžník neustoupil, řval a hrozil a poroučel synkovi, aby už konečně vyšel, protože drahý čas ubíhá.
Co měl Franta dělat? Vyšel a černokněžník za ním, a tak spolu chodili zámeckou zahradou. Říkal si synek, že dnes je princezna ještě blíže, protože černokněžník má méně moci než včera, pozorně si všecko prohlížel, ale nikde neviděl nic nápadného. Dlouho chodil a dlouho se rozhlížel, pořád nadarmo, až najednou spatřil překrásnou sochu, tak spanilou jako princezna. Však se jí také tuze a tuze podobala.
Srdce se Frantovi rozbušilo a on poznal, že se nemýlí. Ale co zrobit, aby socha oživla?
Zatím kůň otevřel dveře od stáje a pták vyletěl, letěl do zámecké zahrady, sedl si na sochu a zazpíval:
„Polib ji, polib ji!“
„Zabiji Tvého ptáka!“ křičel černokněžník. „Zabiji i koně!“
„A proč jste mi nedovolil, abych ptáka zavřel a koně uvázal?“ řekl Franta klidně, a než mu mohl černokněžník zabránit, přiskočil k soše a políbil ji. Tím rázem se proměnila opět v princeznu. Černokněžník strašlivě zasyčel a popadl se za břicho ..... praskla mu poslední obruč. Hned se proměnil v černého havrana, vznesl se a odletěl.
Jako zázrakem zámek zbělel a oživl, na lukách i v zahradě bylo plno rytířů a jejich koňáků. Princezna zůstala ve Frantově náručí a děkovala mu, že ji osvobodil. Přiběhl král a královna a viděli, jak se mladí objímají, a tak děkovali a hned se ptali, kdy bude svatba.
„Napřed musím domů k rodičům,“ řekl Franta, „beztak na mne myslí ve dne i v noci a jistě se mne nemohou ani dočkat. A musím jim představit svou nevěstu.“
Nenamítal král ani králová, aby mladí jeli k Frantovým rodičům, a hned chystali vznešený průvod. Franta ale šel za svým koněm a poprosil ho, zdali by nezanesl jeho i princeznu ke starému kupci do rodného domu.
„Zanesu, ale pak musíš posloužit ty, a nejen mně, nýbrž i zlatému ptákovi.“
„Proč to pravíš tak smutně?“ hladil koně Franta. „Dobře jste mi sloužili, proč bych neposloužil teď já Vám?“
„Jenom abys nezapomněl!“ řekl kůň.
I jeli. Nejeli, letěli. Průvod se ploužil za nimi, aby přivezl ženichovy rodiče na veselku. Doma bylo ovšem radostné shledání ..... kupec a kupcová rázem odpustili synovi i tvrdohlavost, jak byli rádi, že všecko dobře dopadlo. Jenom jedna věc jim jaksi ležela na srdci, co dají synovi věnem, když on vlastně všecko bude mít, když nic nebude potřebovat.
Konečně si stříbrovlasý kupec vzpomněl. „Toho koně a ptáka si můžeš ponechat natrvalo. My v klidu dožijeme, já už se nikam nevypravím, po své smrti beztak všecko odkážeme chudým.“
Francek s princeznou byli ovšem rádi, neboť dobře věděli, jaký je to kůň a pták, odpočinuli si a pak se vrátili na zámek. Rodiče jeli v průvodu za nimi.
I byla nádherná svatba, jaké svět neviděl a možná nikdy už ani neuvidí. A když bylo po ní, byli šťastni mladí i staří a s nimi celá říše. Neboť Francek se nestaral o nic jiného než o svou ženu a království ..... na všecko ostatní nadobro zapomněl. Zapomněl i na svého koně a zlatého ptáka.
Jednou Franta spí a zdá se mu, že slyší holubičku:
„Pomoc přijímal, ale sám nikomu nepomůže!“ A tak několikrát.
I vzbudí se a vidí, že z pokoje vylétá bílá holubička. Neříkal princezně nic, ale přemýšlel a přemýšlel, komu že nepomohl, a nemohl si vzpomenout. I usnul a spal klidně až do rána a ráno o ničem nevěděl.
Ale druhé noci se mu opět zdálo, že slyší holubičku, jak zpívá:
„Pomoc přijímal, ale sám nikomu nepomůže!“ A opět několikrát.
Franta se snaží co nejdříve probudit, ale když otevřel oči, viděl už jenom, jak stříbrná holubička vylétá oknem z pokoje. Nebudil princeznu, opět přemýšlel a přemýšlel jako minulé noci, a tu si vzpomněl, že včera viděl holubičku bílou. I bylo mu to tuze divné, vstal a zrobil suk na rukávu košile, aby si vzpomněl, až se bude ráno strojit.
