Měděný muž
Bůhví jak se to stalo, ale jeden mládenec ztratil své mládí. Byl to úplný sirotek. Chodil zasmušilý s unaveným výrazem ve tváři. A kam položil hlavu ..... ať už to bylo v poledne na mezi nebo na nějaký drn, když v noci pásl koně ..... , tam všechny květiny tonuly v slzách.
Po pravdě řečeno, mladých lidí bylo v té zemi dost, ale nikdo tam neměl opravdové mládí. Vládl jim cizí král, který byl už starý, zlostný a zlý. Ze všech lidí nadělal otroky. Dokonce ani koruny stromů se tam netyčily do výše, ale ponuře skloněné zpívaly ve větru staré písně sirotků. Těžká a namáhavá byla cesta lidu. Mladí lidé ani nevěděli, že jsou mladí. Starci se nemohli dočkat smrti. Po cestách jezdily zlaté královské kočáry a vyděšený lid se tiskl ke kraji cesty. Úzká, uzoučká byla jeho stezka. Klid mohl najít jen na polních mezích. Oráč za poledne položil hlavu na travnatý drn a jenom zemi svěřoval své trápení. Volat k nebesům se už nikdo neodvažoval. Ještě by to mohl uslyšet král. Dokonce i vzduch byl zrádný. Pouze tráva ještě spolehlivě tajila vzdechy lidí.
Pokaždé večer po návratu z práce si chlapec sedal ke studánce a plakal.
Jednou vystoupila ze studánky víla.
„Proč pláčeš?“ ptala se a nespokojeně ohrnovala ret
„Voda v mé studánce je hořká od Tvých slzí!“
„Ani sám nevím, proč. Jenom se mi zdá, jako bych něco ztratil, jako bych ztratil sám sebe,“ povzdechl si chlapec.
„Pojď tedy se mnou!“ přikázala víla a sama šla napřed po klikatém břehu říčky. A jako závoj táhla za sebou večerní mlhu. Dovedla chlapce až k starému hradišti. Zbytky jeho opevnění už zarůstaly trávou. Nad nimi jako ubývající zlatý věnec svítil měsíc.
„Kopej na tomto kopci! Ale to, co najdeš, nedávej králi!“
Tak tedy dobrá. Chlapec začal kopat. Kopal jednu noc a vykopal starou podkovu. Kopal druhou noc a vykopal zrezivělé kopí. Kopal třetí noc a vykopal Měděného muže. Polekaný chlapec se díval a nevěděl, co dělat: má ho zasypat pískem, nebo o něm povědět králi? A jak se tak na něho dívá opřený o lopatu, oči sochy začaly svítit nevídaným jasem, jeho rty se začaly usmívat a hovořit.
„Díky, chlapče, žes mě vykopal. Už tu ležím dávno a čekám, až mě někdo probudí. Zatím jenom vepři ryli svými rypáky na tomto kopci. Přichystej se! Dám Ti měděné brnění a měděného koně. Musíš osvobodit svou zem od vlády zlého krále!“
Chlapci se jeho přísná tvář a smělá řeč strašně zalíbily.
„Ale jak to všechno vykonám? Král má mnoho vojska a všichni ho poslouchají,“ zapochyboval.
„Nic nenamítej, pomohu Ti!“
Měděný muž se postavil na nohy a poplácal chlapce po rameni.
„Vezmi to kopí a třikrát udeř do dubu na kraji pole! Pak dostaneš všechno, co bojovník potřebuje.“
Chlapec uchopil kopí a udělal, co mu řekl.
Z dubu vyskočil měděný kůň: měděné brnění, čepici a meč měl na hřbetě. Chlapec si oblékl měděné brnění, opásal se mečem a byl z něho opravdový bojovník. A tak tedy jel hrdě přímo prostředkem cesty ke královskému zámku. Udeřil mečem na vrata zámku a vyzval krále k boji. Přiběhli vojáci a chtěli ho zajmout, ale chlapec je posekal jako trávu a jejich čepice naházel na hromadu.
Polekaný král poručil zatroubit na poplach do války. Přiblížilo se vojsko jako černý mrak. Chlapec se lekl a chtěl otočit koně. Ohlédl se a vtom uviděl Měděného muže za sebou na vysokém koni, jak mu kyne hlavou .....
„Kupředu!“ uslyšel jeho hlas a vrhl se jako do noci doprostřed nepřátelských řad. Seká napravo, nalevo a Měděný muž bojuje po jeho boku. Nepřátelé prchají a zlý král padá.
Chlapec se dívá, kde je Měděný muž. Ale ten tu není. Hledá ho na poli mezi padlými, ale nenachází ho. Smutně se vrací ke kopci a náhle vidí, že Měděný muž leží tam dole, kde ho vykopal. Pouze jeho oči už nesvítí a rty nemluví. Chlapec ho zvedl na koně a odvezl do královského zámku. Poručil, aby ho postavili do sálu vedle trůnu. Tam dosud stojí, a když mladý král jde kolem něho, tajemně a tiše se usmívá svými ztuhlými rty. A osvobozený národ věří, že Měděný muž opět promluví, až bude rodné zemi hrozit nové nebezpečí.
Pokud se Vám pohádka líbila, zvažte prosím, jestli by se Vám chtělo těmto
pohádkám pomoci. Dělám je už několik let a velice by mne potěšila nějaká Vaše
podpora. Podívejte se prosím, zde
krátce píši o jakou podporu jde.
Předem velice děkuji a zároveň přeji příjemné další počteníčko
♥.
|
|