Proč žáby kvákají
V jednom rybníku na kraji vesnice žilo plno žab. Měly se tam dobře
a bylo je neustále slyšet, jak si někde krásně zpívají. Každý večer to bylo jak
v nějakém krásném pěveckém sboru. Jednoho dne ale vypukl ve vsi oheň. Slaměné střechy chatrčí stály v jednom plameni, k nebi z nich stoupaly černé sloupy dýmu. Když to jedna z žab viděla, skočila do vody a začala naříkat:
„Ach božíčku, to je neštěstí!“
Její sousedka se polekala a povídá:
„Copak se stalo? Co tak naříkáš?“
„Copak nevidíš?“ odpověděla první žába.“Vesnice hoří!“
„Co je nám po tom,“ řekla druhá žába.“Tady uprostřed rybníka jsme přece v bezpečí.“
„To jsme, ale ne nadlouho,“ zaplakala první žába.“Za chvilku sem přiběhnou lidi a začnou do džberů nabírat vodu na hašení. A až začnou tu vodu nabírat, naberou taky nás. A až nás naberou a nalijí tu vodu do ohně, spadneme do ohně i my. A až spadneme do ohně, shoříme a bude po nás. Ach bože božíčku, to je neštěstí!“
„Ach ano, je to tak, je to tak,“ řekla druhá žába a ostatní žáby přizvukovaly:
„Tak, tak tak, je to tak! Tak tak, je to tak!“
Za chvilku naříkal celý rybník:
„Tak tak, je to tak! Tak tak, je to tak!“
Od té doby tak naříkají všecky žáby ve všech rybnících světa dodnes ..... i když nehoří.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|
|