Ráno si opravdu vzpomněl a přemýšlel o tom celý den. Nadarmo se ho žena i rodiče vyptávali, co ho potkalo ..... nic neříkal, protože si nemohl vzpomenout, komu zapomněl pomoci. Večer si umínil, že nezaspí, nýbrž počká na holubičku, přijde-li ovšem ještě jaká, a že se jí na všecko vyptá.
I ležel i nespal, ale čekal holubičku. A když byla hluboká noc a všecko spalo, vletěla do pokoje zlatá holubička, usedla mu na postel v hlavách a zazpívala:
„Pomoc přijímal, ale sám nikomu nepomůže! Pomoc přijímal, ale sám nikomu nepomůže!“
Otevřel opatrně oči a zašeptal jí, aby ji nevyplašil:
„Holubičko zlatá, prosím Tě nejvroucněji, jak dovedu, smiluj se a poraď mi alespoň ty, když Tvé družky odletěly, sotva zazpívaly. Chci dobře kralovat, já opravdu nevím, komu ubližuji.“
„Dobře kraluješ,“ řekla holubička, „ale nadobro zapomínáš na ty, kdo Ti pomohli nejvíc, na koně a ptáka.“
Vyskočil král Franta z postele a tak vylekal holubičku, že ani nemohla najít okno, ale on už na to nemyslel. Věděl, že holubice pomoci nepotřebují, myslel jenom na věrného koně a ptáka, kde jsou a co robí. Zakázal komorníkům, aby šli s ním, jenom lucernu si dal přinést a hned šel dolů do nádvoří a do stájí.
Až kdesi zcela v koutě, kde dříve vůbec nic nebývalo, stál na kost vyhublý kůň a nad ním visela klec s ptákem, který ani nevypadal jako zlatý. Když Franta spatřil své věrné pomocníky v tak ubohém stavu, dovtípil se, že je nikdo nekrmil zlatým zrním, ani nevypouštěl, aby si nasbírali hvězd. I zabylo mu jich strašně líto. Zaplakal, vrhl se koni kolem krku a prosil za odpuštění.
„Vím,“ povídal kůň smutně, „ve štěstí se snadno zapomíná. Ale jsi hodný, žes přišel.“
„Nakrmím Vás a nikdy nebudete uvázáni,“ sliboval Franta v pláči.
„Splň svůj slib,“ sotva slyšitelně zapípal pták, „víc nepotřebujeme.“
„Ovšem, a rád!“ volal Franta. „Co mám zrobit?“
„Vezmi meč a utni nám oběma hlavu,“ prosil kůň a lítostivě pohlížel na svého pána.
„Cože?“ vykřikl Franta a znova se vrhl koni kolem krku a plakal tak usedavě, že se tuze dlouho nezmohl ani na jediné slovo. Pak ale říkal:
„Tož Vy už nemůžete žít, že mě prosíte o smrt? Co jsem to zrobil, jak jsem mohl zapomenout?“
„Nenaříkej a vyslechni mě,“ prosil kůň a začal tiše vyprávět.
Smrt je pro ně pro oba vykoupení. Jsou muž a žena, kteří kdysi nerozumně shromažďovali peníze a ve své hrabivosti připravili o majetek mnoho dobrých lidí. Nic kromě zlata nemělo pro ně cenu a ve své pýše šli tak daleko, že by byli sebrali i třpytné hvězdy z nebe, kdyby to ovšem šlo. Za to museli pokutovat plných sto let, on jako kůň, ona jako pták, a za celých sto let směli jíst jenom zlaté obilí a nebeské hvězdy. Těch sto let však nedávno uplynulo, nyní mohou být vysvobozeni tím, že jim někdo, komu věrně sloužili, utne hlavu.
I plakal Francek hořce, šel do zámku a přinesl si ostrý meč. Pak vyvedl koně a vynesl ptáka. Právě vycházelo slunko. Protože oba chtěli zemřít zároveň, posadil ptáka koni na šíji, oběma poděkoval a s oběma se rozloučil, a když pták položil svůj krček koni na hřívu, jedním rázem jim oběma srazil hlavu.
A hle! Jejich těla se rázem proměnila v hromádku prachu. Z něho vyletěly dvě bílé holubice, obletěly Francka a kroužily výš a výš, až načisto zmizely. Přál jim mladý král věčného pokoje a litoval pouze toho, že je nechal tak dlouho trpět.
I vládl pak dlouho a spravedlivě, měl mnoho dětí a moudře je přiváděl ke stejnému životu, jaký žil sám. Proto byl šťasten zaživa i po smrti. Nic lepšího si člověk nemůže přát, nic lepšího nemůže ani dosáhnout.

 

Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše podpora. Podívejte se prosím, zde krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
.